Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Svatý Tomáš Akvinský se narodil roku 1225 v italské Roccasecce. Navzdory svému urozenému původu se rozhodl vstoupit do nově založeného dominikánského řádu, přitahován hlubokou touhou studovat a hlásat pravdu evangelia. Studoval u proslulého učence svatého Alberta Velikého a projevoval výjimečný intelekt a zbožnost. 



Tomáš napsal řadu děl, z nichž nejznámější je Summa Theologica, která systematizovala katolickou teologii a zůstává základním kamenem křesťanské filozofie. Byl známý svou metodickou argumentací a pokorou, snažil se sladit víru a rozum a vždy uznával, že pravá moudrost nakonec pochází od Boha.



Zemřel v roce 1274 na cestě na druhý lyonský koncil a zanechal po sobě hluboký odkaz jako doktor církve a patron katolických škol a univerzit.



Praktické lekce:



Lekce 1: Stanovte si jasné cíle ve vzdělávání: Tomáše, který k teologii přistupoval metodicky, si vytvořte strukturované cíle pro osobní studium nebo rozvoj dovedností. Rozdělte rozsáhlejší téma na menší, zvládnutelná témata a vyhledejte si renomované zdroje, které vám budou vodítkem.



Lekce 2: Vyvažujte víru a rozum: Tomáš ukázal, že logické myšlení a hluboká víra se mohou vzájemně posilovat. V moderním životě, ať už jde o rozhodování o kariéře nebo o osobní přesvědčení, se při rozhodování řiďte modlitbou i pečlivým přemýšlením a důvěřujte, že skutečné porozumění je v souladu s Boží pravdou.



Lekce 3: Zůstaňte pokorní ve svých úspěších: Tomáš se i přes svou genialitu o svých spisech vyjadřoval jako o „slámě“ ve srovnání s Božím majestátem. Nechť vaše úspěchy slouží druhým a oslavují Boha, spíše než aby nafukovaly vaše ego.

Svatý Tomáš Akvinský – životopis

Drahá Matko ustavičné pomoci, trpím, už dlouho se trápím. A když slábne mé tělo, slábne i můj duch. Ztrácím sílu modlit se. Nikde nenacházím útěchu. Ani návštěva a soucit mých nejlepších přátel mě nedokáže utěšit. Někdy mě přemáhá netrpělivost a smutek.



Jen ty, nejsvětější Panno, mi zůstáváš. Ty jsi moje naděje. Tvé soucitné srdce se nade mnou slituje. Nejdražší Matko, nezapomeň na své ubohé, opuštěné dítě. Dej mi sílu trpělivě a odevzdaně přijmout každou bolest z Boží ruky, nebo, pokud to přispěje k mé spáse, navrať mi zdraví. Chce-li však Bůh, abych trpěla i nadále, chce-li, aby mě nemoc přiblížila k poslední hodině mého pozemského putování, jsem ochotna přijmout Jeho vůli. 



Doufám, nebeská Královno, že mi dáš sílu radostně přijmout každou oběť, kterou ode mne Tvůj božský Syn bude žádat. Dobrá Matko ustavičné pomoci, dej mi ztracené zdraví nebo milost, abych i nadále trpělivě snášel nemoc z lásky k Bohu. Amen.

Modlitba v bolestech a nemoci

Církev, jak ji popisuje katolické učení, je složitá a mnohovrstevnatá skutečnost, která zahrnuje lidské a božské prvky, viditelné a neviditelné aspekty, činnost a kontemplaci, přítomnost na zemi a touhu po nebeském městě. Církev je chápána jako společenství víry, naděje a lásky, založené a neustále udržované Kristem.



Rozměry církve



Viditelné a neviditelné: Církev je jak viditelné shromáždění věřících s hierarchickými strukturami, tak mystické tělo Kristovo. Tento paradox vyjadřuje její lidskou i božskou přirozenost, působení i kontemplaci. Viditelné prvky slouží neviditelným cílům, činnost směřuje ke kontemplaci a to, co je přítomné na zemi, ukazuje na budoucí nebeské město.



