Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Antikrist je hlavním nepřítelem Krista a křesťanské víry, jehož identita a jednání jsou popsány v Novém zákoně, zejména v listech svatého Jana. V těchto listech je Antikrist definován jako ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus, a odmítá Otce i Syna. Svatý Jan varuje před několika Antikristy, kteří již ve světě působí, ale zároveň hovoří o jednom hlavním Antikristu, který má přijít.



Bible se o Antikristu nepřímo zmiňuje i na dalších místech, například v Apokalypse a v listech svatého Pavla. Ve Zjevení svatého Jana je Antikrist často ztotožňován s různými symbolickými postavami, jako je „šelma se sedmi hlavami a deseti rohy“ nebo „rudý drak“. Svatý Pavel ve 2. listu Tesalonickým popisuje Antikrista jako „člověka hříchu“, který se usídlí v Božím chrámu, bude se vydávat za Boha a z moci Satana bude konat klamné zázraky.



Antikrist byl v historii spojován s různými osobami a hnutími, jako byl císař Caligula, Šimon Mág, císař Nero a ariánství. Katolická tradice jej však nevidí pouze symbolicky, ale jako skutečnou osobu, která se postaví proti Kristu a bude působit v „posledních časech“.



Etymologicky slovo „antichristos“ znamená „proti Kristu“ nebo „náhradník Krista“, což naznačuje, že jde o někoho, kdo se snaží zaujmout Kristovo místo nebo se mu podobá mocí a vzhledem, ale je jeho nepřítelem.



Zdroj: catholicculture.org / newadvent.org

Antikrist – kdo je to?

Růženec Božího milosrdenství se modlí na obyčejném růženci. 



Střelná modlitba: &#8222;Ó Krvi a Vodo, která jsi vytryskla z Ježíšova Srdce jako zdroj milosrdenství pro nás, důvěřuji Ti.&#8220;



Na začátku: Otče náš&#8230; Zdrávas, Maria&#8230; Věřím v Boha&#8230;



Na velkých zrnkách (místo modlitby&nbsp;Otče náš):&nbsp;&#8222;Věčný Otče, obětuji Ti Tělo a Krev, Duši a Božství Tvého nejmilejšího Syna a našeho Pána Ježíše Krista, na smír za hříchy naše i celého světa.&#8220;



Na malých zrnkách (místo modlitby Zdrávas, Maria): &#8222;Pro Jeho bolestné utrpení buď milosrdný k nám i k celému světu.&#8220;



Na zakončení třikrát:&nbsp;&#8222;Svatý Bože, Svatý Silný, Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi a nad celým světem.&#8220;

Růženec Božího milosrdenství

Svatá Magdaléno z Canossy, svůj život jsi obětovala službě chudým, nemocným a zapomenutým. Pomoz nám vidět Krista v každém člověku, kterého potkáme. Modli se, abychom měli srdce otevřená soucitu, ruce připravené ke službě a víru dostatečně silnou, abychom vytrvali ve zkouškách. Kéž nás tvůj příklad inspiruje ke každodennímu jednání s odvahou a láskou. Amen.

Krátká modlitba ke svaté Magdaléně z Canossy

Svatá Magdalena z Canossy se narodila v roce 1774 ve šlechtické rodině ve Veroně v Itálii. Ačkoli zažila privilegia, její raný život byl poznamenán osobním utrpením, včetně smrti jejího otce a opuštění matkou. Tyto zkoušky prohloubily její soucit s chudými a inspirovaly ji k tomu, aby zasvětila svůj život službě potřebným. Odmítla život v přepychu, opustila rodinný palác a začala pracovat mezi nemocnými, chudými a nevzdělanými lidmi. V roce 1808 založila Dcery milosrdenství, řeholní institut zaměřený na vzdělávání, zdravotní péči a duchovní formaci, zejména dívek a žen. Její práce se rozšířila po celé Itálii a její poslání zdůrazňovalo lásku v akci &#8211; nabízení důstojnosti, soucitu a víry těm nejzranitelnějším. Zemřela v roce 1835 a její odkaz pokračuje prostřednictvím sester kanosiánek po celém světě.



