Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se.



Kriste, vyslyš nás. Kriste, milostivě nás vyslyš.



Bože, náš nebeský Otče, smiluj se nad námi. Bože Synu, Vykupiteli světa, smiluj se nad námi. Bože Duchu svatý, smiluj se nad námi. Bože v Trojici jediný, smiluj se nad námi.



Svatá Maria, oroduj za nás. Svatá Matko Boží, oroduj za nás. Svatá Panno panen, oroduj za nás.



Svatý Alberte, oroduj za nás. Muži podle srdce Božího, oroduj za nás. Horlivý služebník Mariin, oroduj za nás. Důstojný synu svatého Dominika, oroduj za nás. Mocný obránce víry, oroduj za nás. Pevná skálo naděje, oroduj za nás. Hořící Serafe lásky, oroduj za nás. Osvícený cherube moudrosti, oroduj za nás. Statečný obránce spravedlnosti, oroduj za nás. Jistá norma rozvahy, oroduj za nás. Zářivé zrcadlo střídmosti, oroduj za nás. Neochvějný pilíř statečnosti, oroduj za nás. Živý vzor pokory, oroduj za nás. Zářivý příklad chudoby, oroduj za nás. Čistá lilie cudnosti, oroduj za nás. Věrný vzor poslušnosti, oroduj za nás. Vzácná nádoba všech ctností, oroduj za nás. Horlivý napodobitel apoštolů, oroduj za nás. Zářivý klenote biskupů, oroduj za nás. Výjimečná ozdoba lékařů, oroduj za nás. Zvláštní sláva tvého řádu, oroduj za nás. Zlatý poklad tvé vlasti, oroduj za nás. Jistý ochránce tvých služebníků, oroduj za nás. Alberte Veliký, oroduj za nás. V úzkostech a nouzi, oroduj za nás. V soužení a pronásledování, oroduj za nás. V hodině smrti, oroduj za nás.



Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.



Kriste, smiluj se nad námi! Pane, smiluj se nad námi!



V: Oroduj za nás, svatý Alberte. R: Abychom byli hodni Kristových zaslíbení.



Modleme se. Bože, který jsi svatého Alberta bohatě ozdobil svými nebeskými dary a ozdobil ho všemi ctnostmi: dej nám, svým služebníkům, abychom šli v jeho stopách, vytrvali ve tvé službě až do smrti a bezpečně získali věčnou odměnu. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Litanie ke svatému Albertovi Velikému

Svatý Alberte, veliký učiteli a moudrý teologu, ty, který jsi spojil hloubku víry s brilantním intelektem, pomoz nám, abychom i my hledali pravdu ve všech aspektech života, ať už v poznání světa, nebo ve vztahu k Bohu. Uč nás, jak správně používat rozum, abychom v něm nacházeli Boží přítomnost a jeho vůli, a abychom nikdy nezapomínali, že víra a rozum nejsou proti sobě, ale že se mohou vzájemně doplňovat.



Svatý Alberte, příklad oddanosti a služby, ukazuj nám cestu, jak sloužit Bohu a druhým s pokorou, a jak být ochotni vzdát se osobních ambicí pro vyšší dobro. Dej nám odvahu, abychom nebrali život jako něco samozřejmého, ale abychom každým naším krokem usilovali o Boží slávu a dobro druhých.



Pomoz nám také najít rovnováhu mezi našimi intelektuálními snahami a duchovním životem, abychom v každém našem jednání i v každé myšlence hledali Boží pravdu. Oroduj za nás u Boha, abychom se nikdy neodvrátili od cesty, kterou nám ukázal tvůj příklad &#8211; cesty moudrosti, pokory a lásky. Amen.

Modlitba ke svatému Albertovi Velikému

Albert se narodil v roce 1206 ve Švábsku v Německu. Jeho otec byl hrabě z Bollstadtu a Albert se narodil na rodovém hradě Lauingen.



Studoval na univerzitě v Padově a v roce 1223 se přes odpor rodiny stal dominikánem. Vyučoval v Kolíně nad Rýnem, Hildesheimu, Freiburg im Breisgau, Regensburgu a Štrasburku. Jeho pověst pro jeho vzdělanost a intelekt byla široce rozšířená. V roce 1245 získal doktorát na pařížské univerzitě, kde později vyučoval. Mezi jeho žáky patřil Tomáš Akvinský, který se stal jeho blízkým přítelem.



V roce 1254 byl Albert jmenován provinciálem svého řádu a odjel do Říma, kde působil jako osobní teolog papeže. V roce 1257 se Albert vzdal provinciálního úřadu, aby se mohl věnovat studiu, a později spolu s Petrem z Tarentasie a Tomášem Akvinským vypracoval nový studijní program pro dominikány.



Proti své vůli byl v roce 1260 jmenován biskupem v Regensburgu, ale o dva roky později rezignoval a vrátil se k výuce v Kolíně nad Rýnem. Aktivně se účastnil lyonského koncilu v roce 1274 a usiloval o sjednocení řecké církve s Římem. V roce 1277 brilantně obhajoval Akvinského a jeho pozici proti pařížskému biskupovi Štěpánu Templářovi a skupině teologů na tamní univerzitě. Následujícího roku se výpadek paměti proměnil ve dva roky špatného duševního a fyzického zdraví, které vedlo k jeho smrti 15. listopadu v Kolíně nad Rýnem. V roce 1931 byl papežem Piem XI. kanonizován a prohlášen učitelem církve.