Jednota v Kristu: Církev je jedno tělo s Kristem, což znamená, že Kristus je hlavou a věřící jsou údy tohoto těla. Svatí a učitelé církve tuto jednotu zdůrazňují a popisují církev jako Kristovu nevěstu, která je s ním spojena v lásce a posvěcena jeho Duchem svatým.



Svátost jednoty: Církev je také svátostí, znamením a nástrojem důvěrného spojení s Bohem a jednoty lidského rodu. Shromažďuje věřící z různých národů a kultur, a stává se tak znamením plného uskutečnění této jednoty.



Církev jako společenství víry



Církev nejen vede a živí víru svých členů, ale také sama víru vyznává. Prostřednictvím církve přijímají věřící křest a nový život v Kristu, a stávají se tak součástí Božího lidu. Církev také uchovává a předává víru apoštolů, přičemž je věrná Písmu a Tradici, které jsou vedeny Duchem svatým.



Svatost a hříšnost církve



Církev je sice svatá, protože je posvěcena Kristem a naplněna Duchem svatým, ale zároveň jsou v jejím lůně i hříšníci. Tato dualita znamená, že církev neustále kráčí cestou pokání a obnovy a uvědomuje si potřebu očišťování svých členů.



Katolicita církve



Slovo „katolická“ znamená „všeobecná“ nebo „úplná“. Církev je katolická tím, že je v ní přítomen Kristus a poskytuje plnost prostředků spásy, včetně vyznávání pravé víry, svátostného života a apoštolské posloupnosti. Její katolicita také znamená, že je misionářská a je poslána ke všem národům, aby získávala učedníky.



Církev jako matka a vychovatelka



Církev je vnímána jako matka věřících, která rodí, udržuje a vychovává jejich víru. Učí věřící jazyku víry a vede je k plnému pochopení a prožívání křesťanské víry. Jako „pilíř a opora pravdy“ opatruje a předává Kristova slova a Apoštolské vyznání víry.



Souhrnně řečeno, církev je božsko-lidské společenství, které šíří pravdu a milost, sjednocuje věřící v Krista a vede je ke spáse, přičemž si zachovává svou svatost a neustále se obnovuje pokáním a milostí.



Zdroj: Katechismus / thesacredheart.com / stboniface-lunenburg.org / bostoncatholic.org

Církev – co to je?

Každý den po devět po sobě jdoucích dní se modlíme následující modlitbu:



Ó, svatý Františku Saleský, který jsi na zemi vynikal ctnostným životem, zvláště láskou k Bohu a bližnímu, vroucně tě prosím, abys mě vzal pod svou soucitnou péči a ochranu.Vypros mi obrácení mysli a srdce. Dej, aby všichni lidé, zvláště (jména těch, které chceš zahrnout), zakusili hloubku Boží vykupitelské a uzdravující lásky. 



Nauč mě upírat oči k nebeským věcem, i když každý den kráčím s nohama pevně na zemi. Pomáhej mi, abych se díky praktikování ctností a snaze o zbožnost vyhýbal všemu, co by jinak způsobilo klopýtnutí v mé snaze následovat Krista a být nástrojem Ducha svatého. 



Povzbuzován tvými modlitbami a příkladem mi pomáhej plně žít svou posvátnou důstojnost s nadějí, že zakusím svůj posvátný úděl: věčný život s Bohem. Přijmi také tuto konkrétní potřebu nebo starost, kterou nyní pozvedám v modlitbě (uveďte svou konkrétní prosbu). 



Bože, pro spásu všech jsi chtěl, aby se svatý František Saleský – kazatel, misionář, zpovědník, biskup a zakladatel – spřátelil s mnoha lidmi na cestě ke spáse. Milostivě dej, ať my, prodchnuti pokorou a jemností jeho lásky, vedeni jeho moudrostí a účastni jeho ducha, získáme věčný život. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.



Zdroj: Salesian Perspectives

Novéna ke svatému Františkovi Saleskému

Pane, smiluj se nad námi. Kriste, smiluj se nad námi. Pane, smiluj se nad námi. 



Kriste, vyslyš nás. Kriste, milostivě nás vyslyš.



