Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Svatý Paterne, věrný služebníku Kristův a pokorný biskupe, oroduj za nás dnes. Pomoz nám najít tiché chvíle, abychom slyšeli Boží hlas, odvahu sloužit, když jsme k tomu povoláni, a milost žít svou víru v jednoduchých úkolech a setkáních každodenního života. Kéž nás tvůj příklad vede k hlubší lásce, větší pokoře a neochvějné důvěře v Pána. Amen.

Krátká modlitba ke svatému Paternovi

Svatý Paternus se narodil kolem konce 5. století v Poitiers ve Francii ve zbožné křesťanské rodině. Cítil se být povolán ke svatému životu, stal se mnichem a později poustevníkem a hledal ticho a prostotu, aby prohloubil svůj vztah s Bohem. Jeho moudrost a ctnost ho nakonec přivedly ke jmenování biskupem v Avranches v Normandii. Jako biskup se neúnavně snažil evangelizovat venkovské obyvatelstvo, čelit pohanským praktikám a budovat křesťanská společenství zakořeněná v lásce a kázni. Ačkoli toužil po samotě, své povinnosti přijímal s pokorou a oddaností. Svatý Paternus zemřel kolem roku 565 a je připomínán jako pastýř, který spojoval hlubokou modlitbu s neúnavnou pastorační péčí.



Praktické lekce:



Lekce 1: Paternus si cenil ticha, aby mohl naslouchat Božímu hlasu. V moderním životě si denně vyhraďte čas na ztišení &#8211; ať už je to ranní procházka, vypnutí telefonu nebo tichá modlitba před spaním -, abyste se znovu spojili s Bohem a nalezli jasnost.



Lekce 2: Řekněte ano nečekaným povinnostem: Paternus sice dával přednost samotě, ale když byl povolán, přijal vedoucí funkci. Buďte otevření přijímat nové role v rodině, církvi nebo na pracovišti, zejména když ostatní potřebují vaše dary &#8211; i když je to mimo vaši komfortní zónu.



Lekce 3: Žijte svou víru v každodenních interakcích: Paternus jako biskup vyučoval víře prostřednictvím jednoduchých osobních setkání. Vy můžete dělat totéž &#8211; povzbuzovat někoho, kdo se potýká s problémy, modlit se s přítelem nebo přirozeně sdílet svou víru v každodenním rozhovoru.

Svatý Paternus – životopis

Zvěstování je biblická událost, při níž anděl Gabriel navštíví Pannu Marii a oznámí jí, že se stane matkou Spasitele, Ježíše Krista. Tento okamžik je významný nejen v rámci biblických vyprávění, ale také v křesťanské tradici, protože symbolizuje počátek Vtělení a vykoupení lidstva.



Proroctví ze Starého zákona předpovídala příchod Mesiáše a nový příchod Ducha, který se při Zvěstování naplňuje. Prorok Izaiáš hlásá, že Bůh připravuje něco nového a toto nové se stává skutečností v osobě Ježíše Krista a jeho Ducha.



Zvěstování je jedním z klíčových svátků liturgického roku, konkrétně cyklu svátků tajemství Vtělení. Spolu s Narozením Páně a Zjevením Páně označuje Zvěstování počátek naší spásy a umožňuje věřícím účastnit se prvních plodů velikonočního tajemství.



Svátek Zvěstování se slaví 25. března, devět měsíců před Vánocemi, aby se shodoval s datem narození Ježíše Krista. První zmínky o tomto svátku pocházejí z pátého století a v současné liturgii má status svátku Panny Marie.



Zdroj: catholicculture.org / stboniface-lunenburg.org / carm.org / katechismus

Zvěstování – co to je?

Prosím tě, můj drahý příteli svatý Michaeli archanděli, velký kníže nebeského vojska, abys mi byl neustále na pomoc a svým nebeským štítem a mečem ode mne odháněl každou sílu protivníka a jeho služebníků.



Svatý Michaeli, archanděli, braň nás v boji proti zlobě a úkladům ďáblovým. Kníže nebeského vojska, svrhni božskou mocí do pekelné propasti satana a zlé duchy, kteří usilují o zkázu duší. Amen.



Svatý Michaeli archanděli, Božím světlem nás osvěcuj! Svatý Michaeli, archanděli, svými křídly nás ochraňuj! Svatý Michaeli archanděli, svým mečem nás braň!

