Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Můj Bože, miluji Tě celým svým srdcem, a proto je mi velmi líto, že jsem Tě urazil svými hříchy. Opravdu se chci polepšit a chránit před hříchem. Otče, odpusť mi pro Kristovu krev. Amen.

Modlitba při zpovědi

Anděle Boží, strážce můj, rač vždycky být ochránce můj: mě vždycky veď a napravuj, ke všemu dobrému mě vzbuzuj.



Ctnostem svatým mě vyučuj, ať jsem tak živ, jak chce Bůh můj. Tělo, svět, ďábla přemáhám, na tvá vnuknutí pozor dávám.



A tak s tebou ve spojení ať vytrvám do skonání, po smrti pak v nebi věčně chválím Boha ustavičně. Amen.

Modlitba k strážnému andělovi

Jediné, co Seong-Hoovi zabránilo ztratit naději, byla modlitba Páně. Seong-Ho byl mučen severokorejskými vládními silami.



Donald Trump v jednom ze svých projevů vyzdvihl Seong-Hoovu odvahu a víru.



Mnoho severokorejských uprchlíků, stejně jako Seong-ho, se s křesťanstvím setkává prostřednictvím misionářů, kteří využívají podzemní železnici. Ti jim umožňují útěk do Číny, kde neustále čelí riziku repatriace zpět do Severní Koreje. Cesta s křesťanskými misionáři často vede k obrácení těch, kteří se stali obětí tohoto režimu. Osmdesát až devadesát procent Severokorejců, kteří překonají podzemní dráhu, se nakonec identifikuje jako křesťané poté, co najdou svůj nový domov v Jižní Koreji. To potvrzuje i studie Dr. Jin-Heon Junga z roku 2015 s názvem „Podzemní železnice křesťanské konverze“.



Katolický kostel v Soulu v červnu 2016 pokřtil 60 uprchlíků ze Severní Koreje, když jim otec Raymond Lee Jong-nam pomáhal s přechodem na život v Jižní Koreji. „Děkuji otci Leemu za to, že nám ukázal hlubokou lásku, kterou k nám náš Otec chová, a umožnil nám žít nový život v plnosti jako členové této církve,“ řekl jeden z nově pokřtěných Severokorejců.



Ji Seong-Ho, jehož příběh vzbudil pozornost celé země, vítězoslavně zvedl berle během prezidentova projevu o stavu Unie. Poznamenal však, že modlitba Páně ho po celou dobu letu udržovala při životě. „Obětoval jsem tolik modliteb našemu Bohu… Začal jsem se modlit Zachraň mě, zachraň mě.“



Ji uprchl ze Severní Koreje do Číny v roce 2006 broděním řeky Tumen. Poté urazil 6 214 mil (asi 10 000 km) přes Čínu, Laos, Myanmar a Thajsko, až nakonec dorazil do Jižní Koreje. Sem však dorazil o berlích, protože utrpěl nehodu, v jejímž důsledku mu byla amputována noha.



Nyní, když dosáhl svobody, Ji Seong-Ho říká, že se cítí být Bohem povolán k záchraně dalších severokorejských uprchlíků. „Musíme předávat Boží lásku lidem v Severní Koreji, protože i severokorejské duše potřebují Boží spásu. Podle tohoto přesvědčení dělám to, co dělám,“ řekl.



Podle údajů korejského ministerstva pro sjednocení vstoupilo od roku 1998 do Jižní Koreje více než 31 000 severokorejských uprchlíků. Roční počet Severokorejců přicházejících na jih poloostrova se však snížil poté, co se čínský prezident Si Ťin-pching ujal moci a zakázal činnost křesťanských misionářů. Podle údajů ministerstva byl loni počet severokorejských uprchlíků do Jižní Koreje nejnižší od roku 2001. Porušování lidských práv se však stále týká více než 25 milionů lidí, kteří zůstávají v Severní Koreji. Režim KLDR drží více než 100 000 lidí v politických táborech. Jsou mezi nimi i děti. Pod vedením Kim Čong-una provádějí vojáci hromadné popravy, mučení, sexuální násilí, hladovění a další závažná zneužívání. Severní Korea je trvale hodnocena jako nejhorší země z hlediska pronásledování křesťanů (údaje Open Door).



Katolická diecéze Pchjongjang je prázdná a poslední biskup byl jmenován v březnu 1944. V Severní Koreji nepůsobí žádný stálý duchovní katolické církve, pouze někteří duchovní přijíždějí na návštěvu, aby mohli příležitostně sloužit mši. V roce 2008 se otec Paul Kim Kwon &#8211; stal prvním jihokorejským františkánským knězem, který získal povolení k pobytu. Tak to uvádí zpráva o pomoci církvi v nouzi.



