Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Svatý Jan Zlatoústý, který se narodil kolem roku 349 n. l. v Antiochii, byl významným raným církevním otcem známým svými výmluvnými kázáními a hlubokým nasazením pro křesťanský život. Byl vzdělán v rétorice a teologii, v roce 386 n. l. byl vysvěcen na kněze a později se v roce 397 n. l. stal konstantinopolským arcibiskupem.



Pro své mimořádné řečnické schopnosti si Jan vysloužil přezdívku „Chrysostom“, což znamená „Zlatoústý“. Ve svých kázáních a spisech se zabýval různými aspekty křesťanského života, včetně důležitosti ctnostného života a péče o chudé. Byl také reformátorem, který se zasazoval o sociální spravedlnost a církevní kázeň.



Navzdory své popularitě vedly jeho reformní snahy a otevřená kritika bohatých a zkorumpovaných lidí ke konfliktům s politickými i církevními autoritami. To nakonec vyústilo v jeho vyhnanství. Svatý Jan Zlatoústý zemřel v roce 407 n. l. během nucené cesty do vyhnanství. Jeho učení je stále vlivné, zejména jeho důraz na morální a sociální odpovědnost křesťanů.



Praktické lekce:



Lekce 1: Mluvte čestně a cíleně: Jan Zlatoústý byl odhodlán kázat pravdu a spravedlnost, a to i za cenu osobního rizika, a učí nás, jak je důležité mluvit v našich životech čestně a přesvědčivě. Ať už v osobních rozhovorech nebo v profesním prostředí, snažte se komunikovat čestně a cílevědomě a prosazovat to, co je správné a spravedlivé.



Lekce 2: Aktivně pečujte o ty, kteří to potřebují: Chrysostomovo zaměření na sociální spravedlnost a péči o chudé nám připomíná, abychom se aktivně zapojovali do charitativních činů a podporovali ty, kteří měli méně štěstí. V každodenním životě to může znamenat věnovat čas dobrovolnictví, přispívat na dobročinné účely nebo si prostě všímat potřeb lidí kolem nás.

Svatý Jan Zlatoústý – životopis

Svatí Hyacint a Protus byli bratři a raně křesťanští mučedníci, připomínaní pro svou neochvějnou víru v době krutého pronásledování v Římské říši. Sloužili jako komorníci urozené Římanky jménem Eugenie, která konvertovala ke křesťanství. Inspirováni jejím příkladem a učením evangelia přijali Hyacint a Protus také křesťanskou víru.



Za vlády císaře Valeriána ve 3. století bylo křesťanství postaveno mimo zákon a ti, kdo se k němu hlásili, byli často mučeni a popravováni. Hyacint a Protus se odmítli zříci své víry, a to i pod hrozbou smrti. Jejich neochvějnost vedla k mučednické smrti kolem roku 257 n. l. Bratři byli pro svou víru sťati a jejich odvážné svědectví dodnes inspiruje křesťany.



Jejich svátek se slaví 11. září a jsou uctíváni jako příklad věrnosti Kristu tváří v tvář extrémnímu protivenství.



Praktické lekce:



Lekce 1: Stůjte pevně ve své víře: Hyacint a Protus nám připomínají, jak je důležité stát si za svým přesvědčením, i když je to obtížné. V každodenním životě to může znamenat, že v práci nebudeme dělat kompromisy ve svých hodnotách, že se zastaneme někoho, s kým se zachází nespravedlivě, nebo že prostě zůstaneme věrni svým zásadám, když čelíme tlaku vrstevníků.



Lekce 2: Podporujte se navzájem ve víře: Poutání mezi těmito dvěma bratry nám ukazuje, jakou sílu má vzájemná podpora při prožívání naší víry. V praxi to můžeme uplatnit tak, že budeme podporovat své přátele a rodinu na jejich duchovní cestě, společně se účastnit mše svaté nebo být zdrojem povzbuzení, když někdo bojuje se svou vírou.

Svatí Hyacint a Protus – životopis

Svatý Mikuláš z Tolentina se narodil v roce 1245 v italském Sant&#8217;Angelu ve zbožné a dobročinné rodině. Jméno dostal po svatém Mikuláši z Myry a byl hluboce ovlivněn vírou svých rodičů, kteří se za dítě vroucně modlili. Mikuláš od útlého věku projevoval silný sklon k modlitbě a pomoci chudým.