Bože, Otče nebeský, smiluj se nad námi. Bože, Synu, Vykupiteli světa, smiluj se nad námi. Bože, Duchu svatý, smiluj se nad námi. Svatá Trojice, jeden Bůh, smiluj se nad námi.



Svatý Františku, obdivuhodný biskupe, oroduj za nás. Svatý Františku, milovaný Bohem, oroduj za nás. Svatý Františku, napodobiteli Ježíše Krista, oroduj za nás. Svatý Františku, naplněný dary Páně, oroduj za nás. Svatý Františku, oblíbenče Matky Boží, oroduj za nás. Svatý Františku, nejzbožnější svatý, oroduj za nás. Svatý Františku, hořící láskou ke Kristovu kříži, oroduj za nás. Svatý Františku, nejtěsněji spojený s Boží vůlí, oroduj za nás. Svatý Františku, nádobo vyvolení, oroduj za nás. Svatý Františku, světlo církve, oroduj za nás. Svatý Františku, dokonalý vzore řeholníků, oroduj za nás. Svatý Františku, zdroji moudrosti, oroduj za nás. Svatý Františku, obránce katolické víry, oroduj za nás. Svatý Františku, dobrý pastýři lidu, oroduj za nás. Svatý Františku, nedostižný kazateli, oroduj za nás. Svatý Františku, biči kacířství, oroduj za nás. Svatý Františku, soli země, oroduj za nás. Svatý Františku, vzore spravedlnosti, oroduj za nás. Svatý Františku, opovrhovateli světem, oroduj za nás. Svatý Františku, milovníku chudoby, oroduj za nás. Svatý Františku, milovníku sladkostí, oroduj za nás. Svatý Františku, přemožiteli tělesných vášní, oroduj za nás. Svatý Františku, postrachu ďáblů, oroduj za nás. Svatý Františku, milosrdná oporo kajícníků, oroduj za nás. Svatý Františku, útočiště hříšníků, oroduj za nás. Svatý Františku, prozřetelnosti chudých, oroduj za nás. Svatý Františku, utěšiteli trpících, oroduj za nás. Svatý Františku, vzore veškeré dokonalosti, oroduj za nás. Svatý Františku, archo svatosti, oroduj za nás. Svatý Františku, napodobiteli čistoty andělů, oroduj za nás. Svatý Františku, cherube moudrosti, oroduj za nás. Svatý Františku, serafíne lásky, oroduj za nás. Svatý Františku, náš svatý patriarcho, oroduj za nás. Svatý Františku, naše sladké světlo, oroduj za nás. Svatý Františku, náš mocný ochránce, oroduj za nás. Svatý Františku, náš průvodce po Božích cestách, oroduj za nás. Svatý Františku, naše útočiště, oroduj za nás. Svatý Františku, napodobiteli andělů, oroduj za nás. Svatý Františku, napodobiteli apoštolů, oroduj za nás. Svatý Františku, účastníku slávy mučedníků, oroduj za nás. Svatý Františku, slávo svatých zpovědníků, oroduj za nás. Svatý Františku, učiteli a řediteli panen, oroduj za nás. Svatý Františku, slavný spoluobčane všech svatých, oroduj za nás.



Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.



V. Oroduj za nás, svatý František Saleský. R. Abychom se stali hodnými Kristových zaslíbení.



Modleme se. Bože, z jehož milostivé vůle se svatý František, tvůj vyznavač a biskup, stal pro všechny lidi vším pro spásu jejich duší; milostivě dej, abychom naplněni sladkostí tvé lásky pod vedením jeho rad a s pomocí jeho zásluh dosáhli radostí věčného života. Amen.



Zdroj: catholictradition.org

Litanie ke svatému Františkovi Saleskému

Svatý Františku Saleský, který jsi nám ukázal sílu jemného přesvědčování a vytrvalé oddanosti, oroduj za nás. Pomoz nám mluvit pravdu s laskavostí, zůstat trpěliví ve zkouškách a zakotvit naše každodenní jednání v Boží lásce. Kéž naše srdce rostou stále pokorněji a soucitněji a svým příkladem a slovy přitahují duše blíže ke Kristu. Amen.

