Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Svatá Faustyna Kowalská se narodila v Polsku v roce 1905 a vyrůstala ve skromné a zbožné katolické rodině. Od mládí cítila silné volání k řeholnímu životu a ve dvaceti letech vstoupila do Kongregace sester Panny Marie Milosrdné. Ačkoli žila prostým životem jeptišky a zastávala různé funkce, například kuchařky a zahradnice, její hluboké duchovní zkušenosti nakonec ovlivnily celou církev.



V letech 1931-1938 měla svatá Faustyna řadu vidění, v nichž jí Ježíš zjevil své poselství o Božím milosrdenství. Pověřil ji, aby šířila úctu k jeho milosrdenství, zejména prostřednictvím obrazu Božího milosrdenství, svátku Božího milosrdenství (slaví se v neděli po Velikonocích) a kaple Božího milosrdenství. Navzdory počátečním potížím a odporu zůstala svatá Faustyna svému poslání věrná. Její deník Boží milosrdenství v mé duši zaznamenává její rozhovory s Ježíšem a je významným duchovním textem o nekonečném Božím milosrdenství.



Svatá Faustyna zemřela v roce 1938 ve věku 33 let a v roce 2000 ji papež Jan Pavel II. kanonizoval. Její poselství o Božím milosrdenství stále inspiruje miliony lidí na celém světě a vyzývá je k důvěře v Boží milosrdenství a k praktikování milosrdenství ve vlastním životě.



Praktické lekce:



Lekce 1: Rozšiřujte milosrdenství v každodenních interakcích: Faustyna nás učí prokazovat milosrdenství v malých každodenních okamžicích. Ať už je to nabídnutí odpuštění, když někdo udělá chybu, trpělivost ve frustrujících situacích nebo projevení laskavosti někomu, kdo má těžký den, prožívání milosrdenství může proměnit náš život i životy druhých.



Lekce 2: Důvěra v Boha uprostřed nejistoty: Faustyna důvěřuje Ježíši, zejména když čelí těžkostem nebo nedorozuměním, a připomíná nám, že se máme opřít o Boha, když se nám zdá, že je život zdrcující. Ať už se potýkáte s osobní výzvou nebo si nejste jisti svou budoucností, její příklad nás povzbuzuje k tomu, abychom si opakovali její jednoduchou modlitbu: „Ježíši, důvěřuji Ti.“ Tato důvěra dává pokoj i v těch nejtěžších chvílích.

Svatá Faustyna Kowalská – životopis

Svatý František z Assisi se narodil v roce 1181 v Itálii a jako syn bohatého obchodníka žil bohatým a privilegovaným životem. V prvních letech života si František užíval bezstarostného a materialistického životního stylu. Řada duchovních zážitků, včetně vidění v rozpadajícím se kostele San Damiano, kde k němu promluvil Kristus a požádal ho, aby „obnovil můj kostel“, však vedla k hluboké proměně. Zřekl se svého dědictví a začal žít radikální chudobou, prostotou a službou druhým.



František založil řád menších bratří, obecně známý jako františkáni, který se hlásil k pokoře, lásce k chudým a péči o stvoření. Všechny tvory považoval za své bratry a sestry a proslul kázáním ptákům a zvířatům, která považoval za součást Boží rodiny.



František se po celý život věnoval co nejtitěrnějšímu životu podle evangelia a sloužil nemocným, malomocným a nejzranitelnějším. Jeho pokora, radost a hluboké spojení s Bohem prostřednictvím přírody z něj učinily jednoho z nejoblíbenějších světců v historii.



Praktické lekce:



Lekce 2: Péče o stvoření a druhé: Františkova láska ke všem Božím stvořením nám připomíná, abychom byli správci životního prostředí. V každodenním životě můžeme recyklovat, snižovat množství odpadu a vybírat si ekologicky šetrné výrobky. Také nás vybízí, abychom byli laskaví a ohleduplní ke všem, od sousedů až po zvířata, a uznávali důstojnost všech živých bytostí.



Lekce 1: Zjednodušte svůj život: František, který se rozhodl žít v chudobě, nás učí, jakou hodnotu má zjednodušování vlastního života. Prakticky to může znamenat, že si uklidíme své domovy, budeme méně utrácet za nepotřebné věci nebo budeme dbát na svou spotřebu. Zaměříme-li se na to, na čem skutečně záleží &#8211; na rodinu, víru a společenství &#8211; můžeme snížit stres a prohloubit svůj vztah s Bohem.

Svatý František z Assisi – životopis

Svátek andělů strážných, který se slaví 2. října, je oslavou víry, že Bůh přidělil každému člověku anděla, který nad ním bdí a nabízí mu vedení, ochranu a pomoc na cestě životem. Tato tradice, hluboce zakořeněná v Písmu, odráží Boží lásku a péči o lidstvo. V Žalmu 91,11 se píše: „Neboť on přikáže svým andělům, aby tě střežili na všech tvých cestách,“ což zdůrazňuje roli andělů jako ochránců.