Severní Koreu několikrát navštívil francouzský kněz, otec Philippe Blot. O svých zážitcích a situaci v zemi hovořil v dubnu 2017 v pařížské katedrále Notre Dame. Zmínil se také o perspektivě země, která mučí a popravuje křesťany. „Jako misionář a katolický kněz zde hovořím jménem všech Korejců, kteří již více než 60 let prožívají nejdelší křížovou cestu v moderních dějinách lidstva,“ řekl.



Otec Philippe požádal katolíky, aby tento ukřižovaný lid zahrnuli do svých každodenních modliteb.

Modlitba Páně přivedla severokorejského uprchlíka na svobodu

Ježíši, ponořuji do tvé krve celý den, který právě začíná a který je pro mě darem tvé nekonečné lásky. Do tvé krve ponořuji sebe i všechny, které dnes potkám, na které si vzpomenu nebo o kterých se dozvím. Ponořuji do tvé krve všechny své blízké a ty, kteří mě prosí o modlitbu. Pane, ponořuji do tvé krve všechny situace, které dnes nastanou, všechny záležitosti, které budu řešit, rozhovory, které budu vést, práci, kterou budu vykonávat, i svůj odpočinek. Ježíši, zvu tě do těchto situací, záležitostí, rozhovorů, práce i odpočinku. Prosím tě, abys nechal svou krev omýt tyto lidi a tyto situace a přinesl jim vysvobození, očištění, uzdravení a posvěcení podle své vůle. Kéž se dnes projeví sláva a moc tvé krve. Přijímám vše, co mi dnes pošleš pro slávu tvé krve, pro dobro svaté církve a jako zadostiučinění za mé hříchy. Na přímluvu blahoslavené Panny Marie to vše svěřuji Bohu Otci. Dávám se Panně Marii zcela k dispozici. Bezvýhradně jí odevzdávám svou minulost, budoucnost i přítomnost. Amen.

Modlitba ke Kristově krvi na každý den

7. října 1571 se odehrála lodní bitva mezi spojeneckými silami Neapole, Sardinie, Benátek, papežské gardy, Janova a Savojska ve spojení s johanity proti loďstvu Osmanské říše. Bitva se odehrála v Patraském zálivu v západním Řecku.



Přestože osmanské síly měly velkou početní převahu, zvítězila toho dne takzvaná „Svatá liga“, která zase disponovala větší palebnou silou. Toto vítězství vážně omezilo snahy Osmanské říše ovládnout Středomoří a výrazně změnilo mezinárodní vztahy od východu na západ. Dá se říci, že svět, který známe dnes, by po porážce Svaté ligy vypadal zcela jinak. Tato událost je v historii známá jako „bitva u Lepanta“.



Papež Pius V., z jehož pokladnice byla část tohoto vojenského úsilí financována, nařídil, aby byly kostely v Římě otevřeny k modlitbám ve dne i v noci, a vyzval věřící, aby prosili o přímluvu Pannu Marii prostřednictvím modlitby růžence.



Když se zpráva o vítězství Svaté ligy dostala k papeži Piovi, rozhodl se přidat do římského liturgického kalendáře nový svátek. Sedmý říjen se od té doby nazývá svátkem Panny Marie Vítězné. Nástupce papeže Pia, Řehoř XIII. však změnil název tohoto dne na svátek Panny Marie Růžencové.



Naše vnímání nás může vést k jistému znepokojení nad spojením matky Krále míru s válkou, konflikty a problémy, které popisují bitvu u Lepanta. Faktem však je, že tento svátek byl nejprve chápán jako oslava, podobná té, kterou si Američané připomínají 4. července nebo Evropané jako Den D. Na rozdíl od nás je však tento svátek chápán jako oslava, která se koná v době, kdy si Američané připomínají Den D. Papež Pius V. (později svatý Pius V.) tuto událost interpretoval jako hnutí Prozřetelnosti ve prospěch církve a evropské civilizace. Nepochyboval o tom, že triumf patří Matce Boží a že to byla Svatá liga, která na její přímluvu bitvu vyhrála. Takováto militantní sdružení založená na křesťanském náboženství, víře a kultuře by dnes nebyla přijatelná. Někteří by takové akce mohli považovat za urážku pravého křesťanského smýšlení.



Skutečná historie té doby však ustoupila do mlhy minulosti. Dnes tedy slavíme svátek Panny Marie Růžencové, nikoliv oslavu slavné bitvy, kde se proslavila Panna Maria Vítězná.