V 18 letech vstoupil Mikuláš do augustiniánského řádu a zasvětil svůj život modlitbě, pokání a kázání. Stal se známým pro svou hlubokou oddanost eucharistii a mírnou, soucitnou povahu. Jako kněz působil Mikuláš v různých funkcích, ale většinu života strávil v Tolentinu, kde byl známý svou neúnavnou prací mezi chudými a nemocnými. Jeho život byl poznamenán četnými zázraky, a to jak za jeho života, tak po jeho smrti.



Mikuláš se obzvláště věnoval duším v očistci, často sloužil mše a modlil se za jejich propuštění. Učinil také mnoho zázraků, včetně uzdravování nemocných, rozmnožování jídla pro hladové a utěšování zarmoucených. Zemřel 10. září 1305 a v roce 1446 byl kanonizován.



Praktické lekce:



Lekce 1: Každodenní skutky laskavosti: Mikuláš byl známý svým soucitem a péčí o potřebné. V každodenním životě můžeme následovat jeho příkladu a konat drobné skutky laskavosti, například zkontrolovat souseda, pomoci spolupracovníkovi nebo dobrovolně věnovat čas pomoci potřebným. Tyto jednoduché činy odrážejí lásku a mohou mít na druhé významný dopad.



Lekce 2: Oddanost modlitbě a službě: Mikulášův život byl zakořeněn v modlitbě a službě druhým. Zařaďte pravidelnou modlitbu do svého každodenního režimu, i kdyby to mělo být jen několik chvil rozjímání ráno nebo večer. Ať vás toto duchovní zakotvení inspiruje ke službě lidem kolem vás, ať už tím, že jim poskytnete naslouchající ucho, nabídnete podporu v těžkých chvílích nebo se podělíte o zdroje s těmi, kdo se potýkají s problémy.

Svatý Mikuláš z Tolentina – životopis

Svatý Petr Claver se narodil v roce 1580 v Katalánsku ve Španělsku. V mládí vstoupil k jezuitům a byl inspirován misionářskou horlivostí svatého Alfonse Rodrigueze, jezuitského bratra, který ho povzbudil ke službě v misiích. V roce 1610 byl Petr poslán do kolumbijské Cartageny, která byla hlavním centrem obchodu s otroky. V roce 1616 zde byl vysvěcen na kněze.



Následujících 40 let zasvětil Petr svůj život službě africkým otrokům, kteří byli do Cartageny přiváženi za strašlivých podmínek. Každý měsíc připlouvaly lodě s tisíci zotročených lidí a Petr se s nimi setkával. Poskytoval jim jídlo, vodu, léky a péči, učil je křesťanství a křtil ty, kteří si to přáli.



Činnost Petra Clavera se neomezovala jen na bezprostřední fyzickou péči; bojoval také za lepší zacházení s otroky a zasazoval se o jejich důstojnost a práva. Navzdory obrovskému odporu a nebezpečným podmínkám, v nichž pracoval, vytrval Petr ve svém poslání soucitu a spravedlnosti až do své smrti v roce 1654. V roce 1888 byl kanonizován a je patronem otroků, afrických misií a lidských práv.



Praktické lekce:



Lekce 1: Pomoc lidem v obtížných situacích: Petra Clavera na pomoc zotročeným lidem je pro nás výzvou, abychom hledali způsoby, jak podpořit ty, kteří trpí v našich vlastních komunitách. Ať už je to dobrovolnictví v místním útulku, dárcovství organizacím, které bojují proti obchodování s lidmi, nebo prostě nabídnutí naslouchajícího ucha někomu v nouzi, můžeme najít konkrétní způsoby, jak pomoci druhým.



Lekce 2: Postavit se za druhé, i když je to těžké: Petr Claver nepomáhal otrokům jen fyzicky; zasazoval se také o jejich práva a důstojnost, přestože čelil silnému odporu. Jeho příklad nás povzbuzuje, abychom se zastávali těch, kteří se sami za sebe postavit nemohou, i když je to nepříjemné nebo riskantní. Může to znamenat, že budeme vystupovat proti nespravedlnosti v práci, podporovat marginalizované skupiny v naší komunitě nebo se vzdělávat v otázkách lidské důstojnosti.

