Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Ondřej, apoštol Ježíše Krista, byl prvním učedníkem našeho Pána. Než přišel k Ježíši, byl Ondřej následovníkem nebo učedníkem Jana Křtitele. Jednoho dne, když se procházel s Janem, šel kolem Ježíš. Když svatý Jan uviděl Ježíše, ukázal na něj Ondřejovi a řekl: „Hle, beránek Boží.“ (J 1,36). Ondřej si uvědomil, že Jan říká, že Ježíš je Mesiáš, kterého všichni očekávali, a spolu s jiným učedníkem se okamžitě vydali za Ježíšem. Když se obrátil a uviděl, že ho následují, Ježíš se jich zeptal: „Co chcete?“ (J 1,38). Načež se zeptali, kde se Ježíš zdržuje. Ježíš odpověděl: „Pojďte a uvidíte.“ (J 1,38). Ondřej brzy přivedl k Ježíši svého bratra Šimona (sv. Petra), aby se také stal jeho učedníkem.



Ondřej a jeho bratr Šimon byli rybáři a jednoho dne, když s otcem opravovali rybářské sítě na své lodi, přišel kolem Ježíš a požádal je, aby šli s ním. Okamžitě opustili svého otce, loďku i své zaměstnání a následovali našeho Pána Ježíše, který jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ (Mt 4,19).



Předpokládá se, že po Ježíšově nanebevstoupení se Ondřej vydal do Řecka hlásat evangelium. Podle velmi staré tradice byl Ondřej ukřižován na kříži ve tvaru písmene X, ke kterému byl přivázán, nikoliv přibit. Údajně trpěl dva dny, než na kříži zemřel.



Svatý Ondřej je patronem Ruska, i když není jisté, zda tam skutečně kázal, a patronem Skotska, kam podle tradice přinesl ve 4. století jeho ostatky sv. Regulus. Je také patronem rybářů.



Praktické lekce:



Lekce 1: Okamžité odpovědné rozhodnutí následovat Ježíše: Ondřej byl prvním učedníkem, který okamžitě reagoval na výzvu, aby šel za Ježíšem. Když pochopil, kdo Ježíš je, neváhal a bez odkladu se rozhodl následovat ho. Tato lekce nám ukazuje, jak důležité je okamžitě odpovědět na Boží volání, ať už nás vede na jakoukoli cestu. Následování Ježíše není vždy snadné, ale rozhodnutí jít za ním vyžaduje odvahu a víru, že Boží cesta je tou nejlepší pro náš život.



Lekce 2: Sdělování víry s ostatními: Ondřej nejenže následoval Ježíše, ale také přivedl svého bratra Petra k víře. Tato aktivita je příkladem toho, jak bychom měli sdílet svou víru s těmi, kteří jsou nám blízcí. Sdílení evangelia a pozvání ostatních, aby poznali Ježíše, je úkolem každého křesťana. Stejně jako Ondřej, který přivedl svého bratra, máme i my odpovědnost pozvat své blízké do společenství s Kristem a pomáhat jim najít cestu k Bohu.

Svatý Ondřej – životopis

Předpokládá se, že nejspolehlivější zpráva o této světici pochází ze spisů církevního historika Eusebia. Ten vypráví následující:



Byla jedna žena, křesťanka, nejbohatší a nejvznešenější ze všech alexandrijských dam, která, když se ostatní nechaly tyranem Maximinem zprznit, odolala a přemohla jeho neomezenou a horší než zvířecí žádostivost. Tato paní byla nejslavnější pro svůj vysoký původ a velké bohatství a také pro svou mimořádnou vzdělanost, ale před všemi světskými výhodami dala přednost své ctnosti a cudnosti. Tyran, který se marně pokusil několikrát zaútočit na její ctnost, jí nechtěl setnout hlavu, když viděl, že je připravena zemřít, ale zbavil ji všech statků a majetku a poslal ji do vyhnanství.



Říká se, že svatá Kateřina se narodila v Alexandrii v patricijské rodině a na křesťanství se obrátila díky vidění. Osobně odsoudila císaře Maximina za jeho pronásledování křesťanů. Když se na základě její argumentace obrátilo padesát pohanských filozofů, nechal je upálit. Když odmítla jeho úplatek v podobě královského sňatku, pokud se zřekne křesťanství, nechal ji uvěznit. Po návratu domů z inspekce tábora zjistil, že jeho žena, důstojník a dvě stě vojáků se obrátili. Všechny je nechal popravit. Poté odsoudil Kateřinu k smrti na kole s hroty, a když se kolo zázračně zlomilo, přikázal jí setnout hlavu.



Její tělo bylo údajně převezeno do kláštera na hoře Sinaj, kde se údajně nachází dodnes.



Praktické lekce:



Lekce 1: Odolnost vůči světským pokušením: Svatá Kateřina nás učí, jak je důležité zůstat věrný svým ctnostem a víře, i když nás svět láká k materiálnímu úspěchu nebo pohodlí. I když měla bohatství a postavení, dala přednost ctnosti a čistotě. Svým příkladem nás vyzývá, abychom se nenechali svést pokušením a vždy zůstali věrní svým hodnotám.



Lekce 2: Moc víry a svědectví: Svatá Kateřina svou vírou a odvahou přesvědčila mnoho lidí, aby následovali Krista. I v těžkých chvílích dokázala být svědkem pravdy. Její příklad nás učí, že naše víra a svědectví mohou inspirovat a změnit srdce druhých, i když čelíme obtížím.

