Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Anděl Páně zvěstoval Panně Marii. A ona počala z Ducha Svatého.



Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.



Maria řekla: Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova.



Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.



A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.



Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.



Oroduj za nás, svatá Boží Rodičko, aby nám Kristus dal účast na svých zaslíbeních.



Modleme se: Pane, poznali jsme andělské poselství o vtělení Krista, tvého Syna; vlej nám, prosíme, do duše svou milost, ať nás jeho umučení a kříž přivede k slávě vzkříšení. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Anděl Páně

Svatá Alžběta nesnesla korunu, když byla v přítomnosti Krále králů. Svatá Alžběta Uherská byla princeznou Uherského království, a přestože jí její postavení poskytovalo velké pohodlí a moc nad lidmi, znala pravý zdroj svého vedení.



Papež Benedikt XVI. se nad životem svaté Alžběty zamýšlel při generální audienci v roce 2010, kde vyzdvihl pokoru této královské princezny. Alžběta díky své hluboké citlivosti viděla rozpory mezi vyznávanou vírou a křesťanskou praxí. Netolerovala kompromisy. Když jednoho dne na svátek Nanebevzetí Panny Marie vstoupila do kostela, sundala si korunu, položila ji před kříž, zakryla si tvář a lehla si na zem. Když ji tchyně za toto gesto pokárala, Alžběta odpověděla: „Jak mohu, ubohé stvoření, dál nosit korunu pozemské důstojnosti, když vidím svého Krále Ježíše Krista korunovaného trním?“



Svatá Alžběta žila svůj život ve službě druhým a napodobovala Ježíše, Krále králů. Nesnažila se zneužívat svou moc, ale využívala ji ve prospěch chudých a nejzranitelnějších. Je skutečným příkladem pro všechny, kdo mají vedoucí úlohu: výkon moci na všech úrovních musí být prožíván jako služba spravedlnosti a lásky v neustálém hledání společného dobra.



Alžběta pilně konala skutky milosrdenství: dávala jíst a pít těm, kdo zaklepali na její dveře, poskytovala ošacení, platila dluhy, pečovala o nemocné a pohřbívala mrtvé. Když sestupovala ze svého hradu, často se svými dvorními dámami navštěvovala domy chudých a přinášela jim chléb, maso, mouku a další potraviny. Osobně roznášela jídlo a pečlivě kontrolovala oblečení a matrace chudých.



Její příklad hluboké pokory královské princezny nám připomíná, jak můžeme ve svém životě ctít Ježíše jako Krále, napodobovat jeho příklad a využívat své vlastní zdroje pro dobro všech.

Jak svatá Alžběta Uherská vzdávala hold titulu Krista Krále

Střední Itálii zasáhlo 30. října 2016 zemětřesení o síle 6,6 stupně, které zničilo mnoho měst včetně Arquata del Tronto. Farní kostel v tomto městě byl zcela zničen, zůstaly po něm jen trosky a teprve v posledních dnech byl v sutinách konečně nalezen svatostánek z kostela.



To, co v něm objevili, bylo skutečně „zázračné“.



Podle National Catholic Register „hostie, které byly nalezeny ve svatostánku vytaženém z trosek farního kostela v Arquata del Tronto, neobsahují žádné bakterie ani plíseň, jak se obvykle s hostiemi po několika týdnech stává“.



Ciborium bylo umístěno na boku svatostánku a obsahovalo 40 hostií, jejichž barva, tvar ani vůně se vůbec nezměnily.



Místní kněz tuto událost označil za „zázrak“, ačkoli místní biskup, ačkoli nabádal k opatrnosti při podobných prohlášeních, sám připustil, že nález nepotřebuje „žádná slova vysvětlení“.



Po 16 měsících si hostie stále zachovávají svou čerstvost.



Nalezení hostií po tak dlouhé době připomíná eucharistický zázrak, který se odehrál v jiném italském městě, v Sieně. Zázrak se odehrál 14. srpna 1730 a podle místních zpráv a vyprávění se zloději vloupali do baziliky a ukradli tabernákl s 351 transsubstanciačními hostijemi. O tři dny později bylo všech 351 hostií objeveno v almužní schránce svatyně Panny Marie Provenzanské, odkud byly odcizeny.