Praktické lekce:



Lekce 1: Použijte bolest z minulosti, abyste pomohli druhým: Magdaléna nedovolila, aby ji osobní utrpení zatrpklo &#8211; naopak, učinilo ji soucitnější. Pokud jste se potýkali s těžkostmi, zvažte, zda byste neměli být mentorem někomu, kdo se ocitl v podobné situaci, nebo se přihlaste jako dobrovolník tam, kde vaše zkušenosti mohou přinést uzdravení.



Lekce 2: Najděte si čas na místní službu: Magdaléna zpočátku necestovala daleko &#8211; začala pracovat ve svém okolí. Hledejte příležitosti v blízkosti svého domova: pomáhejte v potravinové spižírně, doučujte ohrožené studenty nebo podpořte místní těhotenské centrum.



Lekce 3: Veďte pomocí činů, ne jen mluvením: Magdaléna o charitě jen nemluvila &#8211; ona ji žila. Dnes to může znamenat, že se podíváte na staršího souseda, nabídnete odvoz někomu, kdo nemá auto, nebo připravíte jídlo pro rodinu v krizi.

Svatá Magdalena z Canossy – životopis

Kněžský celibát je považován za krutý archaismus, který je zodpovědný za krizi kněžského povolání a pedofilní skandály. Vyšetřování novináře Jeana Merciera však vyvrátilo různé mýty.



Pro média a velkou část veřejného mínění, dokonce i mezi katolíky, není pochyb o tom, že by bylo „pozitivní“ povolit „kněžská manželství“. Stali by se z nich „normální“ muži, protože citové a sexuální vztahy jsou považovány za základní předpoklady úspěšného života.



Ponecháme stranou paradox náhlé podpory manželství, které je jinde potlačováno a znehodnocováno &#8211; s výjimkou „homosexuálních manželství“, která jsou považována za „pokrok“ (a jejich propagátoři neváhají tvrdit, že kněžím by zrušení celibátu okamžitě prospělo).



Nicméně v zájmu řešení nedostatku kněžských povolání se do církve dostala myšlenka povolit svěcení ženatých mužů.



Otázka změny nebo alespoň posunu v otázce kněžského celibátu v disciplíně katolické církve je nyní součástí otázek pro biskupy a papeže Františka.



Investigativní novinář Jean Mercier není s novými myšlenkami spokojen. Po důkladném prozkoumání kněžského celibátu vypracoval studii (plnou svědectví svobodných, ženatých kněží a manželek kněží), která zkoumá historické, teologické a duchovní aspekty této praxe. Nakonec je to studie o možnosti svěcení ženatých mužů.



Aleteia: Provedl jste dlouhé zkoumání problému kněžského celibátu. Dospěl jste při práci na tomto tématu k nějakému překvapivému momentu?



Jean Mercier: Ano, protože jsem byl konfrontován s obecným přesvědčením. Lidé si například myslí, že by se církev měla vrátit k praxi prvního tisíciletí &#8211; tedy ke svěcení ženatých lidí na kněze. Méně se ví, že byli povinni dodržovat sexuální abstinenci, stejně jako jejich manželky. Obvykle se o tomto „detailu“ příliš neví!



Další mylnou představou je, že neschopnost žít v celibátu je příčinou odchodu některých kněží do manželství. Zde však vyvstávají jiné otázky. Kněz, který se zamiluje, je často člověk rozčarovaný z vlastní fary, z vlastního biskupa, a chce tak najít východisko z „domácí“ krize s církví, i když často nevědomky. Je to podobné tomu, co dělá manžel, když opustí svou ženu kvůli jiné ženě. Celistvost se zdá být ideálním viníkem. Konflikt je však často jinde, ve vztahu kněze k idealizovanému obrazu sebe sama nebo církve.



Altheia: Často se předpokládá, že v katolické církvi nejsou ženatí kněží. Ukážete nám, že tomu tak není?



Jean Mercier: Ano. V katolické církvi existují ženatí kněží, zejména ve východních církvích, které převzaly svůj vzor od pravoslavných církví, kde existují dvoustupňové kněžské profese: farní kněží, kteří jsou ženatí, a kněží žijící v celibátu, srovnatelní s mnichy.