Praktické lekce:



Lekcie 1: Hledání rovnováhy mezi intelektem a vírou: Albert Veliký byl nejen vynikajícím teologem a filozofem, ale také osobou, která dokázala spojit hluboké intelektuální studium s duchovním životem. Věnoval se nejen teologii, ale i vědeckým oborům, a jeho práce ukazuje, jak důležité je hledat rovnováhu mezi rozumem a vírou. V dnešní době, kdy je vědecký a technický pokrok na vzestupu, je důležité nezapomínat na hodnotu duchovního života a víry. Albert nás učí, že intelekt a víra se navzájem neodporují, ale mohou se obohacovat. Můžeme se inspirovat tím, jak Albert integroval oba tyto aspekty do svého života a jak se snažil porozumět světu a Bohu skrze učení i modlitbu.



Lekce 2: Ochota sloužit a vzdát se pro vyšší dobro: Albert Veliký prošel mnoha fázemi, včetně rezignace na významné pozice ve prospěch studia a výuky, a to vše ve službě Boží pravdě. Jeho příklad ukazuje, že někdy je třeba se vzdát osobních ambicí a komfortu ve prospěch vyššího cíle, jakým je služba druhým a šíření pravdy. Byl jmenován biskupem, ale dobrovolně rezignoval, aby se mohl více soustředit na své poslání jako učitel. Toto odhodlání sloužit bez osobních pohnutek je příkladem toho, jak můžeme v našem životě najít smysl ve službě druhým, i když to obnáší oběti. Albert nás učí, jak významnou hodnotou je být k dispozici pro dobro ostatních a pro to, co je skutečně důležité.

Svatý Albert Veliký – životopis

Poselství Panny Marie Fatimské sehrálo významnou roli v dalším z nesčetných zázraků spojených s růžencem. Na počátku 60. let 20. století připravoval brazilský prezident Joao Goulart svou zemi na nástup komunismu. Veřejnost se domnívala, že je jaksi nevyhnutelné, aby se v zemi ujala vlády komunistická vláda, jako se to stalo na Kubě. Ne všichni však byli ochotni ztratit svobodu a podlehnout takové porážce. Kardinál de Barros Camara vyzval lidi v celé Brazílii, aby tuto hrozbu zničili tím, že se budou řídit pokyny Panny Marie Fatimské, tedy modlit se a činit pokání.



Krátce nato Amelia Bastosová, 59 letá bývalá učitelka a manželka vojenského lékaře ve výslužbě, shromáždila asi 30 přátel a sousedů a založila první místní skupinu CAMDE (Kampaň žen za demokracii) jako poselství pokojného boje proti komunistickému převzetí moci v zemi. Tato skupina se časem rozrostla na statisíce žen po celé zemi. Mnohé z nich se účastnily veřejných růžencových shromáždění. Jedno ze shromáždění v Sao Paulu neslo název „Pochod rodiny s Bohem ke svobodě“. Zúčastnilo se ho více než 600 000 žen, které nesly modlitební knížky a růžence a pochodovaly s protikomunistickými transparenty. Tento pochod spolu s mnoha dalšími růžencovými shromážděními sehrál ústřední roli při konečném svržení prezidenta Goularta a potlačení komunistické snahy o ovládnutí země prakticky bez vojenského zásahu.



Den poté uspořádaly brazilské ženy z vděčnosti Bohu ještě větší pochod za to, že se zemi podařilo zachovat svobodu. Pochodu, který byl nazván „Pochod díků Bohu“, se zúčastnilo více než milion lidí.

Zázraky růžence – svoboda pro Brazílii

Pane Ježíši, ve tvém jménu, skrze tvou drahocennou krev, z lásky Boha Otce ke mně, mocí Ducha svatého, na přímluvu Panny Marie a svatého Michaela, Benedikta, svatých Cyrila a Metoděje a všech našich ochránců, a v jednotě s církví zříkám se každého zlého ducha ve mně nebo proti mně, zříkám se jakéhokoli spojení s okultismem, satanismem a spiritismem. zříkám se léčitelů, senzibilů a čarodějů. zříkám se negativních vazeb na své předky. zříkám se reiki, Silvovy metody. a všech ostatních metod, které mi nabízejí energii. zříkám se kleteb, prokletí, uhranutí, negativity ve mně i proti mně. nebo proti mé rodině nebo proti mým dětem, nebo proti mému manželství, nebo proti mé budoucnosti, nebo proti mému zdraví, nebo proti mému životu a práci, nebo proti mému domovu a majetku.



Prohlašuji tě, Ježíši Kriste, za středobod svého života, svého Pána, svého Vykupitele a svého Spasitele. Amen.

Modlitba zříkání

Ať už děláte cokoli, nebuďte jako jistá zbožná, ale samozvaná římská paní, o níž obhájci růžence často mluvili. Byla tak zbožná a horlivá, že by svým svatým životem zahanbila i toho nejzbožnějšího věřícího v Církvi.



