Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se.



Bože, náš nebeský Otče, smiluj se nad námi. Bože Synu, Vykupiteli světa, smiluj se nad námi. Bože Duchu svatý, smiluj se nad námi. Bože v Trojici jediný, smiluj se nad námi.



Svatá Maria, oroduj za nás. Svatá Boží Rodičko, oroduj za nás. Svatá Panno panen, oroduj za nás.



Svatá Alžběto Uherská, oroduj za nás. Ctitelko Boží Rodičky, oroduj za nás. Následovnice svatého Františka, oroduj za nás. Příklade dobrých mravů, oroduj za nás. Studnice pokory a sebezáporu, oroduj za nás. Vzore lásky k Bohu a bližnímu, oroduj za nás. Příklade obětavosti a štědrosti, oroduj za nás. Vzore náš ve službě Boží, oroduj za nás. Milovnice rozjímavé modlitby, oroduj za nás. Následovnice trpícího Spasitele, oroduj za nás. Horlivá přijímatelko Těla Páně, oroduj za nás. Nádobo milosti Boží, oroduj za nás. Svatá kněžno, oroduj za nás. Svatá manželko a matko, oroduj za nás. Vzorná vychovatelko svých dětí, oroduj za nás. Stavitelko nemocnic a útulků, oroduj za nás. Živitelko chudiny, oroduj za nás. Matko vdov a sirotků, oroduj za nás. Hostitelko pocestných, oroduj za nás. Těšitelko zarmoucených, oroduj za nás. Záštito opuštěných, oroduj za nás. Ošetřovatelko nemocných, oroduj za nás. Hostitelko malomocných, oroduj za nás. Zázračná lékařko nemocných, oroduj za nás. Vdovo, vypuzená ze svého sídla, oroduj za nás. Vzore trpělivosti v nouzi a bídě, oroduj za nás. Bohu vděčná nositelko kříže, oroduj za nás. Ženo statečná v opuštěnosti, oroduj za nás. Příklade lásky k nepřátelům, oroduj za nás. Vzore smířlivosti, oroduj za nás. Milovnice chudoby, oroduj za nás. Skálo trpělivosti v útrapách a zármutku, oroduj za nás. Příklade skromnosti v oděvu a stravě, oroduj za nás. Šiřitelko křesťanské charity, oroduj za nás. Vzore cudnosti, oroduj za nás. Zrcadlo poslušnosti, oroduj za nás. Květe dokonalosti, oroduj za nás. Pravá nevěsto Kristova, oroduj za nás. Darem proroctví obdařená, oroduj za nás. Zázraky oslavená kněžno, oroduj za nás. Mocná přímluvkyně u Boha, oroduj za nás. Patronko Třetího řádu, oroduj za nás. Svatá Alžběto Uherská, oroduj za nás.



Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží,&nbsp;který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.



V: Oroduj za nás, svatá Alžběto Uherská. R: Abychom byli hodni zaslíbeních Kristových.



Modleme se: Milosrdný Bože, srdce svých věřících osvěť a na slavnou přímluvu blahoslavené Alžběty učiň, abychom pohrdali štěstím časným a radovali se vždycky z nebeské útěchy. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Litanie ke svaté Alžbětě Uherské

Svatá Alžběto, vzor pokory, lásky a služby druhým, ty, která jsi ve své mladosti věnovala svůj život Bohu a chudým, pomoz nám, abychom v každodenním životě nacházeli sílu žít v jednoduchosti a skromnosti, jako ty. Dej nám odvahu sloužit těm, kteří potřebují naši pomoc, ať už v těžkých chvílích, nebo v běžných dnech.



Svatá Alžběto, vytrvalá v lásce a víře, pomoz nám přenášet naše těžkosti a ztráty s nadějí a odhodláním, že i v bolesti můžeme najít smysl. Vzhledem k tomu, že jsi byla světlem pro nemocné a chudé, probuď v nás touhu pomáhat všem, kteří trpí, a v každém činu přinášet Boží lásku a milosrdenství.



Svatá Alžběto, oroduj za nás u Boha, abychom žili srdcem plným lásky, tak jako ty, v službě druhým až do konce svých dní. Amen.

Modlitba ke svaté Alžbětě Uherské

Svatá Alžběta se narodila v roce 1207 v uherském městě Poszonyi, dnešní Bratislavě, jako dcera uherského krále Ondřeje II. Ve čtyřech letech byla poslána na výchovu ke dvoru durynského lantkraběte, s jehož malým synem byla zasnoubena. S rostoucím věkem rostla skokově i její zbožnost. V roce 1221 se provdala za Ludvíka Durynského a navzdory svému postavení u dvora začala vést přísně prostý život, praktikovat pokání a věnovat se charitativním skutkům.



Její manžel &#8211; sám značně nakloněný náboženství &#8211; si její ctnosti velmi vážil a povzbuzoval ji v jejím příkladném životě. Měli spolu tři děti, jednoho syna a dvě dcery. Roku 1227 však její manžel umírá v Otrantu, kde čekal na loď do Palestiny. Po jeho smrti Alžběta opustila dvůr, postarala se o své děti a v roce 1228 se zřekla světa a stala se terciářkou svatého Františka. Vybudovala františkánský špitál v Marburku a věnovala se péči o nemocné až do své smrti ve věku 24 let v roce 1231.



