Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Svatý papeži Leve, ty, který jsi byl neohroženým obhájcem víry a pravdy, prosíme tě, pomoz nám nacházet odvahu stát pevně ve víře a bránit pravdu, i když čelíme výzvám a těžkostem. Uč nás, jak jednat moudře v krizových chvílích, jak se rozhodnout s odvahou, abychom byli nástroji pokoje a spravedlnosti.



Svatý Leve, tvé diplomatické umění a moudré vedení nám ukazují, jak můžeme přinášet světlo tam, kde panuje temnota. Dej nám sílu, abychom se nebáli postavit proti nespravedlnosti a abychom se vždy snažili chránit ty, kteří jsou v nouzi.



Orduj za nás, abychom byli věrní Božímu slovu a nikdy neuhýbali před těmi, kdo by nás odváděli od pravdy. Amen.

Modlitba ke svatému Lvu I. Velikému

Předpokládá se, že se svatý Lev narodil v Římě. Byl jáhnem za papežů Celestýna I. a Sixta III. a byl zvolen papežem jako nástupce Sixta III. Jako papež vládl v letech 440 až 461.



V roce 445 přesvědčil císaře Valentiniána, aby ediktem uznal primát římského biskupa. V dopise konstantinopolskému patriarchovi, který již předtím odsoudil Eutycha, formuloval učení o vtělení. (Eutyches byl opatem kláštera v Konstantinopoli, který byl sesazen patriarchou Flaviánem za to, že popíral dvě přirozenosti Krista). Na Chalcedonském koncilu byl tentýž list potvrzen jako výraz katolické víry týkající se osoby Krista.



Všechna světská historická pojednání velebí jeho úsilí během otřesů způsobených vpádem barbarů v pátém století. Jeho setkání s Attilou, který ho přesvědčil, aby se obrátil zpět před branami Říma, zůstává historickým mementem jeho velké výmluvnosti. Když Vandalové pod vedením Genserika obsadili město Řím, přesvědčil útočníky, aby upustili od drancování města a ubližování jeho obyvatelům. Zemřel v roce 461 a zanechal po sobě mnoho dopisů a spisů velké historické hodnoty.



Praktické lekce:



Lekce 1: Odvaha a rozhodnost v krizových chvílích: Sv. Lev I. se proslavil svou schopností čelit náročným situacím s velkou odvahou a rozhodností. Ať už to byla jeho diplomacie při jednání s Attilou, kdy přesvědčil vůdce Hunů, aby odvrátili útok na Řím, nebo jeho vliv v zajištění bezpečnosti města Říma během nájezdů barbarů, Lev I. ukázal, jak důležité je stát pevně ve víře a ve službě, i když se zdá, že situace je beznadějná. Tato lekce nás učí, že i v těžkých obdobích, kdy čelíme výzvám, bychom měli hledat odvahu a spoléhat na moudrost a víru, abychom našli řešení, která nejen zachovají integritu, ale i pomohou druhým.



Lekce 2: Věrnost pravdě a ochota hájit víru i za cenu odporu: Papež Lev I. hrál klíčovou roli v utváření křesťanského učení o vtělení a lidské přirozenosti Krista, což vyžadovalo silné přesvědčení a ochotu hájit pravdu i proti těm, kteří ji popírali (např. Eutyches a jeho hereze). Kromě teologických otázek se také od něj očekávalo, že se postaví proti barbarům a ochrání město, což prokázal svou výmluvností. Tato lekce nás vybízí, abychom byli věrní pravdě, a abychom ji hájili s odhodláním a bez ohledu na vnější tlak nebo protivníky. V každodenním životě to může znamenat, že se musíme postavit za správnou věc i tehdy, když to není populární nebo když to přináší určité těžkosti.

Svatý Lev I. Veliký

Nebe je skutečné místo



Při vnímání Ježíšových slov není pochyb o tom, že nebe je skutečné fyzické místo. Dvakrát v Jan 14,1-6 používá řecké slovo topos, které se překládá jako „místo“. Říká například: „V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.“ (Jn 14, 2-3)



 Ve starověkém jazyce, v němž byl Nový zákon napsán, slovo topos odkazuje na skutečné fyzické místo. Kromě toho Ježíš používá fyzické odkazy jako „příbytek“ a „dům“, aby popsal místo, kde žije jeho Otec a náš Otec.



Nebe je místo odlišné od země



Nebe nepředstavuje stejný život, jaký žijeme zde na zemi. Malý kousek nebe zde na zemi, který jsme si vytvořili buď někde na pláži, nebo v horách, je jen ghetto ve srovnání s místem, které Ježíš připravuje pro ty, kdo ho milují a věří v něj. Ježíš řekl: „&#8230; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo.“ (Jn 14, 2). Slovo jít znamená, že Ježíš musí opustit tuto zemi a odejít na jiné, krásnější místo, na které jednoho dne vstoupíme i my.