Když se rozhodla požádat svatého Dominika o radu ohledně svého duchovního života, požádala o svátost smíření. Jako pokání jí nařídil modlit se jeden růženec a poradil jí, aby se ho modlila každý den. Poté se pokárala s tím, že se každý den modlí křížovou cestu, nosí žíněný oděv, několikrát týdně se fyzicky trestá, často se postí a koná další skutky pokání. Svatý Dominik ji opakovaně nabádal, aby si nechala poradit, a znovu jí doporučoval růženec, ale ona rady neposlechla. Svatý Dominik se ji s obtížemi snažil přesvědčit, aby radu přijala, což se jí příliš nelíbilo.



Vyděšena metodami tohoto nového duchovního vůdce opustila zpovědnici. Později však při modlitbě upadla do extáze a měla vidění své duše, jak se zjevuje před Nejvyšším soudcem. Svatý Michael položil na jednu misku vah všechny její skutky pokání a dokonce i další modlitby a na druhou stranu všechny její hříchy a nedokonalosti. Váha jejích dobrých skutků však nestačila převážit její hříchy a nedokonalosti.



Naplněna strachem začala volat o milost a prosila o pomoc blahoslavenou Pannu, dobrotivou přímluvkyni. Panna Maria uložila k dobrým skutkům jediný růženec, který se žena modlila jako uložené pokání. Tento růženec byl tak těžký, že převážil všechny její hříchy. Panna Maria jí připomněla, že se odmítla řídit radou svého služebníka Dominika a nemodlila se růženec každý den.



Jakmile žena přišla k sobě, vrhla se ke svatému Dominikovi, vrhla se mu k nohám a vyprávěla mu vše, co se jí stalo. Prosila o odpuštění za svou nevěru a slíbila, že se bude každý den věrně modlit růženec. Tímto způsobem vstoupila do křesťanské dokonalosti, a tím konečně i do slávy věčného života.

Zázraky růžence – zbožná žena z Říma

Za živou víru, dětskou důvěru a obětavou lásku, prosíme tě, Pane.



Za dar modlitby, soustředění a plnění Boží vůle,



Za milosrdenství, odpuštění a záchranu v pokušeních,



Za sílu povstat z hříchů a vyhýbat se příležitostem ke zlu,



Za apoštolskou horlivost a lásku k oběti mše svaté,



Za ducha pokání, umrtvování a neustálé lítosti,



Za důvěru v Boží milosrdenství pro zoufalé duše,



Za vítězství nad vášněmi,



Za neustálou vzpomínku na tvou přítomnost,



Za milosrdenství tvého srdce v hodině smrti,



Za lásku a úctu k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie,



Za vládu tvého milosrdenství v naší vlasti,



Za obrácení všech hříšníků a odpadlíků,



Za horlivé a zbožné kněze,



Za svaté v našem národě,



Za útěchu pro nemocné, trpící a zoufalé,



Za úlevu duším trpícím v očistci,



Za potřebné milosti pramenící z tvého nesmírného milosrdenství pro všechny naše rodiny,



Za pomoc při plnění proseb, které jsi nám předal prostřednictvím sestry Faustyny, Tě prosíme, Pane.



Věčný Otče, pohlédni na nás zde shromážděné očima milosrdenství a uděl nám své milosrdenství podle důvěry, kterou v tebe vkládáme, jak jsi slíbil, že nás ochráníš, zvláště v hodině smrti. Amen.

Prosby k Božímu milosrdenství

Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se.



Bože, náš nebeský Otče, smiluj se nad námi. Bože Synu, Vykupiteli světa, smiluj se nad námi. Bože Duchu svatý, smiluj se nad námi. Bože v Trojici jediný, smiluj se nad námi.



Svatá Maria, oroduj za nás. Svatá Boží Rodičko, oroduj za nás. Svatá Panno panen, oroduj za nás.



Svatá Anežko, oroduj za nás. Ušlechtilá ratolesti rodu královského, oroduj za nás. Snoubenko nebeského Ženicha Ježíše Krista, oroduj za nás. Dobroditelko chudého lidu, oroduj za nás. Zbožná řeholnice, oroduj za nás. Vzore pokory, oroduj za nás. Bohumilá abatyše, oroduj za nás. Láskou k svému Spasiteli planoucí, oroduj za nás. Důvěrou svaté Kláry poctěná, oroduj za nás. Zakladatelko klášterů, oroduj za nás. Vzore řeholní kázně, oroduj za nás. Příklade zbožnosti, oroduj za nás. Milovnice svaté chudoby, oroduj za nás. Zrcadlo panenské čistoty, oroduj za nás. Moudrá rádkyně českých vládců, oroduj za nás. Chloubo rodu Přemyslovců, oroduj za nás. Ochránkyně České země, oroduj za nás.



Jež jsi šatila chudé, oroduj za nás. Jež jsi nasycovala hladové, oroduj za nás. Jež jsi ošetřovala nemocné, oroduj za nás. Jež jsi těšila zarmoucené, oroduj za nás. Jež jsi z lásky ke Kristu pohrdla královskou korunou, oroduj za nás. Jež jsi život svůj zasvětila Ježíši Kristu, oroduj za nás.