Krátká modlitba ke svatému Františkovi Saleskému

Svatý František Saleský se narodil v roce 1567 v Savojském vévodství (dnes součást Francie). Na počátku života se potýkal se skrupulemi a zoufalstvím ohledně své spásy, ale nakonec zakusil hluboký pokoj v Božím milosrdenství. 



František byl v roce 1593 vysvěcen na kněze a stal se neúnavným misionářem v oblasti Chablais, kde jemně vedl mnoho lidí, kteří odpadli od církve, zpět ke katolické víře. V roce 1602 byl povýšen na ženevského biskupa a kvůli protestantské opozici v samotné Ženevě se usadil v Annecy. 



František je znám především svými spisy o praktické svatosti, zejména Úvodem do zbožného života a Pojednáním o lásce k Bohu. Jeho přirozená vřelost, trpělivost a laskavý přístup k duchovnímu vedení stále inspirují věřící, kteří hledají pevné a zároveň soucitné vyjádření víry. Zemřel v roce 1622 a zanechal po sobě odkaz láskyplné služby Bohu a bližním.



Praktické lekce:



Lekce 1: Vlídný přístup: Při diskusi o víře nebo při řešení sporů nasaďte zdvořilý tón. Klidné chování buduje mosty a podporuje otevřenou komunikaci.



Lekce 2: Buďte cílevědomí v každodenních pobožnostech: Podobně jako František radí laikům, aby zařadili modlitbu mezi své rutinní činnosti, stanovte si realistické cíle &#8211; krátkou ranní modlitbu, chvíli ticha u oběda nebo krátké rozjímání před spaním.



Lekce 3: Buďte trpěliví vůči sobě i druhým: František nabádal především k trpělivosti: nenechte se odradit vlastními nedostatky ani nedostatky druhých. Pomalý, trvalý pokrok ve ctnostech má větší význam než rychlá řešení.

Svatý František Saleský – životopis

Dobrý Bože, nebeský Otče, který jsi ze své čisté milosti dal tomuto dítěti ve svatém křtu účast na koupeli znovuzrození, upřímně a srdečně Ti za to děkujeme. A pokorně Tě prosíme, abys mu i nadále dával svého svatého Ducha, aby věřilo v Ježíše Krista, neustále Ho následovalo na cestě spravedlnosti, statečně bojovalo proti každému hříchu a jednoho dne spolu s námi a se všemi pokřtěnými v Krista dosáhlo spásy a věčného života. Amen.

Modlitba po křtu

Korejská zlatá medailistka Yuna Kimová zapaluje olympijský oheň během zahajovacího ceremoniálu olympijských her v jihokorejském Pchjongčchangu 9. února.



Korejská krasobruslařská hvězda již dlouho vyjadřuje touhu využít své publicity ke sdílení Kristova světla svědectvím o své katolické víře na mezinárodních soutěžích a vystoupeních.



Kim byla poctěna tím, že jako poslední zapálila olympijský kotel na letošních hrách. Před ní to byly dvě sportovkyně z jihokorejského ženského hokejového týmu a dva krasobruslaři &#8211; jeden ze Severní a druhý z Jižní Koreje.



Když v roce 2010 ve Vancouveru vstoupila na led, udělala znamení kříže. Získala zlato s rekordním skóre. Po této sportovní události se Kim zúčastnila národní růžencové kampaně s korejskými biskupy. Během jejího vystoupení na stříbrné olympiádě v Soči v roce 2014 ji lidé mohli vidět s růžencovým prstenem na ruce. Mnoho jejích fanoušků si jej spletlo se zásnubním prstenem.



Olympionička konvertovala ke katolické víře spolu se svou matkou v roce 2008, kdy se setkala s místními jeptiškami. Velký vliv na ni měly také katolické organizace, do kterých ji uvedl její osobní lékař. Ten ji léčil kvůli zranění kolene. Při křtu dostala Kim jméno „Stella“ podle Marie, mořské hvězdy. Diecézním novinám řekla, že během křestního obřadu „pocítila v srdci obrovskou útěchu“ a slíbila Bohu, že se bude neustále modlit, zejména před závody.