Nebe je velký Otcův dům



Jak víme, že nebe je velký Otcův dům? Ježíš řekl svým učedníkům: „V domě mého Otce je mnoho příbytků“ (Jn 14, 2). Starší překlad Bible říká „mansiones multae“ &#8211; „mnoho domů“, což některé vede k domněnce, že Ježíš pro ně staví jakýsi hrad v nebi. Jak velké je nebe? Přečtěte si verš ze Zjevení Janovo 21 a získáte představu o obrovském novém nebi a nové zemi &#8211; novém Jeruzalémě, který pro nás Bůh připravuje.



Cesta do nebe vede přes Ježíše



Ježíš řekl svým učedníkům: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jn 14,6). Tato myšlenka se od počátků církve zatoulala do současnosti.

Fakta, která Ježíš řekl o nebi

Pane Ježíši Kriste, náš Bože, prosíme tě, přijmi naše upřímné modlitby a odpusť nám naše viny.



Pamatuj na naše nepřátele, na ty, kdo nás nenávidí, a na ty, kdo nás utlačují, a neodměňuj je podle jejich skutků, ale dej jim podle svého velkého milosrdenství porozumění a pochopení, aby poznali, že zlo nemůže přinést dobro.



Svým mocným právem vysvoboď svou církev a svůj věrný lid od všeho zla. Pomoz nám, Bože, protože jsi byl ukřižován a zemřel jsi za spásu všech lidí. Pomoz nám, aby se mezi námi a všude na světě nenávist změnila v lásku, aby mír nahradil nepokoje, aby smutek ustoupil štěstí, abychom jako tvůj lid žili v pokoji a žili spolu jako bratři a sestry.



Ó nejsvětější Matko Boží, obracíme se k tobě v modlitbě, protože ty znáš bolest matky za svého Syna, který trpěl a byl ukřižován. Utěšuj ustrašené matky a otce trpící za své děti, které jsou vystaveny útokům, násilí a pronásledování. Chraň nás před zlobou zlých lidí a zachraň nás před každým zlem a hříchem.



Obracíme se v modlitbě také k vám, mučedníci, kteří jste Boží potěšení a kteří stojíte před Bohem, modlete se k němu, aby uchránil naši zemi a náš národ od nespravedlnosti, násilí, svárů a nejednoty. V pokání uznáváme, že nejsme ani žhaví, ani chladní v horlivosti za pravdu a spravedlnost tvého nebeského království, protože jsme opustili lásku, kterou jsi přinesl na zem.



Bože pokoje a lásky, pomoz nám vrátit se na cestu k tobě. Neodstraňuj nám z očí světlo své církve, neboť ty jsi Bůh milosrdenství, dobroty a milovník lidstva a tobě patří sláva &#8211; Otci i Synu i Duchu svatému, nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

Modlitba za ukončení nespravedlnosti

Alfonz, leónský a kastilský král, si velmi přál, aby všichni jeho služebníci uctívali Pannu Marii pravidelnou modlitbou růžence. Sám ho nosil na opasku, ale nikdy se ho nemodlil. Pohled na krále s růžencem kolem pasu však povzbuzoval dvořany, aby se jej modlili velmi zbožně.



Jednoho dne král vážně onemocněl, a když se blížila jeho smrt, dostal vidění, jak stojí před soudným stolcem našeho Pána. Viděl mnoho ďáblů, kteří ho obviňovali z nejrůznějších hříchů, jichž se dopustil, a tak ho náš Pán musel odsoudit do pekla. Pak se mu však zjevila Panna Maria a přimlouvala se za něj. Požádala ho o váhy. Na jednu misku vložila jeho hříchy a na druhou růženec, který vždy nosil, spolu se všemi růženci jeho poddaných a všech, kterým byl král příkladem růžencové úcty. A tyto růžence převážily jeho hříchy.



Blahoslavená Panna na něj pohlédla s velkou láskou a řekla: „Jako odměnu za tuto malou poctu, že jsi nosil růženec, jsem pro tebe získala velkou milost od svého Syna. Budeš žít ještě několik let. Nezapomeň, že je musíš prožít moudře a činit pokání“. Když král ožil, zvolal: „Požehnán buď růženec Panny Marie, díky němuž jsem byl zachráněn před věčným zatracením!“



Poté, co se uzdravil, po zbytek života šířil úctu ke svatému růženci a každý den se ho věrně modlil.

Zázraky modlitby růžence – Příběh krále Alfonsa

Pane, dej mi pevnou ruku a bdělé oko. Nedopusť, aby se moje cesta znelíbila mému bližnímu a aby zasévala bolest mezi ty, kdo jsou mými bratry. Prosím tě, Pane, také za ty, kdo jsou se mnou: chraň je před zlem, ohněm a neštěstím, nauč mě používat svůj vůz pro potřeby druhých. Dej mi pochopit, že kvůli rychlosti nesmím ztratit život, který je tvým darem. Nauč mě jezdit radostně a zdvořile i na cestě mého života, abych došel věčného dne bez neštěstí. Kéž mi drahá svatá Rita, k jejíž ochraně se s neomezenou důvěrou utíkám, dopřeje, oč prosím. Amen.

