Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Nebeský Otče, na příkladu svaté Marie Salome nám ukazuješ, jak sladit víru a rodinu s odvahou a láskou. Pomoz nám, abychom zůstali neochvějní v podpoře svých blízkých a zároveň se věnovali Tvému následování. Kéž se na její přímluvu naučíme věrně Ti sloužit ve všech oblastech našeho života. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Krátká modlitba ke svaté Marii Salome

Svatá Marie Salome, jedna z žen, které následovaly Ježíše během jeho služby, byla manželkou Zebedea a matkou apoštolů Jakuba a Jana. Jako oddaná následovnice byla přítomna významným okamžikům Kristova života a služby. Marie Salome patřila mezi ženy, které podporovaly Ježíše a jeho učedníky a zajišťovaly jejich potřeby z vlastních zdrojů.



Byla také přítomna ukřižování a stála po Ježíšově boku v jeho posledních hodinách. O velikonočním ránu se Marie Salome spolu s dalšími ženami vydala ke hrobu, aby pomazala Ježíšovo tělo, ale našla ho prázdné a od anděla uslyšela radostnou zprávu o vzkříšení.



Její život věrné učednice a mateřské lásky slouží jako příklad obětavosti, odvahy a hluboké důvěry v Boha. Jako Kristova následovnice i matka dvou apoštolů ztělesňuje Marie Salome oddanost své víře i rodině.



Praktické lekce:



Lekce 1: Vyvážení rodinných závazků a závazků víry: Marie Salome byla matkou i oddanou Kristovou učednicí. Její život nám připomíná, že máme najít rovnováhu mezi péčí o rodinu a péčí o duchovní život. V každodenním životě to může znamenat vyhradit si čas na modlitbu a zároveň být plně přítomen svým blízkým, ať už jde o rozhovor u večeře nebo pomoc dítěti se školními úkoly.



Lekce 2: Buďte přítomni ve chvílích obtíží: Marie Salome stála při Kristu během jeho ukřižování, i když ostatní utíkali. Její příklad nás učí, jak je důležité být přítomen těm, na kterých nám záleží, v těžkých chvílích. Ať už jde o podporu přítele, který prochází těžkým obdobím, nebo o to, že stojíme po boku členů rodiny v jejich zápasech, můžeme se učit poskytovat útěchu svou přítomností a láskou.

Svatá Marie Salome – životopis

Bůh je nekonečná božská bytost, která je v podstatě jedna, ale v Bohu jsou tři božské osoby: Otec, Syn a Duch svatý.



On je stvořitelem všeho, zdrojem spásy a pravdy. Bůh se zjevuje jako „ten, který je“ (JHWH), což vyjadřuje jeho bytí a tajemství, jak ukazuje příběh o Mojžíšovi a hořícím keři. Bůh je Otcem ve vztahu k Ježíši, který je věčně zplozený z Otce a je mu rovný.



Bůh je jeden, což je základní vyznání křesťanské víry, a toto vyznání je hluboce zakořeněno ve starozákonním zjevení. V lásce stvořil člověka ke svému obrazu a povolal ho k lásce a společenství. Tato láska je obrazem věčné Boží lásky k člověku.



Bůh tvoří svobodně z ničeho a svou prozřetelností vede své stvoření k dokonalosti. I ze zla dokáže vyvést dobro, což ukazuje na jeho všemohoucnost a milost. Víra v Boha je spojena s vírou v Ježíše Krista, který zjevuje Otce. Bůh je světlo a láska, pravda a věrnost, který vede lidstvo ke spáse a věčnému životu.



Bůh přesahuje lidské chápání a rozlišování, není ani mužem, ani ženou, ale je transcendentní a imanentní. Je dobrotivý a laskavý, stará se o své děti. Ve stvoření projevil svou dobrotu a moudrost a vše, co stvořil, vede k němu. Víra a věda jsou slučitelné, protože obě pocházejí od Boha, který je zdrojem veškeré pravdy.



Zdroj: Katechismus / thesacredheart.com

Bůh – kdo je to?

Text novény se modlí devět dní po sobě.



Pro zásluhy našeho Pána Ježíše Krista přijmi, Bože, modlitby, které ti přinášíme na přímluvu svaté Uršuly, věrné napodobitelky ctností Srdce tvého Syna, a dopřej nám milosti, o které s důvěrou prosíme. Amen.



Svatá Uršulo, oroduj za nás!



