Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Papež svatý Pius V. se narodil jako Antonio Ghislieri v roce 1504 v italském Bosku. Vyrůstal ve skromných poměrech, v patnácti letech vstoupil do dominikánského řádu a byl známý svou hlubokou zbožností, láskou k prostotě a oddaností pravdě. V církvi postupně stoupal a nakonec byl v roce 1566, v době velkých otřesů po protestantské reformaci, zvolen papežem. Jako papež provedl reformy tridentského koncilu, standardizoval římský misál a breviář a pracoval na očistě a obnově kléru i laiků. Prosazoval také růženec, vedl křesťanskou alianci, která porazila osmanské loďstvo v bitvě u Lepanta, a po celou dobu svého pontifikátu byl vzorem osobní svatosti. Papež svatý Pius V. zemřel v roce 1572 a byl kanonizován v roce 1712.



Praktické lekce:



Lekce 1: Udržujte svůj modlitební život strukturovaný: Pius V. standardizoval liturgii, aby vnesl do církve jasnost a jednotu. Vytvoření konzistentní modlitební rutiny v každodenním životě, jako jsou ranní oběti, růženec nebo noční modlitba, může ukotvit váš den a udržet vás soustředěné na Boha.



Lekce 2: Stůjte pevně ve svém přesvědčení: Při prosazování reformy čelil odporu, ale neustoupil. V moderním životě, ať už prosazujete své hodnoty v práci, nebo děláte morální rozhodnutí, která nejsou populární, nám jeho příklad připomíná, že máme stát pevně a čestně.



Lekce 3: Zjednodušujte a sloužte: Pius V. žil jednoduše a zůstal skromný, přestože zastával nejvyšší církevní úřad. Zvolte si jednoduchost, kde můžete &#8211; ukliďte si domov, trávte méně času u obrazovek nebo se dobrovolně věnujte druhým, místo abyste se neustále zabývali materiálními záležitostmi.

Papež svatý Pius V. – životopis

Svatá Bernadetta se narodila v roce 1844 v Lurdech ve Francii v chudé, ale zbožné rodině. Měla chatrné zdraví a kvůli svému prostému původu byla často přehlížena, ale bylo jí pouhých 14 let, když v roce 1858 zažila v jeskyni Massabielle sérii mariánských zjevení. Panna Maria se jí zjevila 18krát a žádala ji o modlitbu, pokání a stavbu kaple. Když Bernadetta předávala poselství Panny Marie, čelila skepsi, výslechům a veřejné kontrole. Přesto zůstala ve svém svědectví pokorná a pevná. Později Bernadetta vstoupila do řádu Milosrdných sester v Nevers a žila skrytým životem plným služby a utrpení. Zemřela v roce 1879 ve věku 35 let. Dnes jsou Lurdy jedním z nejnavštěvovanějších poutních míst na světě a tichá víra svaté Bernadetty se stále dotýká srdcí napříč generacemi.



Praktické lekce:



Lekce 1: Zůstaňte věrní, i když vás nikdo nebere vážně: Bernadetta byla odmítána jako nedůležitá a nevzdělaná, přesto se pevně držela pravdy. Na pracovišti nebo v osobním životě se nevzdávejte konání toho, co je správné, jen proto, že ostatní zpochybňují vaši hodnotu nebo příběh.



Lekce 2: Nečekejte, až budete dokonalí, abyste mohli říci Bohu ano: Bernadetta byla nemocná, chudá a ve škole ji považovali za pomalou, ale přesto velkoryse odpověděla na Boží volání. V každodenním životě to znamená ukázat se ve službě své rodině, komunitě nebo farnosti, i když se cítíte nedostateční.



Lekce 3: Vytvářejte jednoduchá místa pro modlitbu: Bernadetta se často modlila v tichosti v jeskyni. Můžete následovat jejího příkladu a vyhradit si doma tichý koutek pro modlitbu nebo chvíle rozjímání, i kdyby to mělo být jen pět minut denně.

Svatá Bernadetta Soubirousová – životopis

Svatý Paternus se narodil kolem konce 5. století v Poitiers ve Francii ve zbožné křesťanské rodině. Cítil se být povolán ke svatému životu, stal se mnichem a později poustevníkem a hledal ticho a prostotu, aby prohloubil svůj vztah s Bohem. Jeho moudrost a ctnost ho nakonec přivedly ke jmenování biskupem v Avranches v Normandii. Jako biskup se neúnavně snažil evangelizovat venkovské obyvatelstvo, čelit pohanským praktikám a budovat křesťanská společenství zakořeněná v lásce a kázni. Ačkoli toužil po samotě, své povinnosti přijímal s pokorou a oddaností. Svatý Paternus zemřel kolem roku 565 a je připomínán jako pastýř, který spojoval hlubokou modlitbu s neúnavnou pastorační péčí.