Abychom tě následovali v andělské nevinnosti, oroduj za nás. Abychom vroucně milovali svého Spasitele, oroduj za nás. Abychom Bohu sloužili čistým srdcem, oroduj za nás. Abychom podle tvého příkladu pohrdali světskou slávou, oroduj za nás. Abychom stále více prospívali v dokonalosti křesťanské, oroduj za nás. Abychom přemáhali hříšné žádosti svého těla, oroduj za nás. Abychom neohroženě vyznávali víru, oroduj za nás. Abychom snášeli veškerá utrpení s odevzdaností do vůle Boží, oroduj za nás. Abychom tě následovali v poníženosti a pokoře, oroduj za nás. Abychom vždy pamatovali na nebeskou vlast, oroduj za nás. Abychom byli stále připraveni k odchodu na věčnost, oroduj za nás. Abychom s milostí Boží došli do neskonalé slávy, oroduj za nás. Abychom před smrtí byli zaopatřeni svatými svátostmi, oroduj za nás. Abychom na tvou přímluvu došli šťastné smrti,



Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.



Modleme se: Bože, tvá služebnice Anežka šla za tvým voláním, zřekla se bohatství a zamilovala si chudobu, následovala tvého ukřižovaného Syna a došla do nebeské radosti; na její přímluvu veď i nás, abychom nelpěli na věcech pomíjejících a dosáhli slávy věčné. Skrze Krista, Pána našeho. Amen.

Litanie ke svaté Anežce České

Veliká dcero českého národa, zahrnuješ náš národ nesmírnými dary a milostmi, které nám vyprošuješ před trůnem našeho Pána a Boha, Ježíše Krista. Celým svým srdcem ti za ně děkujeme a pokorně tě prosíme, vypros našemu národu svornost, jednotu, návrat k Bohu, dary Ducha svatého a vítězstvím dobra nad zlem! Ať svobodně a celým srdcem můžeme sloužit našemu Pánu a Bohu. Amen.

Modlitba ke svaté Anežce České

Anežka byla dcerou českého panovníka Přemysla Otakara I. Narodila se v Praze roku 1211. Když jí byly tři roky, byla svěřena do péče sicilské vévodkyně svaté Hedviky, která v té době pobývala v klášteře v Trzebnici. Ta jí dala vynikající základy ve víře. O tři roky později se Anežka vrátila do Prahy a byla svěřena premonstrátkám v Doksanech, kde se jí dostalo odpovídajícího vzdělání. Podle tehdejších zvyklostí byla v mládí zaslíbena jako nevěsta pro Jindřicha VII, syna Fridricha Barbarossy. Byly s tím spojeny různé politické a dynastické spekulace. Proto byla v roce 1220 převezena do Vídně, kde žila poblíž dvora rakouského vévody. Zůstala však věrná svému přesvědčení a víře. Po pěti letech pozorování královského dvora zrušila své zasnoubení a vrátila se do Prahy. Rozhodla se žít svůj život v modlitbě a charitativní činnosti. Přestože dostávala různé nabídky k sňatku, chtěla žít v panenství. Situace pro ni byla obzvlášť obtížná, protože o ruku ji žádal například anglický panovník Jindřich III. nebo opět Fridrich Barbarossa pro svého syna. Anežka tehdy požádala o ochranu papeže Řehoře IX, který do těchto sporů zasáhl. Díky němu mohla Anežka splnit svůj slib žít v čistotě.



V té době přijeli do Prahy františkáni. Od nich se dozvěděla o duchovním životě, který vedla svatá Klára v Assisi. Její příklad ji okouzlil. Rozhodla se ji následovat. V letech 1232 až 1233 založila z vlastních prostředků v Praze špitál a také ženský klášter svatého Františka. Na Letnice &#8211; 11. června 1234 do něj sama vstoupila a složila slavnostní sliby chudoby, čistoty a poslušnosti. Sestry v klášteře žily v chudobě, bez soukromého majetku, vše měly společné. Anežka se stala představenou a spolu se svatou Klárou usilovaly o schválení nového řádu, kterého brzy dosáhly.



I v klášteře žila Anežka nadále životem plným lásky k Bohu a bližním. Především uctívala tajemství eucharistie a Pánova kříže. Velmi si vážila také Panny Marie, zejména tajemství Zvěstování. Vytrvale se modlila za české panovníky a spolupracovala s papeži. V posledních letech svého života snášela Anežka s hlubokým pokojem a odevzdaností mnohé bolesti, které ji trápily nejen tělesně, ale zejména duševně. V zemi docházelo ke konfliktům, po nichž následovala anarchie, a také k přírodním katastrofám, které způsobovaly bídu a dřinu. Anežka zemřela v objetí svatosti 2. března 1282 ve svém klášteře. Na její přímluvu se událo mnoho zázraků. Za blahoslavenou však byla oficiálně uznána až za papeže Pia IX. v roce 1874. Za svatou ji prohlásil papež Jan Pavel II. 12. listopadu 1989 ve vatikánské bazilice.



Praktické lekce:



Lekce 1: Vytrvalost v následování vlastní vnitřní cesty a víry: Anežka se už od mládí musela vyrovnávat s politickými tlaky a tlakem na její manželství, a přesto zůstala věrná svým hodnotám a rozhodnutí žít v čistotě. I když byla vychovávána pro královský život a byla zaslíbena různým panovníkům, ona se rozhodla následovat svou duchovní cestu. Tento příklad nás učí, že i v těžkých chvílích, kdy čelíme vnějším tlakům nebo očekáváním druhých, bychom měli mít odvahu následovat svou vnitřní víru a životní cestu. Vytrvalost ve víře a ochota dělat těžká rozhodnutí pro vyšší dobro jsou klíčové pro duchovní růst a osobní integritu.