Mnoho katolíků se již od útlého věku učí o svém andělu strážném, často prostřednictvím modliteb, jako je např. modlitba „Anděl Páně“. Tito andělé jsou více než vzdálené nebeské bytosti; jsou aktivními účastníky našeho života, vedou nás k dobru a pomáhají nám vyhnout se zlu. Svátek Andělů strážných nám připomíná stálou péči a přítomnost těchto nebeských bytostí, jejichž posláním je pomáhat nám dosáhnout nebe.



Praktické lekce:



Lekce 1: Pamatuj, že nikdy nejsi sám: V ruchu a výzvách každodenního života je snadné cítit se zahlcený nebo izolovaný. Andělé strážní nám připomínají, že nikdy nejsme skutečně sami, a to ani v těch nejtemnějších nebo nejstresovějších chvílích. Když cítíte úzkost nebo nejistotu, zastavte se a požádejte svého anděla strážného o pomoc. Tento malý čin vám může poskytnout útěchu a klid a pomoci vám cítit se v těžkých chvílích podporováni.



Lekce 2: Zůstaňte bdělí vůči dobru: Stejně jako nás naši andělé strážní vedou na správnou cestu, můžeme si pěstovat povědomí o drobných pobídkách nebo inspiracích, které dostáváme v každodenním životě. Ať už je to vnitřní pocit, že máte oslovit někoho v nouzi, vyhnout se špatnému rozhodnutí nebo nabídnout vlídné slovo, tyto okamžiky mohou být vlivem vašeho anděla strážného. Začněte každý den prosbou o vedení svého anděla, aby vám pomohl činit lepší rozhodnutí ve všech vašich interakcích.

Andělé strážní

Svatá Terezie z Lisieux, známá také jako „Malý květ“, se narodila ve Francii v roce 1873. Od útlého věku projevovala hlubokou lásku k Bohu a silnou touhu mu sloužit. V patnácti letech vstoupila do karmelitánského kláštera v Lisieux a zasvětila svůj život modlitbě a kontemplaci.



Přestože žila skrytým životem, její spiritualita měla hluboký dopad na svět. Vyvinula takzvanou „Malou cestu“, cestu hledání svatosti prostřednictvím malých každodenních skutků lásky a oběti. Terezie věřila, že k tomu, abyste se zalíbili Bohu, nepotřebujete vykonat velká gesta, ale že pravou svatost lze nalézt v malých věcech konaných s velkou láskou.



Její život, který se vyznačoval pokorou, prostotou a neochvějnou důvěrou v Boží milosrdenství, byl krátký &#8211; zemřela ve 24 letech na tuberkulózu. Přesto se díky její autobiografii Příběh jedné duše rozšířila její spiritualita a stala se jednou z nejoblíbenějších světic katolické církve. V roce 1997 byla svatá Terezie prohlášena doktorkou církve, čímž byla zdůrazněna univerzální hodnota jejího prostého a láskyplného přístupu k životu.



Praktické lekce:



Lekce 1: Dělejte malé věci s velkou láskou: Tereziina „malá cesta“ nás učí, že i ty nejmenší skutky mohou mít velký duchovní význam, pokud jsou konány s láskou. V každodenním životě to znamená, že obyčejné úkony &#8211; mytí nádobí, práce, péče o děti &#8211; můžeme proměnit ve skutky zbožnosti, když je budeme dělat s laskavostí a touhou sloužit Bohu a druhým.



Lekce 2: Čelte každodenním výzvám s důvěrou v Boha: Terezie se potýkala s nemocí, vnitřními zápasy a běžnými obtížemi života v klášteře. Její neustálá důvěra v Boží plán s ní, a to i v utrpení, nás povzbuzuje, abychom své starosti a výzvy, ať už velké či malé, svěřili do Božích rukou. Když věci nejdou podle plánu &#8211; ať už v práci, doma nebo ve vztazích &#8211; můžeme se na chvíli pomodlit a důvěřovat, že nás Bůh provede.

Svatá Terezie z Lisieux – životopis

Jeroným, který se narodil kolem roku 347 n. l. ve Stridonu (dnešní Chorvatsko), proslul svým překladem Bible do latiny, známým jako Vulgáta, který se stal standardním textem západní církve. Jeroným byl učenec a asketa, který zasvětil svůj život studiu Písma a jeho překladu do jazyka přístupného prostému lidu.



Po studiích v Římě a hlubokém obrácení se Jeroným uchýlil do syrské pouště, kde se intenzivně modlil a studoval. Později se přestěhoval do Betléma, kde založil klášter a pokračoval v biblickém bádání. Jeronýmovo dílo mělo zásadní význam pro zpřístupnění Písma latinsky mluvícímu světu a mělo velký vliv na formování západního křesťanského myšlení.



Jeronýmova oddanost přísné biblické vědě a jeho odhodlání překládat Bibli odráží jeho hlubokou lásku k Božímu slovu a touhu zpřístupnit ho všem.



