Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Svatý Bernard (1090-1153) byl významným středověkým teologem a významnou osobností cisterciáckého mnišského řádu. Byl jedním ze šesti velmi nadaných synů francouzského šlechtice.



Po jistém váhání vstoupil Bernard v roce 1111 do cisterciáckého řádu a přesvědčil čtyři své bratry a dvacet sedm svých přátel, aby šli s ním. O několik let později byl Bernard vyslán, aby založil nový klášter v Clairvaux, který pak pod jeho vedením vzkvétal a významně přispěl k obnově církve.



Svatý Bernard byl navzdory svému chatrnému zdraví plodným spisovatelem a jeho široký věhlas ho přivedl do řady náboženských sporů a disputací doby. Ačkoli byl osobně dobročinný a laskavý, byl i hrozivým oponentem a nešetřil útoky na nespravedlnost (např. nadměrný přepych mezi duchovními nebo pronásledování Židů).



Bernard byl velkým teologem a ve svých kázáních a spisech se opíral zejména o Bibli, „ani ne tak proto,“ jak říkal, „aby vyložil slova, ale aby se dotkl srdcí lidí“. Bernard byl kanonizován pouhých jednadvacet let po své smrti v roce 1153 a v roce 1830 byl prohlášen doktorem (vynikajícím a spolehlivým učitelem) církve.

Svatý Bernard – životopis

Francouzský kněz svatý Jan Eudes (1601-1680) založil dva řeholní řády a podporoval úctu k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Vstoupil k oratoriánům a ve čtyřiadvaceti letech byl vysvěcen na kněze.



Během několika epidemií v Normandii se věnoval péči o nemocné (žil v obrovském sudu uprostřed pole, aby nenakazil své spolubratry řeholníky).



Později začal Jan vést misie v mnoha různých farnostech; díky svým kazatelským a zpovědnickým schopnostem byl velmi úspěšný, ale všiml si, že místní duchovní jsou ve své službě často neefektivní kvůli nedostatečnému vzdělání. Jan nabyl přesvědčení, že je třeba ve větším měřítku zavést semináře pro přípravu kněží, a za tímto účelem založil nový řeholní řád &#8211; Kongregaci Ježíše a Marie.



Jednoho dne Janovi žena, která se starala o několik napravených prostitutek, vyčítala: „Kam jsi se to vydal? Asi do nějakého kostela, kde se budeš dívat na obrazy a myslet si, že jsi zbožný. A přitom se po tobě celou dobu chce, abys těm ubohým stvořením zařídil slušný dům.“ Jana tato slova zasáhla, a proto založil sestry Panny Marie Milosrdné a Útočiště, které se aktivně staraly o potřeby těchto žen.



Jan je známý především svými spisy o Nejsvětějším Srdci Páně; představoval Krista jako zdroj svatosti a Marii jako vzor křesťanského života. Svatý Jan Eudes zemřel ve věku sedmdesáti devíti let a později byl prohlášen za otce úcty k Nejsvětějšímu Srdci.

Svatý Jan Eudes – životopis

Svatá Helena Konstantinopolská (248-338) je známá především jako matka císaře Konstantina, prvního křesťanského císaře v Římě. O jejím raném životě toho historici vědí jen málo, ale předpokládá se, že pocházela ze skromných poměrů. Jako mladá žena se provdala za Konstantia Chlora, římského vojenského tribuna a místodržitele. Oba se stali rodiči Konstantina, budoucího velkého císaře.



Asi devatenáct let po Konstantinově narození se Konstantius Chlorus s Helenou rozvedl, aby se oženil s dcerou císaře Maximiána. Konstantius nastoupil na císařský trůn Západořímské říše v roce 286. Ale zatímco pro jeho kariéru to mohlo být dobré, Helena zůstala bez manžela.



Když Konstantina v roce 306 jeho vojska prohlásila císařem, byl stále pohanem. Zdá se však, že Helena po rozvodu objevila křesťanskou víru. V této době křesťané stále trpěli pronásledováním. Bylo to pro ni riskantní, a to i jako pro matku císaře. Konstantin přijal křesťanství později po úspěšné bitvě u Milvijského mostu, kde spatřil kříž a nepochybně si vzpomněl na svou matku. Milánským ediktem z roku 313 dal Konstantin křesťanům plná práva a ochranu v rámci říše.