Svatý Petr Claver – životopis

Svatý Bertin se narodil kolem roku 615 n. l. v oblasti dnes známé jako Francie. Stal se mnichem v opatství Luxeuil, centru vzdělanosti a klášterní reformy. Inspirován svou vírou a touhou šířit křesťanství se Bertin připojil ke skupině mnichů vedené svatým Omerem, aby evangelizoval Moriny, pohanský národ v oblasti dnešní Belgie a severní Francie.



Bertin a jeho společníci založili klášter v Sithiu, který se později stal opatstvím svatého Bertina. Pod jeho vedením opatství vzkvétalo a stalo se centrem spirituality, vzdělání a misijní činnosti. Bertin byl známý svou neúnavnou prací při šíření křesťanské víry, oddaností mnišskému životu a péčí o chudé a potřebné.



Svatý Bertin žil životem plným pokory a služby a inspiroval ostatní k přijetí křesťanské víry a mnišské kázně. Klášter vedl až do své smrti kolem roku 709. Jeho odkaz žije dál prostřednictvím opatství, které založil, a mnoha komunit, které se inspirovaly jeho příkladem.



Praktické lekce:



Lekce 1: Vytrvalost v každodenních povinnostech: Bertinova oddanost mnišským povinnostem a misijní práci nás učí, jak je důležité být vytrvalý v našich každodenních povinnostech. Ať už v práci, doma nebo v našich společenstvích, jeho příklad nás povzbuzuje, abychom ke svým úkolům přistupovali s nasazením a vytrvali, i když čelíme výzvám.



Lekce 2: Péče o druhé v každodenním životě: Bertinova péče o chudé a potřebné nám připomíná, abychom byli pozorní k potřebám lidí kolem nás. Jeho život je pro nás výzvou, abychom hledali příležitosti, jak druhým prakticky pomoci, ať už nabídnutím svého času, prostředků nebo jen vlídným slovem.

Svatý Bertin – životopis

Svatý Marinus, kameník ze 4. století z ostrova Rab (dnešní Chorvatsko), je známý především jako zakladatel malé republiky San Marino, jedné z nejstarších republik na světě. Marinus uprchl ze své vlasti během pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána. Při hledání útočiště odcestoval na italskou pevninu a nakonec se usadil na hoře Titano, kde založil malou křesťanskou komunitu.



Marinus byl hluboce zbožný člověk, který žil prostým životem, modlitbou a službou. Jeho pověst svatosti a poctivosti k němu přitahovala ostatní a on se stal duchovním vůdcem komunity. Jeho úsilí o mír a náboženskou svobodu položilo základy pro vznik republiky San Marino, která zůstala nezávislá více než 1 700 let.



Marinův život se vyznačoval pokorou a touhou žít stranou světských rozptýlení, místo toho se soustředil na duchovní růst a službu druhým. Navzdory své touze po samotě byl přirozeným vůdcem, který své následovníky vedl s moudrostí a soucitem. Jeho odkaz žije v Republice San Marino, která ho uctívá jako svého zakladatele a patrona.



Praktické lekce:



Lekce 1: Stůjte pevně za svým přesvědčením: Marinus se rozhodl opustit svou vlast, aby chránil svou víru, a připomíná nám, jak je důležité stát pevně za svým přesvědčením, i když čelíme výzvám. Jeho příklad nás povzbuzuje, abychom při každodenním rozhodování dávali přednost svým hodnotám a víře a činili rozhodnutí, která odrážejí naše odhodlání věřit v to, co považujeme za správné.



Lekce 2: Jděte příkladem: Marinusovo pokorné vedení nám ukazuje, že nepotřebujeme formální titul, abychom něco změnili. Jeho život nás učí, jakou hodnotu má jít příkladem v našich společenstvích, ať už v práci, doma nebo mezi přáteli. Tím, že budeme žít čestně a laskavě, můžeme inspirovat ostatní, aby se vydali podobnou cestou.

