Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Ach, Pane Ježíši! Smiluj se nad námi! Dopustil jsi, aby na nás dopadl kříž nemoci. Vděčně jej přijímáme z Tvých svatých rukou, ale úpěnlivě Tě prosíme, abys tento kalich nechal od nás odejít. Spokoj se, náš milostivý Pane, s našimi dosavadními starostmi a úzkostmi a navrať nám zdraví mé (mého) ……. . Je Tvou vůlí a Tvým příkazem, abychom uzavírali manželství a zakládali rodiny, a je jistě Tvou největší radostí žehnat rodinám, kde vládne láska, svornost a Tvůj zákon. Požehnej nám tedy, Pane, a dej nám velkou milost zdraví, na němž závisí spokojenost a štěstí rodiny!



Všemohoucí Synu Boží, Ježíši Kriste, který jsi ochotně uzdravil syna pohanského vládce, když jsi viděl víru a lásku otce, prosíme Tě, abys laskavě uzdravil našeho nemocného (naše nemocné), neboť Ty jsi naše nejjistější naděje a pomoc a jen v Tebe doufáme a doufáme. Ochotně Ti slibujeme, že Ti budeme vděčni za zdraví naší malé rodiny a že se budeme snažit zasloužit si Tvou milost a dobrotu svědomitým plněním Tvé nejsvětější vůle.



Pane Ježíši, buď nám milostiv, navrať rodině zdraví. Amen.

Modlitba za nemocného člena rodiny

Jednou z prvních modliteb, které Karol Wojtyla jako papež napsal, je modlitba k Panně Marii Guadalupské. Krátce poté, co byl svatý Jan Pavel II. 22. října 1978 zvolen papežem, začal plánovat svou první apoštolskou cestu. Měla se uskutečnit v Mexiku na konci ledna, jen několik krátkých měsíců jeho pontifikátu.



Měl zde absolvovat mnoho vystoupení a projevů, včetně krátké pouti do svatyně, v níž se nachází originál obrazu Panny Marie Guadalupské severně od Mexico City. Tam se na chvíli zastavil, aby se pomodlil k Panně Marii.



Ó, Neposkvrněná Panno, Matko pravého Boha a Matko Církve! Ty, která z tohoto místa prokazuješ svou blahosklonnost a soucit všem, kdo tě prosí o ochranu, vyslyš modlitbu, kterou k tobě se synovskou důvěrou adresujeme, a předlož ji svému Synu Ježíši, našemu jedinému Vykupiteli.



Matko milosrdenství, Učitelko skryté a tiché oběti, tobě, která nám hříšníkům vycházíš vstříc, zasvěcujeme v tento den celou svou bytost a celou svou lásku. Zasvěcujeme ti také svůj život, svou práci, své radosti, své slabosti a své bolesti.



Dej našemu lidu mír, spravedlnost a blahobyt, neboť do tvé péče svěřujeme vše, co máme, a vše, co jsme, Panno a Matko. Chceme být zcela tvoji a kráčet s tebou po cestě naprosté věrnosti Ježíši Kristu v jeho církvi; drž nás vždy svou milující rukou.



Panno Maria Guadalupská, Matko Ameriky, prosíme tě za všechny biskupy, aby vedli věřící po cestách intenzivního křesťanského života, lásky a pokorné služby Bohu a duším.



Přimlouvej se u Pána, aby ve všem Božím lidu vzbudil hlad po svatosti a udělil hojná kněžská a řeholní povolání, silná ve víře a horlivá v rozdávání Božích tajemství. Uděl našim domům milost lásky a úcty k životu v jeho počátcích, se stejnou láskou, s jakou jsi počala ve svém lůně život Božího Syna.



Nejblahoslavenější Panno Maria, Matko spravedlivé lásky, ochraňuj naše rodiny, aby byly vždy jednotné, a požehnej výchově našich dětí. Naše naděje, shlédni na nás se soucitem, nauč nás neustále chodit k Ježíši, a pokud padneme, pomoz nám znovu povstat, vrátit se k němu vyznáním našich vin a hříchů skrze svátost pokání, která dává duši pokoj.



Prosíme Tě, dej nám velkou lásku ke všem svatým svátostem, které jsou znamením, jež nám Tvůj Syn zanechal na zemi. Tak budeme, nejsvětější Matko, s Božím pokojem ve svědomí, se srdcem osvobozeným od zla a nenávisti schopni vnášet do všech věcí pravou radost a pravý pokoj, které nám přináší tvůj Syn, náš Pán Ježíš Kristus, který s Bohem Otcem a Duchem svatým žije a kraluje na věky věků. Amen.