Helena využila svého vlivu jako císařovna k podpoře křesťanské víry a zakládala kostely po celé říši, z nichž mnohé existují dodnes. S finanční podporou svého syna podnikla Helena pouť do Svaté země s cílem nalézt relikvie. Přestavěla také kostely v Jeruzalémě a zbořila pohanský chrám postavený nad Kristovým hrobem. O její pouti píše biskup Eusebius z Cesareje:



Zvláště hojné byly dary, kterými obdarovávala nahé a bezbranné chudé. Některým dala peníze, jiným hojné zásoby šatstva; některé vysvobodila z vězení nebo z trpkého otroctví dolů, jiné vysvobodila z nespravedlivého útlaku a další zase vrátila z vyhnanství.



Právě ve Svaté zemi Helena zázrakem objevila místo, kde se nachází pravý kříž. Díky spisům historiků se jí podařilo najít Golgotu a objevila tam tři kříže. Z města byla přivedena žena na pokraji smrti, která se křížů dotkla. Po dotyku třetího kříže se uzdravila a ten byl prohlášen za pravý kříž. Relikvie pravého kříže se dnes nacházejí po celém křesťanském světě.



Svatá Helena opustila v roce 327 Jeruzalém a s relikviemi zamířila do Říma. Její palác v Římě se na Helenin pokyn stal křesťanskou bazilikou pro relikvie. V roce 338 zemřela se svým synem po boku.



Nejlépe shrnuje život svaté Heleny Konstantinopolské autorka Julie Onderko: Kdo by si byl pomyslel, že věci dopadnou tak, jak dopadly? Helena, která se narodila jako prostá žena, se nakonec stala nejmocnější ženou světa. Právě díky svému nepříliš ideálnímu mateřství se stala císařovnou Helenou Augustou. Během velkého pronásledování byla křesťankou, aby se později zasloužila o christianizaci celé Římské říše. A jako velmi stará žena snášející nejhorší osobní tragédii a veřejné ponížení utrpěla ránu, která by většinu lidí zlomila a zahořkla. Svatá Helena na tuto situaci reagovala tím, že se obrátila k Pánu a přijala své jedinečné poslání.

Svatá Helena – životopis

Svatý Štěpán Uherský (975-1038) sehrál důležitou roli při christianizaci své země. Štěpán se narodil jako pohan, ale v mládí se spolu se svým otcem, vévodou Gézou, nechal pokřtít českým biskupem svatým Adalbertem z Prahy. Ve dvaceti letech se Štěpán oženil s Giselou, sestrou císaře Jindřicha II.



V roce 997 Štěpán nastoupil po svém otci na vévodský trůn a okamžitě začal prosazovat křesťanství (z náboženských i politických důvodů). Poté, co upevnil svou vládu, požádal papeže, aby mu udělil titul &#8222;král&#8220;; stalo se tak o Vánocích roku 1001. 



Štěpán energicky vedl a napomáhal vzniku církve v Uhrách. Zrušil pohanské zvyky (někdy i násilně, neboť to byl dobově uznávaný způsob); zakládal kláštery a napomáhal úsilí o obrácení prostého lidu. Ačkoli byl Štěpán v mnoha ohledech úspěšný, jeho posledních sedm let bylo trpkých. Jeho milovaný syn Emerik (rovněž uctívaný jako světec), kterého pečlivě připravoval jako svého nástupce, zahynul v roce 1031 při nehodě na lovu a jeho příbuzní se bezostyšně přeli o to, kdo z nich bude následníkem trůnu (někteří z jeho synovců se ho skutečně pokusili zabít). Štěpán zemřel v roce 1038; v roce 1083 byli on i jeho syn Emerik kanonizováni.

Svatý Štěpán Uherský – životopis

Maxmilián Kolbe (1894 – 1941) byl v dětství hluboce oddán Panně Marii. Při jedné příležitosti měl vidění, v němž mu Maria nabídla buď bílé roucho, symbolizující čistotu, nebo červené, symbolizující mučednictví. &#8222;Vyberu si obojí,&#8220; odpověděl chlapec. Jeho srdce bylo Pannou Marií uchváceno. Později se modlil, aby až zemře, byl požehnán odchodem ze života v den svátku Nejsvětější Matky.