Svatá Kateřina Alexandrijská – životopis

Cecilie se narodila v Římě a byla vychována v učení a dokonalé praxi katolicismu. V mládí složila slib panenství Bohu. Rodiče ji však přinutili, aby se provdala za urozeného pohanského mladíka jménem Valerianus. Odmítla se vzdát svého slibu, přesvědčila svého nového manžela, aby respektoval její panenství, a nakonec i jeho získala pro křesťanství.



Později se na víru obrátil i jeho bratr Tiburtius a oba bratři ji praktikovali s velkou horlivostí. V důsledku toho je prefekt Turcius Almachius odsoudil k smrti. Jejich kat Maximus se však sám obrátil a podstoupil mučednickou smrt spolu s oběma bratry. Cecilie jejich ostatky pohřbila do jednoho hrobu.



V té chvíli se Cecilie dostala do hledáčku prefekta a brzy ji začali vyhledávat jeho důstojníci. Než byla zajata, zařídila, aby byl její dům přeměněn na místo bohoslužeb římské církve. Po slavném vyznání víry byla odsouzena k udušení ve své lázni. Jako zázrakem se to nepodařilo, a tak byl Cecilii přidělen voják, který jí měl setnout hlavu. Voják třikrát udeřil Cecilii do krku, aniž by jí zcela setnul hlavu, a utekl, zanechávaje pannu nasáklou krví. Žila ještě tři dny, během nichž byla schopna činit dispozice pro chudé. Byla pohřbena v Kallistových katakombách mezi biskupy a vyznavači umučenými pro víru.



Svatá Cecilie je patronkou hudby. Na mnoha středověkých vyobrazeních je zobrazena buď s mučednickou korunou v ruce, nebo hrající na varhany. Zatímco hudebníci hráli na její svatbě, Cecilie ve svém srdci zpívala Bohu. Když byla v Římě v roce 1584 založena Hudební akademie, stala se Cecilie patronkou tohoto institutu, čímž se její úcta jako patronky církevní hudby obecně rozšířila. Dnes všude existují ceciliánské spolky (hudební sdružení) a varhany se staly hlavním atributem zobrazovaným v ceciliánském umění.



Praktické lekce:



Lekce 1: Odvaha stát si za vírou, i když je to těžké: Svatá Cecilie zůstala věrná svému slibu panenství a víře v Boha. Ukazuje nám příklad odvahy a odhodlání postavit se proti světským tlakům a zůstat věrní své víře, i když to může přinést obtíže a utrpení. Když se nám někdy nedaří být věrní svému přesvědčení, můžeme si vzít příklad ze svaté Cecilie, která svou víru prokázala i v těžkých chvílích.



Lekce 2: Služba druhým a péče o potřebné: I během těžkých chvílí, když byla svatá Cecilie v zajetí a čekala na smrt, nezapomněla na ty, kteří byli v nouzi. Svědčí o tom její poslední činy, kdy byla k dispozici chudým a potřebným. Ukazuje nám, že i v těžkých a bolestných chvílích bychom neměli zapomínat na potřeby druhých a snažit se jim pomoci, protože i v těchto chvílích můžeme žít podle Boží vůle.

Svatá Cecilie – životopis

Svatá Alžběta se narodila v roce 1207 v uherském městě Poszonyi, dnešní Bratislavě, jako dcera uherského krále Ondřeje II. Ve čtyřech letech byla poslána na výchovu ke dvoru durynského lantkraběte, s jehož malým synem byla zasnoubena. S rostoucím věkem rostla skokově i její zbožnost. V roce 1221 se provdala za Ludvíka Durynského a navzdory svému postavení u dvora začala vést přísně prostý život, praktikovat pokání a věnovat se charitativním skutkům.



Její manžel &#8211; sám značně nakloněný náboženství &#8211; si její ctnosti velmi vážil a povzbuzoval ji v jejím příkladném životě. Měli spolu tři děti, jednoho syna a dvě dcery. Roku 1227 však její manžel umírá v Otrantu, kde čekal na loď do Palestiny. Po jeho smrti Alžběta opustila dvůr, postarala se o své děti a v roce 1228 se zřekla světa a stala se terciářkou svatého Františka. Vybudovala františkánský špitál v Marburku a věnovala se péči o nemocné až do své smrti ve věku 24 let v roce 1231.



Svatá Alžběta je patronkou pekařů, hraběnek, smrti dětí, křivě obviněných, bezdomovců, pečovatelské služby, terciářů, vdov a mladých nevěst. Jejími symboly jsou almužna, květiny, chléb, chudí a džbán.



Praktické lekce:



Lekce 1: Pokora a jednoduchost v každodenním životě: I když byla svatá Alžběta královskou dcerou a měla přístup k luxusu a moci, rozhodla se žít prostým a skromným životem. I po svatbě s Ludvíkem Durynským, který byl rovněž nábožensky orientovaný, vedla život ve službě ostatním, praktikovala pokání a věnovala se charitě. To ukazuje, že skutečná hodnota není v majetku nebo v postavení, ale v ochotě sloužit druhým a v jednoduchosti. V dnešním světě, kde se klade důraz na materiální úspěch a status, je její příklad výzvou k větší pokoře a zaměření na hodnoty, které mají trvalý význam, jako je soucit, štědrost a pomoc těm, kteří to potřebují.