(zde uveďte svou prosbu…)



Otče náš… Zdrávas, Maria… Sláva Otci…



Zdroj: catholicnovenaprayer.com

Novéna ke svaté Uršule

Pane, naplň nás duchem odvahy, který dal tvé mučednici, svaté Uršule, sílu obětovat svůj život ve věrném svědectví o tobě. Kéž jsme stejně věrní víře, kterou vyznávala ona. O to prosíme skrze Krista, našeho Pána. Amen.



Zdroj: Diocese of Westminster

Krátká modlitba ke svaté Uršule

Svatá Uršula je uctívaná postava, jejíž život je sice opředen legendami, ale je příkladem odvahy, víry a vůdcovství. Podle tradice byla Uršula britská princezna, která žila kolem 4. nebo 5. století. Byla známá svou krásou, moudrostí a hlubokou křesťanskou vírou. Uršula se vydala na pouť po Evropě se skupinou společnic, často se uvádí, že šlo o 11 000 panenských žen, aby navštívily svatá místa a prohloubily své duchovní odhodlání.



Na své cestě byla Uršula a její společnice zajata barbarskou skupinou Hunů. Vůdce Hunů Uršule nabídl sňatek, ale ona odmítla, protože byla rozhodnuta zůstat věrná své křesťanské víře a slibu čistoty. V reakci na její vzdor byli ona i její společníci pro svou víru umučeni. Navzdory nejasnostem ohledně přesných podrobností jejího života přetrval odkaz svaté Uršuly jako symbolu čistoty, odvahy a věrnosti Kristu po celé dějiny.



Praktické lekce:



Lekce 1: Stůjte pevně za svým přesvědčením, i když je to těžké: Uršula odmítla ustoupit ze své víry a hodnot, i když jí hrozila smrt. To je pro nás silnou připomínkou, abychom si stáli za svými zásadami. V každodenním životě to může znamenat odvahu říci ne neetickým praktikám v práci, postavit se za to, co je správné ve vaší komunitě, nebo odmítnout ustoupit ze svých hodnot v obtížných situacích.



Lekce 2: Buďte vůdcem v obtížných situacích: Uršula vedla tisíce žen na pouti víry. V našich životech se můžeme inspirovat jejím vůdcovstvím tím, že se postavíme do čela, když nás naše rodina, přátelé nebo společenství potřebují. Ať už jde o organizování pomoci někomu v nouzi, vedení svých dětí ve víře nebo vedení příkladem ve chvílích nejistoty, chopte se iniciativy s odvahou.

Svatá Uršula – životopis

Mnozí z nás znají zvuk zvonů z kostelních věží… Oznamují nám začátek, ale i konec něčeho… 



Použití zvonů v církvi se datuje do 5. století, kdy je svatý Paulinus, biskup z Noly, představil jako prostředek k svolávání mnichů k modlitbě. Tradice se postupně rozšířila a zvony se začaly používat jako výzva věřícím k bohoslužbám v chrámu. Používají se však také k různým účelům v řeholním životě, například při božské liturgii, kde známe zvonění svatého zvonu, nebo kde zvonění symbolizuje příchod Krista do společenství. Také je zde umíráček – zvon, který zvoní, aby oznámil smrt, přechod duše člověka do dalšího života. Použití zvonů však má hlubší historii… Zvony jsou ve Starém zákoně zmíněny na čtyřech místech.



&#8222;Dole na obrubě připevníš granátová jablka z látky fialově purpurové, nachové a karmínové dokola na obrubě a mezi nimi zlaté zvonečky. Zlatý zvoneček a granátové jablko, zlatý zvoneček a granátové jablko budou střídavě dokola na obrubě řízy. To bude mít Áron na sobě, když bude konat službu. Kdykoli bude vstupovat do svatyně před Hospodina a kdykoli bude vycházet, bude se ozývat jejich zvuk, aby nezemřel.&#8220; (Ex 28, 33-35) 



V této kapitole popisuje autor roucho, které nosil velekněz Áron, když přistupoval k arše úmluvy ve svatyni. Tento popis úžasně ozdobeného kněžského roucha Árona se opakuje i v Ex 39, 25-26 a opět v Sir 45, 9.



&#8222;Zhotovili i zvonečky z čistého zlata a zvonečky upevnili mezi granátová jablka na dolní obrubu řízy dokola, mezi granátová jablka. Zvoneček a granátové jablko, zvoneček a granátové jablko byly střídavě dokola na obrubě řízy, když Áron konal službu, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.&#8220; (Ex 39, 25-26) 



Zvonky byly pravděpodobně součástí Áronova roucha, aby vytvářely “radostný zvuk Bohu”, což je postoj, který by měl člověk zaujmout, jak je popsáno v Žalmu 98, 4: &#8222;Hlahol Hospodinu, celá země, dejte se do plesu, pějte žalmy.&#8220;



Z tohoto důvodu zvonky spojené s větvičkami vánočního stromku představují radost z příchodu spásy, ale i Ježíše jako nejvyššího kněze (náznak v biblických židovských kněžských rouchách).