Maxmilián vstoupil ve třinácti letech do františkánského řádu a v roce 1918 byl vysvěcen na kněze. Po několika letech služby skromného faráře byl otec Kolbe jmenován ředitelem jednoho z největších katolických nakladatelství v Polsku.



Aby mohli lépe &#8222;získávat svět pro Immaculatu&#8220;, využívali bratři svatého Maxmiliána nejmodernější tiskařské a administrativní techniky. To jim umožnilo vydávat nespočet katechetických a zbožných traktátů, deník s nákladem 230 000 výtisků a měsíčník s nákladem přes jeden milion výtisků. Maxmilián založil krátkovlnnou rozhlasovou stanici a plánoval vybudovat filmové studio – byl skutečným &#8222;apoštolem masmédií&#8220;.



Po dobytí Polska Německem v roce 1939 byl (stejně jako mnoho dalších kněží) zatčen, ale brzy propuštěn. Maxmilián se věnoval pomoci židovským uprchlíkům. Když to nacisté zjistili, byl opět zatčen a v roce 1941 poslán do Osvětimi. Tam se snažil jít ostatním vězňům příkladem víry a naděje.



Když jeden z vězňů z tábora utekl, Němci náhodně vybrali deset mužů a odsoudili je k smrti hladem; jedním z nich byl polský seržant Franciszek Gajowniczek, s nímž se Kolbe spřátelil. Páter Kolbe opustil své místo v řadách a požádal velitele o povolení nastoupit na Gajowniczkovo místo. Šokovaný německý důstojník souhlasil a Kolbe a devět dalších lidí bylo odvedeno na smrt. Maxmilián pomáhal ostatním připravit se na smrt. Jako poslední podlehl a zemřel 14. srpna, v předvečer svátku Nanebevzetí Panny Marie.

Svatý Maxmilián Kolbe – životopis

Svatá Jana Františka de Chantal (1572-1641) se narodila v Dijonu ve Francii. Protože její matka zemřela teprve po osmnácti měsících, převzal její výchovu otec (předseda místního parlamentu). Z Jany vyrostla půvabná a kultivovaná mladá žena s veselou povahou. Provdala se za barona de Chantal a stala se matkou šesti dětí (z nichž tři zemřely v dětském věku).



Jako manželka a matka byla Jane velmi šťastná a věnovala se charitativní činnosti. Po osmi letech manželství však její manžel zemřel a ona upadla do období hluboké deprese. Její tchán, ješitný a tvrdohlavý starý muž, donutil Jane a děti, aby s ním žily. Choval se k Jane nevlídně, ale ona přesto zůstala veselá.



V roce 1604 se Jana setkala se svatým Františkem Saleským, velkým biskupem a duchovním autorem. Stal se jejím duchovním vůdcem a vzniklo mezi nimi velmi vřelé, lidské a svaté přátelství. V roce 1607 biskup požádal Janu o pomoc při založení řeholního řádu pro ženy, kterým věk nebo zdravotní stav nedovolovaly vstoupit do přísného životního stylu jiných řeholí. O tři roky později byl založen první klášter řádu Navštívení Panny Marie, jehož ředitelkou se stala Jane.



Ve zbývajících letech svého života musela Jana hodně trpět. Její řeholní řád čelil velké opozici, její přítel svatý František zemřel v roce 1622 a její vlastní syn byl zabit ve válce proti Anglii v roce 1627. Krátce nato Francii zpustošil mor, který zabil její snachu a zetě. Jana a její řád se aktivně starali o nemocné a umírající. Během tohoto období trpěla častými pochybnostmi a pokušeními proti víře, ale zůstala veselá a aktivní a založila mnoho dalších klášterů pro svůj řád. Svatá Jana de Chantal zemřela v roce 1641 a v roce 1767 byla kanonizována.