Modlitba cestujících

Svatý Josef je světec, který se vyznačuje klidným chováním a skrytým životem. Má nás však co naučit, jak růst ve svatosti. Zde je 5 důvodů, proč milovat svatého Josefa:



<ul>
<li>Svatý patron dělníků</li>
</ul>



Práce zabírá velkou část života člověka. Často se snažíme pracovat tak, abychom uctili Boha. Svatý Josef nás může naučit, jak pracovat zodpovědně, pokud ho o to požádáme. Jedním ze způsobů, jak to udělat, je začít svůj pracovní den modlitbou ke svatému Josefovi. Na přímluvu svatého Josefa se můžete těšit, pokud máte potíže s hledáním práce. Byl mu svěřen životně důležitý úkol zaopatřit Božího Syna, a tak plně rozumí tlakům, kterým lidé čelí při zajišťování svých rodin. Existuje obrovské množství případů, kdy lidé na vlastní kůži zažili moc přímluvy svatého Josefa při hledání práce.



<ul>
<li>Jeho přímluva je mocná</li>
</ul>



Pokud něco potřebujete, požádejte svatého Josefa o pomoc a vaše potřeby budou naplněny. Svatý Josef vyslyší mnoho modliteb, ať už jde o nalezení práce nebo založení rodiny. Svatá Terezie z Avily nám ve své autobiografii přibližuje, proč je přímluva svatého Josefa tak mocná:



„Jiným svatým Pán zřejmě dal milost, aby nám pomohli v některých našich potřebách, ale s tímto slavným světcem mám zkušenost, že nás podporuje ve všem a že nás Pán chce naučit, že tak jako s ním měl vztah na zemi (protože byl jeho opatrovníkem a je nazýván jeho Otcem), tak v nebi vyslyší všechno, za co se u Pána přimlouváme.“



<ul>
<li>On je pro muže vzorem otcovství</li>
</ul>



Bůh Otec si ze všech lidí vybral svatého Josefa za otce Pána Ježíše. To skutečně vypovídá o jeho charakteru, neboť mu bylo svěřeno vedení, bezpečí a ochrana Božího Syna a Božího stvoření, Panny Marie. Josef věrně sloužil Svaté rodině a chránil ji před nebezpečím, aby mohla plnit Boží poslání.



Svatý Josef učil Ježíše jeho lidství, jak být člověkem. Nepochybně ho naučil, jak být věrným Židem, stejně jako mu ukázal kouzlo tesařské práce. A tak se svatý Josef stává vzorem pro otce, jak být duchovními vůdci našich rodin. Stejně jako svatý Josef jsou muži povoláni být v rodině důkazem toho, že skrze lásku Boha Otce proudí láska také k manželkám a dětem.



<ul>
<li>Byl poslušným mužem</li>
</ul>



Kdykoli ho Bůh o něco požádal, svatý Josef se vždy snažil říci ano. Ať už šlo o Marii jako jeho manželku, o Betlém v době sčítání lidu, nebo o útěk s rodinou do Egypta. Josef se vždy a bezprostředně řídil Boží vůlí. V době, kdy si začínáme jít svou vlastní cestou, je Josef skvělou připomínkou toho, že skutečná velikost spočívá v následování Boží vůle, ne naší vlastní.



<ul>
<li>Byl mužem ticha</li>
</ul>



V Bibli nenajdeme jediné slovo svatého Josefa, protože byl mužem velkého mlčení. Díky tomuto mlčení byl schopen slyšet Boží hlas a rozpoznat vůli Boha Otce pro Svatou rodinu. V době hluku a mnoha slov nám Josef připomíná, že chceme-li slyšet Boží hlas, musíme ztišit svá srdce a vstoupit do ticha.



Následujme Josefa!



To je jen několik z mnoha důvodů, proč by si každý katolík měl vypěstovat úctu ke svatému Josefovi. Jeho svátek, který slavíme v březnu, je vhodnou příležitostí k tomu, abychom se o tomto velkém světci dozvěděli více a hledali u něj přímluvu, abychom mohli žít svatým životem.

Pět důvodů, proč milovat svatého Josefa

Nejdražší Ježíši, prosím tě o odpuštění všech svých hříchů i za bolest a utrpení, které jsem způsobil druhým. Pokorně tě prosím o milost, abych se vyvaroval dalšího urážení a nabídl ti pokání, které bude v souladu s tvou nejsvětější vůlí. Prosím tě, abys mi odpustil jakékoli budoucí provinění, na kterém bych se mohl podílet a které by ti způsobilo bolest a utrpení. Miluji tě, Ježíši. Klaním se ti, Ježíši, a všemu, co jsi. Pomoz mi, abych se stal hodným vstoupit do tvého království. Amen.