Lekce 2: Služba druhým a láska k bližnímu: Anežka nejen že žila chudobně a v čistotě, ale také aktivně pomáhala ostatním. Založila špitál a klášter, kde sestry žily v komunitě, sdílely vše společně a věnovaly se modlitbě a péči o chudé a nemocné. Její život ukazuje, že skutečná radost a naplnění přicházejí z obětavé služby druhým. V dnešním světě, kde je často důraz na osobní úspěch a materiální zajištění, je její příklad výzvou k tomu, abychom se více zaměřili na pomoc těm, kteří to potřebují. Láska k bližním, obětavost a ochota žít pro druhé jsou hodnoty, které mohou přinést hluboký smysl a spokojenost.

Svatá Anežka Česká – životopis

Již mnoho let se skupiny rodičů, lékařů a nezávislých umělců zajímají o to, jak představit světu svět dítěte s autismem. Vznikají fotografie, obrázky, barvité popisy, porovnání nebo přirovnání. Mimo jiné známe některé absurdní mýty (například ty, že nemoc je důsledkem očkování), kromě několika mylných představ o autismu. My, obyčejní lidé, o jejich světě nevíme téměř nic.



Často i v kostele při mši svaté, aniž bychom si uvědomovali, že se díváme na autistické dítě, vyjádříme názor na ně, na to, jak jsou neslušní, nevychovaní a necitliví k vlastním rodičům, protože se často nedají obejmout, utěšit ani se s nimi domluvit.



Dítě s autismem je často charakterizováno jako uzavřené, tiché, fyzicky slabé, ale na druhé straně nesmírně tvrdohlavé a inteligentní. Většina z nich vyžaduje ve svém jednání a životě stereotyp, ale nikdy jsme neměli možnost toto tvrzení plně ověřit. Jaké je tedy Bůh stvořil?



Když tělo odmítá poslušnost …



Stává se, že člověk, kterému autismus ztěžuje verbální komunikaci, hledá způsoby, jak se druhým projevit. Protože i když tělo odmítá poslušnost, neznamená to, že je neposlušná i mysl. Možným potvrzením této teze je dopis dospívajícího Kuby z Przybędzy, pacienta s autismem, který s ostatními komunikuje výhradně a pouze prostřednictvím písemných zpráv. Napsal dopis svým spolužákům, kde se jedinečným způsobem vyjádřil k tomu, co umí a jak se cítí.



„Milá třído a celá škola“



Mám vás rád a často na vás doma myslím. Jste hodní a ochotní mi pomoci. Po základní škole se mi bude stýskat.



Pro mě je autismus estetická porucha. Tedy &#8211; děláte něco jiného, než chcete &#8211; například skáčete a nechcete skákat. Ale skáčeš, protože musíš, i když víš, že to vypadá hloupě. Obecně je estetika důležitá. Nemám rád nepořádek, proto vám ve třídě zavírám penál a o přestávkách odkládám boty.



A teď vám řeknu, v čem mi pomáhá autismus. Mám dobrou paměť, rychle čtu. Dokážu přečíst knihu za hodinu.



Co je pro mě důležité? Je důležité, že mi pomáhá v různých situacích, například když mám špatnou náladu nebo se necítím dobře. Pak se chovám hloupě &#8211; křičím, utíkám, zacpávám si uši. Prosím, nedívejte se pak na mě, protože se velmi stydím.



Zdravím vás!



Kuba

Autistický Kuba a kousek jeho světa

Je dobře známo, že kapucín ze San Giovanni Rotondo zažil těžké zkoušky, ale i mnoho humoru. Ne každý je známý svým úžasným smyslem pro humor tak jako on!



„Podívej se, kde ses to coural!“



Jeden muž odcestoval do San Giovanni Rotondo, aby se setkal s otcem Piem, ale bylo tam tolik lidí, že se s ním nesetkal a musel se vrátit domů. Když však opustil klášter, ucítil nádhernou vůni vycházející ze stigmat mnicha a cítil se osvěžený a plný nové síly.



O pár měsíců později ucítil stejnou příjemnou vůni při toulkách horami. Zastavil se, upadl do extáze a zhluboka vdechoval tu vůni. Když přišel k sobě, zjistil, že stojí těsně nad propastí. Kdyby se kvůli té vůni nezastavil, šel by přímo do ní.