Svatá Jana Františka de Chantal – životopis

Svatá Klára z Assisi (1193-1253) se narodila ve šlechtické rodině, dvanáct let po narození svého slavného měšťana svatého Františka, který měl na její život zásadní vliv. V osmnácti letech Klára tajně opustila domov a s Františkovou pomocí si zařídila pobyt v benediktinském klášteře. Pokusy její rodiny přesvědčit ji, aby se vrátila domů, byly neúspěšné, a nakonec se k ní připojila její sestra (sv. Anežka) a později ovdovělá matka.



Svatý František je tři ustanovil jako jádro ženské řeholní komunity a vypracoval pro ně „způsob života“, čímž založil řád, který se stal známým jako „klarisky“. V roce 1215 udělil papež Inocenc III. řádu „privilegium majetku“: povolení žít zcela z almužny, bez jakéhokoli osobního nebo společného majetku či příjmů. (Toto privilegium musela klariska později obhajovat před církevními úředníky, kteří měli dobré úmysly a starali se o blaho komunity.)



Klára byla známá jako velká kontemplátorka a svou komunitu vedla po dobu čtyřiceti let. Navzdory vlastnímu přísnému životnímu stylu nabádala ostatní, aby to s pokáním nepřeháněli, protože „naše těla nejsou z mědi“.



Kláru pojilo hluboké duchovní přátelství se svatým Františkem, kterého přežila o dvacet sedm let. Na smrtelné posteli se Klára nechala slyšet: „Odejdi v pokoji, neboť jsi šla po dobré cestě. Jdi beze strachu, neboť ten, který tě stvořil, tě učinil svatou, vždy tě chránil a miloval tě jako matka. Buď požehnán, můj Bože, že jsi mě stvořil.“

Svatá Klára z Assisi – životopis

Svatý Vavřinec byl jáhnem a mučedníkem římské církve ve třetím století. O jeho raném životě není nic známo; v mládí ho jeho poctivost a víra přiměly papeže Sixta II., aby ho pověřil rozdělováním církevních prostředků chudým.



Během pronásledování nařízeného císařem Valeriánem v roce 257 byl papež Sixtus a několik dalších křesťanů zatčeno a usmrceno. [Svátek svatého Sixta a jeho druhů se slaví 7. srpna.]



Vavřinec věděl, že jej samotného brzy stihne stejný osud, a proto shromáždil všechny církevní peníze a rozdal je chudým; dokonce prodal posvátné liturgické nádoby, aby částku navýšil. Když se o tom dozvěděl římský prefekt (státní úředník, obdoba starosty), představil si, že křesťané vlastní obrovský poklad, a požadoval, aby mu ho Vavřinec vydal. Jáhen souhlasil a požádal pouze o tři dny na jeho shromáždění; poté shromáždil velké množství chudých, nemocných, vdov a sirotků. Když prefekt dorazil, Vavřinec prohlásil: „Tady je poklad církve.“ Rozzlobený úředník pak nařídil Vavřincovu okamžitou popravu.

Svatý Vavřinec – životopis

Edith Steinová se narodila 12. října 1891 v německém Breslau (dnes Vratislav, Polsko) jako nejmladší z jedenácti dětí ve zbožné židovské rodině. Zemřela 9. srpna 1942 v plynové komoře v Osvětimi, kam byla poslána, když odmítla zapřít svůj židovský původ.



V roce 1916 dokončila doktorskou práci z filozofie na univerzitě v Göttingenu pod vedením slavného zakladatele fenomenologie Edmunda Husserla. Dne 1. ledna 1922 byla Edith Steinová pokřtěna jako katolička a přijala jméno Tereza.



Dne 14. října 1933, ve svých 42 letech, vstoupila Edith Steinová do karmelitánského kláštera v Kolíně nad Rýnem a přijala řeholní jméno Teresa Benedicta a Cruce &#8211; Tereza, blahoslavená od Kříže -, které odráželo její zvláštní oddanost Kristovu utrpení, Tereze z Avily a Janu od Kříže.



V roce 1933 požádala Vatikán o pomoc pro svou židovskou komunitu. Její život a spisy se zaměřovaly na tajemství radosti v utrpení, vítězství v neúspěchu a umírání a zmrtvýchvstání s Kristem.