Modlitba za odpuštění

Životní příběh svatého Leonarda v mnohém vychází z legend. Podle nich Leonard pocházel z franské šlechtické rodiny. Byl pokřtěn arcibiskupem Remigiem z Remeše a vzdělával se na arcibiskupském dvoře. Když dosáhl plnoletosti, bylo mu nabídnuto několik biskupských stolců, ale on odmítl a uchýlil se do lesní poustevny poblíž Limoges. Tam za ním brzy začali přicházet lidé s prosbou o pomoc. Uzdravoval je a kázal jim evangelium. Pravidelně navštěvoval vězně a pro mnohé z nich získal od krále Chlodvíka milost a svobodu.



Jednoho dne se stalo, že král a královna šli do tohoto lesa na lov, Leonard uslyšel královnu sténat a naříkat, přišly na ni porodní bolesti. Na královy prosby se Leonard modlil u jejího lůžka a ona porodila zdravého syna. Král chtěl Leonardovi dát zlato a stříbro, ale Leonard si vyžádal jen kus lesa, který by mohl se svým oslem jednu noc obejít. Král jeho přání splnil a Leonard na svém kousku lesa založil klášter Noblat, dnešní St-Léonard-de-Noblat, kde také zemřel.



Praktické lekce:



Lekce 1: Odmítnutí světských poct ve prospěch duchovního života: Svatý Leonard měl možnost získat vysoké církevní posty, jako biskupství, ale rozhodl se je odmítnout a místo toho se uchýlil k životu v poustevně. Tato volba ukazuje, jak je důležité soustředit se na vnitřní růst a duchovní pokrok, než se nechat svádět světskými poctami nebo ambicemi. Praktická lekce z toho je: Někdy je potřeba vzdát se vnějšího uznání a moci, abychom mohli následovat svou pravou duchovní cestu a sloužit druhým z čistého srdce.



Lekce 2: Pomoc trpícím a ochota zasahovat v krizových chvílích: Svatý Leonard byl známý svou ochotou pomáhat těm, kteří byli v těžké situaci – ať už šlo o vězně, nemocné, nebo ženy při porodu. Jeho zásah při porodu královny, nebo zajištění milosti pro vězně ukazuje jeho hluboké soucítění a odhodlání pomáhat tam, kde je to nejvíce potřeba. Praktická lekce je: Být připravený pomáhat těm, kdo jsou v nouzi, i když to vyžaduje osobní oběť nebo nečekané zásahy. Sv. Leonard se nikdy nevyhýbal těžkým úkolům, pokud mohl být nástrojem Boží milosti pro druhé.

Svatý Leonard (Linhart) – životopis

Svatý Leonard, vznešený patron vězňů a pomocník nemocných, ty, který jsi opustil svět a jeho lákavou slávu, abys našel klid v lesích a na samotách, tvé srdce plné lásky a soucitu bylo vždy otevřené všem, kdo hledali úlevu a Boží milost. Pokorně tě prosíme, svatý Leonarde, přimlouvej se za nás u našeho Pána, abychom v každé životní situaci nacházeli sílu v modlitbě, ve službě druhým a v odvaze žít podle Boží vůle. Pomoz nám snášet naše těžkosti s důvěrou v Boží pomoc a v každém okamžiku se otevřít jeho lásce a milosrdenství. Svatý Leonarde, obětavě jsi sloužil všem, ať už byli zdraví, nebo uvěznění v temnotě zla. 



Přimlouvej se za nás, abychom byli osvobozeni ze všech okovů hříchu a zla, které nás omezují. Pomoz nám pochopit, že skutečná svoboda přichází pouze skrze pokání a důvěru v Boží spravedlnost.



Svatý Leonard, patron těch, kdo jsou v nouzi, přijď na pomoc těm, kdo se ocitli v zajetí vlastního strachu, závislostem nebo utrpení. Ukaž jim cestu k uzdravení a svobodě a pomoz jim najít světlo i v těch nejtemnějších chvílích.



Bože, ty, který uzdravuješ tělo i ducha, přijď na pomoc těm, kdo trpí, ať už tělesně, duševně nebo duchovně. Dotkni se jejich srdcí a uzdrav jejich rány, a naplň je vnitřním pokojem a silou, aby ve všech bolestech nalezli naději a odolnost.



Tvůj život je pro nás příkladem víry, trpělivosti a soucitu, který nezná hranic. Pomoz nám, abychom i my uměli být světlem pro ty, kdo jsou ve tmě, a aby v každém skutku lásky a spravedlnosti následovali tvé kroky a žili podle evangelia. Svatý Leonarde, přimlouvej se za nás, abychom vždy nacházeli sílu v modlitbě a ve vzájemné pomoci. Svěřujeme ti své starosti, smutky i naděje, a prosíme tě, abys nás doprovázel na cestě životem, dokud se nebudeme moci radovat z Boží slávy.



Amen.

Modlitba ke svatému Leonardovi

Pokud víte něco o svatém Šebestiánovi, je pravděpodobné, že první, co se vám vybaví, je obraz zobrazující mladého muže, který je probodáván řadou šípů. A z toho by se dalo usuzovat, že tento světec byl tímto způsobem umučen. Ale není tomu tak. Jeho příběh je mnohem neuvěřitelnější!