Praktické lekce:



Lekce 1: Paternus si cenil ticha, aby mohl naslouchat Božímu hlasu. V moderním životě si denně vyhraďte čas na ztišení &#8211; ať už je to ranní procházka, vypnutí telefonu nebo tichá modlitba před spaním -, abyste se znovu spojili s Bohem a nalezli jasnost.



Lekce 2: Řekněte ano nečekaným povinnostem: Paternus sice dával přednost samotě, ale když byl povolán, přijal vedoucí funkci. Buďte otevření přijímat nové role v rodině, církvi nebo na pracovišti, zejména když ostatní potřebují vaše dary &#8211; i když je to mimo vaši komfortní zónu.



Lekce 3: Žijte svou víru v každodenních interakcích: Paternus jako biskup vyučoval víře prostřednictvím jednoduchých osobních setkání. Vy můžete dělat totéž &#8211; povzbuzovat někoho, kdo se potýká s problémy, modlit se s přítelem nebo přirozeně sdílet svou víru v každodenním rozhovoru.

Svatý Paternus – životopis

Svatí Tiburcius, Valerián a Maximus byli křesťanští mučedníci ze třetího století, kdy Římská říše brutálně pronásledovala prvotní církev. Valerián, římský šlechtic, byl manželem svaté Cecílie. Díky jejímu svědectví konvertoval ke křesťanství a po něm i jeho bratr Tiburcius. Oba se věnovali pohřbívání těl mučedníků a péči o pronásledované věřící, což se trestalo smrtí. Maximus, římský voják pověřený jejich ochranou, byl dojat jejich vírou a odvahou. I on se obrátil a prohlásil, že věří v Krista.



Všichni tři byli zatčeni a odmítli se vzdát své víry. Po krutém mučení byli popraveni &#8211; Maximus bitím, Tiburtius a Valerián stětím. Jejich společné mučednictví odhaluje proměňující sílu křesťanského svědectví a odvahu, kterou lze nalézt v životě podle evangelia až do smrti. Jejich památka je uctívána jako svědectví víry žité odvážně a s láskou k Bohu a bližnímu.



Praktické lekce:



Lekce 1: Praktické příklady: Nechť vaše víra ovlivňuje vaše vztahy: Valeriánovo obrácení přišlo díky tichému a vytrvalému svědectví jeho ženy, svaté Cecílie. Záměrně dbejte na to, jak žijete svou víru doma &#8211; může to hluboce ovlivnit srdce rodiny a přátel.



Lekce 2: Odvážně sloužte zranitelným: Tiburcius a Valerián riskovali vše, aby se postarali o pronásledované křesťany. Dnes to můžete žít tak, že budete pomáhat těm, kteří jsou přehlíženi &#8211; navštívíte někoho, kdo je osamělý, zastanete se někoho, s kým se špatně zachází, nebo podpoříte ty, kteří trpí nespravedlností.



Lekce 3: Dejte druhým najevo svou odvahu: Maximus, římský voják, se stal křesťanem, protože v Tiburtiovi a Valeriánovi viděl skutečnou odvahu. Neskrývejte své přesvědčení. Jednoduché skutky &#8211; udělat znamení kříže na veřejnosti, modlit se před jídlem nebo stát si za svými morálními zásadami &#8211; mohou inspirovat více, než si myslíte.

Svatí Tiburcius, Valerián a Maximus – životopis

Svatý Stanislav se narodil v roce 1030 nedaleko Krakova v Polsku ve šlechtické a zbožné katolické rodině. Poté, co získal vzdělání v kanonickém právu a teologii v Paříži, se vrátil do Polska, kde byl vysvěcen na kněze a nakonec v roce 1072 jmenován krakovským biskupem. Jako biskup se Stanislav proslavil odvážnými kázáními, obranou církevních práv a péčí o chudé. Vystupoval proti korupci a nespravedlnosti &#8211; a to i tehdy, když ji páchal sám král.



Stanislavova neohrožená opozice vůči králi Boleslavovi II., který se stával stále tyranštějším, vedla k hlubokému konfliktu. Když se král dopustil těžkých veřejných hříchů, Stanislav ho exkomunikoval a odmítl mu dovolit, aby nadále vládl bez pokání. V odvetě nechal král Stanislava v roce 1079 zavraždit, když sloužil mši. Jeho mučednická smrt vyvolala veřejné pobouření a král byl nakonec sesazen. Svatý Stanislav se stal národním hrdinou a nyní je jedním z polských patronů.



Praktické lekce:



Lekce 1: Stanislav se postavil zkorumpovanému králi z lásky k pravdě a spravedlnosti. V každodenním životě to znamená klidně mluvit proti pomluvám v práci, nečestným praktikám nebo špatnému zacházení s druhými &#8211; i když je to nepříjemné.