Praktické lekce:



Lekce 1: Závazek k celoživotnímu učení: Jeronýmova oddanost studiu a překladu Bible nás učí, jakou hodnotu má neustálé učení a sebezdokonalování. V každodenním životě si můžeme osvojit tento způsob myšlení tím, že si vyhradíme čas na osobní rozvoj, ať už prostřednictvím četby, kurzů nebo učení se novým dovednostem, které obohatí náš život a umožní lépe sloužit druhým.



Lekce 2: Velkorysé sdílení znalostí: Jeronýmova práce na překladu Bible měla za cíl zpřístupnit Písmo všem. Podobně se můžeme o své znalosti a dovednosti podělit s ostatními, abychom prospěli společnosti. Může to znamenat mentorování kolegy, dobrovolnou výuku nějaké dovednosti nebo prostě nabídnutí užitečné rady na základě našich odborných znalostí.

Svatý Jeroným – životopis

Svátek archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela se slaví 29. září. Tento den vzdává hold těmto třem mocným andělským bytostem, které slouží jako Boží poslové a ochránci.



Svatý Michael je znám jako vůdce nebeských zástupů, často je zobrazován jako anděl bojovník, který bojuje proti silám zla. Hraje klíčovou roli při ochraně věřících a v boji proti duchovním protivníkům.



Svatý Gabriel je anděl zvěstování, známý tím, že doručuje důležitá poselství od Boha. Nejznámější je tím, že Zachariášovi oznámil narození Jana Křtitele a Panně Marii Vtělení.



Svatý Rafael je uznáván jako léčitel a průvodce, je spojován s uzdravením Tobiáše v Knize Tobiášově a vedením na jeho cestě. Jejich role zdůrazňují božskou pomoc, která je nám k dispozici, a jejich přítomnost při vedení, ochraně a uzdravování.



Praktické lekce:



Lekce 1: Hledejte ochranu a vedení ve výzvách: Stejně jako svatý Michael poskytuje ochranu, můžeme i my hledat božskou pomoc v každodenních zápasech. Pokud například čelíte obtížné situaci v práci nebo v osobním životě, věnujte chvíli modlitbě za vedení a ochranu a požádejte svatého Michaela o přímluvu a poskytnutí síly a jasnosti.



Lekce 2: Komunikujte jasně a jednejte moudře: Gabriela jako posla, praktikujte ve svých vztazích jasnou a upřímnou komunikaci. Ať už diskutujete o projektu s kolegy nebo řešíte konflikt s přítelem, snažte se vyjadřovat jasně a pozorně naslouchat druhým, čímž zajistíte efektivní a uctivou výměnu názorů.



Lekce 3: Stanovte si priority v oblasti zdraví a v případě potřeby vyhledejte pomoc: Rafaela jako léčitele, podnikejte aktivní kroky k udržení svého zdraví a pohody. Pokud se necítíte dobře nebo jste ve stresu, neváhejte vyhledat lékařskou radu nebo podporu. Zařaďte do svého denního režimu zdravé návyky a nezapomeňte prosit o vedení a uzdravení prostřednictvím modlitby.

Archandělé Michael, Gabriel a Rafael

Svatý Václav se narodil kolem roku 907 v Čechách (dnešní Česká republika). Českým vévodou se stal v mladém věku, kolem roku 924, po smrti svého otce. Václav byl známý svou zbožností a oddaností křesťanským hodnotám, snažil se prosazovat mír a podporovat církev ve své říši.



Přestože se Václav snažil vést spravedlivě a zavádět ve svých zemích duchovní a sociální reformy, čelil značné opozici ze strany místní šlechty i vlastního bratra Boleslava. Jeho oddanost křesťanským povinnostem a štědrost vůči chudým a církvi ho stavěly do rozporu s těmi, kdo usilovali o moc a bohatství.



V roce 929 byl Václav zavražděn stoupenci svého bratra. Jeho mučednická smrt byla vnímána jako oběť za jeho víru a křesťanskou komunitu. Svatý Václav byl uctíván jako mučedník a světec, oslavovaný pro svou oddanost Bohu a svému království.



Praktické lekce:



Lekce 1: Přednostně pomáhejte těm, kteří to potřebují: Václavova oddanost chudým a podpora církve poukazuje na to, že je důležité dávat v každodenním životě přednost charitativním činnostem. To se může projevovat aktivním zapojením do veřejně prospěšných prací, přispíváním na účely, které podporují méně šťastné, nebo prostě tím, že budeme pozorní k potřebám lidí kolem nás.



Lekce 2: Stůjte pevně za svými hodnotami: Přestože Václav čelil odporu, zůstal pevně oddán křesťanským zásadám. V každodenním životě to znamená zastávat své hodnoty a přesvědčení, i když jsou zpochybňovány. Může to zahrnovat etická rozhodnutí v práci, zastávání se toho, co je správné, ve společenských situacích nebo zachování integrity v osobních vztazích.