Šebestián byl římský voják ve 3. století, který byl tajným křesťanem. Díky své odvaze a vojenským schopnostem se rychle zařadil do řad armády. Aniž by to jeho pohanští spolubojovníci věděli, využíval svého postavení a vlivu k šíření evangelia a pomoci pronásledovaným křesťanům.



V jednom případě dva jáhni v Římě, Marcus a Marcellian, odmítli obětovat pohanským bohům a byli za to zatčeni. Jejich rodiče je navštívili ve vězení a snažili se své syny přesvědčit, aby se zřekli křesťanství. Šebastiánovi se však podařil pravý opak &#8211; obrátil rodiče na křesťanství. Díky Šebastiánovi se obrátil i syn místního prefekta.



V takovém stavu samozřejmě nemohla jeho křesťanská víra zůstat skryta v tajnosti. A tak se nakonec v roce 286 císař Dioklecián dozvěděl o Šebastiánově křesťanské víře a nařídil ho přivázat ke kůlu a zastřelit šípy. A tak se také stalo. Tím však příběh nekončí.



Římané opustili popraviště v domnění, že je mrtvý. Když se svatá Irena Římská rozhodla vzít jeho tělo, zjistila něco úžasného: mladík byl stále naživu! Vzala ho, přinesla do svého domu, ošetřila mu rány a on se uzdravil. Když se mu vrátily síly, Šebastián se už nemohl skrývat a žít v tichosti. Udělal to, co by udělali jiní světci. Vrátil se na náměstí a začal kázat evangelium. Tehdy císař Dioklecián zažil šok. Procházel se po ulici a zaslechl, jak jeden muž odsuzuje jeho kruté zacházení s křesťany. Když se podíval, byl to sám Šebestián &#8211; muž, kterého viděl mrtvého s nesčetnými šípy v těle!



Místo aby to císař vzal jako znamení a kál se, smutně nařídil Šebastiána znovu zabít. Tentokrát byl světec bit holemi, dokud si vojáci nebyli jisti, že je mrtvý. A místo aby jeho tělo nechali volně ležet, hodili ho do kanalizace. Tentokrát byl Šebastián skutečně mrtvý.



Ačkoli je tedy svatý Šebestián zobrazován jako mrtvý se šípy v těle, pravdou je, že byl umučen holemi.



Památka svatého Šebestiána se u nás slaví 20. ledna.



Svatý Šebestián je patronem umírajících, lučištníků, vojáků, proti moru a proti vředům.

Svatý Šebestián a jeho skutečný příběh

Je dobře známo, že kapucín ze San Giovanni Rotondo zažil těžké zkoušky, ale i mnoho humoru. Ne každý je známý svým úžasným smyslem pro humor tak jako on!



„Podívej se, kde ses to coural!“



Jeden muž odcestoval do San Giovanni Rotondo, aby se setkal s otcem Piem, ale bylo tam tolik lidí, že se s ním nesetkal a musel se vrátit domů. Když však opustil klášter, ucítil nádhernou vůni vycházející ze stigmat mnicha a cítil se osvěžený a plný nové síly.



O pár měsíců později ucítil stejnou příjemnou vůni při toulkách horami. Zastavil se, upadl do extáze a zhluboka vdechoval tu vůni. Když přišel k sobě, zjistil, že stojí těsně nad propastí. Kdyby se kvůli té vůni nezastavil, šel by přímo do ní.



Rozhodl se okamžitě jet zpět do San Giovanni Rotondo, aby otci Piovi poděkoval. Když dorazil do kláštera, otec Pio, který ho nikdy předtím neviděl, mu s úsměvem řekl: „Synu můj! Podívej se, kde ses to coural!“



Pod matrací



Žena trpěla strašlivými migrénami, až se rozhodla dát si pod polštář fotografii otce Pia, doufajíc, že bolest ustoupí. Trvalo to několik týdnů a bolest neustupovala. Nakonec, v opravdovém italském temperamentu, vykřikla: „Otče Pio! Když mě nechceš zbavit bolesti, dám tě za trest pod matraci!“



Po několika měsících odjela do San Giovanni Rotondo, aby se vyzpovídala otci Piovi. Sotva si klekla před zpovědnici, mnich se na ni přísně podíval, prudce vstal a zabouchl dveře zpovědnice. Žena byla v šoku. Po chvíli se dveře opět otevřely a otec Pio s úsměvem řekl: „To se ti nelíbilo, že? Mně se taky nelíbilo, že jsi mě dala pod matraci!“



Rada otce Pia



Argentinský kněz slyšel mnoho o radách otce Pia, a tak se rozhodl odcestovat do Itálie, aby od něj dostal duchovní vedení. Když dorazil, vyzpovídal se otci Piovi, ale vrátil se domů bez jakékoli rady.