Lekce 2: Chraňte zranitelné: Jako biskup se zastával chudých a utlačovaných. Jeho příkladu můžete následovat tím, že se stanete dobrovolníkem v útulku, pomůžete spolupracovníkovi v nesnázích nebo svým časem či penězi podpoříte etické záležitosti.



Lekce 3: Žijte svou víru veřejně: Stanislav neskrýval své přesvědčení, aby se vyhnul konfliktům. V dnešním světě to může být tak jednoduché, jako udělat znamení kříže před jídlem na veřejnosti, s úctou se podělit o své přesvědčení, když jste o to požádáni, nebo si stát pevně za svými morálními rozhodnutími doma nebo na pracovišti.

Svatý Stanislav – životopis

Svatá Magdalena z Canossy se narodila v roce 1774 ve šlechtické rodině ve Veroně v Itálii. Ačkoli zažila privilegia, její raný život byl poznamenán osobním utrpením, včetně smrti jejího otce a opuštění matkou. Tyto zkoušky prohloubily její soucit s chudými a inspirovaly ji k tomu, aby zasvětila svůj život službě potřebným. Odmítla život v přepychu, opustila rodinný palác a začala pracovat mezi nemocnými, chudými a nevzdělanými lidmi. V roce 1808 založila Dcery milosrdenství, řeholní institut zaměřený na vzdělávání, zdravotní péči a duchovní formaci, zejména dívek a žen. Její práce se rozšířila po celé Itálii a její poslání zdůrazňovalo lásku v akci &#8211; nabízení důstojnosti, soucitu a víry těm nejzranitelnějším. Zemřela v roce 1835 a její odkaz pokračuje prostřednictvím sester kanosiánek po celém světě.



Praktické lekce:



Lekce 1: Použijte bolest z minulosti, abyste pomohli druhým: Magdaléna nedovolila, aby ji osobní utrpení zatrpklo &#8211; naopak, učinilo ji soucitnější. Pokud jste se potýkali s těžkostmi, zvažte, zda byste neměli být mentorem někomu, kdo se ocitl v podobné situaci, nebo se přihlaste jako dobrovolník tam, kde vaše zkušenosti mohou přinést uzdravení.



Lekce 2: Najděte si čas na místní službu: Magdaléna zpočátku necestovala daleko &#8211; začala pracovat ve svém okolí. Hledejte příležitosti v blízkosti svého domova: pomáhejte v potravinové spižírně, doučujte ohrožené studenty nebo podpořte místní těhotenské centrum.



Lekce 3: Veďte pomocí činů, ne jen mluvením: Magdaléna o charitě jen nemluvila &#8211; ona ji žila. Dnes to může znamenat, že se podíváte na staršího souseda, nabídnete odvoz někomu, kdo nemá auto, nebo připravíte jídlo pro rodinu v krizi.

Svatá Magdalena z Canossy – životopis

Svatá Kasilda se narodila v 11. století v muslimské šlechtické rodině v Toledu ve Španělsku. Vyrůstala na královském dvoře a byla obklopena privilegiem a přepychem. Přesto Kasilda již od mládí projevovala hluboký soucit s křesťanskými vězni. Tajně jim pašovala chléb a další potřebné věci &#8211; riskovala svou bezpečnost, aby se postarala o ty, kteří to potřebovali. Podle tradice se jídlo, které nesla, při konfrontaci se strážemi zázračně proměnilo v květiny a ochránilo ji před trestem.



Ačkoli Kasilda vyrůstala v muslimské domácnosti, setkání s křesťanskou charitou a svědectvím pohnulo jejím srdcem. Nakonec onemocněla a vydala se do křesťanského města San Vicente, kde hledala uzdravení u svatého pramene. Tam nalezla nejen fyzické uzdravení, ale také duchovní proměnu. Konvertovala ke křesťanství a nechala se pokřtít. Poté se rozhodla pro prostý a zbožný život a po zbytek života žila jako poustevnice poblíž léčivého pramene. Svatá Kasilda zemřela pokojně a je připomínána pro svou dobročinnost, pokoru a tichou svatost.



Praktické lekce:



Lekce 1: Pomáhejte tiše a důsledně: Kasilda nečekala na vhodný okamžik ani na uznání &#8211; pomáhala, když viděla, že je to potřeba. Dnes to může znamenat přinést jídlo nemocnému příteli, nenápadně darovat někomu v krizi nebo nabídnout vlídná slova, když se někdo cítí zapomenutý.