Mezi kněžími západní latinské církve je však také 300 nebo 400 bývalých protestantských nebo anglikánských pastorů, kteří jsou ženatí a vysvěcení Svatým stolcem. Ve své knize se věnuji i této málo známé skutečnosti. Apoštolská disponibilita ženatého kněze závisí na pracovní mobilitě jeho manželky. A tak je to složité.



Aleteia: Není trochu ironické, že dva papežové, kteří umožnili ženatým mužům přístup ke kněžství v katolické církvi latinského obřadu, Jan Pavel II. a Benedikt XVI. jsou označováni za „konzervativní“?



Jean Mercier: Pravděpodobně proto, že tito dva papežové měli představu, že to mohou udělat, aniž by jejich činy působily revolučně. Nikdy však neměli v úmyslu vytvořit laboratoř pro vývoj celé církve. Vycházeli vstříc konkrétním přáním konvertitů.



Aletheia: Kněžské manželství je prezentováno jako „řešení krize povolání ‚ a ‘odpověď na sexuální skandály, které otřásly církví“.



Jean Mercier: Ano. „Manželství“ kněží nikdy neexistovalo &#8211; kromě Francie v době revoluce! To je něco zcela jiného než svěcení ženatých mužů. Krize povolání je složitá. Především jde o krizi mužství ve vztahu k sobě samému. Například je velmi málo mužů, kteří se chtějí stát učiteli, i když jsou ženatí.



Kromě toho je kněžství mezi katolíky devalvováno. Nechtějí, aby se jejich syn, který vystudoval a má před sebou zářnou budoucnost, stal knězem. Tady je podstata věci. A představa, že by se kněží, kteří se oženili, mohli vyhnout sexuálním skandálům v kléru, je zavádějící… Pedofilie je úchylka, která postihuje především ženaté muže.



Altheia: Aby se církevní představitelé vyjádřili k „otevření“ pravdy o celibátu, začali mnozí biskupové i sám papež František odpovídat, že jde o disciplinární opatření, nikoliv o dogma. Vy jim však zřejmě odporujete, když odpovídáte, že jde o „kvazidogmatické“ opatření!



Jean Mercier: Ano, protože se nacházíme v šedé zóně mezi dogmatem a disciplínou. To znamená, že celibát je pouze formální záležitostí, ale v podstatě tomu tak není. Celibát je tradice hluboce zakořeněná v kultuře katolicismu a také v myslích nekatolíků. Celibát je jádrem identity kněze.



Aleteia: Váš výzkum se zabývá historickými, sociologickými, psychologickými a teologickými aspekty, ale není to nakonec mystický aspekt, který nakonec ospravedlňuje celibát: kněz je přece ustanoven podle Krista?



Jean Mercier: Kněz není jen „dalším Kristem“, protože všichni jsou pokřtěni. Je „samotným Ježíšem“, když slouží mši svatou a Kristus skrze něj odpouští hříchy. Zcela na sebe bere Ježíšovo „osobní já“. Celibát má smysl pouze v úzkém ztotožnění kněze s Ježíšem. Kněz mysticky sdílí manželský svazek mezi Kristem a církví. To, že kněží žijí jinak, není jen teologická definice, ale existenciální skutečnost.



Aleteia: Jaké jsou vaše předpovědi ohledně pravděpodobnosti, že se církev rozhodne svěcení kněží „viri probati“ &#8211; tedy „osvědčených“ ženatých mužů spolu s muži svobodnými?



Jean Mercier: Věřím tomu, co si myslí papež, že tato iniciativa bude vycházet z místních církví, a nebude tedy rozhodnuta shora. Moudrost, kterou by to přineslo, spočívá v tom, že Řím dodržuje pravidla celibátu a zároveň rozšiřuje okruh výjimek pro svěcení ženatých mužů a uznává vysoce zaměřená povolání, která jsou velmi pečlivě rozlišována. Nebylo by nic horšího než přeměnit desítky vynikajících laiků v průměrné kněze. Základním problémem nedostatku kněží je víra, tedy víra, že Bůh dává radost těm, kteří se zavázali ke kněžství, a tedy k celibátu.