Krátká modlitba ke svatému archandělu Michaelovi

Svatí Tiburcius, Valerián a Maximus, věrní svědkové a mučedníci pro Krista, orodujte za nás. Pomozte nám žít naši víru s odvahou a přesvědčením bez ohledu na cenu. Inspirujte nás, abychom se starali o zranitelné, stáli za tím, co je správné, a svým každodenním příkladem přiváděli druhé ke Kristu. Přimlouvej se za nás, abychom jednou mohli sdílet radost, kterou nyní prožíváš v nebi. Amen.

Krátká modlitba ke svatým Tiburtiovi, Valeriánovi a Maximovi

Svatí Tiburcius, Valerián a Maximus byli křesťanští mučedníci ze třetího století, kdy Římská říše brutálně pronásledovala prvotní církev. Valerián, římský šlechtic, byl manželem svaté Cecílie. Díky jejímu svědectví konvertoval ke křesťanství a po něm i jeho bratr Tiburcius. Oba se věnovali pohřbívání těl mučedníků a péči o pronásledované věřící, což se trestalo smrtí. Maximus, římský voják pověřený jejich ochranou, byl dojat jejich vírou a odvahou. I on se obrátil a prohlásil, že věří v Krista.



Všichni tři byli zatčeni a odmítli se vzdát své víry. Po krutém mučení byli popraveni &#8211; Maximus bitím, Tiburtius a Valerián stětím. Jejich společné mučednictví odhaluje proměňující sílu křesťanského svědectví a odvahu, kterou lze nalézt v životě podle evangelia až do smrti. Jejich památka je uctívána jako svědectví víry žité odvážně a s láskou k Bohu a bližnímu.



Praktické lekce:



Lekce 1: Praktické příklady: Nechť vaše víra ovlivňuje vaše vztahy: Valeriánovo obrácení přišlo díky tichému a vytrvalému svědectví jeho ženy, svaté Cecílie. Záměrně dbejte na to, jak žijete svou víru doma &#8211; může to hluboce ovlivnit srdce rodiny a přátel.



Lekce 2: Odvážně sloužte zranitelným: Tiburcius a Valerián riskovali vše, aby se postarali o pronásledované křesťany. Dnes to můžete žít tak, že budete pomáhat těm, kteří jsou přehlíženi &#8211; navštívíte někoho, kdo je osamělý, zastanete se někoho, s kým se špatně zachází, nebo podpoříte ty, kteří trpí nespravedlností.



Lekce 3: Dejte druhým najevo svou odvahu: Maximus, římský voják, se stal křesťanem, protože v Tiburtiovi a Valeriánovi viděl skutečnou odvahu. Neskrývejte své přesvědčení. Jednoduché skutky &#8211; udělat znamení kříže na veřejnosti, modlit se před jídlem nebo stát si za svými morálními zásadami &#8211; mohou inspirovat více, než si myslíte.

Svatí Tiburcius, Valerián a Maximus – životopis

Nabízíme vám krátké zamyšlení Marlene Bessmann-Paliwoda o tom, jak děti vnímají mši svatou.



Co si dítě odnese z nedělní mše? Více, než si myslíte! Položili jste si někdy jako rodič otázku, zda má opravdu smysl brát své malé dítě na mši?



Není vůbec neobvyklé mít o tom pochybnosti. A přiznávám, že i já jsem je měla. Snažím se na to nemyslet, ale když se ta myšlenka vrací jako bumerang, vzpomenu si na jednu příhodu, která se nám stala před několika lety. Náš nejstarší syn – bylo mu sotva tři – byl velmi šikovný v různých činnostech. Chtěla jsem ho naučit ustlat si postel. Možná si říkáte, co to má společného s nedělním kázáním. Čtěte dál a nebudete se už ptát, jestli má smysl brát děti na mši – i kdybyste zažili všechny možné nepříjemnosti…