Lekce 2: Vytrvalost v péči o druhé, i v těžkých časech: Po smrti svého manžela Alžběta nezůstala uzavřená ve své bolesti, ale zaměřila se na pomoc potřebným. Opustila královský dvůr a založila františkánský špitál, kde se starala o nemocné a chudé. Tato její schopnost překonat těžké období a najít nový smysl v pomoci druhým je důležitou lekcí o vytrvalosti a odhodlání pomáhat i v těžkých životních chvílích. I v našich životech se mohou vyskytnout těžké okamžiky, ale můžeme se z nich poučit a najít nové způsoby, jak pomáhat ostatním, což nám může přinést pocit naplnění a smyslu.

Svatá Alžběta Uherská – životopis

Markéta se pravděpodobně narodila v Uhrách a vyrůstala na Štěpánském dvoře, kde byl její otec, princ Eduard d&#8217;Outremer, ve vyhnanství. Když jí bylo 12 let, dostala se na dvůr krále Eduarda Vyznavače v Anglii, ale po bitvě u Hastingsu v roce 1066 byla nucena se svými sourozenci a matkou Agátou z Anglie uprchnout.



Rodina získala útočiště na dvoře skotského krále Malcolma III. a Markéta a Malcolm se do sebe brzy zamilovali. Vzali se v roce 1070 na hradě Dunfermline a následně měli osm dětí.



Markéta byla známá svou velkou zbožností. Neustále se modlila a postila a projevovala velkou péči o chudé. Podporovala synody, které reformovaly v té době rozšířené zlořády, jako byla svatokupectví a lichvářství. Podporovala také umění a vzdělání, působila jako poradkyně ve státních záležitostech a spolu se svým manželem Malcolmem nechala postavit kostel Nejsvětější Trojice v Dunfermline. Markéta zemřela na Edinburském hradě 15. listopadu, krátce poté, co se dozvěděla, že povstalci útočící na hrad Alnwick zabili jejího manžela a jednoho z jejích synů. V roce 1250 byla kanonizována a v roce 1673 prohlášena za patronku Skotska.



Praktické lekce:



Lekce 1: Oddanost a zbožnost v těžkých časech: Markéta byla příkladem neúnavné víry a zbožnosti. I když čelila osobním tragédiím, jako byla smrt jejího manžela a syna, nikdy neztrácela svou oddanost Bohu. Její životní příklad nás učí, že i v těžkých obdobích bychom měli zůstat silní ve víře a modlitbě. V dnešním světě plném výzev a zkoušek nám Markéta ukazuje, jak je důležité hledat útěchu a sílu v duchovním životě, modlitbách a víře, což nám může pomoci překonat těžké časy s nadějí a klidem.



Lekce 2: Zodpovědnost a péče o druhé: Markéta se nejen modlila a postila, ale také aktivně podporovala chudé a pracovala na zlepšení společnosti. Reforma svatokupectví, boj proti lichvářství a podpora vzdělání a umění ukazují její nezištný zájem o spravedlnost a dobro ostatních. V našem životě to znamená, že bychom neměli zůstat lhostejní k utrpení druhých a měli bychom se zasazovat o dobro a spravedlnost, jak v každodenních činnostech, tak v širším společenském kontextu. Péče o potřeby druhých a podpora spravedlivých věcí jsou hodnoty, které nám mohou pomoci stát se lepšími lidmi.

Svatá Markéta Skotská – životopis

Albert se narodil v roce 1206 ve Švábsku v Německu. Jeho otec byl hrabě z Bollstadtu a Albert se narodil na rodovém hradě Lauingen.



Studoval na univerzitě v Padově a v roce 1223 se přes odpor rodiny stal dominikánem. Vyučoval v Kolíně nad Rýnem, Hildesheimu, Freiburg im Breisgau, Regensburgu a Štrasburku. Jeho pověst pro jeho vzdělanost a intelekt byla široce rozšířená. V roce 1245 získal doktorát na pařížské univerzitě, kde později vyučoval. Mezi jeho žáky patřil Tomáš Akvinský, který se stal jeho blízkým přítelem.



V roce 1254 byl Albert jmenován provinciálem svého řádu a odjel do Říma, kde působil jako osobní teolog papeže. V roce 1257 se Albert vzdal provinciálního úřadu, aby se mohl věnovat studiu, a později spolu s Petrem z Tarentasie a Tomášem Akvinským vypracoval nový studijní program pro dominikány.



Proti své vůli byl v roce 1260 jmenován biskupem v Regensburgu, ale o dva roky později rezignoval a vrátil se k výuce v Kolíně nad Rýnem. Aktivně se účastnil lyonského koncilu v roce 1274 a usiloval o sjednocení řecké církve s Římem. V roce 1277 brilantně obhajoval Akvinského a jeho pozici proti pařížskému biskupovi Štěpánu Templářovi a skupině teologů na tamní univerzitě. Následujícího roku se výpadek paměti proměnil ve dva roky špatného duševního a fyzického zdraví, které vedlo k jeho smrti 15. listopadu v Kolíně nad Rýnem. V roce 1931 byl papežem Piem XI. kanonizován a prohlášen učitelem církve.