Kněží a celibát. Je čas na změnu?

Bude dobře, když využijeme všeho, co by nás mohlo odvrátit a ochránit před válečnou pohromou. Věříme-li v sílu a moc modlitby, neváhejme se modlit a vyzvěme k tomu i ostatní!



Prosba o modlitbu za mír a ochranu před válkou:



Pane Ježíši Kriste, Synu Otce, sešli nyní svého Ducha na zem. Dej, ať Duch Svatý přebývá v srdcích všech národů, aby byly uchráněny před zkázou, neštěstím a válkou. Kéž Matka všech národů, blahoslavená Panna Maria, je naší Přímluvkyní. Amen.

Modlitba za mír a ochranu před válkou

Svatá Kasildo, laskavá a odvážná duše, prokazovala jsi milosrdenství, i když to bylo riskantní, a s ochotným srdcem jsi následovala Boží volání. Modli se za nás, abychom bez váhání sloužili druhým, zůstali otevření Boží milosti a našli pokoj v modlitbě a prostotě. Kéž nás tvůj příklad učí milovat v tichosti a žít věrně. Amen.

Krátká modlitba ke svaté Kasildě

Svatá Kasilda se narodila v 11. století v muslimské šlechtické rodině v Toledu ve Španělsku. Vyrůstala na královském dvoře a byla obklopena privilegiem a přepychem. Přesto Kasilda již od mládí projevovala hluboký soucit s křesťanskými vězni. Tajně jim pašovala chléb a další potřebné věci &#8211; riskovala svou bezpečnost, aby se postarala o ty, kteří to potřebovali. Podle tradice se jídlo, které nesla, při konfrontaci se strážemi zázračně proměnilo v květiny a ochránilo ji před trestem.



Ačkoli Kasilda vyrůstala v muslimské domácnosti, setkání s křesťanskou charitou a svědectvím pohnulo jejím srdcem. Nakonec onemocněla a vydala se do křesťanského města San Vicente, kde hledala uzdravení u svatého pramene. Tam nalezla nejen fyzické uzdravení, ale také duchovní proměnu. Konvertovala ke křesťanství a nechala se pokřtít. Poté se rozhodla pro prostý a zbožný život a po zbytek života žila jako poustevnice poblíž léčivého pramene. Svatá Kasilda zemřela pokojně a je připomínána pro svou dobročinnost, pokoru a tichou svatost.



Praktické lekce:



Lekce 1: Pomáhejte tiše a důsledně: Kasilda nečekala na vhodný okamžik ani na uznání &#8211; pomáhala, když viděla, že je to potřeba. Dnes to může znamenat přinést jídlo nemocnému příteli, nenápadně darovat někomu v krizi nebo nabídnout vlídná slova, když se někdo cítí zapomenutý.



Lekce 2: Buďte otevření změnám: Kasildino obrácení přišlo v pozdějším věku a díky utrpení. Pokud procházíte těžkým obdobím, využijte ho jako příležitost k růstu ve víře nebo k přehodnocení toho, na čem skutečně záleží. Nikdy není pozdě změnit směr nebo prohloubit svůj vztah s Bohem.



Lekce 3: Najděte si čas na ztišení a modlitbu: Kasilda si po svém obrácení vybrala samotu a rozjímání. V našem rychlém životě to může znamenat vypnout na 15 minut telefon a modlit se, jít na tichou procházku nebo si doma vytvořit malý prostor pro duchovní četbu a klid.

Svatá Kasilda – životopis

Vytrvalost je v modlitbě důležitá z několika důvodů. Modlitba je duchovní úkon, prostředek spojení s Bohem a vyjádření naší důvěry a závislosti na něm. Vytrvalost nám pomáhá překonávat překážky, odolávat pokušením a pokračovat v modlitbě, i když se odpověď nezdá být okamžitá.