V průběhu let hostie nejevily žádné známky zkázy. 14. dubna 1780 přijal jednu z hostií generální sekretář františkánského řádu otec Carlo Vipera a shledal ji čerstvou a neporušenou. Protože některé z hostií byly v předchozích letech podávány k přijímání, nařídil představený, aby bylo zbylých 230 hostií uchováno a uskladněno a nikdy nebyly rozdávány k přijímání. Dodnes zůstávají v kostele a zachovávají si čerstvost ze dne, kdy byly vyrobeny.



Pokud by se nedávný nález v Itálii potvrdil, jednalo by se o další eucharistický zázrak, k němuž v posledních letech došlo, podobně jako v roce 2008 v polské Sokolce.

Nový eucharistický zázrak v Itálii?

Pane, moc ti děkuji za všechna požehnání, která jsi mi v životě dal. Prosím tě, abys stejné požehnání dal i lidem, které denně vídám ve škole &#8211; mým učitelům. Pane, dej, ať mě dobře naučí všemu, co potřebuji vědět.



Pane, prosím tě, aby ses stal součástí jejich života, ať už věří, nebo ne. Ať jsou příkladem tvého světla pro ostatní. Také pokud mají ve svém životě potíže, prosím tě, abys je a jejich rodiny zaopatřil.



Děkuji ti, Pane, že mi dovoluješ učit se od mnoha lidí. Děkuji ti, že jsi dovolil, aby mě učitelé v mém životě oslovili a pomohli mi v mnoha směrech růst. Děkuji ti za to, že se mohu svobodně učit a že moji učitelé touží být těmi, kdo mě vzdělávají. Prosím tě o požehnání. Ve tvém svatém jménu! Amen.

Modlitba za učitele

Blahoslavený Šebastiáne Aparicio, pokorný služebníku Boží, zasvětil jsi svůj život tvrdé práci, štědrosti a víře. Oroduj za nás, abychom využívali své talenty pro dobro druhých, přijali prostotu a důvěřovali Božímu plánu pro náš život. Kéž následujeme tvůj příklad lásky a služby a nacházíme radost v každé etapě života. Amen.

Krátká modlitba k blahoslavenému Šebastiánovi Aparicio

Blahoslavený Šebestián Aparicio se narodil v roce 1502 v Galicii ve Španělsku. Pocházel z chudé rodiny, v mládí pracoval jako pastýř a později se vydal do Mexika hledat příležitost. Tam se stal úspěšným podnikatelem, který stavěl silnice spojující města a napomáhal rozkvětu obchodu. Navzdory svému bohatství žil Šebastián prostě a své příjmy používal na podporu chudých. 



Dvakrát ovdověl, nakonec se vzdal svého majetku a ve věku 72 let vstoupil k františkánům jako laický bratr. Byl známý svou pokorou, dobročinností a hlubokou vírou, poslední roky života strávil péčí o nemocné a žebráním o almužnu, aby mohl podporovat svůj klášter. Zemřel v roce 1600 ve věku 98 let a zanechal po sobě odkaz nezištné služby.



Praktické lekce:



Lekce 1: Využijte své schopnosti ke službě druhým: Šebastián stavěl cesty, které zlepšovaly život lidí. Ať už pracujete v jakékoli oblasti &#8211; v podnikání, ve službách nebo v domácím životě &#8211; ptejte se, jak můžete každodenní úkoly učinit smysluplnými tím, že budete pomáhat lidem kolem sebe.



Lekce 2: Žijte jednoduše, dávejte štědře: Šebastián si i přes svůj úspěch zvolil život v jednoduchosti a dobročinnosti. Místo toho, aby se soustředil na získávání dalších věcí, hledejte způsoby, jak se podělit o čas, peníze nebo talent s těmi, kteří to potřebují.



Lekce 3: Nikdy není pozdě následovat Boží volání: V 72 letech se Šebastián stal františkánem a dokázal tak, že Bůh nás volá v každé fázi života. Nebojte se změnit směr, hledat hlubší víru nebo přijmout nové poslání bez ohledu na svůj věk.

Blahoslavený Šebestián Aparicio – životopis

Otec Piero Catalan je duchovním žákem otce Gabriele Amortha. Říká, že během exorcismu démon oslovuje světce z Pietrelciny „vousáč“ nebo „Francesco Forgione“.