Rozhodl se okamžitě jet zpět do San Giovanni Rotondo, aby otci Piovi poděkoval. Když dorazil do kláštera, otec Pio, který ho nikdy předtím neviděl, mu s úsměvem řekl: „Synu můj! Podívej se, kde ses to coural!“



Pod matrací



Žena trpěla strašlivými migrénami, až se rozhodla dát si pod polštář fotografii otce Pia, doufajíc, že bolest ustoupí. Trvalo to několik týdnů a bolest neustupovala. Nakonec, v opravdovém italském temperamentu, vykřikla: „Otče Pio! Když mě nechceš zbavit bolesti, dám tě za trest pod matraci!“



Po několika měsících odjela do San Giovanni Rotondo, aby se vyzpovídala otci Piovi. Sotva si klekla před zpovědnici, mnich se na ni přísně podíval, prudce vstal a zabouchl dveře zpovědnice. Žena byla v šoku. Po chvíli se dveře opět otevřely a otec Pio s úsměvem řekl: „To se ti nelíbilo, že? Mně se taky nelíbilo, že jsi mě dala pod matraci!“



Rada otce Pia



Argentinský kněz slyšel mnoho o radách otce Pia, a tak se rozhodl odcestovat do Itálie, aby od něj dostal duchovní vedení. Když dorazil, vyzpovídal se otci Piovi, ale vrátil se domů bez jakékoli rady.



Byl zklamaný a říkal: „Nechápu, proč mi otec Pio nic neřekl. Jel jsem kvůli němu až z Argentiny! Koneckonců, on čte ve svědomí každého člověka a věděl, že chci radu!“



Stěžoval si tak dlouho, až se ho jeho farníci zeptali: „Otče, jste si jistý, že vám otec Pio nic neřekl? Možná udělal nějaké zvláštní gesto?“



Kněz si nakonec vzpomněl, že ho otec Pio požehnal velmi pomalu, až měl pocit, že to nikdy neskončí.



„To je ta rada!“ vykřikli farníci. „Když nám žehnáte vy, Otče, děláte to tak rychle, že to ani nevypadá jako kříž.“ Kněz byl potěšen. Nakonec dostal vedení, o které žádal – velmi originálním způsobem.



Strážce a zloději



V jedné římské čtvrti řádili zloději. Jeden z obyvatel se bál opustit svůj dům kvůli cestě za otcem Piem. Nakonec se rozhodl jet, ale předtím se modlil: „Otče, jedu za tebou, ale ty se mi postarej o dům…“



V San Giovanni Rotondo se vyzpovídal otci Piovi. Druhý den se k němu přiblížil a chtěl ho pozdravit, ale otec Pio mu řekl: „Ještě jsi tady? Potím se, jak držím tvé dveře!“



Muž se vrátil domů a zjistil, že se zloději pokusili vloupat dovnitř a poškodili zámek – ale nic nechybělo.



Bota



Muž trpěl hroznými bolestmi zubů. Jeho manželka mu řekla: „Proč se nepomodlíš k otci Piovi, aby ti pomohl? Máš tady jeho obrázek, modli se.“ Muž rozzlobeně řekl: „Mám takovou bolest a mám se jen modlit?“ Vzal botu a hodil ji silou po obrázku otce Pia.



O několik měsíců později se ho manželce podařilo přesvědčit, aby jel za otcem Piem. Když se vyzpovídal a přiznal všechny své hříchy, otec Pio se ho zeptal: „Na nic dalšího si nevzpomínáš?“ „Ne,“ odpověděl muž. „Opravdu? A co ta bota, kterou jsi mi hodil do obličeje?“



Velké, velké požehnání



Duchovní dcera otce Pia zůstala tři týdny v San Giovanni Rotondo. Nechtěla odjet do Švýcarska bez zpovědi, ale nemohla se k němu dostat. Byla velmi smutná. Vzpomněla si však, že otec Pio každý den žehná věřícím z okna své cely.



Rozhodla se, že před odjezdem aspoň dostane požehnání. Cestou si stále opakovala: „Chci velké, velké požehnání pro sebe.“ Když dorazila, lidé už odcházeli, otec Pio už požehnal a mával kapesníkem z okna.



Skupina žen jí řekla, že už nemá cenu čekat. Ale žena si klekla na zem a dál si opakovala: „Chci jen velké, velké požehnání.“



Po několika minutách se okno znovu otevřelo a otec Pio požehnal věřícím – tentokrát mával prostěradlem místo kapesníku. Všichni se začali smát. Jedna žena řekla: „Otec Pio je blázen!“ Ale duchovní dcera se rozplakala, protože věděla, že to „velké, velké požehnání“ bylo jen pro ni.



Myslíš, že si ji vezmu já?



Otec Pio sloužil svatební mši. Když přišel rozhodující okamžik, ženich nebyl schopen říct „ano“ – byl přemožen emocemi.



Otec Pio chvíli čekal, usmíval se a snažil se ho povzbudit. Když ale nic nezabíralo, nahlas řekl: „Tak už řekni ano. Nebo si myslíš, že si ji vezmu já?“

Zázraky otce Pia, které pohladí duši

Askeze je duchovní úsilí nebo praxe zaměřená na dosažení ctnosti a křesťanské dokonalosti. Slovo pochází z řeckého „askesis“, což znamená cvičení nebo trénink a původně se používalo v souvislosti s atletickým tréninkem. První křesťané toto slovo převzali pro označení duchovních cvičení, která praktikovali, aby posílili své ctnosti.



Askeze zahrnuje různé formy sebezáporu a pokání, které mají jednotlivci pomoci ovládnout jeho tělesné touhy a vášně, aby žil v souladu s duchem. Askeze by však neměla být zaměňována s přísností nebo nadměrným tělesným pokáním. Pravá askeze se zaměřuje na vnitřní růst a duchovní sílu, nikoli pouze na vnější projevy pokání.