Připomínáme si však, jak účinná je modlitba růžence. Je pro nás zdrojem rozjímání a kontemplace nad Pánovým životem a utrpením na zemi. Pokud se zde celkově odehrává nějaký boj, je to spíše boj našeho vnitřního života, zejména v touze modlit se bez rozptylování.



Bible je knihou bojů. Naše víra je výrazem naděje na obnovení harmonie, kterou Stvořitel zamýšlel mezi sebou a lidstvem. Jiný způsob, jak se dívat na naši víru, spočívá v poznání, za co bojujeme a také proti čemu bojujeme.



Byli jsme postaveni doprostřed padlého světa, abychom se nejen podřídili jeho neschopnosti milovat, ale abychom žili v opozici vůči tomu, co je proti Bohu. Musíme vydržet. Abychom však dosáhli cíle, snažme se napodobovat nikoli padlé mocnosti tohoto světa, ale Krista Pána, který mocné odvedl nikoli silou zbraní, ale silou své vůle, aby nás miloval až k smrti. Jeho vítězství bylo triumfální. I v nás stále vnímáme boj duše podobný tomu u Lepanta. Uprostřed těchto bitev víme, že Kristus Pán za nás stále bojuje a že Panna Maria Vítězná je po jeho boku.

Zázraky svatého růžence – Bitva u Lepanta

Pane, když nepostavíš dům, ti, kdo ho stavějí, se namáhají zbytečně. Když nestřežíš město, marně ho hlídají strážní. Marné je vstávat před svítáním a uléhat pozdě v noci, jestliže se namáhám bez tvého požehnání.



Prosím tě, abys pohlédl na mou práci, která se mi dnes zdá obzvlášť namáhavá, nudná a ponurá. Zdá se mi, že veškeré mé úsilí se mi dnes rozpadá pod rukama. Mám pocit, jako by mé dnešní úsilí nemělo žádnou cenu. Když se rozhlédnu kolem sebe, vidím jen stín své vlastní únavy.



Do tvých rukou vkládám nejen všechny své skutky, ale i každý záměr a touhu. Prosím tě, abys zahrnul svým požehnáním i ty nejnepatrnější dobré úmysly, které nosím ve svém srdci, a ve své nezměrné milosti dej, ať přinesou hojné ovoce. Amen.

Modlitba, když se nic nedaří

Jako katolíci věříme v reálnou přítomnost, tedy že Ježíš Kristus je doslova přítomen ve svaté hostii prostřednictvím transsubstanciace (přepodstatnění).



Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ (J 6,53-54)



Ke katolickému učení o reálné přítomnosti Ježíše v hostii při transsubstanciaci byli mnozí od jeho počátků velmi skeptičtí. V průběhu staletí se však objevilo mnoho zpráv a svědectví o zázračném proměnění hostie ve fyzické tělo a krev. Když se prováděly studie těchto zázračných hostií spolu s Kristovými relikviemi, došlo k překvapivému zjištění &#8211; pokaždé byla nalezena stejná krevní skupina &#8211; skupina AB.



Nejstarší zaznamenaná událost zázračné proměny svaté hostie ve fyzické tělo a krev pochází z 8. století &#8211; z italského města Lanciano. Jistý mnich byl skeptický k reálné přítomnosti a transsubstanciaci. Slova o transsubstanciaci vyslovil s jistou pochybností v duši a srdci. Před očima mnichů však spatřil, že se hostie náhle proměnily v živé tělo (v podobě masa) a víno se změnilo v ztuhlou krev.



V roce 1971 provedli vědci studii těchto relikvií, které se po staletí dokonale zachovaly. V hostii se nacházely stopy lidské srdeční tkáně s krevní skupinou AB, která je nejvzácnější ze všech. Zároveň bylo zjištěno, že v krvi nejsou žádné konzervační látky.



Další zázrak se odehrál v roce 1996, kdy ženy z Buenos Aires našly ve stojanu na svíčky v jednom farním kostele znesvěcenou hostii. Požádaly kněze, aby ji rozpustil ve vodě, jak vyžadují předpisy. Když kněz ponořil hostii do vody, proměnila se v maso a objevila se krev. O tři roky později poslal biskup z Buenos Aires hostii do USA k testování. Výsledky nebyly překvapivé &#8211; jednalo se o lidskou srdeční tkáň s krevní skupinou AB. Dotyčným biskupem byl Jorge Bergoglio &#8211; papež František.



Další testy stopového množství krve na Turínském plátně spolu se stopami z plátna Ovieda (látka, do níž byla zahalena Kristova tvář krátce po jeho smrti) rovněž prokázaly krevní skupinu AB.



Podivuhodná náhoda, nebo důkaz? Krevní skupina AB je univerzálním příjemcem krevních transfuzí a u všech testovaných hostií byly nalezeny stopy srdeční tkáně s touto skupinou. Nezapomínejme, že Kristus přijme do svého srdce každého, kdo si ho sám přeje.