Svatá Alžběta je patronkou pekařů, hraběnek, smrti dětí, křivě obviněných, bezdomovců, pečovatelské služby, terciářů, vdov a mladých nevěst. Jejími symboly jsou almužna, květiny, chléb, chudí a džbán.



Praktické lekce:



Lekce 1: Pokora a jednoduchost v každodenním životě: I když byla svatá Alžběta královskou dcerou a měla přístup k luxusu a moci, rozhodla se žít prostým a skromným životem. I po svatbě s Ludvíkem Durynským, který byl rovněž nábožensky orientovaný, vedla život ve službě ostatním, praktikovala pokání a věnovala se charitě. To ukazuje, že skutečná hodnota není v majetku nebo v postavení, ale v ochotě sloužit druhým a v jednoduchosti. V dnešním světě, kde se klade důraz na materiální úspěch a status, je její příklad výzvou k větší pokoře a zaměření na hodnoty, které mají trvalý význam, jako je soucit, štědrost a pomoc těm, kteří to potřebují.



Lekce 2: Vytrvalost v péči o druhé, i v těžkých časech: Po smrti svého manžela Alžběta nezůstala uzavřená ve své bolesti, ale zaměřila se na pomoc potřebným. Opustila královský dvůr a založila františkánský špitál, kde se starala o nemocné a chudé. Tato její schopnost překonat těžké období a najít nový smysl v pomoci druhým je důležitou lekcí o vytrvalosti a odhodlání pomáhat i v těžkých životních chvílích. I v našich životech se mohou vyskytnout těžké okamžiky, ale můžeme se z nich poučit a najít nové způsoby, jak pomáhat ostatním, což nám může přinést pocit naplnění a smyslu.

Svatá Alžběta Uherská – životopis

Během mše svaté v bazilice Santa Maria Maggiore papež František přítomným řekl, že když procházíme těžkými časy nebo máme problémy či starosti, Maria je naším štítem. Ona je ta, která bdí nad naší vírou a chrání nás před zlem.



„Tam, kde má Maria svůj domov, ďábel nevstoupí. Tam, kde je Matka, nikdy nezvítězí neklid a strach,“ řekl papež 28. ledna.



„Kdo z nás nepotřebuje takovou ochranu? Kdo z nás není čas od času rozrušený nebo neklidný? A jak často se naše srdce podobá rozbouřenému moři, kde se na nás valí vlna za vlnou a nepřestává foukat vítr obav! Maria je jistou archou uprostřed povodně.“



Papež František sloužil zvláštní mši svatou v bazilice Panny Marie na svátek přenesení ikony Salus Populli Romani. Jedná se o název starobylé byzantské ikony Marie s dítětem Ježíšem, kterou podle tradice namaloval svatý evangelista Lukáš a do Říma byla přivezena v 6. století.



Kanonicky ji korunoval v roce 1838 papež Řehoř XVI. a podruhé v roce 1954 papež Pius XII. Obyvatelé Říma k ní po mnoho staletí chovali úctu. Mimo jiné i řada papežů. Nachází se v paulánské kapli, nazývané také Borghese, v bazilice Santa Maria Maggiore.



Zvláštní vztah k této ikoně má také papež František. Při své první papežské návštěvě bezprostředně po svém zvolení se před obrazem pomodlil. Obraz prošel ve Vatikánských muzeích rozsáhlým restaurováním. Po restaurování byl slavnostně odhalen během této mimořádné mše.



V homilii papež vyzývá, že je „velkým nebezpečím věřit nebo žít bez matky, bez ochrany, a nechat se unášet životem jako list ve větru“.



„Stejně jako se pronásledovaní lidé uchylovali pod ochranu vznešených nebo vysoce postavených žen ve svém regionu, tak i my musíme v těchto „bouřlivých chvílích“ hledat své ochranné útočiště pod pláštěm Panny Marie, „nejvybranější ženy lidstva“. Ona je vždy připravena ukrýt nás pod svou ochranu a shromáždit nás zde. Matka střeží víru, ochraňuje vztahy, chrání v čase protivenství a před zlem. Jako křesťané nemůžeme být vůči své Matce neutrální nebo od ní odděleni, protože bez Matky pak nemůžeme být dětmi. A my jsme především děti &#8211; milované děti, které mají Boha za Otce a Marii za Matku.“



Pro ilustraci papež zmínil příběh ženy, která seděla vedle nemocničního lůžka svého syna. Ten trpěl bolestmi po nehodě a matka u něj zůstávala dnem i nocí. Jednou si postěžovala místnímu knězi, že Bůh nikdy nedovolí, aby matky dělaly jednu věc &#8211; trpěly místo svých dětí. A to je srdce matky,“ řekl papež. „Nezajímají ji rány ani slabosti jejích dětí, chce je vzít na sebe. A tak je tomu pokaždé. Ať už nám chybí naděje nebo radost, nebo jsme vyčerpali všechny své síly, ať už máme jakýkoli problém, naše Matka se nás vždy zastane.