Svatý Václav – životopis

Svatý Vincenc z Pauly (též Vincent de Paul), který se narodil v roce 1581 ve francouzské vesnici Pouy, je známý svou oddaností službě chudým a lidem na okraji společnosti. Původně byl Vincenc knězem, který měl před sebou slibnou kariéru, ale jeho život se změnil, když se setkal s drsnou realitou chudoby a utrpení.



V roce 1617 začal Vincenc organizovat charitativní činnost zaměřenou na potřeby chudých v Paříži. Založil misijní kongregaci, známou jako vincentinci, která se zaměřovala na pastoraci a vzdělávání. Spolu se svatou Luisou de Marillac založil řád Dcer milosrdenství, který se věnoval službě chudým a nemocným.



Vincencova práce přesáhla hranice Paříže. Založil řadu charitativních institucí, včetně nemocnic a sirotčinců, a významně se angažoval ve snaze zmírnit utrpení způsobené válkou a hladomorem. Jeho důraz na praktickou, praktickou službu potřebným ho proslavil jako vzor křesťanské lásky a soucitu.



Svatý Vincenc z Pauly zemřel v roce 1660, ale jeho odkaz služby a oddanosti chudým pokračuje prostřednictvím mnoha organizací a iniciativ, které nesou jeho jméno.



Praktické lekce:



Lekce 1: Pravidelně se věnujte dobrovolnictví: Vincenc nás učí, jak důležité je soustavné a praktické dobrovolnictví. Hledejte ve svém okolí příležitosti k pravidelné dobrovolnické činnosti, ať už v místní potravinové bance, útulku nebo komunitním centru. Vaše trvalé nasazení může skutečně změnit životy těch, kteří to potřebují.



Lekce 2: Podporujte místní charitativní organizace: Práce Vincence z Pauly byla založena na uspokojování okamžitých potřeb. Podpořte místní charitativní organizace darováním potravin, oblečení nebo věcí do domácnosti. Kromě toho zvažte organizaci nebo účast na charitativních akcích a sbírkách na podporu těch, kteří neměli tolik štěstí.

Svatý Vincenc z Pauly – životopis

Svatí Kosma a Damián byli bratři-dvojčata, kteří se narodili ve 3. století v Arábii a byli známí svými výjimečnými lékařskými schopnostmi. Lékařskou praxi vykonávali bezplatně, vedeni hlubokou křesťanskou vírou a odhodláním sloužit druhým. Jejich soucit a oddanost léčení z nich učinily oblíbené osobnosti v jejich komunitě.



V období pronásledování pokračovali ve své lékařské práci navzdory rizikům, která s tím byla spojena. Jejich nezištná služba a odmítání přijmout plat si vysloužily obdiv mnoha lidí a nakonec byli pro svou víru umučeni. Díky jejich odkazu uzdravování a štědrosti se stali svatými patrony lékařů a lékárníků.



Praktické lekce:



Lekce 1: Štědře sloužte druhým: Kosma a Damián nás svým odhodláním poskytovat lékařskou péči, aniž by za své služby vybírali poplatky, učí, jak důležitá je velkorysost v každodenním styku. V praxi to může znamenat, že nabídneme své dovednosti a čas na pomoc druhým, aniž bychom za to něco očekávali, například dobrovolně poskytneme své odborné znalosti nebo pomůžeme potřebným v našich komunitách.



Lekce 2: Vyvažujte profesionalitu a soucit: Příklad bratrů nám připomíná, abychom do svého profesního života začlenili soucit. Ať už pracujeme ve zdravotnictví nebo v jakémkoli jiném oboru, můžeme se snažit přistupovat ke své práci s empatií a porozuměním a zajistit, aby naše jednání odráželo péči a úctu k druhým.

Svatí Kosma a Damián – životopis

Svatý Robert Bellarmin se narodil 4. prosince 1542 v Montepulcianu v Itálii. Jako jezuitský kněz a významný teolog sehrál Bellarmin klíčovou roli v období protireformace, kdy hájil katolickou víru proti protestantským výzvám. Po studiích na jezuitské koleji v Římě proslul hlubokým porozuměním církevní nauce a schopností řešit složité teologické otázky.



V roce 1592 byl Bellarmin jmenován arcibiskupem v Capui a později se stal kardinálem. Byl známý svou angažovaností ve vzdělávání a snahou o reformu kléru. Jeho nejslavnější dílo „Disputace proti kacířům“ poskytlo komplexní obhajobu katolického učení a zabývalo se klíčovými otázkami reformace.



Oddanost svatého Roberta Bellarmina jasné a odůvodněné argumentaci, jeho oddanost poslání církve a jeho úsilí o vzdělávání ostatních zanechaly trvalý dopad. Za svůj přínos katolické teologii a vzdělání byl v roce 1930 kanonizován a prohlášen doktorem církve.



Praktické lekce:



Lekce 1: Upřednostněte jasnou komunikaci: Bellarminův úspěch při obhajobě víry pramenil z jeho schopnosti jasně a účinně sdělovat složité myšlenky. V každodenním životě to můžeme uplatnit tak, že se budeme snažit sdělovat své myšlenky a přesvědčení jasně a s respektem, ať už v osobních rozhovorech nebo v profesním prostředí. Tím zajistíme, že naše sdělení budou pochopena, a podpoříme konstruktivní dialog.