Otec Catalan se dostal do povědomí médií 4. prosince 2017 poté, co na setkání na gymnáziu Telesio v italské Reggio Calabria přednášel o „hororové hře“, která je již dlouho populární na internetu. „Charlie Charlie Challenge“.



Otec Piero Catalano, žák otce Gabriele Amortha, slavného exorcisty římské diecéze, který zemřel v roce 2016, je knězem a exorcistou v Reggio Calabria. V rozhovoru vysvětluje, proč při exorcismu používá relikvie svatých a proti ďáblu se dovolává také pomoci svatého Pia z Pietrelciny.



Po životě zasvěceném dobrovolnické práci v hnutí Gen, spojeném s hnutím Focolare, které založila Chiara Lubichová, byl 8. prosince 1988 vysvěcen a stal se knězem. Byl farářem ve dvou městech na jónském pobřeží Reggio Calabria &#8211; Roccaforte del Greco a Saint Pantaleone &#8211; a dnes je farářem ve farnosti svatého Jana Nepomuckého a svatého Filipa Neri v Arangei.



Otec Piero studoval mnoho let a stal se nejen žákem, ale i duchovním synem otce Amortha. Nejprve začal praktikovat modlitby osvobození a před třemi lety byl jmenován exorcistou.



Ve své kanceláři má mnoho relikvií svatých. „Používám je při exorcismech,“ vysvětluje v rozhovoru pro italský deník Corriere della Sera (19. prosince). „Na kterého světce se nejčastěji odvolávám? Zvláštní lásku a úctu chovám ke svatému Piu z Pietrelciny, který se často objevuje při exorcismech.“



Posedlý člověk má vždy strach. Často ho slyším říkat: „Ten s vousy je tady!“ Odpovídám: „Předpokládám, že je to svatý otec Pio z Pietrelciny?“ „Ano,“ odpoví. Démon mi říká: „Já jsem ten démon: „Ne! Jmenuje se Francesco Forgione.“



Ďábel se dokonce bojí pojmenovat ho řeholním jménem.



Otec Piero říká, že si démonovu přítomnost uvědomuje díky typickým reakcím démona. „Například jakmile položím člověku ruku na hlavu, odtáhne se, dostaví se chlad, má pocit, že se dusí, nebo ho zachvátí naprosté zoufalství.“ “Jakmile mu položím ruku na hlavu, odtahuje se od ní.



Pokud se nejedná o démonovu přítomnost, pak se exorcista omezí na modlitbu za osvobození.



„Démon,“ poznamenává otec Piero, “dělá vše pro to, aby exorcistu pokoušel.“



Jednou se mě zeptal: „Kolik chceš peněz, abys přešel na mou stranu?“ ‚Ano,‘ odpověděl jsem.



Začal jsem se smát, protože jsem složil slib chudoby. „Nemám peníze na to, abych si zaplatil pohřeb, kdybych zemřel, a jediné, co mám, je moje chudoba.“ ‚To je pravda,‘ odpověděl jsem.



A ďábel mi řekl: „Kdybych mohl, okamžitě bych tě zabil.“



Odpověděl jsem mu jen: „Ale to nemůžeš, protože patřím Ježíši!“

„Otec Pio je často se mnou při exorcismu a ďábel se ho bojí“

Ó, Maria ustavičné pomoci, ty jsi dárkyně milostí, které Bůh uděluje nám chudým, a proto tě Bůh učinil tak mocnou, bohatou a dobrotivou, abys nám vždy pomáhala v našich potřebách. Jsi přímluvkyní nejchudších hříšníků, kteří se k tobě utíkají. Ó přispěj mi na pomoc, Tobě se svěřuji. Do Tvých rukou vkládám svou věčnou blaženost, svou nesmrtelnou duši. Přijmi mě mezi své nejvroucnější ctitele, vezmi mě pod svou ochranu, a to mi postačí. Neboť když mě chráníš, nebojím se ničeho, ani svých hříchů, neboť mi uděluješ odpuštění, ani zlého ducha, neboť jsi silnější než celé peklo, ani Ježíše Krista, svého soudce, neboť ho usmiřuješ svou jedinou modlitbou. Jednoho se však obávám, že v době pokušení svou nedbalostí zapomenu vzývat Tebe, a tak bídně zahynout. Ó má Královno, dej mi odpuštění hříchů, lásku k Pánu Ježíši, vytrvalost v dobru až do konce a milost, abych se vždy utíkal k Tobě, Matko ustavičné pomoci. Amen.