Zvony byly také používány při uctívání Boha v dávných dobách, jak je uvedeno ve verši:



&#8222;V onen den bude na zvoncích koní nápis: &#8218;Svatý Hospodinu&#8216;, a hrnce v domě Hospodinově budou jako obětní misky před oltářem.&#8220; (Za 14, 20)



Starověké činely zmíněné v Žalmu 150, 5–6 jsou podobné jako džbány na vodu s velmi širokým otvorem nahoře, tvarově podobné dnešním zvonům: &#8222;Chvalte ho zvučnými cymbály, chvalte ho cymbály dunivými! Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina! Haleluja.&#8220; 



Je zřejmé, že během věků bylo poslání zvonů spojeno s pozváním na bohoslužbu a modlitbu… Ale v dnešní době, s pláčem z pronásledování v některých zemích a zvukem falešného sekularismu, se zdá, že zvonění zvonů je spíše sténající tichem nesoucím se z věží chrámů… Někde mezi pronásledováním a omlouváním se za to, že jsme politicky korektní, abychom neznervózňovali místní “nekřesťanské” nebo “nekatolické” komunity, jsme umlčeli kostelní zvony! Takže ten sladký zvuk slyšíme už mnohem méně než dříve…



Takže je zde výzva, abychom zachovali slavnostní a vznešený zvuk zvonů ze zvonic a věží chrámů. Nechte jejich mocný zvuk promlouvat do našich vnitřních citů, aby probouzely naše duše z duchovního spánku.



Když nás hodiny informují o každé hodině, když nám oznamují přechod roku a příchod nového roku, zvuk zvonů zůstává připomínkou věčnosti – kde “už není čas”.



&#8222;A přísahou při tom, který je živ na věky věků, který stvořil nebesa, moře a všecko, co je v nich, potvrdil, že lhůta je u konce.” (Zj 10, 6)

Zvuk zvonů v církevní tradici

Slavný svatý Benedikte, vznešený příklade ctností, čistá nádobo Boží milosti, pokorně před tebou klečím. Přimlouvám se u tvého srdce plného lásky, aby ses za mě přimlouval u Božího trůnu. Přicházím k tobě ve všech nebezpečích svého každodenního života. Chraň mě před mými nepřáteli a pomáhej mi, abych tě ve všem následoval. Ať mě vždy provází tvé požehnání, abych se vyhnul každé příležitosti ke hříchu. Tvé srdce bylo vždy plné lásky, soucitu a milosrdenství k těm, kdo byli pokoušeni a trápeni, proto mi, svatý Benedikte, uděl milosti, přízeň a to, co v této chvíli potřebuji. Nikdy jsi neodmítl ty, kdo tě prosili o pomoc. Proto i já dnes přicházím k tobě s důvěrou, že vyslyšíš mou prosbu a udělíš mi milosti, které od Ježíše potřebuji. Prosím tě o to pro větší slávu Boží a pro svou spásu. Pomoz mi, svatý Benedikte, abych žil a zemřel jako věrný Boží syn, vždy odevzdaný do Boží vůle, a jednoho dne dosáhl věčné radosti v nebi. Amen.

Modlitba ke svatému Benediktovi

Bázeň Boží, nazývaná také bázeň před Pánem, je jedním ze sedmi darů Ducha svatého. Tento dar zajišťuje hlubokou úctu a respekt k Bohu a jeho autoritě. Bázeň před Bohem má v křesťanském životě významné místo, jak je patrné z následujícího:



Dary Ducha svatého



Dar bázně Boží:



Tento dar Ducha svatého pomáhá věřícím rozpoznat Boží majestát a vzbuzuje úctu a respekt. Bázeň Boží není strach v negativním smyslu, ale hluboká úcta a pokora před Boží svatostí a velikostí.



Morální a společenské povinnosti



Podřízení se autoritě:



Křesťané jsou povoláni k tomu, aby byli zodpovědnými občany, což zahrnuje placení daní, využívání volebního práva a obranu své země. Jsou také povoláni k tomu, aby projevovali úctu autoritám, jak je uvedeno v Římanům 13,7: „Dávejte každému, co jste povinni: komu daň, tomu daň; komu povinnost, tomu povinnost; komu úctu, tomu úcta; komu čest, tomu čest.“ Všichni jsou povoláni k úctě k autoritám.



Křesťané žijí ve společnosti jako zodpovědní občané, ale jejich životní styl a morální hodnoty jsou nad rámec běžných zákonů, čímž dávají najevo svou bázeň před Bohem.