Lekce 2: Závazek k neustálému vzdělávání: Robert Bellarmin si cenil vzdělání a vědomostí a zasvětil svůj život studiu a vyučování. Můžeme ho napodobit tím, že si zvykneme na neustálé učení a osobní růst. To může zahrnovat četbu, kurzy nebo vyhledávání mentorů v oblastech našich zájmů nebo profesních oborech, čímž se zdokonalíme ve svých dovednostech a rozšíříme své znalosti.

Svatý Robert Bellarmin – životopis

Svatá Hildegarda z Bingenu se narodila v roce 1098 v německém Porýní. Od mládí prožívala vidění a duchovní vhledy, které ji v patnácti letech přivedly ke vstupu do kláštera. Nakonec se stala abatyší své komunity v Rupertsbergu, kde založila nový klášter.



Hildegarda proslula svými rozsáhlými spisy o teologii, medicíně a přírodních vědách. Její vize, zdokumentované v dílech jako „Scivias“ a „Liber Divinorum Operum“, odhalily její hluboké porozumění Božímu stvoření a jeho plánu s lidstvem. Kromě svých duchovních vhledů byla průkopnicí v oblasti bylinné medicíny a nabízela praktické léky a zdravotní rady založené na jejích znalostech přírodních léčiv.



Pozoruhodný je také její přínos v oblasti hudby, neboť složila značné množství duchovní hudby, včetně hymnů a sekvencí, v nichž se odrážejí její mystické zkušenosti a hluboká zbožnost.



Život svaté Hildegardy byl poznamenán jejím úsilím o propojení víry s každodenním životem, inovativními přístupy k medicíně a prosazováním aktivní role žen v církvi.



Praktické lekce:



Lekce 1: Využívejte své talenty ke službě druhým: Svatá Hildegarda využívala svůj rozmanitý talent &#8211; ať už v oblasti psaní, hudby nebo medicíny &#8211; ke službě svému společenství. To nás učí aktivně využívat své schopnosti a vášně ve prospěch lidí kolem nás. Pokud jste například dobří ve vaření, zvažte možnost podělit se o jídlo s těmi, kdo ho potřebují; pokud jste zdatní v komunikaci, nabídněte pomoc při práci s místní komunitou.



Lekce 2: Zapojte víru do každodenních činností: Hildegardin život je příkladem toho, jak vplést duchovní vhledy do každodenních činností. Uplatněte to tak, že do své rutiny začleníte drobné skutky víry, například začněte svůj den krátkou modlitbou, využijte chvíle klidu k zamyšlení nad svými duchovními cíli nebo se snažte činit etická rozhodnutí ve svých každodenních interakcích a práci.

Svatá Hildegarda z Bingenu – životopis

Je dobře známo, že kapucín ze San Giovanni Rotondo zažil těžké zkoušky, ale i mnoho humoru. Ne každý je známý svým úžasným smyslem pro humor tak jako on!



„Podívej se, kde ses to coural!“



Jeden muž odcestoval do San Giovanni Rotondo, aby se setkal s otcem Piem, ale bylo tam tolik lidí, že se s ním nesetkal a musel se vrátit domů. Když však opustil klášter, ucítil nádhernou vůni vycházející ze stigmat mnicha a cítil se osvěžený a plný nové síly.



O pár měsíců později ucítil stejnou příjemnou vůni při toulkách horami. Zastavil se, upadl do extáze a zhluboka vdechoval tu vůni. Když přišel k sobě, zjistil, že stojí těsně nad propastí. Kdyby se kvůli té vůni nezastavil, šel by přímo do ní.



Rozhodl se okamžitě jet zpět do San Giovanni Rotondo, aby otci Piovi poděkoval. Když dorazil do kláštera, otec Pio, který ho nikdy předtím neviděl, mu s úsměvem řekl: „Synu můj! Podívej se, kde ses to coural!“



Pod matrací



Žena trpěla strašlivými migrénami, až se rozhodla dát si pod polštář fotografii otce Pia, doufajíc, že bolest ustoupí. Trvalo to několik týdnů a bolest neustupovala. Nakonec, v opravdovém italském temperamentu, vykřikla: „Otče Pio! Když mě nechceš zbavit bolesti, dám tě za trest pod matraci!“



Po několika měsících odjela do San Giovanni Rotondo, aby se vyzpovídala otci Piovi. Sotva si klekla před zpovědnici, mnich se na ni přísně podíval, prudce vstal a zabouchl dveře zpovědnice. Žena byla v šoku. Po chvíli se dveře opět otevřely a otec Pio s úsměvem řekl: „To se ti nelíbilo, že? Mně se taky nelíbilo, že jsi mě dala pod matraci!“



Rada otce Pia



Argentinský kněz slyšel mnoho o radách otce Pia, a tak se rozhodl odcestovat do Itálie, aby od něj dostal duchovní vedení. Když dorazil, vyzpovídal se otci Piovi, ale vrátil se domů bez jakékoli rady.