Prosba o pomoc k Matce ustavičné pomoci

Svatý Konráde z Piacenzy, odvrátil ses od světského pohodlí a přijal život modlitby a oběti. Nauč nás hledat Boha v tichu, pokorně sloužit druhým a přebírat odpovědnost za své činy. Modli se za nás, abychom rostli ve svatosti a nacházeli opravdovou radost v následování Krista. Amen.

Krátká modlitba ke svatému Konrádovi z Piacenzy

Svatý Konrád z Piacenzy se narodil v roce 1290 ve šlechtické rodině v severní Itálii. V mládí žil pohodlným a privilegovaným životem, ale jedna událost navždy změnila jeho směřování. Při lovu nařídil svým pomocníkům, aby zapálili křoví a vyhnali tak zvěř, ale oheň se nekontrolovatelně rozšířil a zničil pole a majetek. Za způsobené škody byl falešně obviněn jiný muž a odsouzen k trestu smrti. 



Konrád, zasažený pocitem viny, se přiznal, zaplatil škodu a zřekl se svého bohatství, aby žil kajícným životem. Stal se františkánským terciářem a nakonec se přestěhoval na Sicílii, kde žil v samotě a věnoval se modlitbám, půstu a charitativním skutkům. Jeho pověst svatosti rostla a lidé vyhledávali jeho rady. Zemřel v roce 1351, známý svou pokorou a oddaností Bohu.



Praktické lekce:



Lekce 1: Přijměte odpovědnost za své činy: Když si Konrád uvědomil svou chybu, přiznal ji a napravil. V moderním životě si přiznáním chyb &#8211; ať už v práci, ve vztazích nebo v každodenním styku &#8211; budujeme integritu a získáváme respekt.



Lekce 2: Žijte jednoduše a dávejte štědře: Poté, co se Conrad zřekl svého bohatství, věnoval se službě druhým. V dnešním světě to může znamenat darování nepoužívaných věcí, podporu charitativních organizací nebo využití našeho času a talentu na pomoc potřebným.



Lekce 3: Najděte si čas na ticho a modlitbu: Conradovo odcházení do samoty nebylo únikem, ale způsobem, jak prohloubit svůj vztah s Bohem. Vyhradit si každý den i jen několik minut na modlitbu nebo tiché rozjímání může přinést klid a jasnost uprostřed rušného života.

Svatý Konrád z Piacenzy – životopis

Agapé je nejcharakterističtější formou křesťanské lásky, která je charakterizována jako zcela nezištná a zaměřená na prospěch nebo sdílení s druhými bez snahy o vlastní prospěch. Kristus tímto termínem označoval lásku mezi osobami Trojice a lásku, kterou přikázal svým následovníkům, aby chovali jeden k druhému (J 13,34-35).



Jako podstatné jméno agapé označuje svátek lásky slavený v prvotní církvi. Tento svátek byl původně spojen s eucharistickou liturgií, ale později byl kvůli nepořádku a pohoršení, které vyvolával, oddělen. Kartaginský koncil v roce 397 vydal zákon proti agapé a tato praxe do osmého století zanikla. Po Druhém vatikánském koncilu však bylo omezené užívání agapé opět podporováno.



Etymologicky pochází z řeckého slova „agapē“, což znamená láska. V raných křesťanských komunitách se agapé konalo jako shromáždění věřících kolem stolu, aby vyjádřili lásku a péči o chudé. Tato praxe byla časem obnovena v omezenějším měřítku a někdy se používá v souvislosti s pohřby nebo při krmení chudých.



Zdroj: catholicculture.org / lexikon.katolikus.hu

Agapé – co to je?

Je dobře známo, že kapucín ze San Giovanni Rotondo zažil těžké zkoušky, ale i mnoho humoru. Ne každý je známý svým úžasným smyslem pro humor tak jako on!