Byl zklamaný a říkal: „Nechápu, proč mi otec Pio nic neřekl. Jel jsem kvůli němu až z Argentiny! Koneckonců, on čte ve svědomí každého člověka a věděl, že chci radu!“



Stěžoval si tak dlouho, až se ho jeho farníci zeptali: „Otče, jste si jistý, že vám otec Pio nic neřekl? Možná udělal nějaké zvláštní gesto?“



Kněz si nakonec vzpomněl, že ho otec Pio požehnal velmi pomalu, až měl pocit, že to nikdy neskončí.



„To je ta rada!“ vykřikli farníci. „Když nám žehnáte vy, Otče, děláte to tak rychle, že to ani nevypadá jako kříž.“ Kněz byl potěšen. Nakonec dostal vedení, o které žádal – velmi originálním způsobem.



Strážce a zloději



V jedné římské čtvrti řádili zloději. Jeden z obyvatel se bál opustit svůj dům kvůli cestě za otcem Piem. Nakonec se rozhodl jet, ale předtím se modlil: „Otče, jedu za tebou, ale ty se mi postarej o dům…“



V San Giovanni Rotondo se vyzpovídal otci Piovi. Druhý den se k němu přiblížil a chtěl ho pozdravit, ale otec Pio mu řekl: „Ještě jsi tady? Potím se, jak držím tvé dveře!“



Muž se vrátil domů a zjistil, že se zloději pokusili vloupat dovnitř a poškodili zámek – ale nic nechybělo.



Bota



Muž trpěl hroznými bolestmi zubů. Jeho manželka mu řekla: „Proč se nepomodlíš k otci Piovi, aby ti pomohl? Máš tady jeho obrázek, modli se.“ Muž rozzlobeně řekl: „Mám takovou bolest a mám se jen modlit?“ Vzal botu a hodil ji silou po obrázku otce Pia.



O několik měsíců později se ho manželce podařilo přesvědčit, aby jel za otcem Piem. Když se vyzpovídal a přiznal všechny své hříchy, otec Pio se ho zeptal: „Na nic dalšího si nevzpomínáš?“ „Ne,“ odpověděl muž. „Opravdu? A co ta bota, kterou jsi mi hodil do obličeje?“



Velké, velké požehnání



Duchovní dcera otce Pia zůstala tři týdny v San Giovanni Rotondo. Nechtěla odjet do Švýcarska bez zpovědi, ale nemohla se k němu dostat. Byla velmi smutná. Vzpomněla si však, že otec Pio každý den žehná věřícím z okna své cely.



Rozhodla se, že před odjezdem aspoň dostane požehnání. Cestou si stále opakovala: „Chci velké, velké požehnání pro sebe.“ Když dorazila, lidé už odcházeli, otec Pio už požehnal a mával kapesníkem z okna.



Skupina žen jí řekla, že už nemá cenu čekat. Ale žena si klekla na zem a dál si opakovala: „Chci jen velké, velké požehnání.“



Po několika minutách se okno znovu otevřelo a otec Pio požehnal věřícím – tentokrát mával prostěradlem místo kapesníku. Všichni se začali smát. Jedna žena řekla: „Otec Pio je blázen!“ Ale duchovní dcera se rozplakala, protože věděla, že to „velké, velké požehnání“ bylo jen pro ni.



Myslíš, že si ji vezmu já?



Otec Pio sloužil svatební mši. Když přišel rozhodující okamžik, ženich nebyl schopen říct „ano“ – byl přemožen emocemi.



Otec Pio chvíli čekal, usmíval se a snažil se ho povzbudit. Když ale nic nezabíralo, nahlas řekl: „Tak už řekni ano. Nebo si myslíš, že si ji vezmu já?“

Zázraky otce Pia, které pohladí duši

Askeze je duchovní úsilí nebo praxe zaměřená na dosažení ctnosti a křesťanské dokonalosti. Slovo pochází z řeckého „askesis“, což znamená cvičení nebo trénink a původně se používalo v souvislosti s atletickým tréninkem. První křesťané toto slovo převzali pro označení duchovních cvičení, která praktikovali, aby posílili své ctnosti.



Askeze zahrnuje různé formy sebezáporu a pokání, které mají jednotlivci pomoci ovládnout jeho tělesné touhy a vášně, aby žil v souladu s duchem. Askeze by však neměla být zaměňována s přísností nebo nadměrným tělesným pokáním. Pravá askeze se zaměřuje na vnitřní růst a duchovní sílu, nikoli pouze na vnější projevy pokání.



V kontextu křesťanské teologie je askeze nezbytná pro duchovní pokrok a dosažení křesťanské dokonalosti. Zahrnuje praktikování duchovních a morálních cvičení, která vedou k osvojení ctností a posílení vlády vůle nad vlastním jednáním. Tímto způsobem askeze pomáhá jednotlivci růst ve víře a duchovní zralosti.



Zdroj: catholicculture.org / newadvent.org / katechismus

Askeze – co to je?