Lekce 2: Buďte otevření změnám: Kasildino obrácení přišlo v pozdějším věku a díky utrpení. Pokud procházíte těžkým obdobím, využijte ho jako příležitost k růstu ve víře nebo k přehodnocení toho, na čem skutečně záleží. Nikdy není pozdě změnit směr nebo prohloubit svůj vztah s Bohem.



Lekce 3: Najděte si čas na ztišení a modlitbu: Kasilda si po svém obrácení vybrala samotu a rozjímání. V našem rychlém životě to může znamenat vypnout na 15 minut telefon a modlit se, jít na tichou procházku nebo si doma vytvořit malý prostor pro duchovní četbu a klid.

Svatá Kasilda – životopis

Julie Billiartová se narodila v roce 1751 v Cuvilly ve Francii. Od mládí projevovala hlubokou lásku k Bohu a touhu učit víře, dokonce se naučila nazpaměť katechismus dříve, než uměla číst. Ve 22 letech ochrnula po traumatické události, což jí vydrželo přes 20 let. Během bouřlivých událostí Francouzské revoluce tajně katechizovala děti a pomáhala chránit pronásledované kněze. V roce 1804 se jí zázračně vrátila schopnost chodit. Téhož roku spoluzaložila Kongregaci sester Notre Dame de Namur, která se věnovala vzdělávání chudých a marginalizovaných dětí. Svatá Julie strávila zbytek života budováním škol a šířením víry po celé Francii a Belgii. Zemřela v roce 1816 a její radostná důvěra v Boha jí vynesla titul „usměvavá světice“.



Praktické lekce:



Lekce 1: I když byla ochromena a čelila politickému chaosu, zachovala si veselého ducha. V každodenním životě se snažte vnášet radost do své každodennosti &#8211; i úsměv nebo vlídné slovo může někomu jinému zlepšit den.



Lekce 2: Učte s tím, co máte: Julie učila víru, i když byla upoutána na lůžko. Ke sdílení víry nepotřebujete učebnu ani titul &#8211; k předávání toho, na čem záleží, využijte sociální sítě, rozhovory u večeře nebo pohádky před spaním.



Lekce 3: Pomáhejte těm, kteří jsou na okraji společnosti: Její prioritou bylo vzdělávání chudých. Hledejte způsoby, jak dnes podpořit komunity, které nemají dostatečnou péči &#8211; buďte dobrovolníkem ve škole, darujte školní pomůcky nebo se staňte mentorem někomu, kdo potřebuje poradenství.

Svatá Julie Billiartová – životopis

Svatý Jan Křtitel de La Salle se narodil v roce 1651 v Remeši ve Francii v bohaté rodině. Ačkoli byl vysvěcen na kněze, jeho život se dramaticky změnil, když pocítil povolání zlepšit vzdělání chudých dětí. Vzdal se svého bohatství, přestěhoval se k učitelům, které vychovával, a plně se věnoval poslání formovat vychovatele i žáky v lásce ke Kristu. V roce 1680 založil Institut bratří křesťanských škol a stal se průkopníkem metod vedení tříd, výuky v lidovém jazyce a péče o duchovní a osobní rozvoj žáků. Navzdory odporu tradičnějších škol a neustálým finančním potížím zůstal svatý Jan Křtitel de La Salle odhodlán učinit vzdělávání dostupným, respektovaným a zaměřeným na víru. Zemřel v roce 1719 a jeho vliv žije dál prostřednictvím tisíců škol a pedagogů, kteří jdou v jeho stopách.



Praktické lekce:



Lekce 1: Investujte do mladých lidí: De La Salle věřil, že je třeba vzdělávat celé dítě &#8211; akademicky, duchovně i morálně. Dobrovolně se věnujte doučování, mentorování dospívajících nebo podpoře vzdělávacích programů ve vaší farnosti či komunitě.



Lekce 2: Žijte jednoduše a cílevědomě: Vzdal se bohatého života, aby sloužil druhým. Najděte způsoby, jak zjednodušit svůj životní styl &#8211; zrušte nepoužívané předplatné, darujte nepoužívané oblečení nebo utrácejte méně za nepotřebné věci &#8211; a zaměřte svůj čas a zdroje na to, na čem skutečně záleží.



Lekce 3: Buďte trpělivým učitelem: Ať už jste rodič, učitel nebo spolupracovník, neustále učíte svým příkladem. Věnujte čas laskavému vysvětlování, naslouchejte, než začnete opravovat, a pamatujte, že váš klid a povzbuzení mohou mít trvalý dopad.