„Podívej se, kde ses to coural!“



Jeden muž odcestoval do San Giovanni Rotondo, aby se setkal s otcem Piem, ale bylo tam tolik lidí, že se s ním nesetkal a musel se vrátit domů. Když však opustil klášter, ucítil nádhernou vůni vycházející ze stigmat mnicha a cítil se osvěžený a plný nové síly.



O pár měsíců později ucítil stejnou příjemnou vůni při toulkách horami. Zastavil se, upadl do extáze a zhluboka vdechoval tu vůni. Když přišel k sobě, zjistil, že stojí těsně nad propastí. Kdyby se kvůli té vůni nezastavil, šel by přímo do ní.



Rozhodl se okamžitě jet zpět do San Giovanni Rotondo, aby otci Piovi poděkoval. Když dorazil do kláštera, otec Pio, který ho nikdy předtím neviděl, mu s úsměvem řekl: „Synu můj! Podívej se, kde ses to coural!“



Pod matrací



Žena trpěla strašlivými migrénami, až se rozhodla dát si pod polštář fotografii otce Pia, doufajíc, že bolest ustoupí. Trvalo to několik týdnů a bolest neustupovala. Nakonec, v opravdovém italském temperamentu, vykřikla: „Otče Pio! Když mě nechceš zbavit bolesti, dám tě za trest pod matraci!“



Po několika měsících odjela do San Giovanni Rotondo, aby se vyzpovídala otci Piovi. Sotva si klekla před zpovědnici, mnich se na ni přísně podíval, prudce vstal a zabouchl dveře zpovědnice. Žena byla v šoku. Po chvíli se dveře opět otevřely a otec Pio s úsměvem řekl: „To se ti nelíbilo, že? Mně se taky nelíbilo, že jsi mě dala pod matraci!“



Rada otce Pia



Argentinský kněz slyšel mnoho o radách otce Pia, a tak se rozhodl odcestovat do Itálie, aby od něj dostal duchovní vedení. Když dorazil, vyzpovídal se otci Piovi, ale vrátil se domů bez jakékoli rady.



Byl zklamaný a říkal: „Nechápu, proč mi otec Pio nic neřekl. Jel jsem kvůli němu až z Argentiny! Koneckonců, on čte ve svědomí každého člověka a věděl, že chci radu!“



Stěžoval si tak dlouho, až se ho jeho farníci zeptali: „Otče, jste si jistý, že vám otec Pio nic neřekl? Možná udělal nějaké zvláštní gesto?“



Kněz si nakonec vzpomněl, že ho otec Pio požehnal velmi pomalu, až měl pocit, že to nikdy neskončí.



„To je ta rada!“ vykřikli farníci. „Když nám žehnáte vy, Otče, děláte to tak rychle, že to ani nevypadá jako kříž.“ Kněz byl potěšen. Nakonec dostal vedení, o které žádal – velmi originálním způsobem.



Strážce a zloději



V jedné římské čtvrti řádili zloději. Jeden z obyvatel se bál opustit svůj dům kvůli cestě za otcem Piem. Nakonec se rozhodl jet, ale předtím se modlil: „Otče, jedu za tebou, ale ty se mi postarej o dům…“



V San Giovanni Rotondo se vyzpovídal otci Piovi. Druhý den se k němu přiblížil a chtěl ho pozdravit, ale otec Pio mu řekl: „Ještě jsi tady? Potím se, jak držím tvé dveře!“



Muž se vrátil domů a zjistil, že se zloději pokusili vloupat dovnitř a poškodili zámek – ale nic nechybělo.



Bota



Muž trpěl hroznými bolestmi zubů. Jeho manželka mu řekla: „Proč se nepomodlíš k otci Piovi, aby ti pomohl? Máš tady jeho obrázek, modli se.“ Muž rozzlobeně řekl: „Mám takovou bolest a mám se jen modlit?“ Vzal botu a hodil ji silou po obrázku otce Pia.



O několik měsíců později se ho manželce podařilo přesvědčit, aby jel za otcem Piem. Když se vyzpovídal a přiznal všechny své hříchy, otec Pio se ho zeptal: „Na nic dalšího si nevzpomínáš?“ „Ne,“ odpověděl muž. „Opravdu? A co ta bota, kterou jsi mi hodil do obličeje?“



Velké, velké požehnání



Duchovní dcera otce Pia zůstala tři týdny v San Giovanni Rotondo. Nechtěla odjet do Švýcarska bez zpovědi, ale nemohla se k němu dostat. Byla velmi smutná. Vzpomněla si však, že otec Pio každý den žehná věřícím z okna své cely.