V kontextu křesťanské teologie je askeze nezbytná pro duchovní pokrok a dosažení křesťanské dokonalosti. Zahrnuje praktikování duchovních a morálních cvičení, která vedou k osvojení ctností a posílení vlády vůle nad vlastním jednáním. Tímto způsobem askeze pomáhá jednotlivci růst ve víře a duchovní zralosti.



Zdroj: catholicculture.org / newadvent.org / katechismus

Askeze – co to je?

Svatý Pius V., svatý papeži a neúnavný reformátore, oroduj za nás v našem úsilí žít věrně, disciplinovaně a pokorně. Přimlouvej se za nás, abychom rostli v úctě ke svátostem, vytrvali v pravdě a zůstali odvážní při obraně víry. Kéž stejně jako ty nacházíme sílu v modlitbě a radost ze služby Božímu lidu. Amen.

Krátká modlitba ke svatému Piu V.

Papež svatý Pius V. se narodil jako Antonio Ghislieri v roce 1504 v italském Bosku. Vyrůstal ve skromných poměrech, v patnácti letech vstoupil do dominikánského řádu a byl známý svou hlubokou zbožností, láskou k prostotě a oddaností pravdě. V církvi postupně stoupal a nakonec byl v roce 1566, v době velkých otřesů po protestantské reformaci, zvolen papežem. Jako papež provedl reformy tridentského koncilu, standardizoval římský misál a breviář a pracoval na očistě a obnově kléru i laiků. Prosazoval také růženec, vedl křesťanskou alianci, která porazila osmanské loďstvo v bitvě u Lepanta, a po celou dobu svého pontifikátu byl vzorem osobní svatosti. Papež svatý Pius V. zemřel v roce 1572 a byl kanonizován v roce 1712.



Praktické lekce:



Lekce 1: Udržujte svůj modlitební život strukturovaný: Pius V. standardizoval liturgii, aby vnesl do církve jasnost a jednotu. Vytvoření konzistentní modlitební rutiny v každodenním životě, jako jsou ranní oběti, růženec nebo noční modlitba, může ukotvit váš den a udržet vás soustředěné na Boha.



Lekce 2: Stůjte pevně ve svém přesvědčení: Při prosazování reformy čelil odporu, ale neustoupil. V moderním životě, ať už prosazujete své hodnoty v práci, nebo děláte morální rozhodnutí, která nejsou populární, nám jeho příklad připomíná, že máme stát pevně a čestně.



Lekce 3: Zjednodušujte a sloužte: Pius V. žil jednoduše a zůstal skromný, přestože zastával nejvyšší církevní úřad. Zvolte si jednoduchost, kde můžete &#8211; ukliďte si domov, trávte méně času u obrazovek nebo se dobrovolně věnujte druhým, místo abyste se neustále zabývali materiálními záležitostmi.

Papež svatý Pius V. – životopis

Přečtěte si zamyšlení Maury Roan McKeeganové o tom, proč je důležité učit děti odpouštět.



Neboť jestliže odpustíte lidem jejich poklesky, odpustí i vám váš nebeský Otec. Jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše hříchy. (Mt 6,14–15)



Když přemýšlíme o tom, jak se dostat do nebe, mnohé napadne důležitost pokání. Víme, že musíme říct: „Je mi to líto,“ a učíme to i děti. Někdy se ale při zdůrazňování pokání zapomíná na druhou stranu – odpuštění. Jak nám připomíná evangelium, nestačí litovat jen své vlastní hříchy – máme také odpouštět druhým, pokud chceme, aby Bůh odpustil nám. A protože milujeme své děti a chceme jim zajistit nebe, musíme je nejen naučit lítosti, ale také odpuštění.



Jak pomáháme dětem naučit se odpouštět? Učíme je zavázat si tkaničky, obléknout tričko nebo si vyčistit zuby – tyto praktické lekce mají jasné kroky. Jakmile se je naučí, nemusíme je učit znovu. Ale odpuštění? To je nekončící proces. I my dospělí se znovu a znovu učíme odpouštět. Je to lekce na celý život.



Existují určité konkrétní věci, které dětem mohou pomoci naučit se odpouštět. Mezi nimi je i svátost smíření. Nic nám neposkytne lepší pochopení milosrdenství než skutečný účinek milosti v našich životech. A kromě svátostné milosti existuje i několik dalších nápadů:



<h3 class="wp-block-heading">1. Učte děti říkat: „Odpouštím ti,“ když někdo řekne: „Je mi to líto.“</h3>



Na slovech záleží. Ježíš je Boží Slovo – a my máme možnost Ho napodobovat slovy, která říkáme. Naše kultura zdůrazňuje výrazy jako „prosím“ nebo „děkuji“, ale už méně se učíme správně odpovídat. Když někdo řekne „děkuji“, odpovědi bývají „v pohodě“, „jo“, „OK“, „hmmm“. Ale tyto odpovědi nenesou stejný význam jako třeba „nemáš zač“ nebo „rádo se stalo“.