Duchovní život a poslední soud



Výzva k obrácení:



Poselství o Posledním soudu vyzývá lidi k obrácení, dokud ještě trvá „čas milosti … den spásy“ (2 Kor 6,2). Tato výzva vzbuzuje svatou bázeň před Bohem a zavazuje věřící ke spravedlnosti a k dalšímu rozvoji Božího království.



Poselství o posledním soudu také přináší „blaženou naději“ na návrat Pána, který přijde, aby byl oslaven ve svých svatých a obdivován ve všech věřících (2Sol 1,10).



Modlitba za úřady:



Apoštol Pavel povzbuzuje křesťany, aby se modlili a děkovali za krále a všechny, kdo vykonávají moc, aby žili klidným a pokojným životem ve vší zbožnosti a mravní čistotě (1Tim 2,2).



Bázeň před Bohem je dar Ducha svatého, který zajišťuje hlubokou úctu a respekt k Bohu. Tento dar ovlivňuje morální a společenský život věřících a podněcuje je k odpovědnému občanství a modlitbě za autoritu. Bázeň Boží také vyzývá k duchovnímu obrácení a přípravě na poslední soud, čímž věřící zavazuje ke spravedlnosti a podporuje jejich naději na Pánův návrat.



Zdroj: Katechismus / thesacredheart.com

Bázeň Boží – co to je?

Neposkvrněná Panno Maria, Matko Boží a naše Matko, Pomocnice křesťanů, vyslyš naši modlitbu a svýma rukama ji předlož před trůn svého Syna Ježíše.



Skrze svého Syna jsi od Boha přijala poslání bojovat s ním proti mocnostem pekla a pýše Satana. Proto tě Bůh v okamžiku tvého početí obdařil neporušitelností a naplnil svou milostí. Proto nám jako Pomocnice křesťanů dopřej, abychom tě doprovázeli na cestě k tvému Synu Ježíši.



Prosíme tě, Panno Maria, aby Bůh na tvou přímluvu poslal své anděly, aby z nás vyhnali všechny zlé duchy, kteří nás chtějí oklamat. Otevři nám uši, abychom i my slyšeli hlas archanděla Michaela z nebe: „Kdo je jako Bůh?“



Pomoz nám, abychom se podle tvého příkladu stávali pokornějšími před Bohem i před lidmi. Pomoz nám rozhodněji bojovat proti duchům nečistoty a vzpoury. Podněcuj naši žízeň po modlitbě. Pomoz nám často přijímat svátosti, zejména svátost smíření a eucharistii. Pomoz nám milovat každého člověka, odpouštět všem a žít s každým v míru. Matko Boží, utíkáme se pod plášť tvého milosrdenství a věříme, že budeme chráněni před ďáblovými hrozbami.



Panno Maria, ochraňuj v nás lásku k Bohu, horlivost pro Boží slávu, poslušnost Božím zákonům a radost ze života podle evangelia. Buď s námi v poslední chvíli našeho života, chraň nás před pokušeními, pochybnostmi, strachem a vzpourou, kterými na nás ďábel zaútočí v poslední chvíli našeho života. Pomoz nám, abychom po pozemském životě prožitém ve spojení s Otcem, Synem a Duchem Svatým prožívali s tebou věčnou slávu, kde bude vítězství nad ďáblem definitivně dovršeno. Amen.

Modlitba k Panně Marii za ochranu před Satanem

Svatý Izák Jogues, svatý Jan de Brébeuf a jejich společníci, známí jako severoameričtí mučedníci, byli jezuitští misionáři, kteří v 17. století přišli do Severní Ameriky šířit evangelium mezi domorodé obyvatelstvo, zejména mezi kmeny Huronů a Irokézů. Jejich poslání bylo plné neuvěřitelné odvahy, obětavosti a nasazení.



Svatý Izák Jogues, který se narodil ve Francii v roce 1607, vstoupil k jezuitům a byl vysvěcen na kněze, než byl v roce 1636 vyslán do Nové Francie (dnešní Kanady). Spolu se svatým Janem de Brébeuf, který v Nové Francii působil již několik let, neúnavně pracovali na evangelizaci Huronů, učili se jejich jazyk a kulturu, aby mohli lépe předávat evangelium.



Jejich mise byla plná problémů, včetně nemocí, válek a odporu místních kmenů, které byly často nepřátelské vůči křesťanskému učení. Jogues i Brébeuf byli zajati, mučeni a umučeni Irokézy. Navzdory těmto útrapám zůstali pevní ve své víře a obětovali své utrpení pro spásu duší. Jejich společníci, rovněž jezuité a laičtí pomocníci, se podíleli na jejich mučednictví a tváří v tvář smrti projevili neuvěřitelnou statečnost.