V červenci 1942 byla sestra Terezie spolu se svou sestrou Rosou poslána do koncentračního tábora v německém Terezíně, kde 9. srpna 1942 zemřela v plynových komorách Osvětimi. Papež Jan Pavel II. ji 11. října 1998 prohlásil za svatou:



Ke cti Nejsvětější Trojice, k povznesení katolické víry a k podpoře křesťanského života z pověření našeho Pána Ježíše Krista, svatých apoštolů Petra a Pavla i z vlastního rozhodnutí, po náležité úvaze a častých modlitbách o Boží pomoc a po poradě s našimi bratry biskupy prohlašujeme a určujeme, že bl. Terezie Benedikta od Kříže, Edita Steinová, je světice, a zapisujeme ji mezi svaté a rozhodujeme, že má být uctívána v celé církvi jako jedna ze svatých. Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.

Svatá Terezie Benedikta od Kříže – životopis

Zakladatel dominikánského řádu, svatý Dominik (1170-1221), se narodil ve Španělsku, kde získal dobré vzdělání a připravoval se na kněžství. Dominik byl vysvěcen v roce 1206, a když byl jeho biskup Diego jmenován papežským vyslancem u albigenských, byl Dominik vybrán, aby ho doprovázel. Albigenští byli heretickou skupinou v jižní Francii, která věřila, že veškerá stvořená hmota je zlá; odmítali církevní učení a žili prostým, asketickým životem. Svým životním stylem si získali sympatie prostého lidu a snahy církve čelit jejich vlivu byly dříve neúspěšné.



Biskupové Diego a Dominik zvolili nový přístup; pečlivě se připravovali na debaty s albigenskými a sami žili velmi prostě. Po Diegově smrti se Dominik postavil do čela úsilí o obrácení kacířů prostřednictvím kázání, přestože církev se dříve spoléhala na to, že úřady budou proti albigenským používat vojenskou sílu.



V roce 1215 Dominik zorganizoval Řád kazatelů: řeholní společenství mužů žijících prostým způsobem života, kteří se věnovali boji proti kacířství hlásáním poselství lásky a odpuštění. Řád byl schválen Římem v roce 1216, několik let po založení františkánů. (Svatého Dominika a svatého Františka z Assisi spojuje řada legend a jejich řády často úzce spolupracovaly). Svatý Dominik pokračoval v cestování, kázání a práci na posílení svého řádu až do své smrti v roce 1221.

Svatý Dominik – životopis

Římská říše umučila mnoho prvních křesťanů, včetně papeže svatého Sixta ze třetího století a několika dalších členů římské církve. Sixtus byl zvolen římským biskupem (papežem) v roce 257; téhož roku vydal císař Valerián dekret, který křesťanům zakazoval pořádat shromáždění (čímž jim znemožnil legálně sloužit mši).



Dvanáct měsíců po svém zvolení byl Sixtus zatčen, když promlouval ke shromáždění křesťanů na hřbitově mimo Řím (raná církev totiž ještě nemohla legálně vlastnit vlastní budovy). Zatčeni byli také čtyři jáhni včetně svatého Vavřince (10. srpna).



Sixtus a jeho společníci byli usmrceni mečem; římští křesťané ho pohřbili na nedalekém hřbitově svatého Kalista (pojmenovaném podle jiného římského biskupa, který byl sám umučen v roce 222). Svatý Sixtus byl jedním z nejuctívanějších mučedníků rané římské církve.

Svatý Sixtus II. a společníci (mučedníci) – životopis

Během adventu, od svátku svatého Ondřeje do Štědrého dne, se každý den se modlíme následující modlitby (tyto modlitby se tradičně modlí patnáctkrát):



Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.



Buď zdráv a požehnán čas a okamžik, kdy se Boží Syn narodil z nejčistší Panny v betlémské stáji o půlnoci v pronikavém mrazu. V této hodině tě pokorně prosíme, abys vyslyšel naše modlitby, naplnil naše potřeby a požehnal nám.



(Zde uveď svou prosbu…)



Skrze zásluhy našeho Spasitele Ježíše Krista a jeho nejsvětější Matky. Amen.



Otče náš&#8230; Zdrávas, Maria&#8230; Sláva Otci&#8230;



Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.

Svatoondřejská vánoční novéna

Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se.