A kromě toho &#8211; nikdy neodmítá naše modlitby. Nenechá padnout ani jedno ze svých dětí. Je to matka, která se za nás nikdy nestydí, jen čeká, až bude moci svým dětem pomoci. Udělejme si z Matky hosta v našem každodenním životě, neustále ji vídejme ve svém domě, ve svém bezpečném příbytku. Svěřme jí všechny své dny. Volejme k ní v každé životní turbulenci a nezapomínejme se k ní vracet s díkůvzdáním.“

Papež František: Tam, kde je Maria, ďábel nevstoupí

Svatá Rito, přimlouvej se za mě když se nacházím v krizi smutku a únavy; když trpím úzkostí z nemoci, i když se trápím pro nedostatek odvahy; když nedůvěřuji v Boží dobrotu; když se nedokážu smířit s cestou kříže; ve chvílích, kdy své utrpení nevkládám do spásného proudu společenství svatých a mystického těla Ježíše Krista; když nenabízím své rodině zdroje tvé něhy; když neprožívám lásku odpuštění; když nesmiřuji lidi; když neprožívám blaženost plné křesťanské věrnosti; když nelétám na křídlech modlitby; když se nestávám vínem radosti a často nenacházím správná slova chvály a díků vůči druhým. Svatá Rito, přimlouvej se za mě, abych měl dost lásky k Bohu a k bližnímu; abych měl dost naděje, že dohlédnu daleko, až k nebesům blažené věčnosti. Svatá Rito, kéž ti Pán dá poznat všechny mé potřeby a všechna má přání; kéž mi Pán dá milost žít pod tvou ochranou a zakoušet účinnost tvé přímluvy. Amen.

Modlitba v úzkosti ke svaté Ritě

Každý den po devět po sobě jdoucích dní se modlíme následující modlitby:



Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.



Bože, který jsi učinil svatou Markétu Skotskou obdivuhodnou v její vynikající dobročinnosti vůči chudým, dej, ať na její přímluvu a podle jejího příkladu odrážíme mezi celým lidstvem obraz tvé božské dobroty. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.



(Zde uveď svou prosbu…)



Svatá Markéto Skotská, oroduj za nás



Otče náš&#8230; Zdrávas, Maria&#8230; Sláva Otci&#8230;

Novéna ke svaté Markétě Skotské

Svatá Markéto, věrná služebnice Boží, ty, která jsi žila v hluboké modlitbě a zbožnosti, pomoz nám, abychom i v těžkých časech neztratili víru. Uč nás, jak vytrvale hledat Boží vůli, i když čelíme zkouškám a bolesti. Dej nám sílu modlit se, postit se a věřit v Boží lásku, i když naše srdce trpí.



Svatá Markéto, nositelko spravedlnosti a dobroty, pomoz nám otevřít oči pro potřeby těch, kteří trpí. Uč nás být soucitní k chudým, utlačovaným a zapomenutým, a neúnavně se zasazovat o dobro ve společnosti. Dej nám odvahu bojovat proti nespravedlnosti a usilovat o zlepšení života těch, kteří jsou v nouzi.



Svatá Markéto, oroduj za nás, abychom dokázali žít podle tvého příkladu, s vírou, nadějí a láskou k Bohu a bližnímu. Ať nás tvá modlitba posílí a ukáže nám cestu k Bohu, abychom i my stáli pevně ve víře, tak jako ty, až do konce našich dní. Amen.

Modlitba ke svaté Markétě Skotské

Markéta se pravděpodobně narodila v Uhrách a vyrůstala na Štěpánském dvoře, kde byl její otec, princ Eduard d&#8217;Outremer, ve vyhnanství. Když jí bylo 12 let, dostala se na dvůr krále Eduarda Vyznavače v Anglii, ale po bitvě u Hastingsu v roce 1066 byla nucena se svými sourozenci a matkou Agátou z Anglie uprchnout.



Rodina získala útočiště na dvoře skotského krále Malcolma III. a Markéta a Malcolm se do sebe brzy zamilovali. Vzali se v roce 1070 na hradě Dunfermline a následně měli osm dětí.



Markéta byla známá svou velkou zbožností. Neustále se modlila a postila a projevovala velkou péči o chudé. Podporovala synody, které reformovaly v té době rozšířené zlořády, jako byla svatokupectví a lichvářství. Podporovala také umění a vzdělání, působila jako poradkyně ve státních záležitostech a spolu se svým manželem Malcolmem nechala postavit kostel Nejsvětější Trojice v Dunfermline. Markéta zemřela na Edinburském hradě 15. listopadu, krátce poté, co se dozvěděla, že povstalci útočící na hrad Alnwick zabili jejího manžela a jednoho z jejích synů. V roce 1250 byla kanonizována a v roce 1673 prohlášena za patronku Skotska.



Praktické lekce:



Lekce 1: Oddanost a zbožnost v těžkých časech: Markéta byla příkladem neúnavné víry a zbožnosti. I když čelila osobním tragédiím, jako byla smrt jejího manžela a syna, nikdy neztrácela svou oddanost Bohu. Její životní příklad nás učí, že i v těžkých obdobích bychom měli zůstat silní ve víře a modlitbě. V dnešním světě plném výzev a zkoušek nám Markéta ukazuje, jak je důležité hledat útěchu a sílu v duchovním životě, modlitbách a víře, což nám může pomoci překonat těžké časy s nadějí a klidem.