Odkaz těchto mučedníků je svědectvím jejich neochvějné víry a oddanosti misijní práci, a to i za cenu vlastního života.



Praktické lekce:



Lekce 1: Vytrvejte v každodenních výzvách: Isaac Jogues a svatý Jan de Brébeuf nám připomínají, abychom v každodenních zápasech vytrvali s vírou a odvahou. Ať už se jedná o řešení obtížných vztahů v zaměstnání nebo o čelení osobním výzvám, můžeme k těmto situacím přistupovat s odolností a smýšlením, kdy své zkoušky obětujeme Bohu.



Lekce 2: Přizpůsobte se a naučte se spojovat: Snaha jezuitů naučit se jazyk a kulturu Huronů ukazuje, jak je důležité přizpůsobit se novému prostředí a smysluplně se spojit s ostatními. V moderním životě to může znamenat snahu o pochopení různých pohledů v práci nebo v našich komunitách a naučit se účinně komunikovat napříč odlišnostmi.

Svatý Izák Jogues, svatý Jan de Brébeuf a společníci

Je dobře známo, že kapucín ze San Giovanni Rotondo zažil těžké zkoušky, ale i mnoho humoru. Ne každý je známý svým úžasným smyslem pro humor tak jako on!



„Podívej se, kde ses to coural!“



Jeden muž odcestoval do San Giovanni Rotondo, aby se setkal s otcem Piem, ale bylo tam tolik lidí, že se s ním nesetkal a musel se vrátit domů. Když však opustil klášter, ucítil nádhernou vůni vycházející ze stigmat mnicha a cítil se osvěžený a plný nové síly.



O pár měsíců později ucítil stejnou příjemnou vůni při toulkách horami. Zastavil se, upadl do extáze a zhluboka vdechoval tu vůni. Když přišel k sobě, zjistil, že stojí těsně nad propastí. Kdyby se kvůli té vůni nezastavil, šel by přímo do ní.



Rozhodl se okamžitě jet zpět do San Giovanni Rotondo, aby otci Piovi poděkoval. Když dorazil do kláštera, otec Pio, který ho nikdy předtím neviděl, mu s úsměvem řekl: „Synu můj! Podívej se, kde ses to coural!“



Pod matrací



Žena trpěla strašlivými migrénami, až se rozhodla dát si pod polštář fotografii otce Pia, doufajíc, že bolest ustoupí. Trvalo to několik týdnů a bolest neustupovala. Nakonec, v opravdovém italském temperamentu, vykřikla: „Otče Pio! Když mě nechceš zbavit bolesti, dám tě za trest pod matraci!“



Po několika měsících odjela do San Giovanni Rotondo, aby se vyzpovídala otci Piovi. Sotva si klekla před zpovědnici, mnich se na ni přísně podíval, prudce vstal a zabouchl dveře zpovědnice. Žena byla v šoku. Po chvíli se dveře opět otevřely a otec Pio s úsměvem řekl: „To se ti nelíbilo, že? Mně se taky nelíbilo, že jsi mě dala pod matraci!“



Rada otce Pia



Argentinský kněz slyšel mnoho o radách otce Pia, a tak se rozhodl odcestovat do Itálie, aby od něj dostal duchovní vedení. Když dorazil, vyzpovídal se otci Piovi, ale vrátil se domů bez jakékoli rady.



Byl zklamaný a říkal: „Nechápu, proč mi otec Pio nic neřekl. Jel jsem kvůli němu až z Argentiny! Koneckonců, on čte ve svědomí každého člověka a věděl, že chci radu!“



Stěžoval si tak dlouho, až se ho jeho farníci zeptali: „Otče, jste si jistý, že vám otec Pio nic neřekl? Možná udělal nějaké zvláštní gesto?“



Kněz si nakonec vzpomněl, že ho otec Pio požehnal velmi pomalu, až měl pocit, že to nikdy neskončí.



„To je ta rada!“ vykřikli farníci. „Když nám žehnáte vy, Otče, děláte to tak rychle, že to ani nevypadá jako kříž.“ Kněz byl potěšen. Nakonec dostal vedení, o které žádal – velmi originálním způsobem.