Byl zklamaný a říkal: „Nechápu, proč mi otec Pio nic neřekl. Jel jsem kvůli němu až z Argentiny! Koneckonců, on čte ve svědomí každého člověka a věděl, že chci radu!“



Stěžoval si tak dlouho, až se ho jeho farníci zeptali: „Otče, jste si jistý, že vám otec Pio nic neřekl? Možná udělal nějaké zvláštní gesto?“



Kněz si nakonec vzpomněl, že ho otec Pio požehnal velmi pomalu, až měl pocit, že to nikdy neskončí.



„To je ta rada!“ vykřikli farníci. „Když nám žehnáte vy, Otče, děláte to tak rychle, že to ani nevypadá jako kříž.“ Kněz byl potěšen. Nakonec dostal vedení, o které žádal – velmi originálním způsobem.



Strážce a zloději



V jedné římské čtvrti řádili zloději. Jeden z obyvatel se bál opustit svůj dům kvůli cestě za otcem Piem. Nakonec se rozhodl jet, ale předtím se modlil: „Otče, jedu za tebou, ale ty se mi postarej o dům…“



V San Giovanni Rotondo se vyzpovídal otci Piovi. Druhý den se k němu přiblížil a chtěl ho pozdravit, ale otec Pio mu řekl: „Ještě jsi tady? Potím se, jak držím tvé dveře!“



Muž se vrátil domů a zjistil, že se zloději pokusili vloupat dovnitř a poškodili zámek – ale nic nechybělo.



Bota



Muž trpěl hroznými bolestmi zubů. Jeho manželka mu řekla: „Proč se nepomodlíš k otci Piovi, aby ti pomohl? Máš tady jeho obrázek, modli se.“ Muž rozzlobeně řekl: „Mám takovou bolest a mám se jen modlit?“ Vzal botu a hodil ji silou po obrázku otce Pia.



O několik měsíců později se ho manželce podařilo přesvědčit, aby jel za otcem Piem. Když se vyzpovídal a přiznal všechny své hříchy, otec Pio se ho zeptal: „Na nic dalšího si nevzpomínáš?“ „Ne,“ odpověděl muž. „Opravdu? A co ta bota, kterou jsi mi hodil do obličeje?“



Velké, velké požehnání



Duchovní dcera otce Pia zůstala tři týdny v San Giovanni Rotondo. Nechtěla odjet do Švýcarska bez zpovědi, ale nemohla se k němu dostat. Byla velmi smutná. Vzpomněla si však, že otec Pio každý den žehná věřícím z okna své cely.



Rozhodla se, že před odjezdem aspoň dostane požehnání. Cestou si stále opakovala: „Chci velké, velké požehnání pro sebe.“ Když dorazila, lidé už odcházeli, otec Pio už požehnal a mával kapesníkem z okna.



Skupina žen jí řekla, že už nemá cenu čekat. Ale žena si klekla na zem a dál si opakovala: „Chci jen velké, velké požehnání.“



Po několika minutách se okno znovu otevřelo a otec Pio požehnal věřícím – tentokrát mával prostěradlem místo kapesníku. Všichni se začali smát. Jedna žena řekla: „Otec Pio je blázen!“ Ale duchovní dcera se rozplakala, protože věděla, že to „velké, velké požehnání“ bylo jen pro ni.



Myslíš, že si ji vezmu já?



Otec Pio sloužil svatební mši. Když přišel rozhodující okamžik, ženich nebyl schopen říct „ano“ – byl přemožen emocemi.



Otec Pio chvíli čekal, usmíval se a snažil se ho povzbudit. Když ale nic nezabíralo, nahlas řekl: „Tak už řekni ano. Nebo si myslíš, že si ji vezmu já?“

Zázraky otce Pia, které pohladí duši

Askeze je duchovní úsilí nebo praxe zaměřená na dosažení ctnosti a křesťanské dokonalosti. Slovo pochází z řeckého „askesis“, což znamená cvičení nebo trénink a původně se používalo v souvislosti s atletickým tréninkem. První křesťané toto slovo převzali pro označení duchovních cvičení, která praktikovali, aby posílili své ctnosti.



Askeze zahrnuje různé formy sebezáporu a pokání, které mají jednotlivci pomoci ovládnout jeho tělesné touhy a vášně, aby žil v souladu s duchem. Askeze by však neměla být zaměňována s přísností nebo nadměrným tělesným pokáním. Pravá askeze se zaměřuje na vnitřní růst a duchovní sílu, nikoli pouze na vnější projevy pokání.



V kontextu křesťanské teologie je askeze nezbytná pro duchovní pokrok a dosažení křesťanské dokonalosti. Zahrnuje praktikování duchovních a morálních cvičení, která vedou k osvojení ctností a posílení vlády vůle nad vlastním jednáním. Tímto způsobem askeze pomáhá jednotlivci růst ve víře a duchovní zralosti.



Zdroj: catholicculture.org / newadvent.org / katechismus

Askeze – co to je?