Modlitba svatého Jana Pavla II. k Panně Marii Guadalupské

Nebeský Otče, ve Svaté rodině z Nazareta jsi nám dal vzor života. Pomoz nám, milovaný Otče, aby se naše rodina stala novým Nazaretem, kde vládne láska, pokoj a radost. Ať je naše rodina hluboce kontemplativní, plně eucharistická a plná života. Pomoz nám společně vytrvat v radostech i bolestech prostřednictvím společné rodinné modlitby. Dej, abychom se navzájem milovali tak, jako Bůh miluje každého z nás, a odpouštěli si den ode dne více, jako ty, Otče, odpouštíš naše hříchy. Amen.

Modlitba Matky Terezy za rodinu

Hinduističtí i katoličtí školáci z Indie tvrdí, že byli svědky zjevení Krista a několika zjevení Panny Marie. Přitom ucítili vůni jasmínu, obdrželi dar lítosti a jedna dívka byla uzdravena z problému v uchu.



Místem údajných zjevení je kostel svatého Ambrože a nižší základní škola v Edavanakkadu v jihozápadním státě Kérala, 16 km severozápadně od Kočí. Farnost a sousední škola spadají do verapolské arcidiecéze. Mariánská zjevení se podle nich odehrála nejméně ve dvou různých dnech. Spolupracovník faráře kostela Merton D&#8217;Silva uvedl, že arcidiecézní úřady zaujaly před vstupem médií postoj „počkejme a uvidíme“.



Odhalení údajně začalo 28. září, kdy se do kostela přišla pomodlit za své problémy s uchem jedna školačka, hinduistická dívka jménem Krishnaveda. Uši si vyplachovala svěcenou vodou. Jak později řekla svým spolužákům, svěcená voda jí okamžitě pomohla od problému.



Když děti odcházely ze školy, aby se pomodlily v kostele, spatřily cestou na obloze obraz zbičovaného Krista. V úžasu se k němu modlily, ale po chvíli pokračovaly dál do kostela, aby Bohu poděkovaly za uzdravení své kamarádky. Jediná katolická dívka mezi nimi, Ambrosiya, vedla své spolužáky k modlitbě růžence. Tajemství světla však dobře neznala, a tak vyhledali pomoc učitele. Ten je však při modlitbě zastihl. Bylo asi 13:45 hodin.



Jedna z dívek, jménem Anusree, řekla učiteli, že Panna Maria stojí pod oltářem. Ucítily vůni jasmínového květu. Zjevení řeklo dětem, aby přišly blíž. Sivanya, jedna z dívek, byla tak vyděšená, že chtěla okamžitě odejít.



Učitelka chtěla děti z kostela vyprovodit, ale dívky tvrdily, že zjevení přišlo k nim, a prosily je, aby neodcházely. Učitel se rozhodl následovat své ostatní kolegy, zatímco některé z dětí utíkaly za pomocným pastorem D&#8217;Silvou. Když D&#8217;Silva odvedl děti zpět do kostela, aby se mohly pomodlit, děti tvrdily, že vidí Pannu Marii stojící pod oltářem. Dospělí však nic neviděli.



Podle dětí jim zjevení slíbilo, že jim pomůže ve studiu a sešle jim Ducha svatého. Slíbilo jim také, že je vezme do nebe. Když se zpráva o zjevení rozšířila, začali se v kostele shromažďovat lidé. Rodiče dětí je okamžitě odvedli domů.



Dne 3. října se s těmito malými vizionáři v kostele modlil velký zástup lidí růženec. Po nějaké době všichni ucítili vůni jasmínových květů. Děti říkaly, že opět vidí Pannu Marii. Kněz požádal děti, aby ukázaly na přesné místo zjevení. Shromáždění uvidělo jasné světlo a kněz řekl, že má pocit, jako by ho někdo pohladil po hlavě. Mnozí ve shromáždění uvedli, že při modlitbě obdrželi dar lítosti.

Údajné zjevení Panny Marie v Indii

Ministrant je služebník u oltáře během mše, nešpor a dalších liturgických obřadů. Říká se mu také „akolyta“ a patří do laické služby. 



Slovo ministrant pochází z latinského slova „ministrare“, což znamená „sloužit u stolu“. Ministranti jsou tedy ti, kteří „slouží u oltáře Páně“.



Historicky se služba ministrantů ukázala jako velmi potřebná v počátcích církve. V této roli se nejlépe osvědčili mladí, poctiví a ochotní chlapci, kteří z celého srdce milovali Pána Boha. I když čelili pronásledování, mnozí se této služby ujali. Jejich činnost zahrnovala přijímání darů od věřících, hlídání vchodových dveří a další služby, které často zahrnovaly dobrodružné a zodpovědné úkoly.