Praktické lekce:



Lekcie 1: Hledání rovnováhy mezi intelektem a vírou: Albert Veliký byl nejen vynikajícím teologem a filozofem, ale také osobou, která dokázala spojit hluboké intelektuální studium s duchovním životem. Věnoval se nejen teologii, ale i vědeckým oborům, a jeho práce ukazuje, jak důležité je hledat rovnováhu mezi rozumem a vírou. V dnešní době, kdy je vědecký a technický pokrok na vzestupu, je důležité nezapomínat na hodnotu duchovního života a víry. Albert nás učí, že intelekt a víra se navzájem neodporují, ale mohou se obohacovat. Můžeme se inspirovat tím, jak Albert integroval oba tyto aspekty do svého života a jak se snažil porozumět světu a Bohu skrze učení i modlitbu.



Lekce 2: Ochota sloužit a vzdát se pro vyšší dobro: Albert Veliký prošel mnoha fázemi, včetně rezignace na významné pozice ve prospěch studia a výuky, a to vše ve službě Boží pravdě. Jeho příklad ukazuje, že někdy je třeba se vzdát osobních ambicí a komfortu ve prospěch vyššího cíle, jakým je služba druhým a šíření pravdy. Byl jmenován biskupem, ale dobrovolně rezignoval, aby se mohl více soustředit na své poslání jako učitel. Toto odhodlání sloužit bez osobních pohnutek je příkladem toho, jak můžeme v našem životě najít smysl ve službě druhým, i když to obnáší oběti. Albert nás učí, jak významnou hodnotou je být k dispozici pro dobro ostatních a pro to, co je skutečně důležité.

Svatý Albert Veliký – životopis

Anežka byla dcerou českého panovníka Přemysla Otakara I. Narodila se v Praze roku 1211. Když jí byly tři roky, byla svěřena do péče sicilské vévodkyně svaté Hedviky, která v té době pobývala v klášteře v Trzebnici. Ta jí dala vynikající základy ve víře. O tři roky později se Anežka vrátila do Prahy a byla svěřena premonstrátkám v Doksanech, kde se jí dostalo odpovídajícího vzdělání. Podle tehdejších zvyklostí byla v mládí zaslíbena jako nevěsta pro Jindřicha VII, syna Fridricha Barbarossy. Byly s tím spojeny různé politické a dynastické spekulace. Proto byla v roce 1220 převezena do Vídně, kde žila poblíž dvora rakouského vévody. Zůstala však věrná svému přesvědčení a víře. Po pěti letech pozorování královského dvora zrušila své zasnoubení a vrátila se do Prahy. Rozhodla se žít svůj život v modlitbě a charitativní činnosti. Přestože dostávala různé nabídky k sňatku, chtěla žít v panenství. Situace pro ni byla obzvlášť obtížná, protože o ruku ji žádal například anglický panovník Jindřich III. nebo opět Fridrich Barbarossa pro svého syna. Anežka tehdy požádala o ochranu papeže Řehoře IX, který do těchto sporů zasáhl. Díky němu mohla Anežka splnit svůj slib žít v čistotě.



V té době přijeli do Prahy františkáni. Od nich se dozvěděla o duchovním životě, který vedla svatá Klára v Assisi. Její příklad ji okouzlil. Rozhodla se ji následovat. V letech 1232 až 1233 založila z vlastních prostředků v Praze špitál a také ženský klášter svatého Františka. Na Letnice &#8211; 11. června 1234 do něj sama vstoupila a složila slavnostní sliby chudoby, čistoty a poslušnosti. Sestry v klášteře žily v chudobě, bez soukromého majetku, vše měly společné. Anežka se stala představenou a spolu se svatou Klárou usilovaly o schválení nového řádu, kterého brzy dosáhly.



I v klášteře žila Anežka nadále životem plným lásky k Bohu a bližním. Především uctívala tajemství eucharistie a Pánova kříže. Velmi si vážila také Panny Marie, zejména tajemství Zvěstování. Vytrvale se modlila za české panovníky a spolupracovala s papeži. V posledních letech svého života snášela Anežka s hlubokým pokojem a odevzdaností mnohé bolesti, které ji trápily nejen tělesně, ale zejména duševně. V zemi docházelo ke konfliktům, po nichž následovala anarchie, a také k přírodním katastrofám, které způsobovaly bídu a dřinu. Anežka zemřela v objetí svatosti 2. března 1282 ve svém klášteře. Na její přímluvu se událo mnoho zázraků. Za blahoslavenou však byla oficiálně uznána až za papeže Pia IX. v roce 1874. Za svatou ji prohlásil papež Jan Pavel II. 12. listopadu 1989 ve vatikánské bazilice.



Praktické lekce:



Lekce 1: Vytrvalost v následování vlastní vnitřní cesty a víry: Anežka se už od mládí musela vyrovnávat s politickými tlaky a tlakem na její manželství, a přesto zůstala věrná svým hodnotám a rozhodnutí žít v čistotě. I když byla vychovávána pro královský život a byla zaslíbena různým panovníkům, ona se rozhodla následovat svou duchovní cestu. Tento příklad nás učí, že i v těžkých chvílích, kdy čelíme vnějším tlakům nebo očekáváním druhých, bychom měli mít odvahu následovat svou vnitřní víru a životní cestu. Vytrvalost ve víře a ochota dělat těžká rozhodnutí pro vyšší dobro jsou klíčové pro duchovní růst a osobní integritu.