Frankie a polštář



„Franku, prosím tě, srovnej polštáře na posteli, než dokončím večeři,“ řekla jsem. „Ale já to nedokážu.“ „Zlato, dokážeš to. Už jsi to dělal tolikrát, nepamatuješ si?“ Usmála jsem se a odešla z místnosti, jedním okem sledujíc, co se bude dít. Po několika sekundách se Frank bezmocně postavil vedle postele. Pak najednou vylezl na postel bez polštářů. Co dělal? Nad naší postelí visí kříž a ikona Matky Boží – a Frank se k nim rychle začal modlit. „Ježíši, prosím, pomoz mi, abych mohl srovnat ty polštáře na postel. Nedokážu to sám.“ Pak tam stál, díval se na kříž a čekal, že se něco stane. Ráda bych v tu chvíli viděla svůj výraz. Vešla jsem do místnosti. „Frankie, co děláš?“ zeptala jsem se. „Mami, já ty polštáře sám srovnat nedokážu. Požádal jsem Ježíše, aby mi pomohl,“ odpověděl chlapec a díval se na kříž. „A?“ zeptala jsem se nejistě. Měla jsem pocit, že v tu chvíli budu muset trojletému dítěti vysvětlit náročné učení – a to jednoduchým jazykem. Už jsem přemýšlela, jak na to.



„Ale on neslezl z kříže a nepomohl mi,“ řekl zklamaně a smutně.



Ježíš mi dal sílu



V tu chvíli jsem našla jen jediný způsob, jak reagovat: objala jsem ho a vzdychla. Přemýšlela jsem nad odpovědí, ale naštěstí vešel manžel a nadšeně řekl: „Franku, Ježíš už nemusí slézt z kříže.“ „Nooooo?“ vykřikl překvapeně Frank. „On ti dal sílu, abys to zvládl sám – tady a teď. Zkus to.“ Frank se pustil do práce a brzy byly polštáře tam, kde měly být. Pyšný na sebe a plný štěstí, které mu rozzářilo oči, začal skákat po posteli. „Víš, když něco dostaneme, je dobré Ježíši poděkovat,“ pokračoval manžel a Frank v tu chvíli začal děkovat slovy: „Děkuji ti, Ježíši, protože jsem teď moc silný,“ řekl a přitom ukazoval svaly na rukou. Chtěla jsem najít zdroj jeho rané víry, a tak jsem se ho zeptala: „Franku, proč jsi požádal Ježíše o pomoc?“



Co slyší tříleté dítě v kostele



Frank už o rozhovor se mnou nejevil zájem. Testoval svou sílu tím, že zvedal ručníky, a přitom bez nejmenších pochybností odpověděl: „To říkal kněz v kostele.“



Vyměnili jsme si s manželem pohled a oba jsme si vzpomněli na kázání z předchozího dne: „Když si s něčím nevíme rady, když něco nejde, řekněme Ježíšovi: ‚Pane Ježíši, tohle sám nezvládnu, pomoz mi.‘ A on vám určitě pomůže.“



Můj tříletý syn tomu uvěřil a prostě udělal to, co mu řekl kněz. Děti slyší, pamatují si a rozumí víc, než si myslíme. A to i ve věcech víry a duchovna. A mohou to slyšet jen tehdy, když je vezmeme do kostela.



Někdy mám pocit, že mé děti jsou mými malými učiteli víry – jsou jednoduché, důvěřují a jsou oddané. Pro mě jako rodiče je to jedna z nejdůležitějších věcí, kterou mohu udělat: dát jim šanci slyšet Boží slovo.

Co si dítě odnese z nedělní mše?

Má drahá Matko, Panno Maria, pokorně tě prosím, abys nade mnou, nad mým domovem, mým manželem, mými dětmi, mou prací, mým pracovištěm… rozprostřela svůj ochranný mateřský plášť a chránila mě i ty, za které se k tobě po celý tento den modlím. Jsi Neposkvrněná a celá krásná.



Byla jsi ustanovena, abys rozšlapala hlavu hada. Proto ti důvěřuji a věřím ve tvou mateřskou pomoc a ochranu. Kéž tato tvá moc, Matko a Královno nebe a země, odežene ode mne/nás jakoukoli démonickou moc, pouto, cestu, jakoukoli duchovní temnotu a její působení, lidi, kteří se stali nástroji Zlého&#8230; Kéž je spoutána, jde ke kříži Pána Ježíše Krista a mi/nám více neškodí.



Pokorně prosím, abych já i moji blízcí byli neustále chráněni mocí tvé lásky, krásy a duchovní přítomnosti. Amen.