Lekce 2: Zodpovědnost a péče o druhé: Markéta se nejen modlila a postila, ale také aktivně podporovala chudé a pracovala na zlepšení společnosti. Reforma svatokupectví, boj proti lichvářství a podpora vzdělání a umění ukazují její nezištný zájem o spravedlnost a dobro ostatních. V našem životě to znamená, že bychom neměli zůstat lhostejní k utrpení druhých a měli bychom se zasazovat o dobro a spravedlnost, jak v každodenních činnostech, tak v širším společenském kontextu. Péče o potřeby druhých a podpora spravedlivých věcí jsou hodnoty, které nám mohou pomoci stát se lepšími lidmi.

Svatá Markéta Skotská – životopis

Nabízíme vám krátké zamyšlení Tima Hoopese o tom, proč být knězem:



Staň se knězem, protože svět potřebuje hrdiny. Na začátku tohoto roku jsem si na Benediktinské koleji v Kansasu, kde pracuji, něčeho všiml. Nejhlasitější a nejdelší potlesk dopoledne patřil těm, kteří sloužili v armádě, a těm, kteří vstoupili do zasvěceného života. Ježíš říká: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“ (J 15,13). Vojáci to dělají tak, že se pro nás vystavují nebezpečí násilné smrti. Kněží a řeholníci to dělají tím, že obětují svůj život v pomalém mučednictví života služby. Je správné je nazývat „hrdiny“.



Staň se knězem, protože bez kněží nemáme přístup ke Kristu. Kristus před svým nanebevstoupením řekl: „A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Mt 28,20). A tento slib plní úžasným způsobem: v eucharistii. Eucharistická hostie už není chléb, je to sám Kristus, skutečně přítomný. A právě proto máme kněze: přinášejí nám eucharistii a ..:



<ul>
<li>připravují nás na ni při křtu a biřmování,</li>



<li>přinášejí její uzdravující moc nemocným,</li>



<li>skrze potvrzení manželství umožnit více duším, aby ho přijaly,</li>



<li>dávají nám zpověď hříchů, aby nás očistili, a my ji přijímáme.</li>
</ul>



Staň se knězem, který zprostředkovává odpuštění hříchů. Svátost smíření je jedinou svátostí, kterou Ježíš ustanovil po svém zmrtvýchvstání, když dechl na apoštoly a řekl: „Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ (J 20,23). Tato svátost byla pro svatého Jana Pavla II. stálým předmětem úvah. Často o ní hovoří také papež František:



<ul>
<li>v roce 2013 řekl: „Ke zpovědi chodím každé dva týdny.“</li>



<li>v roce 2014 uvedl: „Nebojte se zpovědi!“</li>



<li>v roce 2018 se jeho 24 hodinové zpovědní iniciativa stala „celosvětovým hitem“.</li>
</ul>



Ježíš řekl: „Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět?“ (Mt 16,26). Ve svátosti smíření kněz předává největší možný dar, který má větší cenu než celý svět: obnovuje duše kajícníků.



Staň se knězem, abys byl živou ikonou Krista. Ježíšova skutečná přítomnost v eucharistii je rozhodující, ale Ježíš Kristus nepřišel jako pouhá přítomnost nebo duch. Přišel jako člověk. Takto funguje vtělení. „Celý Kristův život byl neustálým učením,“ řekl svatý Jan Pavel II. „Jeho mlčení, jeho zázraky, jeho gesta, jeho modlitba, jeho láska k lidem a jeho zvláštní náklonnost k maličkým a chudým.“ Ježíš Kristus byl člověk s tváří. Lidské srdce stále potřebuje vidět člověka, který se chová jako Kristus, aby plně pochopilo jeho poselství. Potřebujeme někoho, kdo „jedná v Kristově osobě“. Potřebujeme kněze.



Staň se knězem, protože svět potřebuje otce. Papež František ve své nové knize o modlitbě Otče náš hovoří o naší „společnosti bez otců“ a tvrdí, že „zejména v západní kultuře je postava otce vnímána jako symbolicky nepřítomná, rozpuštěná, odstraněná. Věci jdou z jednoho extrému do druhého,“ říká. „Problémem dneška už není znepokojivá přítomnost otců, ale spíše… jejich odchod či útěk. Otcové jsou někdy tak soustředěni na sebe a svou práci, někdy na individuální naplnění, že zapomínají na svou rodinu.“ Místo otcovských idolů si mladí lidé naplňují život cizími idoly, kteří jim kradou srdce, pohánějí je sny o zábavě a rozkoši, ale nikdo jim nedá žádnou práci. Bůh peněz je klame a upírá jim představu skutečného bohatství.“ Kněz nemůže v domácnosti nahradit otce. Není totiž otcem. Kněží jsou však skutečnými otci. Předsedají nejdůležitějším okamžikům našeho života. Jsou to mužské postavy, které nás formují. Mluví s námi, naslouchají našim problémům, radí nám a osvobozují nás.



Staň se knězem a rozšiř svou rodinu. Nakonec Ježíš dává apoštolům zvláštní důvod, aby opustili své rodiny a následovali ho, když říká: „A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě.“ (Mt 19,29). Kněží říkají, že jedním z nejtěžších aspektů kněžství je přechod z jedné farnosti do druhé. Mají pocit, jako by byli vytrženi z rodiny. Ale pouta, která máme v Kristu, trvají navždy.