Všechny Kristovy relikvie mají stejnou krevní skupinu!

Bože, Stvořiteli a Vykupiteli všech věřících. Řekl jsi, že modlit se za zemřelé je svatá a spásná myšlenka, aby byli osvobozeni od svých hříchů. Milostivě vyslyš naše vroucí modlitby za naše rodiče, bratry, sestry a ostatní příbuzné, kteří odešli z tohoto světa. Věřili v tebe a doufali v tebe. Dej, aby byli osvobozeni od všech trestů a stali se účastníky nebeských radostí. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Modlitba za zemřelé příbuzné

Každý den po devět po sobě jdoucích dní se modlíme následující modlitby:



Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.



Svatá Kateřino, slavná panno a mučednice, zářící leskem moudrosti a čistoty, tvá moudrost vyvrátila protivníky božské pravdy a zahalila je zmatkem, tvá neposkvrněná čistota tě učinila Kristovou chotí, takže po tvé slavné mučednické smrti andělé odnesli tvé tělo na horu Sinaj. Vypros mi pokrok v nauce svatých a ctnosti svaté čistoty, abych přemohl nepřátele své duše, zvítězil v posledním boji a po smrti byl anděly uveden do věčné blaženosti nebe. Amen.



(Zde uveď svou prosbu…)



Svatá Kateřino Alexandrijská, oroduj za nás



Otče náš&#8230; Zdrávas, Maria&#8230; Sláva Otci&#8230;

Novéna ke svaté Kateřine Alexandrijské

Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se.



Bože, náš nebeský Otče, smiluj se nad námi. Bože Synu, Vykupiteli světa, smiluj se nad námi. Bože Duchu svatý, smiluj se nad námi. Bože v Trojici jediný, smiluj se nad námi.



Svatá Maria, oroduj za nás. Svatá Boží Rodičko, oroduj za nás. Svatá Panno panen, oroduj za nás.



Svatá Kateřino, oroduj za nás. Panno v pohanském bludu narozená, oroduj za nás. Milostí Boží na víru obrácená, oroduj za nás. Křtem svatým duchovně znovuzrozená, oroduj za nás. Nevěsto Kristu pánu celým srdcem oddaná, oroduj za nás. Nad pronásledováním křesťanů rozhorlená, oroduj za nás. Statečná obhájkyně křesťanské pravdy, oroduj za nás. Neohrožená karatelko císaře Maximina, oroduj za nás. Pro svou odvahu k soudu pohnaná, oroduj za nás. Pro stálost ve víře do vězení uvržená, oroduj za nás. Nebeskými viděními v okovech poctěná, oroduj za nás. Sboru pohanských mudrců předvedená, oroduj za nás. Řečnice Duchem svatým osvícená, oroduj za nás. Ochránkyně pravdy Boží nepřekonaná, oroduj za nás. Vítězstvím nad mudrci proslavená, oroduj za nás. Obrácením svých odpůrců odměněná, oroduj za nás. Od císaře Maximina k modloslužbě sváděná, oroduj za nás. Svůdnými sliby nepřemožená, oroduj za nás. Hrdinná svědkyně víry, oroduj za nás. Bičováním ve věrnosti nepřemožená, oroduj za nás. Hladem a žízní trápená, oroduj za nás. Po vítězném boji ke kolu odsouzená, oroduj za nás. Mocí Boží ochráněná, oroduj za nás. Po opětných mukách mečem popravená, oroduj za nás. Anděly na Sinajské hoře pohřbená, oroduj za nás. Panno vavřínem moudrosti ověnčená, oroduj za nás. Korunou panenství a mučednictví v nebi odměněná, oroduj za nás.



Abychom stále prospívali v moudrosti a milosti, oroduj za nás. Abychom zakládali svoji moudrost na bázni Boží, oroduj za nás. Abychom se nedali zaslepit ateistickou osvětou, oroduj za nás. Abychom si nade všechny výhody cenili své víry, oroduj za nás. Abychom se nestali lhostejnými ve víře, oroduj za nás. Abychom byli zapáleni pro čest a slávu Boží, oroduj za nás. Abychom neochabovali ve službě Bohu, oroduj za nás. Abychom statečně hájili pravdu a právo, oroduj za nás. Abychom dobrý boj bojovali proti porušeným zásadám světa, oroduj za nás. Abychom setrvali v dobrém až do konce, oroduj za nás. Abychom byli spaseni, oroduj za nás.



Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.



Kriste, uslyš nás. Kriste, vyslyš nás.



Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se.