Pod ochranu tvou&#8230;

Modlitba k Panně Marii za ochranu

Svatý Stanislave, statečný biskupe a věrný mučedníku, přimlouvej se za nás, když čelíme výzvám každodenního života. Pomáhej nám, abychom se postavili za pravdu, chránili ty, kdo jsou v nouzi, a žili svou víru odvážně a pokorně. Kéž nás tvůj příklad inspiruje k odvážnému následování Krista bez ohledu na cenu. Kéž skrze vaše modlitby rosteme v lásce, moudrosti a síle. Amen.

Krátká modlitba ke svatému Stanislavovi

Svatý Stanislav se narodil v roce 1030 nedaleko Krakova v Polsku ve šlechtické a zbožné katolické rodině. Poté, co získal vzdělání v kanonickém právu a teologii v Paříži, se vrátil do Polska, kde byl vysvěcen na kněze a nakonec v roce 1072 jmenován krakovským biskupem. Jako biskup se Stanislav proslavil odvážnými kázáními, obranou církevních práv a péčí o chudé. Vystupoval proti korupci a nespravedlnosti &#8211; a to i tehdy, když ji páchal sám král.



Stanislavova neohrožená opozice vůči králi Boleslavovi II., který se stával stále tyranštějším, vedla k hlubokému konfliktu. Když se král dopustil těžkých veřejných hříchů, Stanislav ho exkomunikoval a odmítl mu dovolit, aby nadále vládl bez pokání. V odvetě nechal král Stanislava v roce 1079 zavraždit, když sloužil mši. Jeho mučednická smrt vyvolala veřejné pobouření a král byl nakonec sesazen. Svatý Stanislav se stal národním hrdinou a nyní je jedním z polských patronů.



Praktické lekce:



Lekce 1: Stanislav se postavil zkorumpovanému králi z lásky k pravdě a spravedlnosti. V každodenním životě to znamená klidně mluvit proti pomluvám v práci, nečestným praktikám nebo špatnému zacházení s druhými &#8211; i když je to nepříjemné.



Lekce 2: Chraňte zranitelné: Jako biskup se zastával chudých a utlačovaných. Jeho příkladu můžete následovat tím, že se stanete dobrovolníkem v útulku, pomůžete spolupracovníkovi v nesnázích nebo svým časem či penězi podpoříte etické záležitosti.



Lekce 3: Žijte svou víru veřejně: Stanislav neskrýval své přesvědčení, aby se vyhnul konfliktům. V dnešním světě to může být tak jednoduché, jako udělat znamení kříže před jídlem na veřejnosti, s úctou se podělit o své přesvědčení, když jste o to požádáni, nebo si stát pevně za svými morálními rozhodnutími doma nebo na pracovišti.

Svatý Stanislav – životopis

Antikrist je hlavním nepřítelem Krista a křesťanské víry, jehož identita a jednání jsou popsány v Novém zákoně, zejména v listech svatého Jana. V těchto listech je Antikrist definován jako ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus, a odmítá Otce i Syna. Svatý Jan varuje před několika Antikristy, kteří již ve světě působí, ale zároveň hovoří o jednom hlavním Antikristu, který má přijít.



Bible se o Antikristu nepřímo zmiňuje i na dalších místech, například v Apokalypse a v listech svatého Pavla. Ve Zjevení svatého Jana je Antikrist často ztotožňován s různými symbolickými postavami, jako je „šelma se sedmi hlavami a deseti rohy“ nebo „rudý drak“. Svatý Pavel ve 2. listu Tesalonickým popisuje Antikrista jako „člověka hříchu“, který se usídlí v Božím chrámu, bude se vydávat za Boha a z moci Satana bude konat klamné zázraky.



Antikrist byl v historii spojován s různými osobami a hnutími, jako byl císař Caligula, Šimon Mág, císař Nero a ariánství. Katolická tradice jej však nevidí pouze symbolicky, ale jako skutečnou osobu, která se postaví proti Kristu a bude působit v „posledních časech“.



Etymologicky slovo „antichristos“ znamená „proti Kristu“ nebo „náhradník Krista“, což naznačuje, že jde o někoho, kdo se snaží zaujmout Kristovo místo nebo se mu podobá mocí a vzhledem, ale je jeho nepřítelem.



Zdroj: catholicculture.org / newadvent.org

Antikrist – kdo je to?

Přečtěte si zamyšlení Maury Roan McKeeganové o tom, proč je důležité učit děti odpouštět.