Zpočátku byli ministranti oblečeni jako ostatní lidé, ale časem i oni dostali slavnostní oděv, aby zdůraznili svou důležitou roli při slavení mše. Byli vybíráni z lidu jako vyslanci určení na pomoc knězi. Být ministrantem bylo velké vyznamenání a ministrant měl být svým životem a chováním příkladem pro ostatní.



Zdroj: catholicculture.org / stboniface-lunenburg.org / dvorniky.fara.sk

Ministrant – kdo je to?

Pane Ježíši, ponořuji se do Tvé krve celý den, který právě začíná a který je darem Tvé nekonečné lásky ke mně. Ponořuji do Tvé krve sebe i všechny, které dnes potkám, na které si vzpomenu nebo se o nich něco dozvím. Ponořuji do Tvé krve všechny své blízké a ty, kteří mě žádají o modlitbu. 



Pane, ponořuji do Tvé krve všechny situace, které dnes nastanou, všechny záležitosti, které budu řešit, rozhovory, které povedu, práci, kterou budu vykonávat, i svůj odpočinek. Pane Ježíši, zvu Tě do těchto situací, záležitostí, rozhovorů, práce i odpočinku. Prosím Tě, abys nechal svou krev omýt tyto lidi a tyto situace a přinesl jim vysvobození, očištění, uzdravení a posvěcení podle své vůle. 



Kéž se dnes projeví sláva a moc Tvé krve. Přijímám vše, co mi dnes pošleš pro slávu Tvé krve, pro dobro svaté církve a jako zadostiučinění za mé hříchy. Na přímluvu blahoslavené Panny Marie to vše svěřuji Bohu Otci. Dávám se zcela k dispozici nejsvětější Matce Boží, blahoslavené Panně Marii. Bezvýhradně jí odevzdávám svou minulost, budoucnost i přítomnost. Amen.

Modlitba ponoření do Kristovy krve

Svatý Dismasi, který ses v poslední hodině pokorně obrátil ke Kristu a přijal jeho příslib milosrdenství, oroduj za nás hříšníky. Pomoz nám, abychom s upřímným srdcem hledali Boží odpuštění, projevovali milosrdenství druhým a důvěřovali v Kristovu spásnou moc. Kéž nikdy nezoufáme, ale vždy se k Němu obracíme s vírou a s vědomím, že Jeho láska je větší než naše hříchy. Amen.

Krátká modlitba ke svatému Dismasovi

Svatý Dismas, známý jako Dobrý zloděj, byl ukřižován spolu s Ježíšem na Kalvárii. Přestože většinu svého života strávil v hříchu, v posledních chvílích poznal Kristovu nevinnost a božství. Obrátil se k Ježíšovi a pokorně ho požádal: „Pane, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ 



Ježíš ho v odpovědi ujistil: „Dnes budeš se mnou v ráji“ (Lukáš 23,43). Příběh svatého Dismase je mocným svědectvím o bezmezném Božím milosrdenství a milosti obrácení v poslední chvíli. 



Přestože jeho minulost byla poznamenána špatnými skutky, jeho upřímné pokání a víra v Ježíše mu zajistily věčnou spásu. Jeho příklad nám připomíná, že nikdo není mimo vykoupení a že Boží milosrdenství je vždy k dispozici těm, kdo o něj usilují.



Praktické lekce:



Lekce 1: Nikdy není pozdě obrátit se k Bohu: Dismas nám ukazuje, že bez ohledu na naše minulé chyby se vždy můžeme vrátit k Bohu. Pokud jste se vzdálili od modlitby, zpovědi nebo mše svaté, udělejte dnes první krok zpět &#8211; Bůh na vás čeká.



Lekce 2: Žádejte o odpuštění, ne o výmluvy: Dismas místo ospravedlňování své minulosti pokorně uznal své hříchy. V každodenním životě to znamená převzít odpovědnost za své činy, upřímně se omluvit, když je to potřeba, a snažit se napravit škody.



Lekce 3: Projevujte druhým milosrdenství: Stejně jako Ježíš prokázal milosrdenství Dismasovi, jsme i my povoláni odpouštět těm, kteří nám ublížili. Ať už jde o starou zášť, nebo o nedávné provinění, rozhodněte se nechat to být a jít dál s milostí.

Svatý Dismas – životopis

Pane Ježíši, vztáhni svou ruku na mého manžela a požehnej mu. Prosím Tě, abys ho zahrnul svým milosrdenstvím a láskou. Smiluj se nad ním a odpusť mu všechny jeho hříchy. Přikryj ho svou krví a ochraňuj jeho mysl, srdce a vztahy. Uzdrav svou láskou všechna citová zranění jeho srdce. Osvoboď ho od všech vlivů Zlého. Chraň ho na jeho cestách. 