Existuje několik důvodů, proč je v modlitbě důležitá vytrvalost:



<ol>
<li>Když jsme v modlitbě vytrvalí, ukazujeme tím svou důvěru v Boha a závislost na něm. Neměli bychom očekávat okamžité odpovědi, ale měli bychom být připraveni vytrvat v modlitbě v důvěře, že Bůh naše prosby slyší a vyslyší.</li>



<li>Vytrvalost posiluje náš vztah s Bohem: když se modlíme vytrvale, více se soustředíme na Boha a na komunikaci s ním. Vytrvalost nám umožňuje být trpěliví a otevření Božímu vedení a odpovědím. To nám umožňuje postupně posilovat náš vztah s Bohem.</li>



<li>Vytrvalost přináší duchovní růst: když se nevzdáváme v modlitbě a vytrváme v ní, posilujeme svou duchovní vytrvalost a odolnost. Modlitba nás proměňuje a formuje a vytrvalost nám pomáhá růst ve víře, zbožnosti a duchovním životě.</li>



<li>Vytrvalost nám umožňuje poznat Boží vůli: díky vytrvalosti v modlitbě se otevíráme Boží vůli a lépe si uvědomujeme jeho vedení a odpovědi. Odpověď na naše modlitby často přichází postupně a vytrvalost nám umožňuje rozpoznat Boží vůli a následovat ji.</li>
</ol>



Vytrvalost v modlitbě je výrazem naší oddanosti a důvěry v Boha. I když nedostáváme okamžité odpovědi, vytrvalost nám pomáhá růst ve vztahu s Bohem a přináší do našeho života požehnání a duchovní růst.

Proč je důležitá vytrvalost v modlitbě

Anulace je úřední prohlášení příslušného orgánu, že předchozí právní úkon nebo smlouva byly ze zákonem stanovených důvodů neplatné, a tudíž nicotné. V církevním právu se tento pojem nejčastěji vztahuje na manželské smlouvy, u nichž má církev pravomoc rozhodovat o jejich platnosti.



Konkrétně v případě manželství neplatnost znamená, že manželství bylo neplatné od samého počátku, protože chyběly určité podstatné podmínky, jako je plné vědomí a souhlas obou stran, svoboda od násilí nebo vážné obavy nebo jiný nezbytný faktor. Anulace manželství neznamená, že manželství existovalo a následně bylo zrušeno, ale že nikdy nebylo platné.



Děti z takového „domnělého“ manželství jsou považovány za legitimní, i když se později zjistí, že manželství bylo neplatné. Anulaci uděluje církevní soud a katolíci, kteří se rozvádějí, musí nejprve od církve získat prohlášení manželství za neplatné, aby mohli uzavřít nový sňatek podle církevního práva.



Zdroj: catholicculture.org / carm.org / bbc.com / bostoncatholic.org / stboniface-lunenburg.org / usccb.org

Anulace – co to je?

Svatá Julie Billiartová, radostná Boží dcero a neúnavná učitelko víry, oroduj za nás. Pomoz nám přijímat výzvy života s odvahou, laskavostí a důvěrou v Boží dobrotu. Přimlouvej se za nás, abychom nacházeli tvořivé způsoby, jak sloužit druhým a s láskou učit pravdě. Kéž nás tvůj příklad inspiruje k budování Božího království, ať jsme kdekoli. Amen.

Krátká modlitba ke svaté Julii Billiartové

Přečtěte si zamyšlení Maury Roan McKeeganové o tom, proč je důležité učit děti odpouštět.



Neboť jestliže odpustíte lidem jejich poklesky, odpustí i vám váš nebeský Otec. Jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše hříchy. (Mt 6,14–15)



Když přemýšlíme o tom, jak se dostat do nebe, mnohé napadne důležitost pokání. Víme, že musíme říct: „Je mi to líto,“ a učíme to i děti. Někdy se ale při zdůrazňování pokání zapomíná na druhou stranu – odpuštění. Jak nám připomíná evangelium, nestačí litovat jen své vlastní hříchy – máme také odpouštět druhým, pokud chceme, aby Bůh odpustil nám. A protože milujeme své děti a chceme jim zajistit nebe, musíme je nejen naučit lítosti, ale také odpuštění.