Otče náš&#8230;



Modleme se: Bože, jenž jsi dal na Sinaji Mojžíšovi desky Desatera a svými anděly jsi tam přenesl pannu a mučednici Kateřinu, dej nám, prosíme, na její přímluvu, abychom jednou došli až k nebeské hoře, kde žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.

Litanie ke svaté Kateřine Alexandrijské

Svatá Kateřino, ty, která jsi svým odhodláním a vírou osvítila temnoty tohoto světa, prosíme tě, vyslyš naše modlitby. Pomoz nám v těžkých chvílích, kdy čelíme pokušení nebo tlaku světa, zůstat věrní našim křesťanským hodnotám a ctnostem.



Svatá Kateřino, buď naším příkladem v odolnosti vůči světským pokušením a pomoz nám mít sílu svědčit o víře v Krista, i když se zdá, že jsme osamoceni. Ukaž nám cestu ke spáse a buď naší ochránkyní, když čelíme těžkostem, jako ty jsi čelila v časech pronásledování. Přimlouvej se za nás, aby naše víra byla neochvějná a naše srdce otevřená Boží milosti. Oroduj za nás, svatá Kateřino, ať se i naše životy stanou svědectvím Boží lásky.



Všemohoucí Bože, vyzbroj nás odvahou, abychom vždy hledali pravdu a spravedlnost, i když se to může zdát těžké. Amen.

Modlitba ke svaté Kateřine Alexandrijské

Je dobře známo, že kapucín ze San Giovanni Rotondo zažil těžké zkoušky, ale i mnoho humoru. Ne každý je známý svým úžasným smyslem pro humor tak jako on!



„Podívej se, kde ses to coural!“



Jeden muž odcestoval do San Giovanni Rotondo, aby se setkal s otcem Piem, ale bylo tam tolik lidí, že se s ním nesetkal a musel se vrátit domů. Když však opustil klášter, ucítil nádhernou vůni vycházející ze stigmat mnicha a cítil se osvěžený a plný nové síly.



O pár měsíců později ucítil stejnou příjemnou vůni při toulkách horami. Zastavil se, upadl do extáze a zhluboka vdechoval tu vůni. Když přišel k sobě, zjistil, že stojí těsně nad propastí. Kdyby se kvůli té vůni nezastavil, šel by přímo do ní.



Rozhodl se okamžitě jet zpět do San Giovanni Rotondo, aby otci Piovi poděkoval. Když dorazil do kláštera, otec Pio, který ho nikdy předtím neviděl, mu s úsměvem řekl: „Synu můj! Podívej se, kde ses to coural!“



Pod matrací



Žena trpěla strašlivými migrénami, až se rozhodla dát si pod polštář fotografii otce Pia, doufajíc, že bolest ustoupí. Trvalo to několik týdnů a bolest neustupovala. Nakonec, v opravdovém italském temperamentu, vykřikla: „Otče Pio! Když mě nechceš zbavit bolesti, dám tě za trest pod matraci!“



Po několika měsících odjela do San Giovanni Rotondo, aby se vyzpovídala otci Piovi. Sotva si klekla před zpovědnici, mnich se na ni přísně podíval, prudce vstal a zabouchl dveře zpovědnice. Žena byla v šoku. Po chvíli se dveře opět otevřely a otec Pio s úsměvem řekl: „To se ti nelíbilo, že? Mně se taky nelíbilo, že jsi mě dala pod matraci!“



Rada otce Pia



Argentinský kněz slyšel mnoho o radách otce Pia, a tak se rozhodl odcestovat do Itálie, aby od něj dostal duchovní vedení. Když dorazil, vyzpovídal se otci Piovi, ale vrátil se domů bez jakékoli rady.



Byl zklamaný a říkal: „Nechápu, proč mi otec Pio nic neřekl. Jel jsem kvůli němu až z Argentiny! Koneckonců, on čte ve svědomí každého člověka a věděl, že chci radu!“



Stěžoval si tak dlouho, až se ho jeho farníci zeptali: „Otče, jste si jistý, že vám otec Pio nic neřekl? Možná udělal nějaké zvláštní gesto?“



Kněz si nakonec vzpomněl, že ho otec Pio požehnal velmi pomalu, až měl pocit, že to nikdy neskončí.



„To je ta rada!“ vykřikli farníci. „Když nám žehnáte vy, Otče, děláte to tak rychle, že to ani nevypadá jako kříž.“ Kněz byl potěšen. Nakonec dostal vedení, o které žádal – velmi originálním způsobem.