Rozhodla se, že před odjezdem aspoň dostane požehnání. Cestou si stále opakovala: „Chci velké, velké požehnání pro sebe.“ Když dorazila, lidé už odcházeli, otec Pio už požehnal a mával kapesníkem z okna.



Skupina žen jí řekla, že už nemá cenu čekat. Ale žena si klekla na zem a dál si opakovala: „Chci jen velké, velké požehnání.“



Po několika minutách se okno znovu otevřelo a otec Pio požehnal věřícím – tentokrát mával prostěradlem místo kapesníku. Všichni se začali smát. Jedna žena řekla: „Otec Pio je blázen!“ Ale duchovní dcera se rozplakala, protože věděla, že to „velké, velké požehnání“ bylo jen pro ni.



Myslíš, že si ji vezmu já?



Otec Pio sloužil svatební mši. Když přišel rozhodující okamžik, ženich nebyl schopen říct „ano“ – byl přemožen emocemi.



Otec Pio chvíli čekal, usmíval se a snažil se ho povzbudit. Když ale nic nezabíralo, nahlas řekl: „Tak už řekni ano. Nebo si myslíš, že si ji vezmu já?“

Zázraky otce Pia, které pohladí duši

Askeze je duchovní úsilí nebo praxe zaměřená na dosažení ctnosti a křesťanské dokonalosti. Slovo pochází z řeckého „askesis“, což znamená cvičení nebo trénink a původně se používalo v souvislosti s atletickým tréninkem. První křesťané toto slovo převzali pro označení duchovních cvičení, která praktikovali, aby posílili své ctnosti.



Askeze zahrnuje různé formy sebezáporu a pokání, které mají jednotlivci pomoci ovládnout jeho tělesné touhy a vášně, aby žil v souladu s duchem. Askeze by však neměla být zaměňována s přísností nebo nadměrným tělesným pokáním. Pravá askeze se zaměřuje na vnitřní růst a duchovní sílu, nikoli pouze na vnější projevy pokání.



V kontextu křesťanské teologie je askeze nezbytná pro duchovní pokrok a dosažení křesťanské dokonalosti. Zahrnuje praktikování duchovních a morálních cvičení, která vedou k osvojení ctností a posílení vlády vůle nad vlastním jednáním. Tímto způsobem askeze pomáhá jednotlivci růst ve víře a duchovní zralosti.



Zdroj: catholicculture.org / newadvent.org / katechismus

Askeze – co to je?

Svatý Pius V., svatý papeži a neúnavný reformátore, oroduj za nás v našem úsilí žít věrně, disciplinovaně a pokorně. Přimlouvej se za nás, abychom rostli v úctě ke svátostem, vytrvali v pravdě a zůstali odvážní při obraně víry. Kéž stejně jako ty nacházíme sílu v modlitbě a radost ze služby Božímu lidu. Amen.

Krátká modlitba ke svatému Piu V.

Papež svatý Pius V. se narodil jako Antonio Ghislieri v roce 1504 v italském Bosku. Vyrůstal ve skromných poměrech, v patnácti letech vstoupil do dominikánského řádu a byl známý svou hlubokou zbožností, láskou k prostotě a oddaností pravdě. V církvi postupně stoupal a nakonec byl v roce 1566, v době velkých otřesů po protestantské reformaci, zvolen papežem. Jako papež provedl reformy tridentského koncilu, standardizoval římský misál a breviář a pracoval na očistě a obnově kléru i laiků. Prosazoval také růženec, vedl křesťanskou alianci, která porazila osmanské loďstvo v bitvě u Lepanta, a po celou dobu svého pontifikátu byl vzorem osobní svatosti. Papež svatý Pius V. zemřel v roce 1572 a byl kanonizován v roce 1712.



Praktické lekce:



Lekce 1: Udržujte svůj modlitební život strukturovaný: Pius V. standardizoval liturgii, aby vnesl do církve jasnost a jednotu. Vytvoření konzistentní modlitební rutiny v každodenním životě, jako jsou ranní oběti, růženec nebo noční modlitba, může ukotvit váš den a udržet vás soustředěné na Boha.