Pane Ježíši, ve svém jménu mu požehnej pokojem duše, čistotou srdce a osvobozením od zlých myšlenek, slov a skutků. Žehnám mu lásku, radost, pokoj, životní moudrost, touhu modlit se a plnit své povinnosti, srdce plné lásky k Tobě a k lidem. 



Chraň ho v životě před nástrahami Zlého, před závislostmi různého druhu a nemravností. Požehnej mu štěstím na duši a vším, co je pro život nezbytné. Požehnej mu ve svém jménu, aby byl zdravý duchovně, duševně i tělesně, aby mohl přijít do nebe s celou naší rodinou. 



Pane Ježíši, děkujeme Ti, že jsi s ním a že mu žehnáš. Požehnej také mně, abych s ním jednala s Tvou trpělivostí, moudrostí a láskou. Amen. 



Pane Ježíši, Ty miluješ mého manžela víc než já. Věřím, že ať se mu stane cokoli, Ty to víš. Důvěřuji Ti, svěřuji Ti ho, abys mohl v jeho životě jednat ne podle mých představ, ale podle své moudrosti a lásky. Amen.

Modlitba manželky za manžela

Podle některých zpráv měl papež Lev XIII. během mše vidění a jeho tvář „zbledla a vypadala vyděšeně“. V roce 1886 zavedl to, co se později stalo pravidlem &#8211; tato modlitba se modlila vždy po mši. Je to modlitba ke svatému Michaelovi.



Původ této modlitby není příliš znám, ale mnozí historici se domnívají, že papež Lev zažil hluboké vidění, které bylo inspirací pro její složení. Podle Kevina Symondse, autora životopisu Papež Lev XIII. a modlitby ke svatému Michaelovi, se vidění odehrálo pravděpodobně v letech 1884-1886 a došlo k němu během slavení mše svaté. Několik různých svědectví zmiňuje, že se papežova tvář během vidění viditelně změnila, a jedno tvrdí, že byla „bledá a vyděšená“.



Jeden z tehdejších kardinálů, který papeže osobně znal, vysvětluje, že „papež Lev XIII. měl skutečně vidění démonických duchů shromažďujících se ve Věčném městě &#8211; Římě. Z tohoto zážitku vzešla modlitba ke svatému Michaelovi. Chtěl, aby ji recitovala celá církev.“



Postupem času se začalo objevovat několik ortelů týkajících se této vize, které tvrdily, že papež Lev byl svědkem rozhovoru mezi Ježíšem a satanem. Oblíbená historka jde dokonce tak daleko, že zaznamenává dialog mezi nimi a bývá popisována následovně:



Satan říká Ježíšovi: „Mohu zničit tvou církev.“ Ježíš odpovídá: „Můžeš? Tak to tedy udělej.“ Satan: „Abych to mohl udělat, potřebuji více času a více moci.“ Ježíš: „Kolik času? A kolik síly?“ Satan: „75 až 100 let a více moci nad těmi, kdo se chtějí odevzdat do mých služeb.“ Ježíš: „Máš čas, máš moc. Dělej si s nimi, co chceš.“



Rozhovor připomíná prolog k biblické knize Job, v němž Satan prosí Boha a dostává svolení pokoušet víru spravedlivého Joba. Přestože se tento dialog stal středobodem „lidové legendy“, nemá pevný základ v historické skutečnosti.



Ať už se během mše papeže Lva stalo cokoli, zdá se, že skutečně měl vidění, a to, co viděl, nebylo příjemné. To ho přimělo k tomu, aby rychle sestavil modlitbu ke svatému Michaelovi a nařídil, aby se ji po mši modlil. Papež žil v obzvláště bouřlivé době a věřil, že modlitba je potřebná k rozptýlení temnoty, která visela nad celým světem. Delší Modlitbu svatého Michaela, často známou jako Exorcistická modlitba, ačkoli nebyla určena k použití při skutečných exorcistických rituálech, schválil papež o tři roky později ve dvou verzích, jedné pro duchovenstvo a druhé pro individuální modlitbu laiků.



Svatý archanděl Michael byl vždy znám jako mocný bojovník proti zlu, zejména proto, že je o něm zmínka v knize Zjevení: „V nebi nastal boj: Michael a jeho andělé bojovali s drakem. A drak bojoval, i jeho andělé, ale nic nezmohli. Na nebi už se pro ně nenašlo místo a ten veliký drak – ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který svádí celý svět – byl svržen. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.“ A tak se stalo. (Zj 12,7-9).



Na základě této epizody bývá svatý Michael v uměleckém ztvárnění často zobrazován jako ten, kdo do Satana zabodává kopí nebo meč. Ten je často zobrazován jako had nebo drak.