Strážce a zloději



V jedné římské čtvrti řádili zloději. Jeden z obyvatel se bál opustit svůj dům kvůli cestě za otcem Piem. Nakonec se rozhodl jet, ale předtím se modlil: „Otče, jedu za tebou, ale ty se mi postarej o dům…“



V San Giovanni Rotondo se vyzpovídal otci Piovi. Druhý den se k němu přiblížil a chtěl ho pozdravit, ale otec Pio mu řekl: „Ještě jsi tady? Potím se, jak držím tvé dveře!“



Muž se vrátil domů a zjistil, že se zloději pokusili vloupat dovnitř a poškodili zámek – ale nic nechybělo.



Bota



Muž trpěl hroznými bolestmi zubů. Jeho manželka mu řekla: „Proč se nepomodlíš k otci Piovi, aby ti pomohl? Máš tady jeho obrázek, modli se.“ Muž rozzlobeně řekl: „Mám takovou bolest a mám se jen modlit?“ Vzal botu a hodil ji silou po obrázku otce Pia.



O několik měsíců později se ho manželce podařilo přesvědčit, aby jel za otcem Piem. Když se vyzpovídal a přiznal všechny své hříchy, otec Pio se ho zeptal: „Na nic dalšího si nevzpomínáš?“ „Ne,“ odpověděl muž. „Opravdu? A co ta bota, kterou jsi mi hodil do obličeje?“



Velké, velké požehnání



Duchovní dcera otce Pia zůstala tři týdny v San Giovanni Rotondo. Nechtěla odjet do Švýcarska bez zpovědi, ale nemohla se k němu dostat. Byla velmi smutná. Vzpomněla si však, že otec Pio každý den žehná věřícím z okna své cely.



Rozhodla se, že před odjezdem aspoň dostane požehnání. Cestou si stále opakovala: „Chci velké, velké požehnání pro sebe.“ Když dorazila, lidé už odcházeli, otec Pio už požehnal a mával kapesníkem z okna.



Skupina žen jí řekla, že už nemá cenu čekat. Ale žena si klekla na zem a dál si opakovala: „Chci jen velké, velké požehnání.“



Po několika minutách se okno znovu otevřelo a otec Pio požehnal věřícím – tentokrát mával prostěradlem místo kapesníku. Všichni se začali smát. Jedna žena řekla: „Otec Pio je blázen!“ Ale duchovní dcera se rozplakala, protože věděla, že to „velké, velké požehnání“ bylo jen pro ni.



Myslíš, že si ji vezmu já?



Otec Pio sloužil svatební mši. Když přišel rozhodující okamžik, ženich nebyl schopen říct „ano“ – byl přemožen emocemi.



Otec Pio chvíli čekal, usmíval se a snažil se ho povzbudit. Když ale nic nezabíralo, nahlas řekl: „Tak už řekni ano. Nebo si myslíš, že si ji vezmu já?“

Zázraky otce Pia, které pohladí duši

Askeze je duchovní úsilí nebo praxe zaměřená na dosažení ctnosti a křesťanské dokonalosti. Slovo pochází z řeckého „askesis“, což znamená cvičení nebo trénink a původně se používalo v souvislosti s atletickým tréninkem. První křesťané toto slovo převzali pro označení duchovních cvičení, která praktikovali, aby posílili své ctnosti.



Askeze zahrnuje různé formy sebezáporu a pokání, které mají jednotlivci pomoci ovládnout jeho tělesné touhy a vášně, aby žil v souladu s duchem. Askeze by však neměla být zaměňována s přísností nebo nadměrným tělesným pokáním. Pravá askeze se zaměřuje na vnitřní růst a duchovní sílu, nikoli pouze na vnější projevy pokání.



V kontextu křesťanské teologie je askeze nezbytná pro duchovní pokrok a dosažení křesťanské dokonalosti. Zahrnuje praktikování duchovních a morálních cvičení, která vedou k osvojení ctností a posílení vlády vůle nad vlastním jednáním. Tímto způsobem askeze pomáhá jednotlivci růst ve víře a duchovní zralosti.



Zdroj: catholicculture.org / newadvent.org / katechismus

Askeze – co to je?

Svatý Pius V., svatý papeži a neúnavný reformátore, oroduj za nás v našem úsilí žít věrně, disciplinovaně a pokorně. Přimlouvej se za nás, abychom rostli v úctě ke svátostem, vytrvali v pravdě a zůstali odvážní při obraně víry. Kéž stejně jako ty nacházíme sílu v modlitbě a radost ze služby Božímu lidu. Amen.

Krátká modlitba ke svatému Piu V.