Svatý Jan Křtitel de La Salle – životopis

Svatý Izidor ze Sevilly se narodil kolem roku 560 n. l. v Cartageně ve Španělsku ve zbožné a vzdělané rodině. Po svém bratrovi se stal sevillským biskupem a stal se jedním z nejvlivnějších učenců raného středověku. Uvědomoval si důležitost vzdělání pro zachování víry a budování stabilní společnosti, a proto neúnavně pracoval na zakládání škol a podpoře vzdělanosti mezi duchovními i laiky. Jeho nejslavnější dílo, Etymologiae, bylo ranou encyklopedií, která shromáždila a uchovala staletí klasických a křesťanských znalostí. Izidor, nadaný učitel a správce, hrál také klíčovou roli při sjednocování církve ve Španělsku a prosazování liturgické a doktrinální reformy. Zemřel v roce 636 n. l. a později byl jmenován doktorem církve.



Praktické lekce:



Lekce 1: Udělejte si čas na učení každý den: Izidor, který shromažďoval vědomosti, aby posílil Církev, můžeme i my vyvinout malé úsilí, abychom rozšířili své znalosti &#8211; přečíst si několik stránek Písma, poslechnout si katolický podcast nebo se během každodenní rutiny dozvědět více o církevním učení.



Lekce 2: Moudře používejte technologie: Izidor nám jako patron internetu připomíná, abychom digitální nástroje používali k dobrému. Vybírejte si povzbuzující, vzdělávací nebo víru posilující obsah a vyhýbejte se tomu, co rozptyluje nebo rozděluje. Stanovte si omezení, která podporují klid a přítomnost v každodenním životě.



Lekce 3: Veďte s jasností a laskavostí: Izidor reformoval a sjednotil svou diecézi tím, že učil jasně a vedl soucitně. Na pracovišti, doma nebo ve službě buďte tím, kdo komunikuje přímo, dobře naslouchá a usiluje o jednotu prostřednictvím porozumění.

Svatý Izidor – životopis

Svatý Richard z Wyche se narodil kolem roku 1197 v Droitwichi (tehdy zvaném Wyche) v Anglii. V mládí osiřel, pracoval na farmě svého bratra a poté studoval v Oxfordu, Paříži a Boloni. Byl známý svou pokorou, inteligencí a oddaností církvi, stal se kancléřem Oxfordské univerzity a později kancléřem canterburského arcibiskupa Edmunda z Abingdonu. Po letech služby byl Richard zvolen biskupem v Chichesteru, ačkoli král Jindřich III. zpočátku odmítal jeho jmenování uznat. Richard se nenechal odradit a sloužil diecézi ve vyhnanství, dokud papež nepotvrdil jeho postavení. Jako biskup žil prostě, navštěvoval všechny farnosti ve své diecézi, reformoval chování duchovních a staral se o chudé. Zemřel v roce 1253 při kázání na křížové výpravě a o pouhých devět let později byl kanonizován.



Praktické lekce:



Lekce 1: Žijte čestně, i když je to nepopulární: Richard zůstal věrný svému povolání navzdory politickému tlaku a královskému odporu. V práci nebo ve škole si pevně stůjte za svými hodnotami, i když vás to bude stát postavení nebo uznání.



Lekce 2: Zůstaň disciplinovaný v maličkostech: Richard se pravidelně postil, denně se modlil a přispíval chudým. Jeho příkladu můžete následovat tím, že se zavážete k důsledné každodenní rutině &#8211; například vyhradit si čas na modlitbu, stanovit si rozpočet na dobročinné dary nebo omezit rozptýlení, jako jsou sociální sítě.



Lekce 3: Sloužte lidem, které máte před sebou: Jako biskup cestoval pěšky, aby navštívil i ty nejmenší a nejchudší farnosti. V moderním životě to znamená být přítomen lidem kolem sebe &#8211; zkontrolovat spolupracovníky, podpořit přítele v nesnázích nebo být skutečně pozorný doma.

Svatý Richard – životopis

Je dobře známo, že kapucín ze San Giovanni Rotondo zažil těžké zkoušky, ale i mnoho humoru. Ne každý je známý svým úžasným smyslem pro humor tak jako on!



„Podívej se, kde ses to coural!“



Jeden muž odcestoval do San Giovanni Rotondo, aby se setkal s otcem Piem, ale bylo tam tolik lidí, že se s ním nesetkal a musel se vrátit domů. Když však opustil klášter, ucítil nádhernou vůni vycházející ze stigmat mnicha a cítil se osvěžený a plný nové síly.



O pár měsíců později ucítil stejnou příjemnou vůni při toulkách horami. Zastavil se, upadl do extáze a zhluboka vdechoval tu vůni. Když přišel k sobě, zjistil, že stojí těsně nad propastí. Kdyby se kvůli té vůni nezastavil, šel by přímo do ní.