Svatý Marinus – životopis

Svatý Řehoř Veliký se narodil kolem roku 540 n. l. ve vznešené římské rodině se silným křesťanským dědictvím. Po rané kariéře ve státní správě se Řehoř rozhodl zasvětit svůj život Bohu, přeměnil rodinné sídlo na klášter a stal se mnichem. Jeho hluboká spiritualita a vůdčí schopnosti vedly k tomu, že byl jmenován papežským vyslancem u byzantského dvora a později, v roce 590 n. l., zvolen papežem.



Jako papež čelil Řehoř mnoha výzvám, včetně politické nestability, hladomoru a moru. Navzdory těmto obtížím neúnavně pracoval na reformě církve a posilování jejích duchovních a správních základů. Řehoř se zasloužil o rozvoj gregoriánského chorálu, formy liturgické hudby, která hluboce ovlivnila západní křesťanskou bohoslužbu.



Řehoř byl také plodným spisovatelem a vytvořil díla o pastoraci, liturgii a morálce. Jeho nejznámější dílo, „Pastorační pravidlo“, se stalo klíčovým textem pro duchovní a zdůrazňovalo význam pokory, soucitu a obětavosti v pastorační službě. Řehořovo papežství bylo poznamenáno jeho úsilím o péči o chudé, organizování charitativního úsilí a šíření evangelia.



Svatý Řehoř Veliký zemřel v roce 604 n. l. a později byl prohlášen doktorem církve. Jeho odkaz reformátora, teologa a soucitného vůdce stále rezonuje v celé katolické církvi.



Praktické lekce:



Lekce 1: Vést se soucitem: Řehoř nás učí, jak důležité je vést se soucitem, ať už v rodině, na pracovišti nebo v komunitě. Jeho oddanost péči o chudé a řešení potřeb svého lidu nám připomíná, že skutečné vedení zahrnuje službu druhým s empatií a laskavostí, zejména v těžkých dobách.



Lekce 2: Přijměte neustálé zlepšování: Řehořovo odhodlání reformovat církev ukazuje hodnotu neustálého zlepšování v našich vlastních životech. Ať už se jedná o zlepšování způsobu, jakým řídíme své povinnosti, nebo jak se chováme k druhým, Řehořův příklad nás povzbuzuje k pravidelnému hodnocení a zdokonalování našich činů a postojů, aby lépe odrážely naši víru a hodnoty.

Svatý Řehoř Veliký – životopis

Svatý Agricolus z Avignonu se narodil kolem roku 630 n. l. v oblasti dnešní Francie. Byl synem svatého Magna, který působil jako avignonský biskup. Od mládí byl Agricolus předurčen k životu ve službě církvi. Jeho otec rozpoznal synovu zbožnost a obětavost a svěřil mu významné úkoly v diecézi.



Agricolus byl vzdělaný a známý svou hlubokou spiritualitou. V 16 letech se rozhodl žít jako mnich v opatství Lérins, kde se věnoval modlitbě, studiu a asketickému životu. Po několika letech klášterního života se Agricolus vrátil do Avignonu, aby pomáhal svému stárnoucímu otci při správě diecéze.



Když jeho otec zemřel, byl Agricolus zvolen avignonským biskupem a tuto funkci vykonával s velkou pokorou a oddaností. Jako biskup byl Agricolus známý svou pastorační péčí, zejména snahou o zlepšení morálního a duchovního života svých oveček. Velmi se zajímal o chudé a nemocné a často se osobně staral o lidi v nouzi.



Agricolus se také ujal obrany Avignonu v době invaze Saracénů a vedl úsilí o ochranu svého města a svého lidu. Jeho vůdčí schopnosti v duchovních i světských záležitostech mu vynesly velkou úctu a oddanost avignonského lidu.



Svatý Agricolus zemřel kolem roku 700 n. l. a jeho svátek se slaví 2. září. Zůstává patronem Avignonu, kde je jeho památka uctívána pro jeho svatost, vůdcovství a oddanost svému lidu.