Lekce 2: Služba druhým a láska k bližnímu: Anežka nejen že žila chudobně a v čistotě, ale také aktivně pomáhala ostatním. Založila špitál a klášter, kde sestry žily v komunitě, sdílely vše společně a věnovaly se modlitbě a péči o chudé a nemocné. Její život ukazuje, že skutečná radost a naplnění přicházejí z obětavé služby druhým. V dnešním světě, kde je často důraz na osobní úspěch a materiální zajištění, je její příklad výzvou k tomu, abychom se více zaměřili na pomoc těm, kteří to potřebují. Láska k bližním, obětavost a ochota žít pro druhé jsou hodnoty, které mohou přinést hluboký smysl a spokojenost.

Svatá Anežka Česká – životopis

Martin se narodil v Uhrách kolem roku 315. Byl synem pohanského vojenského důstojníka a v 15 letech byl proti své vůli přijat do armády. Jednou, když byl umístěn v Amiensu, uviděl v mrazu chudého žebráka, který měl na sobě jen skrovné a otrhané oblečení. Martin se nad tímto mužem slitoval, rozřízl svůj vlastní plášť na polovinu a jednu část dal žebrákovi.



Té noci měl vidění Krista, který měl na sobě polovinu jeho pláště. Brzy poté se stal křesťanem a odmítl bojovat, a proto byl propuštěn z armády. Vrátil se domů a obrátil svou matku i ostatní. Martin se později stal poustevníkem a s několika dalšími založil první mnišskou komunitu v Galii.



O deset let později, v roce 371, byl Martin jmenován biskupem v Tours. Žil v soukromí jako mnich, založil velké mnišské centrum Marmoutier a zároveň se horlivě věnoval svým biskupským povinnostem. Neúnavně se snažil šířit víru a obracet pohany. Po založení řeholního centra v Candes v Touraine Martin 8. listopadu 397 n. l. zemřel.



Praktické lekce:



Lekce 1: Slitování a ochota pomáhat i za cenu oběti: Martinovo rozhodnutí rozříznout svůj vlastní plášť a darovat jeho polovinu chudému žebrákovi ukazuje jeho hluboké slitování a ochotu pomoci i v těžkých podmínkách. Tento čin nám připomíná, že skutečná láska a soucit se neprojevují jen slovy, ale konkrétními činy, a to i tehdy, když to znamená nějakou oběť nebo nepohodlí. V dnešní době, kdy jsme často zaneprázdněni nebo zvyklí žít ve své komfortní zóně, nás Martin učí, že pomoc druhým je skutečnou hodnotou, která nás vede k hlubšímu smyslu života. Pomáhat druhým bychom měli nejen v případě, kdy nám to vyhovuje, ale i tehdy, když je to náročné.



Lekce 2: Odvaha stát si za svými přesvědčeními: Martin, který v mladém věku odmítl bojovat a rozhodl se opustit armádu, ukázal velkou odvahu postavit se proti tlaku společnosti a vůči svým vlastnímu okolí. Jeho rozhodnutí vzdát se vojenské kariéry a následně se stát křesťanem je příkladem, jak být věrný svým hodnotám a přesvědčením, i když to znamená vzdát se výhod nebo bezpečí, které nabízí svět. Martin nás učí, že pokud máme pevnou víru a jistotu v to, co je správné, měli bychom být ochotni stát si za svými rozhodnutími, i když to znamená jít proti mainstreamu nebo se vystavit obtížím.

Svatý Martin – Životopis

Předpokládá se, že se svatý Lev narodil v Římě. Byl jáhnem za papežů Celestýna I. a Sixta III. a byl zvolen papežem jako nástupce Sixta III. Jako papež vládl v letech 440 až 461.



V roce 445 přesvědčil císaře Valentiniána, aby ediktem uznal primát římského biskupa. V dopise konstantinopolskému patriarchovi, který již předtím odsoudil Eutycha, formuloval učení o vtělení. (Eutyches byl opatem kláštera v Konstantinopoli, který byl sesazen patriarchou Flaviánem za to, že popíral dvě přirozenosti Krista). Na Chalcedonském koncilu byl tentýž list potvrzen jako výraz katolické víry týkající se osoby Krista.



Všechna světská historická pojednání velebí jeho úsilí během otřesů způsobených vpádem barbarů v pátém století. Jeho setkání s Attilou, který ho přesvědčil, aby se obrátil zpět před branami Říma, zůstává historickým mementem jeho velké výmluvnosti. Když Vandalové pod vedením Genserika obsadili město Řím, přesvědčil útočníky, aby upustili od drancování města a ubližování jeho obyvatelům. Zemřel v roce 461 a zanechal po sobě mnoho dopisů a spisů velké historické hodnoty.



Praktické lekce:



Lekce 1: Odvaha a rozhodnost v krizových chvílích: Sv. Lev I. se proslavil svou schopností čelit náročným situacím s velkou odvahou a rozhodností. Ať už to byla jeho diplomacie při jednání s Attilou, kdy přesvědčil vůdce Hunů, aby odvrátili útok na Řím, nebo jeho vliv v zajištění bezpečnosti města Říma během nájezdů barbarů, Lev I. ukázal, jak důležité je stát pevně ve víře a ve službě, i když se zdá, že situace je beznadějná. Tato lekce nás učí, že i v těžkých obdobích, kdy čelíme výzvám, bychom měli hledat odvahu a spoléhat na moudrost a víru, abychom našli řešení, která nejen zachovají integritu, ale i pomohou druhým.