6 důvodů, proč se stát knězem

Drahý Trojjediný Bože,



potřebuji tě. Ty jsi moje naděje a pomoc, ctím tě a mám před tebou bázeň. Tvá dokonalá láska zahání všechen strach. Prosím tě, abys mě osvobodil a uzdravil ze všeho strachu v mém životě.



Odpusť mi neodpuštění, které jsem měl ve svém srdci vůči těmto lidem /jméno___________/. Odpouštím jim tyto prohřešky vůči mně a mým blízkým ___________ a osvobozuji je. Nepřeji jim nic zlého a nechci se jim mstít. Veškerý soud přenechávám tobě, Bože.



Prosím tě, abys mi odpustil mé hříchy ( ________jmenuj hříchy, o kterých víš), nechci tě urážet tím, že bych hřešil a ubližoval ti. Odpusť mi, že se zabývám následujícími druhy okultismu (jmenuj ty, které se tě týkají: věštění ( i když v žertu), snáře, knihy o posmrtném životě, horoskopy, čínské kalendáře, víra v reinkarnaci, lidoví léčitelé, zabývání se satanismem ( i když jen ze zvědavosti), bílo-černo-červená magie, zaříkávání, pověry, praktiky „z očí do očí“, východní praktiky- aury, čakry, feng-šuej, okultní metody, manipulace s myslí, homeopatie, reiki, lunární kalendář, červené náramky pro děti, filmy s okultními symboly, tématy, hudba- např. Metal, new age, různé sošky- egyptští faraoni, pyramidy, sloni štěstí, Buddha, šiva, symboly jin-jang, egyptské kříže, kosmetika, která se šíří okultními praktikami /hmotné věci je třeba vyhodit/. Zříkám se okultismu a prosím tě, Duchu Svatý, abys mě očistil od všech jeho vlivů.



Odpusť mi, že se dobrovolně vystavuji strachu prostřednictvím filmů, hudby, knih, zážitků. Prosím, uzdrav mě z těchto zkušeností. Odpouštím lidem, kteří mi způsobili trauma /jméno___________/, a prosím tě, Duchu svatý, abys mě uzdravil z těchto traumatických zážitků, když jsem zažil strach (šikana, násilí, znásilnění, nehoda…). Tvé slovo říká, že jsme neobdrželi „ducha otroctví, abychom znovu žili ve strachu, ale obdrželi jsme Ducha synovství, v němž voláme: „Abba, Otče.“ Duchu Svatý, přijímám tě do svého života, prosím, naplň mě. Děkuji ti, Pane Ježíši, že jsi „svou smrtí zlomil moc toho, který měl moc smrti (to jest ďábla), osvobodil ty, které strach ze smrti po celý život držel v otroctví&#8220; (Žid 2,14-15). Proto se zříkám strachu ___________(vyjmenuj všechny formy strachu, které zažíváš &#8211; strach z budoucnosti, strach ze smrti, fobie z hmyzu, zvířat, strach z hmyzu, úzkost, obavy, pochybnosti, nejistota, pocit ohrožení, nebezpečí…) a děkuji ti, že tvá dokonalá láska vyhání z mého života veškerý strach, že mě uzdravuješ a žehnáš mi. Amen.

Modlitba za uzdravení ze strachu

Každý den po devět po sobě jdoucích dní se modlíme následující modlitby:



Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.



Bože, tys učinil svatého Alberta velkým tím, že jsi mu umožnil spojit lidskou moudrost a Boží víru. Pomoz nám, abychom se drželi jeho učení, abychom pokročili ve vědách a zároveň dospěli k hlubšímu pochopení a lásce k tobě. Amen.



(Zde uveď svou prosbu…)



Svatý Albert Veliký, oroduj za nás



Otče náš&#8230; Zdrávas, Maria&#8230; Sláva Otci&#8230;

Novéna ke svatému Albertu Velikému

Je dobře známo, že kapucín ze San Giovanni Rotondo zažil těžké zkoušky, ale i mnoho humoru. Ne každý je známý svým úžasným smyslem pro humor tak jako on!



„Podívej se, kde ses to coural!“



Jeden muž odcestoval do San Giovanni Rotondo, aby se setkal s otcem Piem, ale bylo tam tolik lidí, že se s ním nesetkal a musel se vrátit domů. Když však opustil klášter, ucítil nádhernou vůni vycházející ze stigmat mnicha a cítil se osvěžený a plný nové síly.



O pár měsíců později ucítil stejnou příjemnou vůni při toulkách horami. Zastavil se, upadl do extáze a zhluboka vdechoval tu vůni. Když přišel k sobě, zjistil, že stojí těsně nad propastí. Kdyby se kvůli té vůni nezastavil, šel by přímo do ní.