Modlitba, kterou složil papež Lev XIII, se stala jednou ze základních katolických modliteb a mnozí exorcisté ji doporučují všem, kdo potřebují bojovat s přítomností zla ve svém životě.



Modlitba ke svatému archandělu Michaelovi



Svatý Michaeli, archanděli, braň nás v boji proti zlobě a úkladům ďáblovým. Kníže nebeského vojska, svrhni božskou mocí do pekelné propasti satana a zlé duchy, kteří usilují o zkázu duší. Amen.<a href="http://www.facebook.com/sharer/sharer.php?u=https%3A%2F%2Fwww.modlitba.cz%2Fmodlitba-v-zivote%2Fseznam-modliteb%2Fmodlitby-rozdelene-podle-formy-zpusobu%2Flitanie%2Fke-svatym-2%2Fke-sv-archandelu-michaelovi" target="_blank" rel="noreferrer noopener"></a>

Jak vznikla modlitba ke svatému archandělu Michaelovi

Svatá Kateřino Švédská, věrná Kristova služebnice a vzor čistoty a soucitu, oroduj za nás. Pomoz nám, abychom zůstali pevní ve svém povolání, povznášeli své rodiny ve víře a projevovali laskavost těm, kdo ji potřebují. Kéž následujeme tvůj příklad modlitby a služby a vždy hledáme Boží vůli v našich životech. Amen.

Krátká modlitba ke svaté Kateřině Švédské

Je dobře známo, že kapucín ze San Giovanni Rotondo zažil těžké zkoušky, ale i mnoho humoru. Ne každý je známý svým úžasným smyslem pro humor tak jako on!



„Podívej se, kde ses to coural!“



Jeden muž odcestoval do San Giovanni Rotondo, aby se setkal s otcem Piem, ale bylo tam tolik lidí, že se s ním nesetkal a musel se vrátit domů. Když však opustil klášter, ucítil nádhernou vůni vycházející ze stigmat mnicha a cítil se osvěžený a plný nové síly.



O pár měsíců později ucítil stejnou příjemnou vůni při toulkách horami. Zastavil se, upadl do extáze a zhluboka vdechoval tu vůni. Když přišel k sobě, zjistil, že stojí těsně nad propastí. Kdyby se kvůli té vůni nezastavil, šel by přímo do ní.



Rozhodl se okamžitě jet zpět do San Giovanni Rotondo, aby otci Piovi poděkoval. Když dorazil do kláštera, otec Pio, který ho nikdy předtím neviděl, mu s úsměvem řekl: „Synu můj! Podívej se, kde ses to coural!“



Pod matrací



Žena trpěla strašlivými migrénami, až se rozhodla dát si pod polštář fotografii otce Pia, doufajíc, že bolest ustoupí. Trvalo to několik týdnů a bolest neustupovala. Nakonec, v opravdovém italském temperamentu, vykřikla: „Otče Pio! Když mě nechceš zbavit bolesti, dám tě za trest pod matraci!“



Po několika měsících odjela do San Giovanni Rotondo, aby se vyzpovídala otci Piovi. Sotva si klekla před zpovědnici, mnich se na ni přísně podíval, prudce vstal a zabouchl dveře zpovědnice. Žena byla v šoku. Po chvíli se dveře opět otevřely a otec Pio s úsměvem řekl: „To se ti nelíbilo, že? Mně se taky nelíbilo, že jsi mě dala pod matraci!“



Rada otce Pia



Argentinský kněz slyšel mnoho o radách otce Pia, a tak se rozhodl odcestovat do Itálie, aby od něj dostal duchovní vedení. Když dorazil, vyzpovídal se otci Piovi, ale vrátil se domů bez jakékoli rady.



Byl zklamaný a říkal: „Nechápu, proč mi otec Pio nic neřekl. Jel jsem kvůli němu až z Argentiny! Koneckonců, on čte ve svědomí každého člověka a věděl, že chci radu!“



Stěžoval si tak dlouho, až se ho jeho farníci zeptali: „Otče, jste si jistý, že vám otec Pio nic neřekl? Možná udělal nějaké zvláštní gesto?“



Kněz si nakonec vzpomněl, že ho otec Pio požehnal velmi pomalu, až měl pocit, že to nikdy neskončí.



„To je ta rada!“ vykřikli farníci. „Když nám žehnáte vy, Otče, děláte to tak rychle, že to ani nevypadá jako kříž.“ Kněz byl potěšen. Nakonec dostal vedení, o které žádal – velmi originálním způsobem.