Strážce a zloději



V jedné římské čtvrti řádili zloději. Jeden z obyvatel se bál opustit svůj dům kvůli cestě za otcem Piem. Nakonec se rozhodl jet, ale předtím se modlil: „Otče, jedu za tebou, ale ty se mi postarej o dům…“



V San Giovanni Rotondo se vyzpovídal otci Piovi. Druhý den se k němu přiblížil a chtěl ho pozdravit, ale otec Pio mu řekl: „Ještě jsi tady? Potím se, jak držím tvé dveře!“



Muž se vrátil domů a zjistil, že se zloději pokusili vloupat dovnitř a poškodili zámek – ale nic nechybělo.



Bota



Muž trpěl hroznými bolestmi zubů. Jeho manželka mu řekla: „Proč se nepomodlíš k otci Piovi, aby ti pomohl? Máš tady jeho obrázek, modli se.“ Muž rozzlobeně řekl: „Mám takovou bolest a mám se jen modlit?“ Vzal botu a hodil ji silou po obrázku otce Pia.



O několik měsíců později se ho manželce podařilo přesvědčit, aby jel za otcem Piem. Když se vyzpovídal a přiznal všechny své hříchy, otec Pio se ho zeptal: „Na nic dalšího si nevzpomínáš?“ „Ne,“ odpověděl muž. „Opravdu? A co ta bota, kterou jsi mi hodil do obličeje?“



Velké, velké požehnání



Duchovní dcera otce Pia zůstala tři týdny v San Giovanni Rotondo. Nechtěla odjet do Švýcarska bez zpovědi, ale nemohla se k němu dostat. Byla velmi smutná. Vzpomněla si však, že otec Pio každý den žehná věřícím z okna své cely.



Rozhodla se, že před odjezdem aspoň dostane požehnání. Cestou si stále opakovala: „Chci velké, velké požehnání pro sebe.“ Když dorazila, lidé už odcházeli, otec Pio už požehnal a mával kapesníkem z okna.



Skupina žen jí řekla, že už nemá cenu čekat. Ale žena si klekla na zem a dál si opakovala: „Chci jen velké, velké požehnání.“



Po několika minutách se okno znovu otevřelo a otec Pio požehnal věřícím – tentokrát mával prostěradlem místo kapesníku. Všichni se začali smát. Jedna žena řekla: „Otec Pio je blázen!“ Ale duchovní dcera se rozplakala, protože věděla, že to „velké, velké požehnání“ bylo jen pro ni.



Myslíš, že si ji vezmu já?



Otec Pio sloužil svatební mši. Když přišel rozhodující okamžik, ženich nebyl schopen říct „ano“ – byl přemožen emocemi.



Otec Pio chvíli čekal, usmíval se a snažil se ho povzbudit. Když ale nic nezabíralo, nahlas řekl: „Tak už řekni ano. Nebo si myslíš, že si ji vezmu já?“

Zázraky otce Pia, které pohladí duši

Askeze je duchovní úsilí nebo praxe zaměřená na dosažení ctnosti a křesťanské dokonalosti. Slovo pochází z řeckého „askesis“, což znamená cvičení nebo trénink a původně se používalo v souvislosti s atletickým tréninkem. První křesťané toto slovo převzali pro označení duchovních cvičení, která praktikovali, aby posílili své ctnosti.



Askeze zahrnuje různé formy sebezáporu a pokání, které mají jednotlivci pomoci ovládnout jeho tělesné touhy a vášně, aby žil v souladu s duchem. Askeze by však neměla být zaměňována s přísností nebo nadměrným tělesným pokáním. Pravá askeze se zaměřuje na vnitřní růst a duchovní sílu, nikoli pouze na vnější projevy pokání.



V kontextu křesťanské teologie je askeze nezbytná pro duchovní pokrok a dosažení křesťanské dokonalosti. Zahrnuje praktikování duchovních a morálních cvičení, která vedou k osvojení ctností a posílení vlády vůle nad vlastním jednáním. Tímto způsobem askeze pomáhá jednotlivci růst ve víře a duchovní zralosti.



Zdroj: catholicculture.org / newadvent.org / katechismus

Askeze – co to je?

Svatý Pius V., svatý papeži a neúnavný reformátore, oroduj za nás v našem úsilí žít věrně, disciplinovaně a pokorně. Přimlouvej se za nás, abychom rostli v úctě ke svátostem, vytrvali v pravdě a zůstali odvážní při obraně víry. Kéž stejně jako ty nacházíme sílu v modlitbě a radost ze služby Božímu lidu. Amen.

Krátká modlitba ke svatému Piu V.