Praktické lekce:



Lekce 1: Nezištná služba: Agricolus nás učí, jak důležitá je nezištná služba a oddanost dobru druhých. Jeho příklad nás povzbuzuje, abychom na sebe brali odpovědnost, která prospívá našim společenstvím, a abychom se soucitně a pokorně starali o ty, kteří to potřebují.



Lekce 2: Odvážné vedení: Agricolovo vedení v době krize ukazuje hodnotu odvahy a rozhodnosti v obtížných situacích. Jeho činy nás inspirují k tomu, abychom stáli pevně za svým přesvědčením a vedli čestně a se zájmem o společné dobro, zejména v dobách zkoušek.

Svatý Agricolus z Avignonu – životopis

Svatý Jiljí, známý také jako svatý Egidius, je uctívanou postavou křesťanských dějin, známou svým hlubokým soucitem a obětavostí pro chudé a postižené. Narodil se v řeckých Athénách kolem 7. století a později se přestěhoval do Francie, kde se stal poustevníkem.



Jiljí se nejvíce proslavil svým asketickým životem a oddaností péči o potřebné. Usadil se v lese poblíž francouzského města Nîmes, kde žil v ústraní a modlil se. Jeho skromným příbytkem byla malá cela, živil se prostou stravou a často se dělil o to málo, co měl, s chudými a nemocnými, kteří k němu přicházeli pro pomoc.



Podle legendy konal Jiljí zázraky, včetně uzdravování nemocných a zaopatřování potřebných. Jeden známý příběh vypráví, jak zázračně uzdravil královského syna, který trpěl vážnou nemocí. Král mu z vděčnosti nabídl bohatství a půdu, ale Jiljí odmítl a rozhodl se pokračovat v prostém životě a službě.



Svatý Jiljí je uctíván jako patron postižených a chudých, což odráží jeho hluboký soucit s trpícími a jeho odhodlání zmírňovat jejich těžkosti. Jeho život ztělesňuje ctnosti pokory, lásky a soucitu.



Praktické lekce:



Lekce 1: Soucit s lidmi na okraji společnosti: Jiljího oddanost péči o chudé a postižené nás učí, jak je důležité projevovat soucit a empatii vůči těm, kteří trpí nebo jsou odsunuti na okraj společnosti. Jeho příklad nás povzbuzuje, abychom se obraceli k těm, kteří to potřebují, a podporovali snahy o zmírnění jejich obtíží.



Lekce 2: Prostota a pokora: Jiljího volba žít prostě a odmítnout materiální bohatství zdůrazňuje hodnotu pokory a důležitost soustředění se na duchovní, nikoli materiální zisky. Jeho život je pro nás výzvou, abychom přijali prostotu, upřednostnili svůj duchovní blahobyt a nezištně sloužili druhým.

Svatý Jiljí – životopis

Svatý Aidan z Lindisfarne, který se narodil kolem roku 590 n. l. v Irsku, byl mnich a misionář známý svou klíčovou rolí při christianizaci Northumbrie, království v severní Anglii. Aidan byl vychován v mnišské komunitě na Ioně a byl hluboce ovlivněn keltskou mnišskou tradicí a jejím důrazem na misionářskou práci a modlitbu.



V roce 635 n. l. byl Aidan vyslán opatem z Iony, svatým Kolumbou, aby evangelizoval Anglosasy v Northumbrii. Přijel na žádost krále Oswalda, který nedávno konvertoval ke křesťanství a toužil šířit víru ve svém království. Aidan založil základnu na ostrově Lindisfarne, který se stal centrem křesťanské evangelizace a vzdělanosti.



Aidanův přístup k evangelizaci se vyznačoval prostotou a pokorou. Hodně cestoval po celém regionu a kázal evangelium prostým lidem, často v jejich vlastním jazyce. Jeho hluboký soucit a oddanost chudým a lidem na okraji společnosti mu vynesly velkou úctu a náklonnost místních komunit. Aidanův vliv měl zásadní význam pro etablování křesťanství v Northumbrii a okolních oblastech.



Byl také známý svou oddaností mnišskému životu a svou rolí při založení mnišské komunity na Lindisfarne, která se stala významným centrem vzdělanosti a spirituality. Svatý Aidan zemřel 31. srpna 651 n. l. a jeho odkaz misionářské horlivosti a oddanosti víře nadále inspiroval celé generace.