Rozhodl se okamžitě jet zpět do San Giovanni Rotondo, aby otci Piovi poděkoval. Když dorazil do kláštera, otec Pio, který ho nikdy předtím neviděl, mu s úsměvem řekl: „Synu můj! Podívej se, kde ses to coural!“



Pod matrací



Žena trpěla strašlivými migrénami, až se rozhodla dát si pod polštář fotografii otce Pia, doufajíc, že bolest ustoupí. Trvalo to několik týdnů a bolest neustupovala. Nakonec, v opravdovém italském temperamentu, vykřikla: „Otče Pio! Když mě nechceš zbavit bolesti, dám tě za trest pod matraci!“



Po několika měsících odjela do San Giovanni Rotondo, aby se vyzpovídala otci Piovi. Sotva si klekla před zpovědnici, mnich se na ni přísně podíval, prudce vstal a zabouchl dveře zpovědnice. Žena byla v šoku. Po chvíli se dveře opět otevřely a otec Pio s úsměvem řekl: „To se ti nelíbilo, že? Mně se taky nelíbilo, že jsi mě dala pod matraci!“



Rada otce Pia



Argentinský kněz slyšel mnoho o radách otce Pia, a tak se rozhodl odcestovat do Itálie, aby od něj dostal duchovní vedení. Když dorazil, vyzpovídal se otci Piovi, ale vrátil se domů bez jakékoli rady.



Byl zklamaný a říkal: „Nechápu, proč mi otec Pio nic neřekl. Jel jsem kvůli němu až z Argentiny! Koneckonců, on čte ve svědomí každého člověka a věděl, že chci radu!“



Stěžoval si tak dlouho, až se ho jeho farníci zeptali: „Otče, jste si jistý, že vám otec Pio nic neřekl? Možná udělal nějaké zvláštní gesto?“



Kněz si nakonec vzpomněl, že ho otec Pio požehnal velmi pomalu, až měl pocit, že to nikdy neskončí.



„To je ta rada!“ vykřikli farníci. „Když nám žehnáte vy, Otče, děláte to tak rychle, že to ani nevypadá jako kříž.“ Kněz byl potěšen. Nakonec dostal vedení, o které žádal – velmi originálním způsobem.



Strážce a zloději



V jedné římské čtvrti řádili zloději. Jeden z obyvatel se bál opustit svůj dům kvůli cestě za otcem Piem. Nakonec se rozhodl jet, ale předtím se modlil: „Otče, jedu za tebou, ale ty se mi postarej o dům…“



V San Giovanni Rotondo se vyzpovídal otci Piovi. Druhý den se k němu přiblížil a chtěl ho pozdravit, ale otec Pio mu řekl: „Ještě jsi tady? Potím se, jak držím tvé dveře!“



Muž se vrátil domů a zjistil, že se zloději pokusili vloupat dovnitř a poškodili zámek – ale nic nechybělo.



Bota



Muž trpěl hroznými bolestmi zubů. Jeho manželka mu řekla: „Proč se nepomodlíš k otci Piovi, aby ti pomohl? Máš tady jeho obrázek, modli se.“ Muž rozzlobeně řekl: „Mám takovou bolest a mám se jen modlit?“ Vzal botu a hodil ji silou po obrázku otce Pia.



O několik měsíců později se ho manželce podařilo přesvědčit, aby jel za otcem Piem. Když se vyzpovídal a přiznal všechny své hříchy, otec Pio se ho zeptal: „Na nic dalšího si nevzpomínáš?“ „Ne,“ odpověděl muž. „Opravdu? A co ta bota, kterou jsi mi hodil do obličeje?“



Velké, velké požehnání



Duchovní dcera otce Pia zůstala tři týdny v San Giovanni Rotondo. Nechtěla odjet do Švýcarska bez zpovědi, ale nemohla se k němu dostat. Byla velmi smutná. Vzpomněla si však, že otec Pio každý den žehná věřícím z okna své cely.



Rozhodla se, že před odjezdem aspoň dostane požehnání. Cestou si stále opakovala: „Chci velké, velké požehnání pro sebe.“ Když dorazila, lidé už odcházeli, otec Pio už požehnal a mával kapesníkem z okna.



Skupina žen jí řekla, že už nemá cenu čekat. Ale žena si klekla na zem a dál si opakovala: „Chci jen velké, velké požehnání.“



Po několika minutách se okno znovu otevřelo a otec Pio požehnal věřícím – tentokrát mával prostěradlem místo kapesníku. Všichni se začali smát. Jedna žena řekla: „Otec Pio je blázen!“ Ale duchovní dcera se rozplakala, protože věděla, že to „velké, velké požehnání“ bylo jen pro ni.



Myslíš, že si ji vezmu já?



Otec Pio sloužil svatební mši. Když přišel rozhodující okamžik, ženich nebyl schopen říct „ano“ – byl přemožen emocemi.