Neboť jestliže odpustíte lidem jejich poklesky, odpustí i vám váš nebeský Otec. Jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše hříchy. (Mt 6,14–15)



Když přemýšlíme o tom, jak se dostat do nebe, mnohé napadne důležitost pokání. Víme, že musíme říct: „Je mi to líto,“ a učíme to i děti. Někdy se ale při zdůrazňování pokání zapomíná na druhou stranu – odpuštění. Jak nám připomíná evangelium, nestačí litovat jen své vlastní hříchy – máme také odpouštět druhým, pokud chceme, aby Bůh odpustil nám. A protože milujeme své děti a chceme jim zajistit nebe, musíme je nejen naučit lítosti, ale také odpuštění.



Jak pomáháme dětem naučit se odpouštět? Učíme je zavázat si tkaničky, obléknout tričko nebo si vyčistit zuby – tyto praktické lekce mají jasné kroky. Jakmile se je naučí, nemusíme je učit znovu. Ale odpuštění? To je nekončící proces. I my dospělí se znovu a znovu učíme odpouštět. Je to lekce na celý život.



Existují určité konkrétní věci, které dětem mohou pomoci naučit se odpouštět. Mezi nimi je i svátost smíření. Nic nám neposkytne lepší pochopení milosrdenství než skutečný účinek milosti v našich životech. A kromě svátostné milosti existuje i několik dalších nápadů:



<h3 class="wp-block-heading">1. Učte děti říkat: „Odpouštím ti,“ když někdo řekne: „Je mi to líto.“</h3>



Na slovech záleží. Ježíš je Boží Slovo – a my máme možnost Ho napodobovat slovy, která říkáme. Naše kultura zdůrazňuje výrazy jako „prosím“ nebo „děkuji“, ale už méně se učíme správně odpovídat. Když někdo řekne „děkuji“, odpovědi bývají „v pohodě“, „jo“, „OK“, „hmmm“. Ale tyto odpovědi nenesou stejný význam jako třeba „nemáš zač“ nebo „rádo se stalo“.



Podobně je to i s omluvami. Když někdo řekne: „Je mi to líto,“ často slyšíme odpověď typu „to je v pořádku“ nebo jen pokývnutí hlavou. Ale často chybí odpověď, která znamená nejvíc: „Odpouštím ti.“ Žádná jiná odpověď nemá tak hluboký význam jako tato dvě slova. Je to jednoduchá, ale silná fráze – mocná lekce pro děti, aby říkaly: „Odpouštím ti,“ když někdo projeví lítost.



Nemůžeme je však nutit, aby říkaly něco, čemu samy nevěří (nebo abychom je nutili lhát), takže nakonec je to na nich. Ale můžeme je povzbuzovat a vysvětlovat jim, proč jsou pokání a odpuštění důležité. Můžeme s nimi sdílet Ježíšova slova o odpuštění a modlit se, aby se naučily odpouštět. Můžeme jim říct, že to nebude vždy snadné, ale že když to udělají upřímně, vyhrají boj proti nepříteli duší. A časem překonají pokušení odmítnout odpuštění a vysloví slova, která je těžké říct. Sami můžeme tato slova používat jako vzor pro děti i ostatní, kdykoli se naskytne příležitost.



<h3 class="wp-block-heading">2. Dejte jim druhou šanci (třetí, čtvrtou nebo sedmdesátou sedmou)</h3>



Před několika měsíci jsem seděla s dětmi na mši za jednou maminkou, která tam byla se svými dětmi. Byla očividně unavená a podrážděná chováním svého nejmladšího syna. V jednu chvíli ho pokárala, že lezl po lavici, a řekla mu, že po mši nedostane koblihu. „Prosím, mami,“ zašeptal zoufale, „prosím, budu už hodný! Prosím!“ Očividně litoval, ale jeho matka zůstala tvrdá. Řekla, že už nemá šanci, protože se choval příliš zle.