Papež svatý Pius V. se narodil jako Antonio Ghislieri v roce 1504 v italském Bosku. Vyrůstal ve skromných poměrech, v patnácti letech vstoupil do dominikánského řádu a byl známý svou hlubokou zbožností, láskou k prostotě a oddaností pravdě. V církvi postupně stoupal a nakonec byl v roce 1566, v době velkých otřesů po protestantské reformaci, zvolen papežem. Jako papež provedl reformy tridentského koncilu, standardizoval římský misál a breviář a pracoval na očistě a obnově kléru i laiků. Prosazoval také růženec, vedl křesťanskou alianci, která porazila osmanské loďstvo v bitvě u Lepanta, a po celou dobu svého pontifikátu byl vzorem osobní svatosti. Papež svatý Pius V. zemřel v roce 1572 a byl kanonizován v roce 1712.



Praktické lekce:



Lekce 1: Udržujte svůj modlitební život strukturovaný: Pius V. standardizoval liturgii, aby vnesl do církve jasnost a jednotu. Vytvoření konzistentní modlitební rutiny v každodenním životě, jako jsou ranní oběti, růženec nebo noční modlitba, může ukotvit váš den a udržet vás soustředěné na Boha.



Lekce 2: Stůjte pevně ve svém přesvědčení: Při prosazování reformy čelil odporu, ale neustoupil. V moderním životě, ať už prosazujete své hodnoty v práci, nebo děláte morální rozhodnutí, která nejsou populární, nám jeho příklad připomíná, že máme stát pevně a čestně.



Lekce 3: Zjednodušujte a sloužte: Pius V. žil jednoduše a zůstal skromný, přestože zastával nejvyšší církevní úřad. Zvolte si jednoduchost, kde můžete &#8211; ukliďte si domov, trávte méně času u obrazovek nebo se dobrovolně věnujte druhým, místo abyste se neustále zabývali materiálními záležitostmi.

Papež svatý Pius V. – životopis

Přečtěte si zamyšlení Maury Roan McKeeganové o tom, proč je důležité učit děti odpouštět.



Neboť jestliže odpustíte lidem jejich poklesky, odpustí i vám váš nebeský Otec. Jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše hříchy. (Mt 6,14–15)



Když přemýšlíme o tom, jak se dostat do nebe, mnohé napadne důležitost pokání. Víme, že musíme říct: „Je mi to líto,“ a učíme to i děti. Někdy se ale při zdůrazňování pokání zapomíná na druhou stranu – odpuštění. Jak nám připomíná evangelium, nestačí litovat jen své vlastní hříchy – máme také odpouštět druhým, pokud chceme, aby Bůh odpustil nám. A protože milujeme své děti a chceme jim zajistit nebe, musíme je nejen naučit lítosti, ale také odpuštění.



Jak pomáháme dětem naučit se odpouštět? Učíme je zavázat si tkaničky, obléknout tričko nebo si vyčistit zuby – tyto praktické lekce mají jasné kroky. Jakmile se je naučí, nemusíme je učit znovu. Ale odpuštění? To je nekončící proces. I my dospělí se znovu a znovu učíme odpouštět. Je to lekce na celý život.



Existují určité konkrétní věci, které dětem mohou pomoci naučit se odpouštět. Mezi nimi je i svátost smíření. Nic nám neposkytne lepší pochopení milosrdenství než skutečný účinek milosti v našich životech. A kromě svátostné milosti existuje i několik dalších nápadů:



<h3 class="wp-block-heading">1. Učte děti říkat: „Odpouštím ti,“ když někdo řekne: „Je mi to líto.“</h3>



Na slovech záleží. Ježíš je Boží Slovo – a my máme možnost Ho napodobovat slovy, která říkáme. Naše kultura zdůrazňuje výrazy jako „prosím“ nebo „děkuji“, ale už méně se učíme správně odpovídat. Když někdo řekne „děkuji“, odpovědi bývají „v pohodě“, „jo“, „OK“, „hmmm“. Ale tyto odpovědi nenesou stejný význam jako třeba „nemáš zač“ nebo „rádo se stalo“.



Podobně je to i s omluvami. Když někdo řekne: „Je mi to líto,“ často slyšíme odpověď typu „to je v pořádku“ nebo jen pokývnutí hlavou. Ale často chybí odpověď, která znamená nejvíc: „Odpouštím ti.“ Žádná jiná odpověď nemá tak hluboký význam jako tato dvě slova. Je to jednoduchá, ale silná fráze – mocná lekce pro děti, aby říkaly: „Odpouštím ti,“ když někdo projeví lítost.