Otec Pio chvíli čekal, usmíval se a snažil se ho povzbudit. Když ale nic nezabíralo, nahlas řekl: „Tak už řekni ano. Nebo si myslíš, že si ji vezmu já?“

Zázraky otce Pia, které pohladí duši

Askeze je duchovní úsilí nebo praxe zaměřená na dosažení ctnosti a křesťanské dokonalosti. Slovo pochází z řeckého „askesis“, což znamená cvičení nebo trénink a původně se používalo v souvislosti s atletickým tréninkem. První křesťané toto slovo převzali pro označení duchovních cvičení, která praktikovali, aby posílili své ctnosti.



Askeze zahrnuje různé formy sebezáporu a pokání, které mají jednotlivci pomoci ovládnout jeho tělesné touhy a vášně, aby žil v souladu s duchem. Askeze by však neměla být zaměňována s přísností nebo nadměrným tělesným pokáním. Pravá askeze se zaměřuje na vnitřní růst a duchovní sílu, nikoli pouze na vnější projevy pokání.



V kontextu křesťanské teologie je askeze nezbytná pro duchovní pokrok a dosažení křesťanské dokonalosti. Zahrnuje praktikování duchovních a morálních cvičení, která vedou k osvojení ctností a posílení vlády vůle nad vlastním jednáním. Tímto způsobem askeze pomáhá jednotlivci růst ve víře a duchovní zralosti.



Zdroj: catholicculture.org / newadvent.org / katechismus

Askeze – co to je?

Svatý Pius V., svatý papeži a neúnavný reformátore, oroduj za nás v našem úsilí žít věrně, disciplinovaně a pokorně. Přimlouvej se za nás, abychom rostli v úctě ke svátostem, vytrvali v pravdě a zůstali odvážní při obraně víry. Kéž stejně jako ty nacházíme sílu v modlitbě a radost ze služby Božímu lidu. Amen.

Krátká modlitba ke svatému Piu V.

Přečtěte si zamyšlení Maury Roan McKeeganové o tom, proč je důležité učit děti odpouštět.



Neboť jestliže odpustíte lidem jejich poklesky, odpustí i vám váš nebeský Otec. Jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše hříchy. (Mt 6,14–15)



Když přemýšlíme o tom, jak se dostat do nebe, mnohé napadne důležitost pokání. Víme, že musíme říct: „Je mi to líto,“ a učíme to i děti. Někdy se ale při zdůrazňování pokání zapomíná na druhou stranu – odpuštění. Jak nám připomíná evangelium, nestačí litovat jen své vlastní hříchy – máme také odpouštět druhým, pokud chceme, aby Bůh odpustil nám. A protože milujeme své děti a chceme jim zajistit nebe, musíme je nejen naučit lítosti, ale také odpuštění.



Jak pomáháme dětem naučit se odpouštět? Učíme je zavázat si tkaničky, obléknout tričko nebo si vyčistit zuby – tyto praktické lekce mají jasné kroky. Jakmile se je naučí, nemusíme je učit znovu. Ale odpuštění? To je nekončící proces. I my dospělí se znovu a znovu učíme odpouštět. Je to lekce na celý život.



Existují určité konkrétní věci, které dětem mohou pomoci naučit se odpouštět. Mezi nimi je i svátost smíření. Nic nám neposkytne lepší pochopení milosrdenství než skutečný účinek milosti v našich životech. A kromě svátostné milosti existuje i několik dalších nápadů:



<h3 class="wp-block-heading">1. Učte děti říkat: „Odpouštím ti,“ když někdo řekne: „Je mi to líto.“</h3>



Na slovech záleží. Ježíš je Boží Slovo – a my máme možnost Ho napodobovat slovy, která říkáme. Naše kultura zdůrazňuje výrazy jako „prosím“ nebo „děkuji“, ale už méně se učíme správně odpovídat. Když někdo řekne „děkuji“, odpovědi bývají „v pohodě“, „jo“, „OK“, „hmmm“. Ale tyto odpovědi nenesou stejný význam jako třeba „nemáš zač“ nebo „rádo se stalo“.



Podobně je to i s omluvami. Když někdo řekne: „Je mi to líto,“ často slyšíme odpověď typu „to je v pořádku“ nebo jen pokývnutí hlavou. Ale často chybí odpověď, která znamená nejvíc: „Odpouštím ti.“ Žádná jiná odpověď nemá tak hluboký význam jako tato dvě slova. Je to jednoduchá, ale silná fráze – mocná lekce pro děti, aby říkaly: „Odpouštím ti,“ když někdo projeví lítost.