Svatý Pius V., svatý papeži a neúnavný reformátore, oroduj za nás v našem úsilí žít věrně, disciplinovaně a pokorně. Přimlouvej se za nás, abychom rostli v úctě ke svátostem, vytrvali v pravdě a zůstali odvážní při obraně víry. Kéž stejně jako ty nacházíme sílu v modlitbě a radost ze služby Božímu lidu. Amen.

Krátká modlitba ke svatému Piu V.

Papež svatý Pius V. se narodil jako Antonio Ghislieri v roce 1504 v italském Bosku. Vyrůstal ve skromných poměrech, v patnácti letech vstoupil do dominikánského řádu a byl známý svou hlubokou zbožností, láskou k prostotě a oddaností pravdě. V církvi postupně stoupal a nakonec byl v roce 1566, v době velkých otřesů po protestantské reformaci, zvolen papežem. Jako papež provedl reformy tridentského koncilu, standardizoval římský misál a breviář a pracoval na očistě a obnově kléru i laiků. Prosazoval také růženec, vedl křesťanskou alianci, která porazila osmanské loďstvo v bitvě u Lepanta, a po celou dobu svého pontifikátu byl vzorem osobní svatosti. Papež svatý Pius V. zemřel v roce 1572 a byl kanonizován v roce 1712.



Praktické lekce:



Lekce 1: Udržujte svůj modlitební život strukturovaný: Pius V. standardizoval liturgii, aby vnesl do církve jasnost a jednotu. Vytvoření konzistentní modlitební rutiny v každodenním životě, jako jsou ranní oběti, růženec nebo noční modlitba, může ukotvit váš den a udržet vás soustředěné na Boha.



Lekce 2: Stůjte pevně ve svém přesvědčení: Při prosazování reformy čelil odporu, ale neustoupil. V moderním životě, ať už prosazujete své hodnoty v práci, nebo děláte morální rozhodnutí, která nejsou populární, nám jeho příklad připomíná, že máme stát pevně a čestně.



Lekce 3: Zjednodušujte a sloužte: Pius V. žil jednoduše a zůstal skromný, přestože zastával nejvyšší církevní úřad. Zvolte si jednoduchost, kde můžete &#8211; ukliďte si domov, trávte méně času u obrazovek nebo se dobrovolně věnujte druhým, místo abyste se neustále zabývali materiálními záležitostmi.

Papež svatý Pius V. – životopis

Přečtěte si zamyšlení Maury Roan McKeeganové o tom, proč je důležité učit děti odpouštět.



Neboť jestliže odpustíte lidem jejich poklesky, odpustí i vám váš nebeský Otec. Jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše hříchy. (Mt 6,14–15)



Když přemýšlíme o tom, jak se dostat do nebe, mnohé napadne důležitost pokání. Víme, že musíme říct: „Je mi to líto,“ a učíme to i děti. Někdy se ale při zdůrazňování pokání zapomíná na druhou stranu – odpuštění. Jak nám připomíná evangelium, nestačí litovat jen své vlastní hříchy – máme také odpouštět druhým, pokud chceme, aby Bůh odpustil nám. A protože milujeme své děti a chceme jim zajistit nebe, musíme je nejen naučit lítosti, ale také odpuštění.



Jak pomáháme dětem naučit se odpouštět? Učíme je zavázat si tkaničky, obléknout tričko nebo si vyčistit zuby – tyto praktické lekce mají jasné kroky. Jakmile se je naučí, nemusíme je učit znovu. Ale odpuštění? To je nekončící proces. I my dospělí se znovu a znovu učíme odpouštět. Je to lekce na celý život.



Existují určité konkrétní věci, které dětem mohou pomoci naučit se odpouštět. Mezi nimi je i svátost smíření. Nic nám neposkytne lepší pochopení milosrdenství než skutečný účinek milosti v našich životech. A kromě svátostné milosti existuje i několik dalších nápadů:



<h3 class="wp-block-heading">1. Učte děti říkat: „Odpouštím ti,“ když někdo řekne: „Je mi to líto.“</h3>



Na slovech záleží. Ježíš je Boží Slovo – a my máme možnost Ho napodobovat slovy, která říkáme. Naše kultura zdůrazňuje výrazy jako „prosím“ nebo „děkuji“, ale už méně se učíme správně odpovídat. Když někdo řekne „děkuji“, odpovědi bývají „v pohodě“, „jo“, „OK“, „hmmm“. Ale tyto odpovědi nenesou stejný význam jako třeba „nemáš zač“ nebo „rádo se stalo“.



Podobně je to i s omluvami. Když někdo řekne: „Je mi to líto,“ často slyšíme odpověď typu „to je v pořádku“ nebo jen pokývnutí hlavou. Ale často chybí odpověď, která znamená nejvíc: „Odpouštím ti.“ Žádná jiná odpověď nemá tak hluboký význam jako tato dvě slova. Je to jednoduchá, ale silná fráze – mocná lekce pro děti, aby říkaly: „Odpouštím ti,“ když někdo projeví lítost.