Bože, náš nebeský Otče, smiluj se nad námi. Bože Synu, Vykupiteli světa, smiluj se nad námi. Bože Duchu svatý, smiluj se nad námi. Bože v Trojici jediný, smiluj se nad námi.



Svatá Maria, oroduj za nás. Svatá Boží Rodičko, oroduj za nás. Svatá Panno panen, oroduj za nás.



Apoštol Ondřej, rodák z Betsaidy v Galileji, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, syn rybáře Jonáše, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, bratr Šimona Petra, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, pokřtěný v Jordánu, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, učedník Jana Křtitele, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, první, kterého Ježíš povolal, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, Ježíšův následovník, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, rybář lidí, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, který přiváděl druhých k Mesiáši, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, muž laskavé povahy, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, muž ochotného ducha, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, spravedlivý a dobrý člověk, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, přítel dětí a starců, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, uzdravovatel lidí z neduhů, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, hlasatel Boží lásky, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, vězeň pro Beránka Božího, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, korunovaný mučednickou smrtí, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, trpělivý v souženích, oroduj za nás. Apoštol Ondřej, milovník kříže, oroduj za nás.



Pane Ježíši, na přímluvu svatého Ondřeje nám pomoz přivádět lidi k tobě. Prosíme tě, vyslyš nás. Pane Ježíši, na přímluvu svatého Ondřeje nám dej, ať jsme dobrými hlasateli evangelia. Prosíme tě, vyslyš nás. Pane Ježíši, na přímluvu svatého Ondřeje nám pomoz předávat víru. Prosíme tě, vyslyš nás. Pane Ježíši, na přímluvu svatého Ondřeje nám pomoz pečovat o potřeby nemocných a opuštěných. Prosíme tě, vyslyš nás. Pane Ježíši, na přímluvu svatého Ondřeje nám pomoz být útěchou pro druhé. Prosíme tě, vyslyš nás.



Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.



V: Ondřej řekl svému bratru Šimonovi: Nalezli jsme Mesiáše. R: A přivedl ho k Ježíšovi.



Modleme se. Všemohoucí Bože, tys povolal svatého Ondřeje, rybáře z Betsaidy, aby se stal rybářem lidí. Dej nám všem tolik odvahy, abychom po jeho vzoru dokázali i my obětovat všechno, abychom přivedli druhé ke Kristu. Pomoz nám na jeho přímluvu sdílet naši víru se všemi, kdo touží po hlubším vztahu s tebou. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista. Amen.

Litanie ke svatému Ondřejovi

Svatý Ondřeji, první učedníku Ježíše Krista, tvé rozhodnutí následovat Pána bylo okamžité a odvážné. Tvé srdce rozpoznalo Boží volání a neváhalo ho následovat. Prosíme tě, dej nám odvahu odpovědět na Boží volání a následovat Ježíše v každém okamžiku našeho života.



Svatý Ondřeji, ty, který jsi přivedl svého bratra svatého Petra k Ježíši, nauč nás, jak sdílet Boží lásku s těmi, které milujeme. Pomoz nám žít podle Boží vůle a ukazovat svým životem na Krista, aby i naši blízcí mohli kráčet cestou spásy.



Svatý Ondřeji, patrone rybářů a národů, prosíme tě, pomáhej nám být ve světě věrnými svědky Krista, který je cestou, pravdou a životem. Tvá odvaha, víra a obětavost jsou nám příkladem, jak žít podle Božích plánů a svěřit se do jeho rukou.



Kéž bychom stejně jako ty dokázali všechno opustit a následovat Pána, kamkoli nás povolá. Prosíme tě o přímluvu, abychom se stali opravdovými rybáři lidí, kteří se srdcem otevřeným Boží vůli přinesou do světa jeho lásku a naději. Amen.

Modlitba ke svatému Ondřejovi

Ondřej, apoštol Ježíše Krista, byl prvním učedníkem našeho Pána. Než přišel k Ježíši, byl Ondřej následovníkem nebo učedníkem Jana Křtitele. Jednoho dne, když se procházel s Janem, šel kolem Ježíš. Když svatý Jan uviděl Ježíše, ukázal na něj Ondřejovi a řekl: „Hle, beránek Boží.“ (J 1,36). Ondřej si uvědomil, že Jan říká, že Ježíš je Mesiáš, kterého všichni očekávali, a spolu s jiným učedníkem se okamžitě vydali za Ježíšem. Když se obrátil a uviděl, že ho následují, Ježíš se jich zeptal: „Co chcete?“ (J 1,38). Načež se zeptali, kde se Ježíš zdržuje. Ježíš odpověděl: „Pojďte a uvidíte.“ (J 1,38). Ondřej brzy přivedl k Ježíši svého bratra Šimona (sv. Petra), aby se také stal jeho učedníkem.