Nemůžeme je však nutit, aby říkaly něco, čemu samy nevěří (nebo abychom je nutili lhát), takže nakonec je to na nich. Ale můžeme je povzbuzovat a vysvětlovat jim, proč jsou pokání a odpuštění důležité. Můžeme s nimi sdílet Ježíšova slova o odpuštění a modlit se, aby se naučily odpouštět. Můžeme jim říct, že to nebude vždy snadné, ale že když to udělají upřímně, vyhrají boj proti nepříteli duší. A časem překonají pokušení odmítnout odpuštění a vysloví slova, která je těžké říct. Sami můžeme tato slova používat jako vzor pro děti i ostatní, kdykoli se naskytne příležitost.



<h3 class="wp-block-heading">2. Dejte jim druhou šanci (třetí, čtvrtou nebo sedmdesátou sedmou)</h3>



Před několika měsíci jsem seděla s dětmi na mši za jednou maminkou, která tam byla se svými dětmi. Byla očividně unavená a podrážděná chováním svého nejmladšího syna. V jednu chvíli ho pokárala, že lezl po lavici, a řekla mu, že po mši nedostane koblihu. „Prosím, mami,“ zašeptal zoufale, „prosím, budu už hodný! Prosím!“ Očividně litoval, ale jeho matka zůstala tvrdá. Řekla, že už nemá šanci, protože se choval příliš zle.



Nechtěla jsem je poslouchat – raději bych se soustředila na oltář – ale tahle scéna se odehrávala přímo přede mnou. Nechci tu maminku soudit – vím, jaké to je být vyčerpaná a podrážděná. Ale z pohledu třetí osoby – dítě se nechovalo tak hrozně, jen dětinsky – a myslím, že by bylo šťastnější, kdyby mu odpustila a dala druhou šanci. V duchu jsem jí říkala: „Dej mu ještě šanci!“ Nejen kvůli dítěti – ale i kvůli sobě. Mohla najít větší pokoj v milosrdenství než ve zlosti. Bůh nám dává znovu a znovu příležitost napravit se po tom, co jsme Ho zranili. A stejně tak i my můžeme prokazovat toto milosrdenství svým dětem – obzvlášť během mše, kde je tak důležité učit se pozitivním emocím.



U nás doma, když dám dítěti druhou šanci, často řeknu něco jako: „No, protože je neděle, den milosrdenství, smiluji se nad tebou a dám ti druhou šanci.“ Nebo: „Bůh je k nám vždycky milosrdný, proto i já ti ukážu stejné milosrdenství.“ Jedno z mých mladších dětí se podle toho naučilo říkat: „Dáš mi další šanci, když je dnes den milosrdenství?“ A vždycky se pak na sebe usmějeme. Když necháme odpuštění a milosrdenství volně plynout, všechno jde snáz. (A děti tak budou vyrůstat s vědomím, že i ony mají být lepší.)



<h3 class="wp-block-heading">3. Nechte je odpouštět druhým</h3>



Důležité je vědět, že děti se učí nejen tím, co říkáme, ale ještě více tím, co děláme. Možná nemáme často šanci ukázat dětem, jak odpouštíme velké urážky – ale život nám dává mnoho příležitostí ukázat jim, jak odpouštíme v malých věcech.



Před několika měsíci jsem jela s dětmi v autě, když jeden řidič udělal nebezpečný manévr a mohl způsobit nehodu. Auto jsem naštěstí zvládla, ale naštvaně jsem poznamenala, že ten řidič „je idiot“. Uprostřed hněvu na člověka, který nás ohrozil, mi Duch Svatý připomněl, že je to příležitost ukázat dětem lepší reakci. Zhluboka jsem se nadechla a řekla něco jako: „Jsem opravdu naštvaná, že nás ohrozil, ale neměla jsem ho tak nazvat. Co jsem měla udělat, je modlit se za něj. Tak to teď udělám. Pane, prosím, pomoz tomu člověku být lepším řidičem. Odpouštím mu a prosím tě, ať ho i ostatní ochráníš na cestách.“



Ne vždycky to zvládnu, ale když se naskytne příležitost, můžu říct, že děti opravdu vnímají, co říkáte. Když je na vás pokladník v obchodě hrubý, když vás někdo předběhne ve frontě, nebo když vám přítel řekne něco bolestivého – všechny tyto těžké chvíle se mohou stát vzpomínkami, které si děti odnesou. A když zareagujeme správně, pomůže jim to jednou odpouštět i ve vlastním životě.



Pokud se děti naučí od nás říkat: „Odpouštím ti,“ dávat druhou šanci, odpouštět a modlit se za ty, kdo je zranili, pak mohou šířit toto světlo dál. Každé úsilí, kterým přinášíme odpuštění druhým, nese ovoce – nejen v přítomnosti, ale i pro budoucí generace. Každý z nás se musí snažit odpouštět křivdy a modlit se, aby i nám Bůh odpustil ty naše.



Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i vám odpustil Bůh v Kristu!

Kategorie