Rozhodl se okamžitě jet zpět do San Giovanni Rotondo, aby otci Piovi poděkoval. Když dorazil do kláštera, otec Pio, který ho nikdy předtím neviděl, mu s úsměvem řekl: „Synu můj! Podívej se, kde ses to coural!“



Pod matrací



Žena trpěla strašlivými migrénami, až se rozhodla dát si pod polštář fotografii otce Pia, doufajíc, že bolest ustoupí. Trvalo to několik týdnů a bolest neustupovala. Nakonec, v opravdovém italském temperamentu, vykřikla: „Otče Pio! Když mě nechceš zbavit bolesti, dám tě za trest pod matraci!“



Po několika měsících odjela do San Giovanni Rotondo, aby se vyzpovídala otci Piovi. Sotva si klekla před zpovědnici, mnich se na ni přísně podíval, prudce vstal a zabouchl dveře zpovědnice. Žena byla v šoku. Po chvíli se dveře opět otevřely a otec Pio s úsměvem řekl: „To se ti nelíbilo, že? Mně se taky nelíbilo, že jsi mě dala pod matraci!“



Rada otce Pia



Argentinský kněz slyšel mnoho o radách otce Pia, a tak se rozhodl odcestovat do Itálie, aby od něj dostal duchovní vedení. Když dorazil, vyzpovídal se otci Piovi, ale vrátil se domů bez jakékoli rady.



Byl zklamaný a říkal: „Nechápu, proč mi otec Pio nic neřekl. Jel jsem kvůli němu až z Argentiny! Koneckonců, on čte ve svědomí každého člověka a věděl, že chci radu!“



Stěžoval si tak dlouho, až se ho jeho farníci zeptali: „Otče, jste si jistý, že vám otec Pio nic neřekl? Možná udělal nějaké zvláštní gesto?“



Kněz si nakonec vzpomněl, že ho otec Pio požehnal velmi pomalu, až měl pocit, že to nikdy neskončí.



„To je ta rada!“ vykřikli farníci. „Když nám žehnáte vy, Otče, děláte to tak rychle, že to ani nevypadá jako kříž.“ Kněz byl potěšen. Nakonec dostal vedení, o které žádal – velmi originálním způsobem.



Strážce a zloději



V jedné římské čtvrti řádili zloději. Jeden z obyvatel se bál opustit svůj dům kvůli cestě za otcem Piem. Nakonec se rozhodl jet, ale předtím se modlil: „Otče, jedu za tebou, ale ty se mi postarej o dům…“



V San Giovanni Rotondo se vyzpovídal otci Piovi. Druhý den se k němu přiblížil a chtěl ho pozdravit, ale otec Pio mu řekl: „Ještě jsi tady? Potím se, jak držím tvé dveře!“



Muž se vrátil domů a zjistil, že se zloději pokusili vloupat dovnitř a poškodili zámek – ale nic nechybělo.



Bota



Muž trpěl hroznými bolestmi zubů. Jeho manželka mu řekla: „Proč se nepomodlíš k otci Piovi, aby ti pomohl? Máš tady jeho obrázek, modli se.“ Muž rozzlobeně řekl: „Mám takovou bolest a mám se jen modlit?“ Vzal botu a hodil ji silou po obrázku otce Pia.



O několik měsíců později se ho manželce podařilo přesvědčit, aby jel za otcem Piem. Když se vyzpovídal a přiznal všechny své hříchy, otec Pio se ho zeptal: „Na nic dalšího si nevzpomínáš?“ „Ne,“ odpověděl muž. „Opravdu? A co ta bota, kterou jsi mi hodil do obličeje?“



Velké, velké požehnání



Duchovní dcera otce Pia zůstala tři týdny v San Giovanni Rotondo. Nechtěla odjet do Švýcarska bez zpovědi, ale nemohla se k němu dostat. Byla velmi smutná. Vzpomněla si však, že otec Pio každý den žehná věřícím z okna své cely.



Rozhodla se, že před odjezdem aspoň dostane požehnání. Cestou si stále opakovala: „Chci velké, velké požehnání pro sebe.“ Když dorazila, lidé už odcházeli, otec Pio už požehnal a mával kapesníkem z okna.



Skupina žen jí řekla, že už nemá cenu čekat. Ale žena si klekla na zem a dál si opakovala: „Chci jen velké, velké požehnání.“



Po několika minutách se okno znovu otevřelo a otec Pio požehnal věřícím – tentokrát mával prostěradlem místo kapesníku. Všichni se začali smát. Jedna žena řekla: „Otec Pio je blázen!“ Ale duchovní dcera se rozplakala, protože věděla, že to „velké, velké požehnání“ bylo jen pro ni.



Myslíš, že si ji vezmu já?



Otec Pio sloužil svatební mši. Když přišel rozhodující okamžik, ženich nebyl schopen říct „ano“ – byl přemožen emocemi.



Otec Pio chvíli čekal, usmíval se a snažil se ho povzbudit. Když ale nic nezabíralo, nahlas řekl: „Tak už řekni ano. Nebo si myslíš, že si ji vezmu já?“

Zázraky otce Pia, které pohladí duši

Askeze je duchovní úsilí nebo praxe zaměřená na dosažení ctnosti a křesťanské dokonalosti. Slovo pochází z řeckého „askesis“, což znamená cvičení nebo trénink a původně se používalo v souvislosti s atletickým tréninkem. První křesťané toto slovo převzali pro označení duchovních cvičení, která praktikovali, aby posílili své ctnosti.



Askeze zahrnuje různé formy sebezáporu a pokání, které mají jednotlivci pomoci ovládnout jeho tělesné touhy a vášně, aby žil v souladu s duchem. Askeze by však neměla být zaměňována s přísností nebo nadměrným tělesným pokáním. Pravá askeze se zaměřuje na vnitřní růst a duchovní sílu, nikoli pouze na vnější projevy pokání.