Lekce 2: Stůjte pevně ve svém přesvědčení: Při prosazování reformy čelil odporu, ale neustoupil. V moderním životě, ať už prosazujete své hodnoty v práci, nebo děláte morální rozhodnutí, která nejsou populární, nám jeho příklad připomíná, že máme stát pevně a čestně.



Lekce 3: Zjednodušujte a sloužte: Pius V. žil jednoduše a zůstal skromný, přestože zastával nejvyšší církevní úřad. Zvolte si jednoduchost, kde můžete &#8211; ukliďte si domov, trávte méně času u obrazovek nebo se dobrovolně věnujte druhým, místo abyste se neustále zabývali materiálními záležitostmi.

Papež svatý Pius V. – životopis

Přečtěte si zamyšlení Maury Roan McKeeganové o tom, proč je důležité učit děti odpouštět.



Neboť jestliže odpustíte lidem jejich poklesky, odpustí i vám váš nebeský Otec. Jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše hříchy. (Mt 6,14–15)



Když přemýšlíme o tom, jak se dostat do nebe, mnohé napadne důležitost pokání. Víme, že musíme říct: „Je mi to líto,“ a učíme to i děti. Někdy se ale při zdůrazňování pokání zapomíná na druhou stranu – odpuštění. Jak nám připomíná evangelium, nestačí litovat jen své vlastní hříchy – máme také odpouštět druhým, pokud chceme, aby Bůh odpustil nám. A protože milujeme své děti a chceme jim zajistit nebe, musíme je nejen naučit lítosti, ale také odpuštění.



Jak pomáháme dětem naučit se odpouštět? Učíme je zavázat si tkaničky, obléknout tričko nebo si vyčistit zuby – tyto praktické lekce mají jasné kroky. Jakmile se je naučí, nemusíme je učit znovu. Ale odpuštění? To je nekončící proces. I my dospělí se znovu a znovu učíme odpouštět. Je to lekce na celý život.



Existují určité konkrétní věci, které dětem mohou pomoci naučit se odpouštět. Mezi nimi je i svátost smíření. Nic nám neposkytne lepší pochopení milosrdenství než skutečný účinek milosti v našich životech. A kromě svátostné milosti existuje i několik dalších nápadů:



<h3 class="wp-block-heading">1. Učte děti říkat: „Odpouštím ti,“ když někdo řekne: „Je mi to líto.“</h3>



Na slovech záleží. Ježíš je Boží Slovo – a my máme možnost Ho napodobovat slovy, která říkáme. Naše kultura zdůrazňuje výrazy jako „prosím“ nebo „děkuji“, ale už méně se učíme správně odpovídat. Když někdo řekne „děkuji“, odpovědi bývají „v pohodě“, „jo“, „OK“, „hmmm“. Ale tyto odpovědi nenesou stejný význam jako třeba „nemáš zač“ nebo „rádo se stalo“.



Podobně je to i s omluvami. Když někdo řekne: „Je mi to líto,“ často slyšíme odpověď typu „to je v pořádku“ nebo jen pokývnutí hlavou. Ale často chybí odpověď, která znamená nejvíc: „Odpouštím ti.“ Žádná jiná odpověď nemá tak hluboký význam jako tato dvě slova. Je to jednoduchá, ale silná fráze – mocná lekce pro děti, aby říkaly: „Odpouštím ti,“ když někdo projeví lítost.



Nemůžeme je však nutit, aby říkaly něco, čemu samy nevěří (nebo abychom je nutili lhát), takže nakonec je to na nich. Ale můžeme je povzbuzovat a vysvětlovat jim, proč jsou pokání a odpuštění důležité. Můžeme s nimi sdílet Ježíšova slova o odpuštění a modlit se, aby se naučily odpouštět. Můžeme jim říct, že to nebude vždy snadné, ale že když to udělají upřímně, vyhrají boj proti nepříteli duší. A časem překonají pokušení odmítnout odpuštění a vysloví slova, která je těžké říct. Sami můžeme tato slova používat jako vzor pro děti i ostatní, kdykoli se naskytne příležitost.