Praktické lekce:



Lekce 1: Pokorná evangelizace: Aidanův přístup k šíření evangelia prostřednictvím pokory a osobní angažovanosti nás učí, jak důležité je navazovat s druhými upřímný a uctivý kontakt. Jeho příklad nás povzbuzuje, abychom se o svou víru dělili s druhými spíše prostřednictvím soucitné služby a osobního příkladu než velkolepými gesty.



Lekce 2: Závazek ke službě: Aidanova oddanost službě chudým a lidem na okraji společnosti zdůrazňuje křesťanskou výzvu k upřednostňování potřebných. Jeho život je pro nás výzvou, abychom byli pozorní k potřebám druhých, nabízeli jim podporu a pomoc a žili svou víru prostřednictvím skutků lásky a spravedlnosti.

Svatý Aidan z Lindisfarne – životopis

Svatý Jan Křtitel, klíčová postava Nového zákona, je známý svou rolí při zvěstování příchodu Ježíše Krista a svou mučednickou smrtí. Jan se narodil Zachariášovi a Alžbětě a byl Bohem vyvolen, aby připravil cestu Mesiáši. Jeho narození oznámil anděl Gabriel, což ho označilo za významnou prorockou postavu.



Jan žil asketickým životem na poušti, kázal pokání a křtil lidi v řece Jordánu. Jeho poselství o pokání a výzva k přípravě na příchod Pána našly u mnoha lidí odezvu. Mezi těmi, které pokřtil, byl i sám Ježíš, což znamenalo začátek Ježíšova veřejného působení.



Janova přímočarost a oddanost pravdě ho přivedly do konfliktu s galilejským tetrarchou Herodem Antipou. Jan veřejně kritizoval Heroda za jeho nezákonný sňatek s Herodiadou, manželkou svého bratra. Herodias, rozzlobený Janovým odsouzením, se ho snažil umlčet.



Během Herodovy narozeninové slavnosti tančila Herodiadina dcera Salome tak příjemně, že jí Herodes slíbil vše, co si přála. Na popud své matky si Salome vyžádala hlavu Jana Křtitele na podnose. Ačkoli byl Herodes rozrušen, dodržel svou přísahu, nechal Jana sťít a jeho hlavu daroval Salome. Janova mučednická smrt je připomínána jako hluboké svědectví o odvaze postavit se za pravdu a spravedlnost, a to i tváří v tvář smrti.



Praktické lekce:



Lekce 1: Odvaha mluvit pravdu. Jan Křtitel se odvážil konfrontovat Heroda s jeho nemorálními činy, což nás učí, jak důležité je stát pevně za svým přesvědčením, i když je to obtížné nebo nebezpečné. Jeho příklad nás povzbuzuje, abychom se ozvali proti nespravedlnosti a odvážně prosazovali morální pravdy.



Lekce 2: Věrnost poslání. Janova neochvějná oddanost svému poslání připravovat cestu pro Krista, navzdory osobnímu riziku a případné mučednické smrti, nám připomíná, abychom zůstali věrní svému vlastnímu povolání, které nám Bůh dal. Jeho odhodlání nás inspiruje k tomu, abychom se oddaně a poctivě věnovali svému povolání.

Svatý Jan Křtitel – životopis

Synu, mluvím s tebou, zatímco spíš s malou ručičkou pod tváří a chlupatými vlasy na vlhkém čele. Vplížil jsem se do tvého pokoje. Ještě před chvílí, když jsem si v pracovně četl noviny, mě přepadly výčitky svědomí. Omámeně jsem přistoupila k tvé posteli.



Vím, synu, že jsem se k tobě choval bezcitně. Vyčítal jsem ti, že sis jen otřel obličej mokrým ručníkem, když ses ráno chystal do školy. Vyjel jsem na tebe, že sis neočistil boty. Křičela jsem na tebe vztekle, když jsi něco upustil. I u snídaně jsem na tobě hledala chyby. Že kazíš věci. Že okusuješ jídlo. Že se opíráš lokty o stůl. Že si mažeš máslo na chleba. A když sis šla hrát a já odcházel do práce, otočila ses na mě a zavolala: „Sbohem, tati! „ Ale já jsem se zamračil a napomenul tě: „Nehrb se!“.