V kontextu křesťanské teologie je askeze nezbytná pro duchovní pokrok a dosažení křesťanské dokonalosti. Zahrnuje praktikování duchovních a morálních cvičení, která vedou k osvojení ctností a posílení vlády vůle nad vlastním jednáním. Tímto způsobem askeze pomáhá jednotlivci růst ve víře a duchovní zralosti.



Zdroj: catholicculture.org / newadvent.org / katechismus

Askeze – co to je?

Svatý Pius V., svatý papeži a neúnavný reformátore, oroduj za nás v našem úsilí žít věrně, disciplinovaně a pokorně. Přimlouvej se za nás, abychom rostli v úctě ke svátostem, vytrvali v pravdě a zůstali odvážní při obraně víry. Kéž stejně jako ty nacházíme sílu v modlitbě a radost ze služby Božímu lidu. Amen.

Krátká modlitba ke svatému Piu V.

Papež svatý Pius V. se narodil jako Antonio Ghislieri v roce 1504 v italském Bosku. Vyrůstal ve skromných poměrech, v patnácti letech vstoupil do dominikánského řádu a byl známý svou hlubokou zbožností, láskou k prostotě a oddaností pravdě. V církvi postupně stoupal a nakonec byl v roce 1566, v době velkých otřesů po protestantské reformaci, zvolen papežem. Jako papež provedl reformy tridentského koncilu, standardizoval římský misál a breviář a pracoval na očistě a obnově kléru i laiků. Prosazoval také růženec, vedl křesťanskou alianci, která porazila osmanské loďstvo v bitvě u Lepanta, a po celou dobu svého pontifikátu byl vzorem osobní svatosti. Papež svatý Pius V. zemřel v roce 1572 a byl kanonizován v roce 1712.



Praktické lekce:



Lekce 1: Udržujte svůj modlitební život strukturovaný: Pius V. standardizoval liturgii, aby vnesl do církve jasnost a jednotu. Vytvoření konzistentní modlitební rutiny v každodenním životě, jako jsou ranní oběti, růženec nebo noční modlitba, může ukotvit váš den a udržet vás soustředěné na Boha.



Lekce 2: Stůjte pevně ve svém přesvědčení: Při prosazování reformy čelil odporu, ale neustoupil. V moderním životě, ať už prosazujete své hodnoty v práci, nebo děláte morální rozhodnutí, která nejsou populární, nám jeho příklad připomíná, že máme stát pevně a čestně.



Lekce 3: Zjednodušujte a sloužte: Pius V. žil jednoduše a zůstal skromný, přestože zastával nejvyšší církevní úřad. Zvolte si jednoduchost, kde můžete &#8211; ukliďte si domov, trávte méně času u obrazovek nebo se dobrovolně věnujte druhým, místo abyste se neustále zabývali materiálními záležitostmi.

Papež svatý Pius V. – životopis

Přečtěte si zamyšlení Maury Roan McKeeganové o tom, proč je důležité učit děti odpouštět.



Neboť jestliže odpustíte lidem jejich poklesky, odpustí i vám váš nebeský Otec. Jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše hříchy. (Mt 6,14–15)



Když přemýšlíme o tom, jak se dostat do nebe, mnohé napadne důležitost pokání. Víme, že musíme říct: „Je mi to líto,“ a učíme to i děti. Někdy se ale při zdůrazňování pokání zapomíná na druhou stranu – odpuštění. Jak nám připomíná evangelium, nestačí litovat jen své vlastní hříchy – máme také odpouštět druhým, pokud chceme, aby Bůh odpustil nám. A protože milujeme své děti a chceme jim zajistit nebe, musíme je nejen naučit lítosti, ale také odpuštění.



Jak pomáháme dětem naučit se odpouštět? Učíme je zavázat si tkaničky, obléknout tričko nebo si vyčistit zuby – tyto praktické lekce mají jasné kroky. Jakmile se je naučí, nemusíme je učit znovu. Ale odpuštění? To je nekončící proces. I my dospělí se znovu a znovu učíme odpouštět. Je to lekce na celý život.



Existují určité konkrétní věci, které dětem mohou pomoci naučit se odpouštět. Mezi nimi je i svátost smíření. Nic nám neposkytne lepší pochopení milosrdenství než skutečný účinek milosti v našich životech. A kromě svátostné milosti existuje i několik dalších nápadů:



<h3 class="wp-block-heading">1. Učte děti říkat: „Odpouštím ti,“ když někdo řekne: „Je mi to líto.“</h3>



Na slovech záleží. Ježíš je Boží Slovo – a my máme možnost Ho napodobovat slovy, která říkáme. Naše kultura zdůrazňuje výrazy jako „prosím“ nebo „děkuji“, ale už méně se učíme správně odpovídat. Když někdo řekne „děkuji“, odpovědi bývají „v pohodě“, „jo“, „OK“, „hmmm“. Ale tyto odpovědi nenesou stejný význam jako třeba „nemáš zač“ nebo „rádo se stalo“.