Nechtěla jsem je poslouchat – raději bych se soustředila na oltář – ale tahle scéna se odehrávala přímo přede mnou. Nechci tu maminku soudit – vím, jaké to je být vyčerpaná a podrážděná. Ale z pohledu třetí osoby – dítě se nechovalo tak hrozně, jen dětinsky – a myslím, že by bylo šťastnější, kdyby mu odpustila a dala druhou šanci. V duchu jsem jí říkala: „Dej mu ještě šanci!“ Nejen kvůli dítěti – ale i kvůli sobě. Mohla najít větší pokoj v milosrdenství než ve zlosti. Bůh nám dává znovu a znovu příležitost napravit se po tom, co jsme Ho zranili. A stejně tak i my můžeme prokazovat toto milosrdenství svým dětem – obzvlášť během mše, kde je tak důležité učit se pozitivním emocím.



U nás doma, když dám dítěti druhou šanci, často řeknu něco jako: „No, protože je neděle, den milosrdenství, smiluji se nad tebou a dám ti druhou šanci.“ Nebo: „Bůh je k nám vždycky milosrdný, proto i já ti ukážu stejné milosrdenství.“ Jedno z mých mladších dětí se podle toho naučilo říkat: „Dáš mi další šanci, když je dnes den milosrdenství?“ A vždycky se pak na sebe usmějeme. Když necháme odpuštění a milosrdenství volně plynout, všechno jde snáz. (A děti tak budou vyrůstat s vědomím, že i ony mají být lepší.)



<h3 class="wp-block-heading">3. Nechte je odpouštět druhým</h3>



Důležité je vědět, že děti se učí nejen tím, co říkáme, ale ještě více tím, co děláme. Možná nemáme často šanci ukázat dětem, jak odpouštíme velké urážky – ale život nám dává mnoho příležitostí ukázat jim, jak odpouštíme v malých věcech.



Před několika měsíci jsem jela s dětmi v autě, když jeden řidič udělal nebezpečný manévr a mohl způsobit nehodu. Auto jsem naštěstí zvládla, ale naštvaně jsem poznamenala, že ten řidič „je idiot“. Uprostřed hněvu na člověka, který nás ohrozil, mi Duch Svatý připomněl, že je to příležitost ukázat dětem lepší reakci. Zhluboka jsem se nadechla a řekla něco jako: „Jsem opravdu naštvaná, že nás ohrozil, ale neměla jsem ho tak nazvat. Co jsem měla udělat, je modlit se za něj. Tak to teď udělám. Pane, prosím, pomoz tomu člověku být lepším řidičem. Odpouštím mu a prosím tě, ať ho i ostatní ochráníš na cestách.“



Ne vždycky to zvládnu, ale když se naskytne příležitost, můžu říct, že děti opravdu vnímají, co říkáte. Když je na vás pokladník v obchodě hrubý, když vás někdo předběhne ve frontě, nebo když vám přítel řekne něco bolestivého – všechny tyto těžké chvíle se mohou stát vzpomínkami, které si děti odnesou. A když zareagujeme správně, pomůže jim to jednou odpouštět i ve vlastním životě.



Pokud se děti naučí od nás říkat: „Odpouštím ti,“ dávat druhou šanci, odpouštět a modlit se za ty, kdo je zranili, pak mohou šířit toto světlo dál. Každé úsilí, kterým přinášíme odpuštění druhým, nese ovoce – nejen v přítomnosti, ale i pro budoucí generace. Každý z nás se musí snažit odpouštět křivdy a modlit se, aby i nám Bůh odpustil ty naše.



Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i vám odpustil Bůh v Kristu!

3 jednoduché kroky, jak naučit děti odpouštět

Ať na mě sestoupí Otec, Syn a Duch Svatý, celá Nejsvětější Trojice. Ať mi přijdou na pomoc Neposkvrněná Panna Maria, sedm archandělů, kteří stojí před Božím trůnem, všechny andělské sbory i všichni svatí v nebi. Pane, zahrň mě svou péčí, proměň mě, naplň mě, použij si mě. Zažeň ode mě všechny síly zla, znič je a zahub je, abych mohl zůstat ve zdraví a konat dobro.



Chraň mě před kletbou, čarami, černou magií, černými mšemi, proklínáním, svázáním, uhranutím a očarováním, ďábelským sužováním a posedlostí, upadnutím do moci ďábla, před veškerým zlem, hříchem, žádostivostí, závistí, žárlivostí, falší, tělesnými i duševními nemocemi, morálním i duchovním zkažením, způsobeným ďáblem. Spal všechna tato zla v pekelném ohni, aby už více netrápila mě ani žádné jiné stvoření.