Jak pomáháme dětem naučit se odpouštět? Učíme je zavázat si tkaničky, obléknout tričko nebo si vyčistit zuby – tyto praktické lekce mají jasné kroky. Jakmile se je naučí, nemusíme je učit znovu. Ale odpuštění? To je nekončící proces. I my dospělí se znovu a znovu učíme odpouštět. Je to lekce na celý život.



Existují určité konkrétní věci, které dětem mohou pomoci naučit se odpouštět. Mezi nimi je i svátost smíření. Nic nám neposkytne lepší pochopení milosrdenství než skutečný účinek milosti v našich životech. A kromě svátostné milosti existuje i několik dalších nápadů:



<h3 class="wp-block-heading">1. Učte děti říkat: „Odpouštím ti,“ když někdo řekne: „Je mi to líto.“</h3>



Na slovech záleží. Ježíš je Boží Slovo – a my máme možnost Ho napodobovat slovy, která říkáme. Naše kultura zdůrazňuje výrazy jako „prosím“ nebo „děkuji“, ale už méně se učíme správně odpovídat. Když někdo řekne „děkuji“, odpovědi bývají „v pohodě“, „jo“, „OK“, „hmmm“. Ale tyto odpovědi nenesou stejný význam jako třeba „nemáš zač“ nebo „rádo se stalo“.



Podobně je to i s omluvami. Když někdo řekne: „Je mi to líto,“ často slyšíme odpověď typu „to je v pořádku“ nebo jen pokývnutí hlavou. Ale často chybí odpověď, která znamená nejvíc: „Odpouštím ti.“ Žádná jiná odpověď nemá tak hluboký význam jako tato dvě slova. Je to jednoduchá, ale silná fráze – mocná lekce pro děti, aby říkaly: „Odpouštím ti,“ když někdo projeví lítost.



Nemůžeme je však nutit, aby říkaly něco, čemu samy nevěří (nebo abychom je nutili lhát), takže nakonec je to na nich. Ale můžeme je povzbuzovat a vysvětlovat jim, proč jsou pokání a odpuštění důležité. Můžeme s nimi sdílet Ježíšova slova o odpuštění a modlit se, aby se naučily odpouštět. Můžeme jim říct, že to nebude vždy snadné, ale že když to udělají upřímně, vyhrají boj proti nepříteli duší. A časem překonají pokušení odmítnout odpuštění a vysloví slova, která je těžké říct. Sami můžeme tato slova používat jako vzor pro děti i ostatní, kdykoli se naskytne příležitost.



<h3 class="wp-block-heading">2. Dejte jim druhou šanci (třetí, čtvrtou nebo sedmdesátou sedmou)</h3>



Před několika měsíci jsem seděla s dětmi na mši za jednou maminkou, která tam byla se svými dětmi. Byla očividně unavená a podrážděná chováním svého nejmladšího syna. V jednu chvíli ho pokárala, že lezl po lavici, a řekla mu, že po mši nedostane koblihu. „Prosím, mami,“ zašeptal zoufale, „prosím, budu už hodný! Prosím!“ Očividně litoval, ale jeho matka zůstala tvrdá. Řekla, že už nemá šanci, protože se choval příliš zle.



Nechtěla jsem je poslouchat – raději bych se soustředila na oltář – ale tahle scéna se odehrávala přímo přede mnou. Nechci tu maminku soudit – vím, jaké to je být vyčerpaná a podrážděná. Ale z pohledu třetí osoby – dítě se nechovalo tak hrozně, jen dětinsky – a myslím, že by bylo šťastnější, kdyby mu odpustila a dala druhou šanci. V duchu jsem jí říkala: „Dej mu ještě šanci!“ Nejen kvůli dítěti – ale i kvůli sobě. Mohla najít větší pokoj v milosrdenství než ve zlosti. Bůh nám dává znovu a znovu příležitost napravit se po tom, co jsme Ho zranili. A stejně tak i my můžeme prokazovat toto milosrdenství svým dětem – obzvlášť během mše, kde je tak důležité učit se pozitivním emocím.