Podobně je to i s omluvami. Když někdo řekne: „Je mi to líto,“ často slyšíme odpověď typu „to je v pořádku“ nebo jen pokývnutí hlavou. Ale často chybí odpověď, která znamená nejvíc: „Odpouštím ti.“ Žádná jiná odpověď nemá tak hluboký význam jako tato dvě slova. Je to jednoduchá, ale silná fráze – mocná lekce pro děti, aby říkaly: „Odpouštím ti,“ když někdo projeví lítost.



Nemůžeme je však nutit, aby říkaly něco, čemu samy nevěří (nebo abychom je nutili lhát), takže nakonec je to na nich. Ale můžeme je povzbuzovat a vysvětlovat jim, proč jsou pokání a odpuštění důležité. Můžeme s nimi sdílet Ježíšova slova o odpuštění a modlit se, aby se naučily odpouštět. Můžeme jim říct, že to nebude vždy snadné, ale že když to udělají upřímně, vyhrají boj proti nepříteli duší. A časem překonají pokušení odmítnout odpuštění a vysloví slova, která je těžké říct. Sami můžeme tato slova používat jako vzor pro děti i ostatní, kdykoli se naskytne příležitost.



<h3 class="wp-block-heading">2. Dejte jim druhou šanci (třetí, čtvrtou nebo sedmdesátou sedmou)</h3>



Před několika měsíci jsem seděla s dětmi na mši za jednou maminkou, která tam byla se svými dětmi. Byla očividně unavená a podrážděná chováním svého nejmladšího syna. V jednu chvíli ho pokárala, že lezl po lavici, a řekla mu, že po mši nedostane koblihu. „Prosím, mami,“ zašeptal zoufale, „prosím, budu už hodný! Prosím!“ Očividně litoval, ale jeho matka zůstala tvrdá. Řekla, že už nemá šanci, protože se choval příliš zle.



Nechtěla jsem je poslouchat – raději bych se soustředila na oltář – ale tahle scéna se odehrávala přímo přede mnou. Nechci tu maminku soudit – vím, jaké to je být vyčerpaná a podrážděná. Ale z pohledu třetí osoby – dítě se nechovalo tak hrozně, jen dětinsky – a myslím, že by bylo šťastnější, kdyby mu odpustila a dala druhou šanci. V duchu jsem jí říkala: „Dej mu ještě šanci!“ Nejen kvůli dítěti – ale i kvůli sobě. Mohla najít větší pokoj v milosrdenství než ve zlosti. Bůh nám dává znovu a znovu příležitost napravit se po tom, co jsme Ho zranili. A stejně tak i my můžeme prokazovat toto milosrdenství svým dětem – obzvlášť během mše, kde je tak důležité učit se pozitivním emocím.



U nás doma, když dám dítěti druhou šanci, často řeknu něco jako: „No, protože je neděle, den milosrdenství, smiluji se nad tebou a dám ti druhou šanci.“ Nebo: „Bůh je k nám vždycky milosrdný, proto i já ti ukážu stejné milosrdenství.“ Jedno z mých mladších dětí se podle toho naučilo říkat: „Dáš mi další šanci, když je dnes den milosrdenství?“ A vždycky se pak na sebe usmějeme. Když necháme odpuštění a milosrdenství volně plynout, všechno jde snáz. (A děti tak budou vyrůstat s vědomím, že i ony mají být lepší.)



<h3 class="wp-block-heading">3. Nechte je odpouštět druhým</h3>



Důležité je vědět, že děti se učí nejen tím, co říkáme, ale ještě více tím, co děláme. Možná nemáme často šanci ukázat dětem, jak odpouštíme velké urážky – ale život nám dává mnoho příležitostí ukázat jim, jak odpouštíme v malých věcech.



Před několika měsíci jsem jela s dětmi v autě, když jeden řidič udělal nebezpečný manévr a mohl způsobit nehodu. Auto jsem naštěstí zvládla, ale naštvaně jsem poznamenala, že ten řidič „je idiot“. Uprostřed hněvu na člověka, který nás ohrozil, mi Duch Svatý připomněl, že je to příležitost ukázat dětem lepší reakci. Zhluboka jsem se nadechla a řekla něco jako: „Jsem opravdu naštvaná, že nás ohrozil, ale neměla jsem ho tak nazvat. Co jsem měla udělat, je modlit se za něj. Tak to teď udělám. Pane, prosím, pomoz tomu člověku být lepším řidičem. Odpouštím mu a prosím tě, ať ho i ostatní ochráníš na cestách.“



Ne vždycky to zvládnu, ale když se naskytne příležitost, můžu říct, že děti opravdu vnímají, co říkáte. Když je na vás pokladník v obchodě hrubý, když vás někdo předběhne ve frontě, nebo když vám přítel řekne něco bolestivého – všechny tyto těžké chvíle se mohou stát vzpomínkami, které si děti odnesou. A když zareagujeme správně, pomůže jim to jednou odpouštět i ve vlastním životě.



Pokud se děti naučí od nás říkat: „Odpouštím ti,“ dávat druhou šanci, odpouštět a modlit se za ty, kdo je zranili, pak mohou šířit toto světlo dál. Každé úsilí, kterým přinášíme odpuštění druhým, nese ovoce – nejen v přítomnosti, ale i pro budoucí generace. Každý z nás se musí snažit odpouštět křivdy a modlit se, aby i nám Bůh odpustil ty naše.



Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i vám odpustil Bůh v Kristu!

Kategorie