Ondřej a jeho bratr Šimon byli rybáři a jednoho dne, když s otcem opravovali rybářské sítě na své lodi, přišel kolem Ježíš a požádal je, aby šli s ním. Okamžitě opustili svého otce, loďku i své zaměstnání a následovali našeho Pána Ježíše, který jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ (Mt 4,19).



Předpokládá se, že po Ježíšově nanebevstoupení se Ondřej vydal do Řecka hlásat evangelium. Podle velmi staré tradice byl Ondřej ukřižován na kříži ve tvaru písmene X, ke kterému byl přivázán, nikoliv přibit. Údajně trpěl dva dny, než na kříži zemřel.



Svatý Ondřej je patronem Ruska, i když není jisté, zda tam skutečně kázal, a patronem Skotska, kam podle tradice přinesl ve 4. století jeho ostatky sv. Regulus. Je také patronem rybářů.



Praktické lekce:



Lekce 1: Okamžité odpovědné rozhodnutí následovat Ježíše: Ondřej byl prvním učedníkem, který okamžitě reagoval na výzvu, aby šel za Ježíšem. Když pochopil, kdo Ježíš je, neváhal a bez odkladu se rozhodl následovat ho. Tato lekce nám ukazuje, jak důležité je okamžitě odpovědět na Boží volání, ať už nás vede na jakoukoli cestu. Následování Ježíše není vždy snadné, ale rozhodnutí jít za ním vyžaduje odvahu a víru, že Boží cesta je tou nejlepší pro náš život.



Lekce 2: Sdělování víry s ostatními: Ondřej nejenže následoval Ježíše, ale také přivedl svého bratra Petra k víře. Tato aktivita je příkladem toho, jak bychom měli sdílet svou víru s těmi, kteří jsou nám blízcí. Sdílení evangelia a pozvání ostatních, aby poznali Ježíše, je úkolem každého křesťana. Stejně jako Ondřej, který přivedl svého bratra, máme i my odpovědnost pozvat své blízké do společenství s Kristem a pomáhat jim najít cestu k Bohu.

Svatý Ondřej – životopis

Kromě jiných doktrín akceptoval Kalvín katolickou a biblickou víru ve věčné panenství Panny Marie.



Jan Kalvín měl na dějiny pozdějšího protestantismu pravděpodobně ještě větší vliv než jeho zakladatel Martin Luther. Zachoval mnoho tradičních názorů, ať už doslovných, nebo katolických ve své podstatě. Následující citáty byly převzaty (kromě posledních dvou) z jeho díla Instituce učení křesťanského náboženství.



<ol>
<li>Kalvín věřil, že církev má moc exkomunikovat: „Církev zavazuje toho, koho exkomunikuje, ne tím, že ho uvrhne do věčného zoufalství, ale tím, že odsoudí jeho život a jednání. Církev exkomunikovaného napomíná, že pokud nebude činit pokání, bude odsouzen.“ V tomto případě se církev snaží o to, aby byl exkomunikovaný odsouzen. (IV, 11: 2)</li>



<li>Kalvín věřil, že mimo církev není spásy: „Mimo církev nelze očekávat žádné odpuštění hříchů, žádnou spásu…“ (Institutes, IV, 1: 4).</li>



<li>Kalvín věřil, že svaté přijímání jednou týdně je minimum: „Svátost by mohla být slavena nejvznešenějším způsobem, kdyby se v církvi podávala velmi často &#8211; alespoň jednou týdně.“ (IV, 1). (IV, 17:43)</li>



<li>Kalvín věřil v primát svatého Petra jako vůdce apoštolů: „Není senátu bez konzula, není soudní stolice bez předsedy nebo kancléře, není školy bez děkana, není společnosti bez mistra. Nebylo by tedy absurdní připustit, že apoštolové Petrovi právě takové prvenství přiznali.“ (IV, 6,8)</li>