Lekce 2: Věrnost pravdě a ochota hájit víru i za cenu odporu: Papež Lev I. hrál klíčovou roli v utváření křesťanského učení o vtělení a lidské přirozenosti Krista, což vyžadovalo silné přesvědčení a ochotu hájit pravdu i proti těm, kteří ji popírali (např. Eutyches a jeho hereze). Kromě teologických otázek se také od něj očekávalo, že se postaví proti barbarům a ochrání město, což prokázal svou výmluvností. Tato lekce nás vybízí, abychom byli věrní pravdě, a abychom ji hájili s odhodláním a bez ohledu na vnější tlak nebo protivníky. V každodenním životě to může znamenat, že se musíme postavit za správnou věc i tehdy, když to není populární nebo když to přináší určité těžkosti.

Svatý Lev I. Veliký

Životní příběh svatého Leonarda v mnohém vychází z legend. Podle nich Leonard pocházel z franské šlechtické rodiny. Byl pokřtěn arcibiskupem Remigiem z Remeše a vzdělával se na arcibiskupském dvoře. Když dosáhl plnoletosti, bylo mu nabídnuto několik biskupských stolců, ale on odmítl a uchýlil se do lesní poustevny poblíž Limoges. Tam za ním brzy začali přicházet lidé s prosbou o pomoc. Uzdravoval je a kázal jim evangelium. Pravidelně navštěvoval vězně a pro mnohé z nich získal od krále Chlodvíka milost a svobodu.



Jednoho dne se stalo, že král a královna šli do tohoto lesa na lov, Leonard uslyšel královnu sténat a naříkat, přišly na ni porodní bolesti. Na královy prosby se Leonard modlil u jejího lůžka a ona porodila zdravého syna. Král chtěl Leonardovi dát zlato a stříbro, ale Leonard si vyžádal jen kus lesa, který by mohl se svým oslem jednu noc obejít. Král jeho přání splnil a Leonard na svém kousku lesa založil klášter Noblat, dnešní St-Léonard-de-Noblat, kde také zemřel.



Praktické lekce:



Lekce 1: Odmítnutí světských poct ve prospěch duchovního života: Svatý Leonard měl možnost získat vysoké církevní posty, jako biskupství, ale rozhodl se je odmítnout a místo toho se uchýlil k životu v poustevně. Tato volba ukazuje, jak je důležité soustředit se na vnitřní růst a duchovní pokrok, než se nechat svádět světskými poctami nebo ambicemi. Praktická lekce z toho je: Někdy je potřeba vzdát se vnějšího uznání a moci, abychom mohli následovat svou pravou duchovní cestu a sloužit druhým z čistého srdce.



Lekce 2: Pomoc trpícím a ochota zasahovat v krizových chvílích: Svatý Leonard byl známý svou ochotou pomáhat těm, kteří byli v těžké situaci – ať už šlo o vězně, nemocné, nebo ženy při porodu. Jeho zásah při porodu královny, nebo zajištění milosti pro vězně ukazuje jeho hluboké soucítění a odhodlání pomáhat tam, kde je to nejvíce potřeba. Praktická lekce je: Být připravený pomáhat těm, kdo jsou v nouzi, i když to vyžaduje osobní oběť nebo nečekané zásahy. Sv. Leonard se nikdy nevyhýbal těžkým úkolům, pokud mohl být nástrojem Boží milosti pro druhé.

Svatý Leonard (Linhart) – životopis

Zachariáš je dobře známý z Bible, zejména z Lukášova evangelia. Byl otcem svatého Jana Křtitele. Byl knězem v jeruzalémském chrámu. Svatá Alžběta pocházela z Áronovy kněžské rodiny. Byla manželkou židovského kněze svatého Zachariáše. Byli již v pokročilém věku, když se jim narodil první a jediný syn Jan Křtitel, který připravil půdu pro Božího Syna, Ježíše Krista. Jeho narození oznámil Zachariášovi archanděl Gabriel, když slavil oběti v jeruzalémském chrámu (Lk 1,5-20). Zachariáš však neuvěřil, a tak oněměl a pravděpodobně až do narození Jana Křtitele ztratil sluch. O šest měsíců později přišel tentýž archanděl do Nazareta k Panně Marii, které oznámil, že se stane matkou Ježíše Krista. Maria poté odešla navštívit svou tetu Alžbětu do Ejn Keremu nedaleko Jeruzaléma. Tuto událost si připomínáme zvláštním svátkem Navštívení Panny Marie. Tradice zmiňuje, že Zachariáš byl zavražděn v chrámu, když odmítl králi Herodovi sdělit, kde najde Jana Křtitele.



Praktické lekce:



Lekce 1: Víra v Boží slovo: Zachariáš, i když byl knězem a znal Písmo, měl potíže uvěřit v poselství archanděla Gabriela, který mu oznámil, že on a jeho manželka Alžběta, i ve svém pokročilém věku, budou mít syna. Jeho nedůvěra vedla k tomu, že oněměl. Tato událost nám ukazuje, jak důležité je věřit Božímu slovu a důvěřovat v jeho plán pro náš život, i když se zdá, že některé věci jsou nemožné. Mnozí lidé se setkávají s výzvami a pochybnostmi, ale věrnost a důvěra v Boha otevírají cestu k zázrakům.