U nás doma, když dám dítěti druhou šanci, často řeknu něco jako: „No, protože je neděle, den milosrdenství, smiluji se nad tebou a dám ti druhou šanci.“ Nebo: „Bůh je k nám vždycky milosrdný, proto i já ti ukážu stejné milosrdenství.“ Jedno z mých mladších dětí se podle toho naučilo říkat: „Dáš mi další šanci, když je dnes den milosrdenství?“ A vždycky se pak na sebe usmějeme. Když necháme odpuštění a milosrdenství volně plynout, všechno jde snáz. (A děti tak budou vyrůstat s vědomím, že i ony mají být lepší.)



<h3 class="wp-block-heading">3. Nechte je odpouštět druhým</h3>



Důležité je vědět, že děti se učí nejen tím, co říkáme, ale ještě více tím, co děláme. Možná nemáme často šanci ukázat dětem, jak odpouštíme velké urážky – ale život nám dává mnoho příležitostí ukázat jim, jak odpouštíme v malých věcech.



Před několika měsíci jsem jela s dětmi v autě, když jeden řidič udělal nebezpečný manévr a mohl způsobit nehodu. Auto jsem naštěstí zvládla, ale naštvaně jsem poznamenala, že ten řidič „je idiot“. Uprostřed hněvu na člověka, který nás ohrozil, mi Duch Svatý připomněl, že je to příležitost ukázat dětem lepší reakci. Zhluboka jsem se nadechla a řekla něco jako: „Jsem opravdu naštvaná, že nás ohrozil, ale neměla jsem ho tak nazvat. Co jsem měla udělat, je modlit se za něj. Tak to teď udělám. Pane, prosím, pomoz tomu člověku být lepším řidičem. Odpouštím mu a prosím tě, ať ho i ostatní ochráníš na cestách.“



Ne vždycky to zvládnu, ale když se naskytne příležitost, můžu říct, že děti opravdu vnímají, co říkáte. Když je na vás pokladník v obchodě hrubý, když vás někdo předběhne ve frontě, nebo když vám přítel řekne něco bolestivého – všechny tyto těžké chvíle se mohou stát vzpomínkami, které si děti odnesou. A když zareagujeme správně, pomůže jim to jednou odpouštět i ve vlastním životě.



Pokud se děti naučí od nás říkat: „Odpouštím ti,“ dávat druhou šanci, odpouštět a modlit se za ty, kdo je zranili, pak mohou šířit toto světlo dál. Každé úsilí, kterým přinášíme odpuštění druhým, nese ovoce – nejen v přítomnosti, ale i pro budoucí generace. Každý z nás se musí snažit odpouštět křivdy a modlit se, aby i nám Bůh odpustil ty naše.



Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i vám odpustil Bůh v Kristu!

3 jednoduché kroky, jak naučit děti odpouštět

Ať na mě sestoupí Otec, Syn a Duch Svatý, celá Nejsvětější Trojice. Ať mi přijdou na pomoc Neposkvrněná Panna Maria, sedm archandělů, kteří stojí před Božím trůnem, všechny andělské sbory i všichni svatí v nebi. Pane, zahrň mě svou péčí, proměň mě, naplň mě, použij si mě. Zažeň ode mě všechny síly zla, znič je a zahub je, abych mohl zůstat ve zdraví a konat dobro.



Chraň mě před kletbou, čarami, černou magií, černými mšemi, proklínáním, svázáním, uhranutím a očarováním, ďábelským sužováním a posedlostí, upadnutím do moci ďábla, před veškerým zlem, hříchem, žádostivostí, závistí, žárlivostí, falší, tělesnými i duševními nemocemi, morálním i duchovním zkažením, způsobeným ďáblem. Spal všechna tato zla v pekelném ohni, aby už více netrápila mě ani žádné jiné stvoření.



Ve jménu Ježíše Krista, našeho Spasitele, skrze jeho slavný Kříž, na přímluvu Neposkvrněné Panny Marie a mocí všemohoucího Boha přikazuji všem nečistým duchům, aby mě ihned opustili, aby definitivně ode mne odstoupili do věčného pekla, spoutáni řetězy skrze svatého Michaela archanděla, svatého Gabriela archanděla, svatého Rafaela archanděla a naše strážné anděly, rozdrceni patou Nejsvětější a Neposkvrněné Panny Marie. Amen.