<li>Kalvín uznal nadřazenost římské církve v raných křesťanských dějinách: „Nechci popírat, že první křesťané shodně prokazují římské církvi velkou úctu a mluví o ní s úctou… a pevněji se drží učení, které bylo kdysi vydáno…“ (IV, 6,16).</li>



<li>Kalvín věřil ve věčné trvání církve: „Stále věřím, že v církvi pravda nikdy nezanikne…“ (IV, 9,13).</li>



<li>Kalvín nenáviděl denominace a sektářství: „Proto se církev nazývá katolická nebo všeobecná (Augustin, 48), protože dva nebo tři nemohou vzniknout, aniž by se Kristus rozdělil. A to je nemožné. Všichni Boží vyvolení jsou v Kristu tak sjednoceni, že jsou závislí na jedné hlavě…“ (IV, 1: 2).</li>



<li>Kalvín se domníval, že svátosti vyvolávají skutečné, blahodárné účinky: „Tím, že jsou jimi poznamenány, udržují, živí, potvrzují a posilují naši víru.“ (IV, 14,7). „Svatým přijímáním těla a krve do nás Kristus přenáší svůj život a proniká do našich kostí a morku…“ (IV, 17, 10).</li>



<li>Kalvín učil, že existuje něco jako svaté, posvátné místo: „Bůh … sestupuje, aby se nám přiblížil. Nemění své místo a nepůsobí na nás pozemskými prostředky, ale spíše nás pozvedá ke své nebeské slávě…“ (IV, 1,5).</li>



<li>Kalvín věřil, že člověk může být prostředníkem či zprostředkovatelem spásy: „Svatý Pavel si na několika místech připisuje titul Božího spolupracovníka (1 Kor 3,9)“ (IV, 1: 6).</li>



<li>Zdá se, že Kalvín přijal pojem křestního znovuzrození: „…odpuštění, kterého se nám při prvním znovuzrození dostává pouze křtem. Naše hříchy byly vyběleny Kristovou krví“. (IV, 15: 4)</li>



<li>Kalvín schvaloval umrtvování těla jako duchovně prospěšné: „Tak jako se dříve obvinění měli ve zvyku pokořovat, nosit hrubé a drsné oděvy, truchlit a postit se, tak nepochybně tyto úkony patří stejně i do naší doby, kdykoli to stav našich věcí vyžaduje.“ (IV, 4). (IV, 12,17)</li>



<li>Kalvín věřil, že mezi svatou eucharistií a spásou existuje hluboká příčinná souvislost: „Samo tělo, v němž žije, nám dává život, abychom měli podíl na nesmrtelnosti. Tímto pokrmem jsou věřící vzkříšeni k věčnému životu“. (IV, 17, 8); … pokrm věčného života.“ (IV, 17, 19); … eucharistie zajišťuje nesmrtelnost našich těl. (IV, 17, 32)</li>



<li>Kalvín věřil, že antikoncepce je velkým hříchem: „Je hrozné promarnit život bez pohlavního styku mezi mužem a ženou. Úmyslné vyhýbání se čistému a úplnému pohlavnímu styku je dvojnásob hrozné. Takovým činem muž zmaří naděje své rodiny a zabije dceru nebo syna, kterého mohl očekávat. Tato hříšnost je velmi závažná a Duchem svatým odsouzená.</li>



<li>Kalvín přijal katolickou a biblickou víru o Mariině věčném panenství: „[Mt 1,25:] Závěr, který Helvidius (autor díla napsaného před rokem 383 proti víře v Mariino věčné panenství) vyvodil z verše Mt 1,25, byl, že Maria zůstala pannou až do svého prvního porodu a že pak měla se svým mužem další děti. Podle Kalvína však z těchto slov nelze vyvodit žádný správný a dobře zdůvodněný závěr. Co se stalo po narození Krista? Je nazýván „prvorozeným“, ale toto označení slouží pouze k tomu, aby nás informovalo, že se narodil z panny. O tom, co se stalo potom, nás Helvidius již neinformuje.</li>
</ol>

Kategorie