Podobně je to i s omluvami. Když někdo řekne: „Je mi to líto,“ často slyšíme odpověď typu „to je v pořádku“ nebo jen pokývnutí hlavou. Ale často chybí odpověď, která znamená nejvíc: „Odpouštím ti.“ Žádná jiná odpověď nemá tak hluboký význam jako tato dvě slova. Je to jednoduchá, ale silná fráze – mocná lekce pro děti, aby říkaly: „Odpouštím ti,“ když někdo projeví lítost.



Nemůžeme je však nutit, aby říkaly něco, čemu samy nevěří (nebo abychom je nutili lhát), takže nakonec je to na nich. Ale můžeme je povzbuzovat a vysvětlovat jim, proč jsou pokání a odpuštění důležité. Můžeme s nimi sdílet Ježíšova slova o odpuštění a modlit se, aby se naučily odpouštět. Můžeme jim říct, že to nebude vždy snadné, ale že když to udělají upřímně, vyhrají boj proti nepříteli duší. A časem překonají pokušení odmítnout odpuštění a vysloví slova, která je těžké říct. Sami můžeme tato slova používat jako vzor pro děti i ostatní, kdykoli se naskytne příležitost.



<h3 class="wp-block-heading">2. Dejte jim druhou šanci (třetí, čtvrtou nebo sedmdesátou sedmou)</h3>



Před několika měsíci jsem seděla s dětmi na mši za jednou maminkou, která tam byla se svými dětmi. Byla očividně unavená a podrážděná chováním svého nejmladšího syna. V jednu chvíli ho pokárala, že lezl po lavici, a řekla mu, že po mši nedostane koblihu. „Prosím, mami,“ zašeptal zoufale, „prosím, budu už hodný! Prosím!“ Očividně litoval, ale jeho matka zůstala tvrdá. Řekla, že už nemá šanci, protože se choval příliš zle.



Nechtěla jsem je poslouchat – raději bych se soustředila na oltář – ale tahle scéna se odehrávala přímo přede mnou. Nechci tu maminku soudit – vím, jaké to je být vyčerpaná a podrážděná. Ale z pohledu třetí osoby – dítě se nechovalo tak hrozně, jen dětinsky – a myslím, že by bylo šťastnější, kdyby mu odpustila a dala druhou šanci. V duchu jsem jí říkala: „Dej mu ještě šanci!“ Nejen kvůli dítěti – ale i kvůli sobě. Mohla najít větší pokoj v milosrdenství než ve zlosti. Bůh nám dává znovu a znovu příležitost napravit se po tom, co jsme Ho zranili. A stejně tak i my můžeme prokazovat toto milosrdenství svým dětem – obzvlášť během mše, kde je tak důležité učit se pozitivním emocím.



U nás doma, když dám dítěti druhou šanci, často řeknu něco jako: „No, protože je neděle, den milosrdenství, smiluji se nad tebou a dám ti druhou šanci.“ Nebo: „Bůh je k nám vždycky milosrdný, proto i já ti ukážu stejné milosrdenství.“ Jedno z mých mladších dětí se podle toho naučilo říkat: „Dáš mi další šanci, když je dnes den milosrdenství?“ A vždycky se pak na sebe usmějeme. Když necháme odpuštění a milosrdenství volně plynout, všechno jde snáz. (A děti tak budou vyrůstat s vědomím, že i ony mají být lepší.)



<h3 class="wp-block-heading">3. Nechte je odpouštět druhým</h3>



Důležité je vědět, že děti se učí nejen tím, co říkáme, ale ještě více tím, co děláme. Možná nemáme často šanci ukázat dětem, jak odpouštíme velké urážky – ale život nám dává mnoho příležitostí ukázat jim, jak odpouštíme v malých věcech.



Před několika měsíci jsem jela s dětmi v autě, když jeden řidič udělal nebezpečný manévr a mohl způsobit nehodu. Auto jsem naštěstí zvládla, ale naštvaně jsem poznamenala, že ten řidič „je idiot“. Uprostřed hněvu na člověka, který nás ohrozil, mi Duch Svatý připomněl, že je to příležitost ukázat dětem lepší reakci. Zhluboka jsem se nadechla a řekla něco jako: „Jsem opravdu naštvaná, že nás ohrozil, ale neměla jsem ho tak nazvat. Co jsem měla udělat, je modlit se za něj. Tak to teď udělám. Pane, prosím, pomoz tomu člověku být lepším řidičem. Odpouštím mu a prosím tě, ať ho i ostatní ochráníš na cestách.“



Ne vždycky to zvládnu, ale když se naskytne příležitost, můžu říct, že děti opravdu vnímají, co říkáte. Když je na vás pokladník v obchodě hrubý, když vás někdo předběhne ve frontě, nebo když vám přítel řekne něco bolestivého – všechny tyto těžké chvíle se mohou stát vzpomínkami, které si děti odnesou. A když zareagujeme správně, pomůže jim to jednou odpouštět i ve vlastním životě.



Pokud se děti naučí od nás říkat: „Odpouštím ti,“ dávat druhou šanci, odpouštět a modlit se za ty, kdo je zranili, pak mohou šířit toto světlo dál. Každé úsilí, kterým přinášíme odpuštění druhým, nese ovoce – nejen v přítomnosti, ale i pro budoucí generace. Každý z nás se musí snažit odpouštět křivdy a modlit se, aby i nám Bůh odpustil ty naše.



Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i vám odpustil Bůh v Kristu!

Kategorie