Večer jsem se do toho pustil znovu. Když jsem šel domů, přistihl jsem tě, jak klečíš a hraješ si v písku. Na teplácích jsi měl díry. Ponížil jsem tě před tvými kamarády, když jsem tě poslal domů. „Tepláky jsou drahé, a kdyby sis je musel kupovat, dával by sis větší pozor!“ ‚A co ty?‘ zeptal jsem se. Takhle se k tobě choval tvůj vlastní otec! Vzpomínáš si, jak jsi pak nesměle a s nejistým pohledem vešel do pracovny, kde jsem si četl noviny? Zlobil jsem se na tebe, že mě vyrušuješ, a viděl jsem tě nerozhodně stát ve dveřích. „Co tady chceš?“ vykřikl jsem. Neřekl jsi ani slovo, ale skočil jsi po mně. Vzal jsi mě kolem krku, políbil jsi mě a putoval jsi ke mně se zápalem, který ti Bůh vložil do srdce a který ani moje nepozornost nezchladila. A pak jsi vyběhla po schodech nahoru.



A pak mi, synu, v okamžiku vypadly noviny z ruky a mě přepadla strašná úzkost. Na co jsem si to zvykl? Nevidět nic než chyby, kázání. Tak se ti odměňuji za to, že jsi malý kluk. Ne že bych tě neměl rád, to ne, ale chtěl jsem toho po malém chlapci příliš mnoho. Měřil jsem to mírou svých let. Zatímco ve tvé povaze je tolik dobroty, milosti a přirozenosti. Tvé srdíčko je jako časné svítání na horách. Prokázal jsi to tím, že jsi ke mně sám od sebe přiběhl a dal mi pusu na dobrou noc. To mi stačilo. Přistoupil jsem k tvé postýlce a zahanbeně u ní poklekl. Je to ubohé pokání. Vím, že bys to pochopil, kdybych ti to řekl během dne. Ale zítra budu opravdový táta, budu s tebou blbnout.



Napsal: Livingstone Larnet



Tento článek s názvem: „Otec zapomíná“ vyšel jako úvodník v časopise People&#8217;s Home Journal. Od svého vydání byl opakovaně otiskován v novinách a časopisech po celých Spojených státech a v mnoha překladech po celém světě.

Kritizovat, nebo nekritizovat děti?

Věřím, Pane, že jsi přítomen ve Svátosti oltářní jako Bůh a člověk s probodeným srdcem, ale již oslavený. A nemusím se tě dotýkat, ty se dotýkáš mě, mého těla a mé duše, celé mé bytosti. Ty jsi ve mně a já jsem v tobě. Jaká radost, jaká radost, jaké štěstí! Věřím, Pane, ale kéž bych věřil ještě pevněji. Doufám, Pane, ale kéž doufám ještě pevněji. Miluji, ale kéž miluji ještě vroucněji. Amen.

Modlitba po svatém přijímání

Pane Ježíši, ty jsi můj Bůh a Pán. Jsi můj Spasitel a Vykupitel. Jsi můj nejlepší přítel. Věřím, že jsi přítomen ve Svátosti oltářní jako Bůh a člověk. Věřím, že jsi skryt v nebeském chlebu a chceš být pokrmem mé duše. Věřím ne proto, že tomu rozumím, ani proto, že jsem to viděl a ochutnal, ale věřím díky Tvému slovu. Ty jsi Ženich mé duše. Miluji Tě celým svým srdcem a tolik po Tobě toužím. Přijď, Pane Ježíši. Posvěť mou duši i tělo a ochraňuj mě, abych s Tebou byla šťastná navždy. Amen.

Modlitba před svatým přijímáním

Bože, který jsi svatého Jana Zlatoústého obdařil darem výmluvnosti a odvahou říkat pravdu, dej nám na jeho přímluvu schopnost žít čestně a nezištně sloužit druhým. Pomoz nám následovat jeho příkladu v hlásání spravedlnosti a v péči o potřeby chudých. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Kategorie