Svatý Pius V., svatý papeži a neúnavný reformátore, oroduj za nás v našem úsilí žít věrně, disciplinovaně a pokorně. Přimlouvej se za nás, abychom rostli v úctě ke svátostem, vytrvali v pravdě a zůstali odvážní při obraně víry. Kéž stejně jako ty nacházíme sílu v modlitbě a radost ze služby Božímu lidu. Amen.

Krátká modlitba ke svatému Piu V.

Papež svatý Pius V. se narodil jako Antonio Ghislieri v roce 1504 v italském Bosku. Vyrůstal ve skromných poměrech, v patnácti letech vstoupil do dominikánského řádu a byl známý svou hlubokou zbožností, láskou k prostotě a oddaností pravdě. V církvi postupně stoupal a nakonec byl v roce 1566, v době velkých otřesů po protestantské reformaci, zvolen papežem. Jako papež provedl reformy tridentského koncilu, standardizoval římský misál a breviář a pracoval na očistě a obnově kléru i laiků. Prosazoval také růženec, vedl křesťanskou alianci, která porazila osmanské loďstvo v bitvě u Lepanta, a po celou dobu svého pontifikátu byl vzorem osobní svatosti. Papež svatý Pius V. zemřel v roce 1572 a byl kanonizován v roce 1712.



Praktické lekce:



Lekce 1: Udržujte svůj modlitební život strukturovaný: Pius V. standardizoval liturgii, aby vnesl do církve jasnost a jednotu. Vytvoření konzistentní modlitební rutiny v každodenním životě, jako jsou ranní oběti, růženec nebo noční modlitba, může ukotvit váš den a udržet vás soustředěné na Boha.



Lekce 2: Stůjte pevně ve svém přesvědčení: Při prosazování reformy čelil odporu, ale neustoupil. V moderním životě, ať už prosazujete své hodnoty v práci, nebo děláte morální rozhodnutí, která nejsou populární, nám jeho příklad připomíná, že máme stát pevně a čestně.



Lekce 3: Zjednodušujte a sloužte: Pius V. žil jednoduše a zůstal skromný, přestože zastával nejvyšší církevní úřad. Zvolte si jednoduchost, kde můžete &#8211; ukliďte si domov, trávte méně času u obrazovek nebo se dobrovolně věnujte druhým, místo abyste se neustále zabývali materiálními záležitostmi.

Papež svatý Pius V. – životopis

Přečtěte si zamyšlení Maury Roan McKeeganové o tom, proč je důležité učit děti odpouštět.



Neboť jestliže odpustíte lidem jejich poklesky, odpustí i vám váš nebeský Otec. Jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše hříchy. (Mt 6,14–15)



Když přemýšlíme o tom, jak se dostat do nebe, mnohé napadne důležitost pokání. Víme, že musíme říct: „Je mi to líto,“ a učíme to i děti. Někdy se ale při zdůrazňování pokání zapomíná na druhou stranu – odpuštění. Jak nám připomíná evangelium, nestačí litovat jen své vlastní hříchy – máme také odpouštět druhým, pokud chceme, aby Bůh odpustil nám. A protože milujeme své děti a chceme jim zajistit nebe, musíme je nejen naučit lítosti, ale také odpuštění.



Jak pomáháme dětem naučit se odpouštět? Učíme je zavázat si tkaničky, obléknout tričko nebo si vyčistit zuby – tyto praktické lekce mají jasné kroky. Jakmile se je naučí, nemusíme je učit znovu. Ale odpuštění? To je nekončící proces. I my dospělí se znovu a znovu učíme odpouštět. Je to lekce na celý život.



Existují určité konkrétní věci, které dětem mohou pomoci naučit se odpouštět. Mezi nimi je i svátost smíření. Nic nám neposkytne lepší pochopení milosrdenství než skutečný účinek milosti v našich životech. A kromě svátostné milosti existuje i několik dalších nápadů:



<h3 class="wp-block-heading">1. Učte děti říkat: „Odpouštím ti,“ když někdo řekne: „Je mi to líto.“</h3>



Na slovech záleží. Ježíš je Boží Slovo – a my máme možnost Ho napodobovat slovy, která říkáme. Naše kultura zdůrazňuje výrazy jako „prosím“ nebo „děkuji“, ale už méně se učíme správně odpovídat. Když někdo řekne „děkuji“, odpovědi bývají „v pohodě“, „jo“, „OK“, „hmmm“. Ale tyto odpovědi nenesou stejný význam jako třeba „nemáš zač“ nebo „rádo se stalo“.



Podobně je to i s omluvami. Když někdo řekne: „Je mi to líto,“ často slyšíme odpověď typu „to je v pořádku“ nebo jen pokývnutí hlavou. Ale často chybí odpověď, která znamená nejvíc: „Odpouštím ti.“ Žádná jiná odpověď nemá tak hluboký význam jako tato dvě slova. Je to jednoduchá, ale silná fráze – mocná lekce pro děti, aby říkaly: „Odpouštím ti,“ když někdo projeví lítost.