Nemůžeme je však nutit, aby říkaly něco, čemu samy nevěří (nebo abychom je nutili lhát), takže nakonec je to na nich. Ale můžeme je povzbuzovat a vysvětlovat jim, proč jsou pokání a odpuštění důležité. Můžeme s nimi sdílet Ježíšova slova o odpuštění a modlit se, aby se naučily odpouštět. Můžeme jim říct, že to nebude vždy snadné, ale že když to udělají upřímně, vyhrají boj proti nepříteli duší. A časem překonají pokušení odmítnout odpuštění a vysloví slova, která je těžké říct. Sami můžeme tato slova používat jako vzor pro děti i ostatní, kdykoli se naskytne příležitost.



<h3 class="wp-block-heading">2. Dejte jim druhou šanci (třetí, čtvrtou nebo sedmdesátou sedmou)</h3>



Před několika měsíci jsem seděla s dětmi na mši za jednou maminkou, která tam byla se svými dětmi. Byla očividně unavená a podrážděná chováním svého nejmladšího syna. V jednu chvíli ho pokárala, že lezl po lavici, a řekla mu, že po mši nedostane koblihu. „Prosím, mami,“ zašeptal zoufale, „prosím, budu už hodný! Prosím!“ Očividně litoval, ale jeho matka zůstala tvrdá. Řekla, že už nemá šanci, protože se choval příliš zle.



Nechtěla jsem je poslouchat – raději bych se soustředila na oltář – ale tahle scéna se odehrávala přímo přede mnou. Nechci tu maminku soudit – vím, jaké to je být vyčerpaná a podrážděná. Ale z pohledu třetí osoby – dítě se nechovalo tak hrozně, jen dětinsky – a myslím, že by bylo šťastnější, kdyby mu odpustila a dala druhou šanci. V duchu jsem jí říkala: „Dej mu ještě šanci!“ Nejen kvůli dítěti – ale i kvůli sobě. Mohla najít větší pokoj v milosrdenství než ve zlosti. Bůh nám dává znovu a znovu příležitost napravit se po tom, co jsme Ho zranili. A stejně tak i my můžeme prokazovat toto milosrdenství svým dětem – obzvlášť během mše, kde je tak důležité učit se pozitivním emocím.



U nás doma, když dám dítěti druhou šanci, často řeknu něco jako: „No, protože je neděle, den milosrdenství, smiluji se nad tebou a dám ti druhou šanci.“ Nebo: „Bůh je k nám vždycky milosrdný, proto i já ti ukážu stejné milosrdenství.“ Jedno z mých mladších dětí se podle toho naučilo říkat: „Dáš mi další šanci, když je dnes den milosrdenství?“ A vždycky se pak na sebe usmějeme. Když necháme odpuštění a milosrdenství volně plynout, všechno jde snáz. (A děti tak budou vyrůstat s vědomím, že i ony mají být lepší.)



<h3 class="wp-block-heading">3. Nechte je odpouštět druhým</h3>



Důležité je vědět, že děti se učí nejen tím, co říkáme, ale ještě více tím, co děláme. Možná nemáme často šanci ukázat dětem, jak odpouštíme velké urážky – ale život nám dává mnoho příležitostí ukázat jim, jak odpouštíme v malých věcech.



Před několika měsíci jsem jela s dětmi v autě, když jeden řidič udělal nebezpečný manévr a mohl způsobit nehodu. Auto jsem naštěstí zvládla, ale naštvaně jsem poznamenala, že ten řidič „je idiot“. Uprostřed hněvu na člověka, který nás ohrozil, mi Duch Svatý připomněl, že je to příležitost ukázat dětem lepší reakci. Zhluboka jsem se nadechla a řekla něco jako: „Jsem opravdu naštvaná, že nás ohrozil, ale neměla jsem ho tak nazvat. Co jsem měla udělat, je modlit se za něj. Tak to teď udělám. Pane, prosím, pomoz tomu člověku být lepším řidičem. Odpouštím mu a prosím tě, ať ho i ostatní ochráníš na cestách.“



Ne vždycky to zvládnu, ale když se naskytne příležitost, můžu říct, že děti opravdu vnímají, co říkáte. Když je na vás pokladník v obchodě hrubý, když vás někdo předběhne ve frontě, nebo když vám přítel řekne něco bolestivého – všechny tyto těžké chvíle se mohou stát vzpomínkami, které si děti odnesou. A když zareagujeme správně, pomůže jim to jednou odpouštět i ve vlastním životě.



Pokud se děti naučí od nás říkat: „Odpouštím ti,“ dávat druhou šanci, odpouštět a modlit se za ty, kdo je zranili, pak mohou šířit toto světlo dál. Každé úsilí, kterým přinášíme odpuštění druhým, nese ovoce – nejen v přítomnosti, ale i pro budoucí generace. Každý z nás se musí snažit odpouštět křivdy a modlit se, aby i nám Bůh odpustil ty naše.



Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i vám odpustil Bůh v Kristu!

Kategorie