Strážce a zloději



V jedné římské čtvrti řádili zloději. Jeden z obyvatel se bál opustit svůj dům kvůli cestě za otcem Piem. Nakonec se rozhodl jet, ale předtím se modlil: „Otče, jedu za tebou, ale ty se mi postarej o dům…“



V San Giovanni Rotondo se vyzpovídal otci Piovi. Druhý den se k němu přiblížil a chtěl ho pozdravit, ale otec Pio mu řekl: „Ještě jsi tady? Potím se, jak držím tvé dveře!“



Muž se vrátil domů a zjistil, že se zloději pokusili vloupat dovnitř a poškodili zámek – ale nic nechybělo.



Bota



Muž trpěl hroznými bolestmi zubů. Jeho manželka mu řekla: „Proč se nepomodlíš k otci Piovi, aby ti pomohl? Máš tady jeho obrázek, modli se.“ Muž rozzlobeně řekl: „Mám takovou bolest a mám se jen modlit?“ Vzal botu a hodil ji silou po obrázku otce Pia.



O několik měsíců později se ho manželce podařilo přesvědčit, aby jel za otcem Piem. Když se vyzpovídal a přiznal všechny své hříchy, otec Pio se ho zeptal: „Na nic dalšího si nevzpomínáš?“ „Ne,“ odpověděl muž. „Opravdu? A co ta bota, kterou jsi mi hodil do obličeje?“



Velké, velké požehnání



Duchovní dcera otce Pia zůstala tři týdny v San Giovanni Rotondo. Nechtěla odjet do Švýcarska bez zpovědi, ale nemohla se k němu dostat. Byla velmi smutná. Vzpomněla si však, že otec Pio každý den žehná věřícím z okna své cely.



Rozhodla se, že před odjezdem aspoň dostane požehnání. Cestou si stále opakovala: „Chci velké, velké požehnání pro sebe.“ Když dorazila, lidé už odcházeli, otec Pio už požehnal a mával kapesníkem z okna.



Skupina žen jí řekla, že už nemá cenu čekat. Ale žena si klekla na zem a dál si opakovala: „Chci jen velké, velké požehnání.“



Po několika minutách se okno znovu otevřelo a otec Pio požehnal věřícím – tentokrát mával prostěradlem místo kapesníku. Všichni se začali smát. Jedna žena řekla: „Otec Pio je blázen!“ Ale duchovní dcera se rozplakala, protože věděla, že to „velké, velké požehnání“ bylo jen pro ni.



Myslíš, že si ji vezmu já?



Otec Pio sloužil svatební mši. Když přišel rozhodující okamžik, ženich nebyl schopen říct „ano“ – byl přemožen emocemi.



Otec Pio chvíli čekal, usmíval se a snažil se ho povzbudit. Když ale nic nezabíralo, nahlas řekl: „Tak už řekni ano. Nebo si myslíš, že si ji vezmu já?“

Zázraky otce Pia, které pohladí duši

Askeze je duchovní úsilí nebo praxe zaměřená na dosažení ctnosti a křesťanské dokonalosti. Slovo pochází z řeckého „askesis“, což znamená cvičení nebo trénink a původně se používalo v souvislosti s atletickým tréninkem. První křesťané toto slovo převzali pro označení duchovních cvičení, která praktikovali, aby posílili své ctnosti.



Askeze zahrnuje různé formy sebezáporu a pokání, které mají jednotlivci pomoci ovládnout jeho tělesné touhy a vášně, aby žil v souladu s duchem. Askeze by však neměla být zaměňována s přísností nebo nadměrným tělesným pokáním. Pravá askeze se zaměřuje na vnitřní růst a duchovní sílu, nikoli pouze na vnější projevy pokání.



V kontextu křesťanské teologie je askeze nezbytná pro duchovní pokrok a dosažení křesťanské dokonalosti. Zahrnuje praktikování duchovních a morálních cvičení, která vedou k osvojení ctností a posílení vlády vůle nad vlastním jednáním. Tímto způsobem askeze pomáhá jednotlivci růst ve víře a duchovní zralosti.



Zdroj: catholicculture.org / newadvent.org / katechismus

Askeze – co to je?

Svatý Pius V., svatý papeži a neúnavný reformátore, oroduj za nás v našem úsilí žít věrně, disciplinovaně a pokorně. Přimlouvej se za nás, abychom rostli v úctě ke svátostem, vytrvali v pravdě a zůstali odvážní při obraně víry. Kéž stejně jako ty nacházíme sílu v modlitbě a radost ze služby Božímu lidu. Amen.

Krátká modlitba ke svatému Piu V.