<h3 class="wp-block-heading">2. Dejte jim druhou šanci (třetí, čtvrtou nebo sedmdesátou sedmou)</h3>



Před několika měsíci jsem seděla s dětmi na mši za jednou maminkou, která tam byla se svými dětmi. Byla očividně unavená a podrážděná chováním svého nejmladšího syna. V jednu chvíli ho pokárala, že lezl po lavici, a řekla mu, že po mši nedostane koblihu. „Prosím, mami,“ zašeptal zoufale, „prosím, budu už hodný! Prosím!“ Očividně litoval, ale jeho matka zůstala tvrdá. Řekla, že už nemá šanci, protože se choval příliš zle.



Nechtěla jsem je poslouchat – raději bych se soustředila na oltář – ale tahle scéna se odehrávala přímo přede mnou. Nechci tu maminku soudit – vím, jaké to je být vyčerpaná a podrážděná. Ale z pohledu třetí osoby – dítě se nechovalo tak hrozně, jen dětinsky – a myslím, že by bylo šťastnější, kdyby mu odpustila a dala druhou šanci. V duchu jsem jí říkala: „Dej mu ještě šanci!“ Nejen kvůli dítěti – ale i kvůli sobě. Mohla najít větší pokoj v milosrdenství než ve zlosti. Bůh nám dává znovu a znovu příležitost napravit se po tom, co jsme Ho zranili. A stejně tak i my můžeme prokazovat toto milosrdenství svým dětem – obzvlášť během mše, kde je tak důležité učit se pozitivním emocím.



U nás doma, když dám dítěti druhou šanci, často řeknu něco jako: „No, protože je neděle, den milosrdenství, smiluji se nad tebou a dám ti druhou šanci.“ Nebo: „Bůh je k nám vždycky milosrdný, proto i já ti ukážu stejné milosrdenství.“ Jedno z mých mladších dětí se podle toho naučilo říkat: „Dáš mi další šanci, když je dnes den milosrdenství?“ A vždycky se pak na sebe usmějeme. Když necháme odpuštění a milosrdenství volně plynout, všechno jde snáz. (A děti tak budou vyrůstat s vědomím, že i ony mají být lepší.)



<h3 class="wp-block-heading">3. Nechte je odpouštět druhým</h3>



Důležité je vědět, že děti se učí nejen tím, co říkáme, ale ještě více tím, co děláme. Možná nemáme často šanci ukázat dětem, jak odpouštíme velké urážky – ale život nám dává mnoho příležitostí ukázat jim, jak odpouštíme v malých věcech.



Před několika měsíci jsem jela s dětmi v autě, když jeden řidič udělal nebezpečný manévr a mohl způsobit nehodu. Auto jsem naštěstí zvládla, ale naštvaně jsem poznamenala, že ten řidič „je idiot“. Uprostřed hněvu na člověka, který nás ohrozil, mi Duch Svatý připomněl, že je to příležitost ukázat dětem lepší reakci. Zhluboka jsem se nadechla a řekla něco jako: „Jsem opravdu naštvaná, že nás ohrozil, ale neměla jsem ho tak nazvat. Co jsem měla udělat, je modlit se za něj. Tak to teď udělám. Pane, prosím, pomoz tomu člověku být lepším řidičem. Odpouštím mu a prosím tě, ať ho i ostatní ochráníš na cestách.“



Ne vždycky to zvládnu, ale když se naskytne příležitost, můžu říct, že děti opravdu vnímají, co říkáte. Když je na vás pokladník v obchodě hrubý, když vás někdo předběhne ve frontě, nebo když vám přítel řekne něco bolestivého – všechny tyto těžké chvíle se mohou stát vzpomínkami, které si děti odnesou. A když zareagujeme správně, pomůže jim to jednou odpouštět i ve vlastním životě.



Pokud se děti naučí od nás říkat: „Odpouštím ti,“ dávat druhou šanci, odpouštět a modlit se za ty, kdo je zranili, pak mohou šířit toto světlo dál. Každé úsilí, kterým přinášíme odpuštění druhým, nese ovoce – nejen v přítomnosti, ale i pro budoucí generace. Každý z nás se musí snažit odpouštět křivdy a modlit se, aby i nám Bůh odpustil ty naše.



Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i vám odpustil Bůh v Kristu!

Kategorie