Papež svatý Pius V. se narodil jako Antonio Ghislieri v roce 1504 v italském Bosku. Vyrůstal ve skromných poměrech, v patnácti letech vstoupil do dominikánského řádu a byl známý svou hlubokou zbožností, láskou k prostotě a oddaností pravdě. V církvi postupně stoupal a nakonec byl v roce 1566, v době velkých otřesů po protestantské reformaci, zvolen papežem. Jako papež provedl reformy tridentského koncilu, standardizoval římský misál a breviář a pracoval na očistě a obnově kléru i laiků. Prosazoval také růženec, vedl křesťanskou alianci, která porazila osmanské loďstvo v bitvě u Lepanta, a po celou dobu svého pontifikátu byl vzorem osobní svatosti. Papež svatý Pius V. zemřel v roce 1572 a byl kanonizován v roce 1712.



Praktické lekce:



Lekce 1: Udržujte svůj modlitební život strukturovaný: Pius V. standardizoval liturgii, aby vnesl do církve jasnost a jednotu. Vytvoření konzistentní modlitební rutiny v každodenním životě, jako jsou ranní oběti, růženec nebo noční modlitba, může ukotvit váš den a udržet vás soustředěné na Boha.



Lekce 2: Stůjte pevně ve svém přesvědčení: Při prosazování reformy čelil odporu, ale neustoupil. V moderním životě, ať už prosazujete své hodnoty v práci, nebo děláte morální rozhodnutí, která nejsou populární, nám jeho příklad připomíná, že máme stát pevně a čestně.



Lekce 3: Zjednodušujte a sloužte: Pius V. žil jednoduše a zůstal skromný, přestože zastával nejvyšší církevní úřad. Zvolte si jednoduchost, kde můžete &#8211; ukliďte si domov, trávte méně času u obrazovek nebo se dobrovolně věnujte druhým, místo abyste se neustále zabývali materiálními záležitostmi.

Papež svatý Pius V. – životopis

Přečtěte si zamyšlení Maury Roan McKeeganové o tom, proč je důležité učit děti odpouštět.



Neboť jestliže odpustíte lidem jejich poklesky, odpustí i vám váš nebeský Otec. Jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše hříchy. (Mt 6,14–15)



Když přemýšlíme o tom, jak se dostat do nebe, mnohé napadne důležitost pokání. Víme, že musíme říct: „Je mi to líto,“ a učíme to i děti. Někdy se ale při zdůrazňování pokání zapomíná na druhou stranu – odpuštění. Jak nám připomíná evangelium, nestačí litovat jen své vlastní hříchy – máme také odpouštět druhým, pokud chceme, aby Bůh odpustil nám. A protože milujeme své děti a chceme jim zajistit nebe, musíme je nejen naučit lítosti, ale také odpuštění.



Jak pomáháme dětem naučit se odpouštět? Učíme je zavázat si tkaničky, obléknout tričko nebo si vyčistit zuby – tyto praktické lekce mají jasné kroky. Jakmile se je naučí, nemusíme je učit znovu. Ale odpuštění? To je nekončící proces. I my dospělí se znovu a znovu učíme odpouštět. Je to lekce na celý život.



Existují určité konkrétní věci, které dětem mohou pomoci naučit se odpouštět. Mezi nimi je i svátost smíření. Nic nám neposkytne lepší pochopení milosrdenství než skutečný účinek milosti v našich životech. A kromě svátostné milosti existuje i několik dalších nápadů:



<h3 class="wp-block-heading">1. Učte děti říkat: „Odpouštím ti,“ když někdo řekne: „Je mi to líto.“</h3>



Na slovech záleží. Ježíš je Boží Slovo – a my máme možnost Ho napodobovat slovy, která říkáme. Naše kultura zdůrazňuje výrazy jako „prosím“ nebo „děkuji“, ale už méně se učíme správně odpovídat. Když někdo řekne „děkuji“, odpovědi bývají „v pohodě“, „jo“, „OK“, „hmmm“. Ale tyto odpovědi nenesou stejný význam jako třeba „nemáš zač“ nebo „rádo se stalo“.



Podobně je to i s omluvami. Když někdo řekne: „Je mi to líto,“ často slyšíme odpověď typu „to je v pořádku“ nebo jen pokývnutí hlavou. Ale často chybí odpověď, která znamená nejvíc: „Odpouštím ti.“ Žádná jiná odpověď nemá tak hluboký význam jako tato dvě slova. Je to jednoduchá, ale silná fráze – mocná lekce pro děti, aby říkaly: „Odpouštím ti,“ když někdo projeví lítost.



Nemůžeme je však nutit, aby říkaly něco, čemu samy nevěří (nebo abychom je nutili lhát), takže nakonec je to na nich. Ale můžeme je povzbuzovat a vysvětlovat jim, proč jsou pokání a odpuštění důležité. Můžeme s nimi sdílet Ježíšova slova o odpuštění a modlit se, aby se naučily odpouštět. Můžeme jim říct, že to nebude vždy snadné, ale že když to udělají upřímně, vyhrají boj proti nepříteli duší. A časem překonají pokušení odmítnout odpuštění a vysloví slova, která je těžké říct. Sami můžeme tato slova používat jako vzor pro děti i ostatní, kdykoli se naskytne příležitost.