Ve jménu Ježíše Krista, našeho Spasitele, skrze jeho slavný Kříž, na přímluvu Neposkvrněné Panny Marie a mocí všemohoucího Boha přikazuji všem nečistým duchům, aby mě ihned opustili, aby definitivně ode mne odstoupili do věčného pekla, spoutáni řetězy skrze svatého Michaela archanděla, svatého Gabriela archanděla, svatého Rafaela archanděla a naše strážné anděly, rozdrceni patou Nejsvětější a Neposkvrněné Panny Marie. Amen.

Modlitba za uzdravení z nemocí způsobených působením Zlého

Apokalypsa, nazývaná také Zjevení svatého Jana, je poslední kniha Nového zákona, která je tradičně připisována apoštolu Janovi. Tato kniha je bohatá na symboly, alegorie a obrazy a nabízí prorocký vhled do budoucnosti, včetně mnoha zkoušek, kterým budou Kristovi následovníci čelit, a jejich konečného vítězství nad Satanem a silami Antikrista.



Hlavním účelem Apokalypsy bylo povzbudit pronásledované křesťany v době, kdy byla církev pod velkým útlakem. Kniha předpovídá pád Říma a konečné vítězství Krista a jeho Církve, a poskytuje tak věřícím naději a útěchu.



Kromě prorockých předpovědí utrpení a triumfu popisuje Apokalypsa také slávu nebeského Jeruzaléma, který představuje konečný cíl a odměnu pro věřící. Tato eschatologická vize poskytuje pohled na konečné shledání lidí s Bohem v nebeském království.



Pro Apokalypsu jsou charakteristické chvalozpěvy, které odrážejí nebeskou liturgii, a jejím obsahem je i přímluva „svědků“, kteří byli zabiti pro své svědectví o Ježíši. Církev na zemi se v těchto chválách a prosbách sjednocuje a vyjadřuje víru a naději i uprostřed zkoušek.



Etymologicky pochází slovo „apokalypsa“ z řeckého „apokalypsis“, což znamená „odhalení“ nebo „zjevení“. Ačkoli je Apokalypsa křesťanským dílem, patří do širší kategorie literatury, která se zabývá eschatologickými tématy a byla oblíbená mezi Židy v prvním století před Kristem a po něm.



Zdroj: catholicculture.org / newadvent.org / katechismus

Apokalypsa – co to je?

Bože, Stvořiteli a Ochránce lidského rodu, tys stvořil člověka ke svému obrazu a svou křestní milostí jsi mu obdivuhodně navrátil jeho důstojnost. Shlédni na mě, svého služebníka, a vyslyš mé prosby. Prosím tě, dej, ať ve mně zazáří jas tvé slávy, abych tě po překonání všeho útlaku, strachu a hrůzy mohl s pokojem mysli i ducha chválit spolu se svými bratry ve tvé Církvi. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Prosebná modlitba k Bohu Otci

Každý den po devět po sobě jdoucích dní se modlíme následující modlitbu:



Drahá svatá Bernadetta, vyvolená všemohoucím Bohem jako kanál jeho milostí a požehnání! Díky své pokorné poslušnosti a prosbám naší blahoslavené Matky Marie jsi pro nás získala zázračnou vodu duchovního a tělesného uzdravení.



Prosíme tě, abys vyslyšela naše prosebné modlitby, abychom byli uzdraveni ze svých duchovních i tělesných nedokonalostí.



Vlož naše prosby do rukou naší svaté Matky Marie, aby je mohla položit k nohám svého milovaného Syna, našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, aby na nás shlédla s milosrdenstvím a soucitem: (předložte svou prosbu).



Pomoz nám, drahá svatá Bernadetto, následovat tvůj příklad, abychom bez ohledu na vlastní bolest a utrpení vždy pamatovali na potřeby druhých, zvláště těch, jejichž utrpení je větší než naše.



Když očekáváme Boží milosrdenství, připomeň nám, abychom obětovali svou bolest a utrpení za obrácení hříšníků a jako zadostiučinění za hříchy a rouhání lidstva.



Oroduj za nás, abychom stejně jako ty byli vždy poslušní vůle našeho nebeského Otce a abychom svými modlitbami a pokorou přinášeli útěchu Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, která byla tak těžce zraněna našimi hříchy.



Svatá Bernadeto z Lurd, oroduj za nás. Amen.



Zdroj: stbernadetteusa.org

Kategorie