Papež svatý Pius V. se narodil jako Antonio Ghislieri v roce 1504 v italském Bosku. Vyrůstal ve skromných poměrech, v patnácti letech vstoupil do dominikánského řádu a byl známý svou hlubokou zbožností, láskou k prostotě a oddaností pravdě. V církvi postupně stoupal a nakonec byl v roce 1566, v době velkých otřesů po protestantské reformaci, zvolen papežem. Jako papež provedl reformy tridentského koncilu, standardizoval římský misál a breviář a pracoval na očistě a obnově kléru i laiků. Prosazoval také růženec, vedl křesťanskou alianci, která porazila osmanské loďstvo v bitvě u Lepanta, a po celou dobu svého pontifikátu byl vzorem osobní svatosti. Papež svatý Pius V. zemřel v roce 1572 a byl kanonizován v roce 1712.



Praktické lekce:



Lekce 1: Udržujte svůj modlitební život strukturovaný: Pius V. standardizoval liturgii, aby vnesl do církve jasnost a jednotu. Vytvoření konzistentní modlitební rutiny v každodenním životě, jako jsou ranní oběti, růženec nebo noční modlitba, může ukotvit váš den a udržet vás soustředěné na Boha.



Lekce 2: Stůjte pevně ve svém přesvědčení: Při prosazování reformy čelil odporu, ale neustoupil. V moderním životě, ať už prosazujete své hodnoty v práci, nebo děláte morální rozhodnutí, která nejsou populární, nám jeho příklad připomíná, že máme stát pevně a čestně.



Lekce 3: Zjednodušujte a sloužte: Pius V. žil jednoduše a zůstal skromný, přestože zastával nejvyšší církevní úřad. Zvolte si jednoduchost, kde můžete &#8211; ukliďte si domov, trávte méně času u obrazovek nebo se dobrovolně věnujte druhým, místo abyste se neustále zabývali materiálními záležitostmi.

Papež svatý Pius V. – životopis

Přečtěte si zamyšlení Maury Roan McKeeganové o tom, proč je důležité učit děti odpouštět.



Neboť jestliže odpustíte lidem jejich poklesky, odpustí i vám váš nebeský Otec. Jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše hříchy. (Mt 6,14–15)



Když přemýšlíme o tom, jak se dostat do nebe, mnohé napadne důležitost pokání. Víme, že musíme říct: „Je mi to líto,“ a učíme to i děti. Někdy se ale při zdůrazňování pokání zapomíná na druhou stranu – odpuštění. Jak nám připomíná evangelium, nestačí litovat jen své vlastní hříchy – máme také odpouštět druhým, pokud chceme, aby Bůh odpustil nám. A protože milujeme své děti a chceme jim zajistit nebe, musíme je nejen naučit lítosti, ale také odpuštění.



Jak pomáháme dětem naučit se odpouštět? Učíme je zavázat si tkaničky, obléknout tričko nebo si vyčistit zuby – tyto praktické lekce mají jasné kroky. Jakmile se je naučí, nemusíme je učit znovu. Ale odpuštění? To je nekončící proces. I my dospělí se znovu a znovu učíme odpouštět. Je to lekce na celý život.



Existují určité konkrétní věci, které dětem mohou pomoci naučit se odpouštět. Mezi nimi je i svátost smíření. Nic nám neposkytne lepší pochopení milosrdenství než skutečný účinek milosti v našich životech. A kromě svátostné milosti existuje i několik dalších nápadů:



<h3 class="wp-block-heading">1. Učte děti říkat: „Odpouštím ti,“ když někdo řekne: „Je mi to líto.“</h3>



Na slovech záleží. Ježíš je Boží Slovo – a my máme možnost Ho napodobovat slovy, která říkáme. Naše kultura zdůrazňuje výrazy jako „prosím“ nebo „děkuji“, ale už méně se učíme správně odpovídat. Když někdo řekne „děkuji“, odpovědi bývají „v pohodě“, „jo“, „OK“, „hmmm“. Ale tyto odpovědi nenesou stejný význam jako třeba „nemáš zač“ nebo „rádo se stalo“.



Podobně je to i s omluvami. Když někdo řekne: „Je mi to líto,“ často slyšíme odpověď typu „to je v pořádku“ nebo jen pokývnutí hlavou. Ale často chybí odpověď, která znamená nejvíc: „Odpouštím ti.“ Žádná jiná odpověď nemá tak hluboký význam jako tato dvě slova. Je to jednoduchá, ale silná fráze – mocná lekce pro děti, aby říkaly: „Odpouštím ti,“ když někdo projeví lítost.