Nemůžeme je však nutit, aby říkaly něco, čemu samy nevěří (nebo abychom je nutili lhát), takže nakonec je to na nich. Ale můžeme je povzbuzovat a vysvětlovat jim, proč jsou pokání a odpuštění důležité. Můžeme s nimi sdílet Ježíšova slova o odpuštění a modlit se, aby se naučily odpouštět. Můžeme jim říct, že to nebude vždy snadné, ale že když to udělají upřímně, vyhrají boj proti nepříteli duší. A časem překonají pokušení odmítnout odpuštění a vysloví slova, která je těžké říct. Sami můžeme tato slova používat jako vzor pro děti i ostatní, kdykoli se naskytne příležitost.



<h3 class="wp-block-heading">2. Dejte jim druhou šanci (třetí, čtvrtou nebo sedmdesátou sedmou)</h3>



Před několika měsíci jsem seděla s dětmi na mši za jednou maminkou, která tam byla se svými dětmi. Byla očividně unavená a podrážděná chováním svého nejmladšího syna. V jednu chvíli ho pokárala, že lezl po lavici, a řekla mu, že po mši nedostane koblihu. „Prosím, mami,“ zašeptal zoufale, „prosím, budu už hodný! Prosím!“ Očividně litoval, ale jeho matka zůstala tvrdá. Řekla, že už nemá šanci, protože se choval příliš zle.



Nechtěla jsem je poslouchat – raději bych se soustředila na oltář – ale tahle scéna se odehrávala přímo přede mnou. Nechci tu maminku soudit – vím, jaké to je být vyčerpaná a podrážděná. Ale z pohledu třetí osoby – dítě se nechovalo tak hrozně, jen dětinsky – a myslím, že by bylo šťastnější, kdyby mu odpustila a dala druhou šanci. V duchu jsem jí říkala: „Dej mu ještě šanci!“ Nejen kvůli dítěti – ale i kvůli sobě. Mohla najít větší pokoj v milosrdenství než ve zlosti. Bůh nám dává znovu a znovu příležitost napravit se po tom, co jsme Ho zranili. A stejně tak i my můžeme prokazovat toto milosrdenství svým dětem – obzvlášť během mše, kde je tak důležité učit se pozitivním emocím.



U nás doma, když dám dítěti druhou šanci, často řeknu něco jako: „No, protože je neděle, den milosrdenství, smiluji se nad tebou a dám ti druhou šanci.“ Nebo: „Bůh je k nám vždycky milosrdný, proto i já ti ukážu stejné milosrdenství.“ Jedno z mých mladších dětí se podle toho naučilo říkat: „Dáš mi další šanci, když je dnes den milosrdenství?“ A vždycky se pak na sebe usmějeme. Když necháme odpuštění a milosrdenství volně plynout, všechno jde snáz. (A děti tak budou vyrůstat s vědomím, že i ony mají být lepší.)



<h3 class="wp-block-heading">3. Nechte je odpouštět druhým</h3>



Důležité je vědět, že děti se učí nejen tím, co říkáme, ale ještě více tím, co děláme. Možná nemáme často šanci ukázat dětem, jak odpouštíme velké urážky – ale život nám dává mnoho příležitostí ukázat jim, jak odpouštíme v malých věcech.



Před několika měsíci jsem jela s dětmi v autě, když jeden řidič udělal nebezpečný manévr a mohl způsobit nehodu. Auto jsem naštěstí zvládla, ale naštvaně jsem poznamenala, že ten řidič „je idiot“. Uprostřed hněvu na člověka, který nás ohrozil, mi Duch Svatý připomněl, že je to příležitost ukázat dětem lepší reakci. Zhluboka jsem se nadechla a řekla něco jako: „Jsem opravdu naštvaná, že nás ohrozil, ale neměla jsem ho tak nazvat. Co jsem měla udělat, je modlit se za něj. Tak to teď udělám. Pane, prosím, pomoz tomu člověku být lepším řidičem. Odpouštím mu a prosím tě, ať ho i ostatní ochráníš na cestách.“



Ne vždycky to zvládnu, ale když se naskytne příležitost, můžu říct, že děti opravdu vnímají, co říkáte. Když je na vás pokladník v obchodě hrubý, když vás někdo předběhne ve frontě, nebo když vám přítel řekne něco bolestivého – všechny tyto těžké chvíle se mohou stát vzpomínkami, které si děti odnesou. A když zareagujeme správně, pomůže jim to jednou odpouštět i ve vlastním životě.



Pokud se děti naučí od nás říkat: „Odpouštím ti,“ dávat druhou šanci, odpouštět a modlit se za ty, kdo je zranili, pak mohou šířit toto světlo dál. Každé úsilí, kterým přinášíme odpuštění druhým, nese ovoce – nejen v přítomnosti, ale i pro budoucí generace. Každý z nás se musí snažit odpouštět křivdy a modlit se, aby i nám Bůh odpustil ty naše.



Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i vám odpustil Bůh v Kristu!

Kategorie