Nemůžeme je však nutit, aby říkaly něco, čemu samy nevěří (nebo abychom je nutili lhát), takže nakonec je to na nich. Ale můžeme je povzbuzovat a vysvětlovat jim, proč jsou pokání a odpuštění důležité. Můžeme s nimi sdílet Ježíšova slova o odpuštění a modlit se, aby se naučily odpouštět. Můžeme jim říct, že to nebude vždy snadné, ale že když to udělají upřímně, vyhrají boj proti nepříteli duší. A časem překonají pokušení odmítnout odpuštění a vysloví slova, která je těžké říct. Sami můžeme tato slova používat jako vzor pro děti i ostatní, kdykoli se naskytne příležitost.



<h3 class="wp-block-heading">2. Dejte jim druhou šanci (třetí, čtvrtou nebo sedmdesátou sedmou)</h3>



Před několika měsíci jsem seděla s dětmi na mši za jednou maminkou, která tam byla se svými dětmi. Byla očividně unavená a podrážděná chováním svého nejmladšího syna. V jednu chvíli ho pokárala, že lezl po lavici, a řekla mu, že po mši nedostane koblihu. „Prosím, mami,“ zašeptal zoufale, „prosím, budu už hodný! Prosím!“ Očividně litoval, ale jeho matka zůstala tvrdá. Řekla, že už nemá šanci, protože se choval příliš zle.



Nechtěla jsem je poslouchat – raději bych se soustředila na oltář – ale tahle scéna se odehrávala přímo přede mnou. Nechci tu maminku soudit – vím, jaké to je být vyčerpaná a podrážděná. Ale z pohledu třetí osoby – dítě se nechovalo tak hrozně, jen dětinsky – a myslím, že by bylo šťastnější, kdyby mu odpustila a dala druhou šanci. V duchu jsem jí říkala: „Dej mu ještě šanci!“ Nejen kvůli dítěti – ale i kvůli sobě. Mohla najít větší pokoj v milosrdenství než ve zlosti. Bůh nám dává znovu a znovu příležitost napravit se po tom, co jsme Ho zranili. A stejně tak i my můžeme prokazovat toto milosrdenství svým dětem – obzvlášť během mše, kde je tak důležité učit se pozitivním emocím.



U nás doma, když dám dítěti druhou šanci, často řeknu něco jako: „No, protože je neděle, den milosrdenství, smiluji se nad tebou a dám ti druhou šanci.“ Nebo: „Bůh je k nám vždycky milosrdný, proto i já ti ukážu stejné milosrdenství.“ Jedno z mých mladších dětí se podle toho naučilo říkat: „Dáš mi další šanci, když je dnes den milosrdenství?“ A vždycky se pak na sebe usmějeme. Když necháme odpuštění a milosrdenství volně plynout, všechno jde snáz. (A děti tak budou vyrůstat s vědomím, že i ony mají být lepší.)



<h3 class="wp-block-heading">3. Nechte je odpouštět druhým</h3>



Důležité je vědět, že děti se učí nejen tím, co říkáme, ale ještě více tím, co děláme. Možná nemáme často šanci ukázat dětem, jak odpouštíme velké urážky – ale život nám dává mnoho příležitostí ukázat jim, jak odpouštíme v malých věcech.



Před několika měsíci jsem jela s dětmi v autě, když jeden řidič udělal nebezpečný manévr a mohl způsobit nehodu. Auto jsem naštěstí zvládla, ale naštvaně jsem poznamenala, že ten řidič „je idiot“. Uprostřed hněvu na člověka, který nás ohrozil, mi Duch Svatý připomněl, že je to příležitost ukázat dětem lepší reakci. Zhluboka jsem se nadechla a řekla něco jako: „Jsem opravdu naštvaná, že nás ohrozil, ale neměla jsem ho tak nazvat. Co jsem měla udělat, je modlit se za něj. Tak to teď udělám. Pane, prosím, pomoz tomu člověku být lepším řidičem. Odpouštím mu a prosím tě, ať ho i ostatní ochráníš na cestách.“



Ne vždycky to zvládnu, ale když se naskytne příležitost, můžu říct, že děti opravdu vnímají, co říkáte. Když je na vás pokladník v obchodě hrubý, když vás někdo předběhne ve frontě, nebo když vám přítel řekne něco bolestivého – všechny tyto těžké chvíle se mohou stát vzpomínkami, které si děti odnesou. A když zareagujeme správně, pomůže jim to jednou odpouštět i ve vlastním životě.



Pokud se děti naučí od nás říkat: „Odpouštím ti,“ dávat druhou šanci, odpouštět a modlit se za ty, kdo je zranili, pak mohou šířit toto světlo dál. Každé úsilí, kterým přinášíme odpuštění druhým, nese ovoce – nejen v přítomnosti, ale i pro budoucí generace. Každý z nás se musí snažit odpouštět křivdy a modlit se, aby i nám Bůh odpustil ty naše.



Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i vám odpustil Bůh v Kristu!

Kategorie