Nemůžeme je však nutit, aby říkaly něco, čemu samy nevěří (nebo abychom je nutili lhát), takže nakonec je to na nich. Ale můžeme je povzbuzovat a vysvětlovat jim, proč jsou pokání a odpuštění důležité. Můžeme s nimi sdílet Ježíšova slova o odpuštění a modlit se, aby se naučily odpouštět. Můžeme jim říct, že to nebude vždy snadné, ale že když to udělají upřímně, vyhrají boj proti nepříteli duší. A časem překonají pokušení odmítnout odpuštění a vysloví slova, která je těžké říct. Sami můžeme tato slova používat jako vzor pro děti i ostatní, kdykoli se naskytne příležitost.



<h3 class="wp-block-heading">2. Dejte jim druhou šanci (třetí, čtvrtou nebo sedmdesátou sedmou)</h3>



Před několika měsíci jsem seděla s dětmi na mši za jednou maminkou, která tam byla se svými dětmi. Byla očividně unavená a podrážděná chováním svého nejmladšího syna. V jednu chvíli ho pokárala, že lezl po lavici, a řekla mu, že po mši nedostane koblihu. „Prosím, mami,“ zašeptal zoufale, „prosím, budu už hodný! Prosím!“ Očividně litoval, ale jeho matka zůstala tvrdá. Řekla, že už nemá šanci, protože se choval příliš zle.



Nechtěla jsem je poslouchat – raději bych se soustředila na oltář – ale tahle scéna se odehrávala přímo přede mnou. Nechci tu maminku soudit – vím, jaké to je být vyčerpaná a podrážděná. Ale z pohledu třetí osoby – dítě se nechovalo tak hrozně, jen dětinsky – a myslím, že by bylo šťastnější, kdyby mu odpustila a dala druhou šanci. V duchu jsem jí říkala: „Dej mu ještě šanci!“ Nejen kvůli dítěti – ale i kvůli sobě. Mohla najít větší pokoj v milosrdenství než ve zlosti. Bůh nám dává znovu a znovu příležitost napravit se po tom, co jsme Ho zranili. A stejně tak i my můžeme prokazovat toto milosrdenství svým dětem – obzvlášť během mše, kde je tak důležité učit se pozitivním emocím.



U nás doma, když dám dítěti druhou šanci, často řeknu něco jako: „No, protože je neděle, den milosrdenství, smiluji se nad tebou a dám ti druhou šanci.“ Nebo: „Bůh je k nám vždycky milosrdný, proto i já ti ukážu stejné milosrdenství.“ Jedno z mých mladších dětí se podle toho naučilo říkat: „Dáš mi další šanci, když je dnes den milosrdenství?“ A vždycky se pak na sebe usmějeme. Když necháme odpuštění a milosrdenství volně plynout, všechno jde snáz. (A děti tak budou vyrůstat s vědomím, že i ony mají být lepší.)



<h3 class="wp-block-heading">3. Nechte je odpouštět druhým</h3>



Důležité je vědět, že děti se učí nejen tím, co říkáme, ale ještě více tím, co děláme. Možná nemáme často šanci ukázat dětem, jak odpouštíme velké urážky – ale život nám dává mnoho příležitostí ukázat jim, jak odpouštíme v malých věcech.



Před několika měsíci jsem jela s dětmi v autě, když jeden řidič udělal nebezpečný manévr a mohl způsobit nehodu. Auto jsem naštěstí zvládla, ale naštvaně jsem poznamenala, že ten řidič „je idiot“. Uprostřed hněvu na člověka, který nás ohrozil, mi Duch Svatý připomněl, že je to příležitost ukázat dětem lepší reakci. Zhluboka jsem se nadechla a řekla něco jako: „Jsem opravdu naštvaná, že nás ohrozil, ale neměla jsem ho tak nazvat. Co jsem měla udělat, je modlit se za něj. Tak to teď udělám. Pane, prosím, pomoz tomu člověku být lepším řidičem. Odpouštím mu a prosím tě, ať ho i ostatní ochráníš na cestách.“



Ne vždycky to zvládnu, ale když se naskytne příležitost, můžu říct, že děti opravdu vnímají, co říkáte. Když je na vás pokladník v obchodě hrubý, když vás někdo předběhne ve frontě, nebo když vám přítel řekne něco bolestivého – všechny tyto těžké chvíle se mohou stát vzpomínkami, které si děti odnesou. A když zareagujeme správně, pomůže jim to jednou odpouštět i ve vlastním životě.



Pokud se děti naučí od nás říkat: „Odpouštím ti,“ dávat druhou šanci, odpouštět a modlit se za ty, kdo je zranili, pak mohou šířit toto světlo dál. Každé úsilí, kterým přinášíme odpuštění druhým, nese ovoce – nejen v přítomnosti, ale i pro budoucí generace. Každý z nás se musí snažit odpouštět křivdy a modlit se, aby i nám Bůh odpustil ty naše.



Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i vám odpustil Bůh v Kristu!

Kategorie