Lekce 2: Radost z Boží přítomnosti a sdílení s druhými: Alžběta se zaradovala, když zjistila, že je těhotná a že je její příbuzná Panna Maria vybrána k tomu, aby se stala matkou Spasitele. I když byla v pokročilém věku, její srdce bylo plné radosti a vděčnosti. Tato lekce nám ukazuje, jak důležité je sdílet radost z Boží přítomnosti a dobrodiní s ostatními. Návštěva a sdílení radosti s druhými jsou aktivity, které podporují vztahy a dávají našemu životu větší smysl.

Svatí Zachariáš a Alžběta – životopis

Během adventu, od svátku svatého Ondřeje do Štědrého dne, se každý den se modlíme následující modlitby (tyto modlitby se tradičně modlí patnáctkrát):



Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.



Buď zdráv a požehnán čas a okamžik, kdy se Boží Syn narodil z nejčistší Panny v betlémské stáji o půlnoci v pronikavém mrazu. V této hodině tě pokorně prosíme, abys vyslyšel naše modlitby, naplnil naše potřeby a požehnal nám.



(Zde uveď svou prosbu…)



Skrze zásluhy našeho Spasitele Ježíše Krista a jeho nejsvětější Matky. Amen.



Otče náš&#8230; Zdrávas, Maria&#8230; Sláva Otci&#8230;



Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.

Svatoondřejská vánoční novéna

Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se.



Bože, náš nebeský Otče, smiluj se nad námi. Bože Synu, Vykupiteli světa, smiluj se nad námi. Bože Duchu svatý, smiluj se nad námi. Bože v Trojici jediný, smiluj se nad námi.



Svatá Maria, oroduj za nás. Svatá Boží Rodičko, oroduj za nás. Svatá Panno panen, oroduj za nás.



Apoštol Ondřej, rodák z Betsaidy v Galileji, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, syn rybáře Jonáše, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, bratr Šimona Petra, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, pokřtěný v Jordánu, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, učedník Jana Křtitele, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, první, kterého Ježíš povolal, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, Ježíšův následovník, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, rybář lidí, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, který přiváděl druhých k Mesiáši, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, muž laskavé povahy, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, muž ochotného ducha, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, spravedlivý a dobrý člověk, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, přítel dětí a starců, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, uzdravovatel lidí z neduhů, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, hlasatel Boží lásky, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, vězeň pro Beránka Božího, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, korunovaný mučednickou smrtí, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, trpělivý v souženích, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, milovník kříže, oroduj za nás.



Pane Ježíši, na přímluvu svatého Ondřeje nám pomoz přivádět lidi k tobě. Prosíme tě, vyslyš nás. Pane Ježíši, na přímluvu svatého Ondřeje nám dej, ať jsme dobrými hlasateli evangelia. Prosíme tě, vyslyš nás. Pane Ježíši, na přímluvu svatého Ondřeje nám pomoz předávat víru. Prosíme tě, vyslyš nás. Pane Ježíši, na přímluvu svatého Ondřeje nám pomoz pečovat o potřeby nemocných a opuštěných. Prosíme tě, vyslyš nás. Pane Ježíši, na přímluvu svatého Ondřeje nám pomoz být útěchou pro druhé. Prosíme tě, vyslyš nás.



Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.



V: Ondřej řekl svému bratru Šimonovi: Nalezli jsme Mesiáše. R: A přivedl ho k Ježíšovi.



Modleme se. Všemohoucí Bože, tys povolal svatého Ondřeje, rybáře z Betsaidy, aby se stal rybářem lidí. Dej nám všem tolik odvahy, abychom po jeho vzoru dokázali i my obětovat všechno, abychom přivedli druhé ke Kristu. Pomoz nám na jeho přímluvu sdílet naši víru se všemi, kdo touží po hlubším vztahu s tebou. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista. Amen.

Litanie ke svatému Ondřejovi

Svatý Ondřeji, první učedníku Ježíše Krista, tvé rozhodnutí následovat Pána bylo okamžité a odvážné. Tvé srdce rozpoznalo Boží volání a neváhalo ho následovat. Prosíme tě, dej nám odvahu odpovědět na Boží volání a následovat Ježíše v každém okamžiku našeho života.



Svatý Ondřeji, ty, který jsi přivedl svého bratra svatého Petra k Ježíši, nauč nás, jak sdílet Boží lásku s těmi, které milujeme. Pomoz nám žít podle Boží vůle a ukazovat svým životem na Krista, aby i naši blízcí mohli kráčet cestou spásy.



Svatý Ondřeji, patrone rybářů a národů, prosíme tě, pomáhej nám být ve světě věrnými svědky Krista, který je cestou, pravdou a životem. Tvá odvaha, víra a obětavost jsou nám příkladem, jak žít podle Božích plánů a svěřit se do jeho rukou.



Kéž bychom stejně jako ty dokázali všechno opustit a následovat Pána, kamkoli nás povolá. Prosíme tě o přímluvu, abychom se stali opravdovými rybáři lidí, kteří se srdcem otevřeným Boží vůli přinesou do světa jeho lásku a naději. Amen.

Modlitba ke svatému Ondřejovi

Kromě jiných doktrín akceptoval Kalvín katolickou a biblickou víru ve věčné panenství Panny Marie.



Jan Kalvín měl na dějiny pozdějšího protestantismu pravděpodobně ještě větší vliv než jeho zakladatel Martin Luther. Zachoval mnoho tradičních názorů, ať už doslovných, nebo katolických ve své podstatě. Následující citáty byly převzaty (kromě posledních dvou) z jeho díla Instituce učení křesťanského náboženství.