Modlitba za uzdravení z nemocí způsobených působením Zlého

Apokalypsa, nazývaná také Zjevení svatého Jana, je poslední kniha Nového zákona, která je tradičně připisována apoštolu Janovi. Tato kniha je bohatá na symboly, alegorie a obrazy a nabízí prorocký vhled do budoucnosti, včetně mnoha zkoušek, kterým budou Kristovi následovníci čelit, a jejich konečného vítězství nad Satanem a silami Antikrista.



Hlavním účelem Apokalypsy bylo povzbudit pronásledované křesťany v době, kdy byla církev pod velkým útlakem. Kniha předpovídá pád Říma a konečné vítězství Krista a jeho Církve, a poskytuje tak věřícím naději a útěchu.



Kromě prorockých předpovědí utrpení a triumfu popisuje Apokalypsa také slávu nebeského Jeruzaléma, který představuje konečný cíl a odměnu pro věřící. Tato eschatologická vize poskytuje pohled na konečné shledání lidí s Bohem v nebeském království.



Pro Apokalypsu jsou charakteristické chvalozpěvy, které odrážejí nebeskou liturgii, a jejím obsahem je i přímluva „svědků“, kteří byli zabiti pro své svědectví o Ježíši. Církev na zemi se v těchto chválách a prosbách sjednocuje a vyjadřuje víru a naději i uprostřed zkoušek.



Etymologicky pochází slovo „apokalypsa“ z řeckého „apokalypsis“, což znamená „odhalení“ nebo „zjevení“. Ačkoli je Apokalypsa křesťanským dílem, patří do širší kategorie literatury, která se zabývá eschatologickými tématy a byla oblíbená mezi Židy v prvním století před Kristem a po něm.



Zdroj: catholicculture.org / newadvent.org / katechismus

Apokalypsa – co to je?

Bože, Stvořiteli a Ochránce lidského rodu, tys stvořil člověka ke svému obrazu a svou křestní milostí jsi mu obdivuhodně navrátil jeho důstojnost. Shlédni na mě, svého služebníka, a vyslyš mé prosby. Prosím tě, dej, ať ve mně zazáří jas tvé slávy, abych tě po překonání všeho útlaku, strachu a hrůzy mohl s pokojem mysli i ducha chválit spolu se svými bratry ve tvé Církvi. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Prosebná modlitba k Bohu Otci

Každý den po devět po sobě jdoucích dní se modlíme následující modlitbu:



Drahá svatá Bernadetta, vyvolená všemohoucím Bohem jako kanál jeho milostí a požehnání! Díky své pokorné poslušnosti a prosbám naší blahoslavené Matky Marie jsi pro nás získala zázračnou vodu duchovního a tělesného uzdravení.



Prosíme tě, abys vyslyšela naše prosebné modlitby, abychom byli uzdraveni ze svých duchovních i tělesných nedokonalostí.



Vlož naše prosby do rukou naší svaté Matky Marie, aby je mohla položit k nohám svého milovaného Syna, našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, aby na nás shlédla s milosrdenstvím a soucitem: (předložte svou prosbu).



Pomoz nám, drahá svatá Bernadetto, následovat tvůj příklad, abychom bez ohledu na vlastní bolest a utrpení vždy pamatovali na potřeby druhých, zvláště těch, jejichž utrpení je větší než naše.



Když očekáváme Boží milosrdenství, připomeň nám, abychom obětovali svou bolest a utrpení za obrácení hříšníků a jako zadostiučinění za hříchy a rouhání lidstva.



Oroduj za nás, abychom stejně jako ty byli vždy poslušní vůle našeho nebeského Otce a abychom svými modlitbami a pokorou přinášeli útěchu Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, která byla tak těžce zraněna našimi hříchy.



Svatá Bernadeto z Lurd, oroduj za nás. Amen.



Zdroj: stbernadetteusa.org

Kategorie