<h3 class="wp-block-heading">2. Dejte jim druhou šanci (třetí, čtvrtou nebo sedmdesátou sedmou)</h3>



Před několika měsíci jsem seděla s dětmi na mši za jednou maminkou, která tam byla se svými dětmi. Byla očividně unavená a podrážděná chováním svého nejmladšího syna. V jednu chvíli ho pokárala, že lezl po lavici, a řekla mu, že po mši nedostane koblihu. „Prosím, mami,“ zašeptal zoufale, „prosím, budu už hodný! Prosím!“ Očividně litoval, ale jeho matka zůstala tvrdá. Řekla, že už nemá šanci, protože se choval příliš zle.



Nechtěla jsem je poslouchat – raději bych se soustředila na oltář – ale tahle scéna se odehrávala přímo přede mnou. Nechci tu maminku soudit – vím, jaké to je být vyčerpaná a podrážděná. Ale z pohledu třetí osoby – dítě se nechovalo tak hrozně, jen dětinsky – a myslím, že by bylo šťastnější, kdyby mu odpustila a dala druhou šanci. V duchu jsem jí říkala: „Dej mu ještě šanci!“ Nejen kvůli dítěti – ale i kvůli sobě. Mohla najít větší pokoj v milosrdenství než ve zlosti. Bůh nám dává znovu a znovu příležitost napravit se po tom, co jsme Ho zranili. A stejně tak i my můžeme prokazovat toto milosrdenství svým dětem – obzvlášť během mše, kde je tak důležité učit se pozitivním emocím.



U nás doma, když dám dítěti druhou šanci, často řeknu něco jako: „No, protože je neděle, den milosrdenství, smiluji se nad tebou a dám ti druhou šanci.“ Nebo: „Bůh je k nám vždycky milosrdný, proto i já ti ukážu stejné milosrdenství.“ Jedno z mých mladších dětí se podle toho naučilo říkat: „Dáš mi další šanci, když je dnes den milosrdenství?“ A vždycky se pak na sebe usmějeme. Když necháme odpuštění a milosrdenství volně plynout, všechno jde snáz. (A děti tak budou vyrůstat s vědomím, že i ony mají být lepší.)



<h3 class="wp-block-heading">3. Nechte je odpouštět druhým</h3>



Důležité je vědět, že děti se učí nejen tím, co říkáme, ale ještě více tím, co děláme. Možná nemáme často šanci ukázat dětem, jak odpouštíme velké urážky – ale život nám dává mnoho příležitostí ukázat jim, jak odpouštíme v malých věcech.



Před několika měsíci jsem jela s dětmi v autě, když jeden řidič udělal nebezpečný manévr a mohl způsobit nehodu. Auto jsem naštěstí zvládla, ale naštvaně jsem poznamenala, že ten řidič „je idiot“. Uprostřed hněvu na člověka, který nás ohrozil, mi Duch Svatý připomněl, že je to příležitost ukázat dětem lepší reakci. Zhluboka jsem se nadechla a řekla něco jako: „Jsem opravdu naštvaná, že nás ohrozil, ale neměla jsem ho tak nazvat. Co jsem měla udělat, je modlit se za něj. Tak to teď udělám. Pane, prosím, pomoz tomu člověku být lepším řidičem. Odpouštím mu a prosím tě, ať ho i ostatní ochráníš na cestách.“



Ne vždycky to zvládnu, ale když se naskytne příležitost, můžu říct, že děti opravdu vnímají, co říkáte. Když je na vás pokladník v obchodě hrubý, když vás někdo předběhne ve frontě, nebo když vám přítel řekne něco bolestivého – všechny tyto těžké chvíle se mohou stát vzpomínkami, které si děti odnesou. A když zareagujeme správně, pomůže jim to jednou odpouštět i ve vlastním životě.



Pokud se děti naučí od nás říkat: „Odpouštím ti,“ dávat druhou šanci, odpouštět a modlit se za ty, kdo je zranili, pak mohou šířit toto světlo dál. Každé úsilí, kterým přinášíme odpuštění druhým, nese ovoce – nejen v přítomnosti, ale i pro budoucí generace. Každý z nás se musí snažit odpouštět křivdy a modlit se, aby i nám Bůh odpustil ty naše.



Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i vám odpustil Bůh v Kristu!

Kategorie