<ol>
<li>Kalvín věřil, že církev má moc exkomunikovat: „Církev zavazuje toho, koho exkomunikuje, ne tím, že ho uvrhne do věčného zoufalství, ale tím, že odsoudí jeho život a jednání. Církev exkomunikovaného napomíná, že pokud nebude činit pokání, bude odsouzen.“ V tomto případě se církev snaží o to, aby byl exkomunikovaný odsouzen. (IV, 11: 2)</li>



<li>Kalvín věřil, že mimo církev není spásy: „Mimo církev nelze očekávat žádné odpuštění hříchů, žádnou spásu…“ (Institutes, IV, 1: 4).</li>



<li>Kalvín věřil, že svaté přijímání jednou týdně je minimum: „Svátost by mohla být slavena nejvznešenějším způsobem, kdyby se v církvi podávala velmi často &#8211; alespoň jednou týdně.“ (IV, 1). (IV, 17:43)</li>



<li>Kalvín věřil v primát svatého Petra jako vůdce apoštolů: „Není senátu bez konzula, není soudní stolice bez předsedy nebo kancléře, není školy bez děkana, není společnosti bez mistra. Nebylo by tedy absurdní připustit, že apoštolové Petrovi právě takové prvenství přiznali.“ (IV, 6,8)</li>



<li>Kalvín uznal nadřazenost římské církve v raných křesťanských dějinách: „Nechci popírat, že první křesťané shodně prokazují římské církvi velkou úctu a mluví o ní s úctou… a pevněji se drží učení, které bylo kdysi vydáno…“ (IV, 6,16).</li>



<li>Kalvín věřil ve věčné trvání církve: „Stále věřím, že v církvi pravda nikdy nezanikne…“ (IV, 9,13).</li>



<li>Kalvín nenáviděl denominace a sektářství: „Proto se církev nazývá katolická nebo všeobecná (Augustin, 48), protože dva nebo tři nemohou vzniknout, aniž by se Kristus rozdělil. A to je nemožné. Všichni Boží vyvolení jsou v Kristu tak sjednoceni, že jsou závislí na jedné hlavě…“ (IV, 1: 2).</li>



<li>Kalvín se domníval, že svátosti vyvolávají skutečné, blahodárné účinky: „Tím, že jsou jimi poznamenány, udržují, živí, potvrzují a posilují naši víru.“ (IV, 14,7). „Svatým přijímáním těla a krve do nás Kristus přenáší svůj život a proniká do našich kostí a morku…“ (IV, 17, 10).</li>



<li>Kalvín učil, že existuje něco jako svaté, posvátné místo: „Bůh … sestupuje, aby se nám přiblížil. Nemění své místo a nepůsobí na nás pozemskými prostředky, ale spíše nás pozvedá ke své nebeské slávě…“ (IV, 1,5).</li>



<li>Kalvín věřil, že člověk může být prostředníkem či zprostředkovatelem spásy: „Svatý Pavel si na několika místech připisuje titul Božího spolupracovníka (1 Kor 3,9)“ (IV, 1: 6).</li>



<li>Zdá se, že Kalvín přijal pojem křestního znovuzrození: „…odpuštění, kterého se nám při prvním znovuzrození dostává pouze křtem. Naše hříchy byly vyběleny Kristovou krví“. (IV, 15: 4)</li>



<li>Kalvín schvaloval umrtvování těla jako duchovně prospěšné: „Tak jako se dříve obvinění měli ve zvyku pokořovat, nosit hrubé a drsné oděvy, truchlit a postit se, tak nepochybně tyto úkony patří stejně i do naší doby, kdykoli to stav našich věcí vyžaduje.“ (IV, 4). (IV, 12,17)</li>



<li>Kalvín věřil, že mezi svatou eucharistií a spásou existuje hluboká příčinná souvislost: „Samo tělo, v němž žije, nám dává život, abychom měli podíl na nesmrtelnosti. Tímto pokrmem jsou věřící vzkříšeni k věčnému životu“. (IV, 17, 8); … pokrm věčného života.“ (IV, 17, 19); … eucharistie zajišťuje nesmrtelnost našich těl. (IV, 17, 32)</li>



<li>Kalvín věřil, že antikoncepce je velkým hříchem: „Je hrozné promarnit život bez pohlavního styku mezi mužem a ženou. Úmyslné vyhýbání se čistému a úplnému pohlavnímu styku je dvojnásob hrozné. Takovým činem muž zmaří naděje své rodiny a zabije dceru nebo syna, kterého mohl očekávat. Tato hříšnost je velmi závažná a Duchem svatým odsouzená.</li>



<li>Kalvín přijal katolickou a biblickou víru o Mariině věčném panenství: „[Mt 1,25:] Závěr, který Helvidius (autor díla napsaného před rokem 383 proti víře v Mariino věčné panenství) vyvodil z verše Mt 1,25, byl, že Maria zůstala pannou až do svého prvního porodu a že pak měla se svým mužem další děti. Podle Kalvína však z těchto slov nelze vyvodit žádný správný a dobře zdůvodněný závěr. Co se stalo po narození Krista? Je nazýván „prvorozeným“, ale toto označení slouží pouze k tomu, aby nás informovalo, že se narodil z panny. O tom, co se stalo potom, nás Helvidius již neinformuje.</li>
</ol>

Kategorie