Kim také aktivně využívá svého postavení v charitativní činnosti, aktivně se věnuje dobrovolnictví a získávání finančních prostředků pro katolické nemocnice, univerzity a další charitativní organizace. Spolupracuje s biskupy jako mluvčí katolické charity v Soulu. V roce 2012 věnovala stovky tisíc dolarů salesiánům Dona Boska na podporu misionářských bratří v Jižním Súdánu, aby mohli v této válkou zničené zemi zakládat katolické školy. Jihokorejským novinám řekla, že během návštěvy Afriky v roce 2011 „cítila potřebu pomoci tamním dětem“ a chtěla „jen trochu podpořit“ africké obyvatele.



Kim se již aktivně neúčastní bruslařských soutěží, ale ujala se role velvyslankyně na zimních olympijských hrách ve své zemi. Před sedmi lety zastupovala svou zemi na zasedání Mezinárodního olympijského výboru, kde se rozhodovalo o tom, zda se země stane hostitelskou zemí. Zúčastnila se většiny oficiálních akcí. V roce 2017 vystoupila s projevem v OSN a zasadila se o rezoluci o olympijském příměří.



Papež František na začátku února uvedl, že se během olympijských her modlí za obyvatele Korejského poloostrova: „Tradiční olympijské příměří nabývá letos na zvláštním významu: delegace obou korejských zemí budou kráčet společně pod jednou vlajkou a soutěžit jako jeden tým. To dává naději na svět, v němž lze konflikty řešit mírovou cestou prostřednictvím dialogu a vzájemného respektu.“

Yuna Kim zapálila olympijský oheň

Svatý Ildefonsi, oddaný pastýři a obránce Mariiny cti, prosíme tě o přímluvu. Pomoz nám růst v lásce k Matce Boží a zůstat neochvějně oddáni pravdám naší víry. Veď nás, abychom usilovali o svatost při plnění každodenních úkolů, abychom mohli z celého srdce sloužit Pánu a ukazovat druhým na jeho spásnou milost. Amen.

Modlitba ke svatému Ildefonsovi

Svatý Ildefons se narodil kolem roku 607 v Toledu ve Španělsku. Pocházel ze šlechtické rodiny, od útlého věku byl vychováván ve víře a nakonec vstoupil do mnišského života. Proslul hlubokou úctou k Panně Marii, napsal několik traktátů, v nichž obhajoval její věčné panenství a zdůrazňoval její roli v dějinách spásy.



V roce 657 se stal toledským biskupem, kde neúnavně pracoval na posílení katecheze, podpoře liturgické krásy a pěstování hlubší mariánské úcty mezi věřícími. Navzdory výzvám své doby zůstal svatý Ildefons neochvějný v učení autentického učení a v povzbuzování úcty k Matce Boží. Zemřel v roce 667 a zanechal po sobě dědictví pastorační péče, doktrinální jasnosti a upřímné oddanosti Marii.



Praktické lekce:



Lekce 1: Uctívejte Marii v každodenních činnostech: Zařaďte do svého rozvrhu jednoduché mariánské pobožnosti &#8211; například polední modlitbu Anděl Páně nebo krátkou mariánskou modlitbu. To vám pomůže udržet vaše srdce zaměřené na Krista, tak jak to učil svatý Ildefons ve svých spisech.



Lekce 2: Stůjte pevně v pravdě: V rozhovorech s přáteli nebo v internetových diskusích buďte ochotni jemně, ale sebevědomě sdílet katolické učení. Svatý Ildefons byl příkladem jasnosti a respektu při obhajobě mariánských nauk a připomínal nám, že máme zůstat láskyplní a zároveň se pevně držet pravdy.



Lekce 3: Pěstujte si liturgickou úctu: Ať už se účastníte mše svaté nebo se modlíte doma, usilujte o úctu a aktivní účast. Svatý Ildefons obohatil liturgii v Toledu a ukázal, jak krása a vážnost bohoslužby může přiblížit srdce k Bohu.

Svatý Ildefons – životopis

Je dobře známo, že kapucín ze San Giovanni Rotondo zažil těžké zkoušky, ale i mnoho humoru. Ne každý je známý svým úžasným smyslem pro humor tak jako on!



„Podívej se, kde ses to coural!“



Jeden muž odcestoval do San Giovanni Rotondo, aby se setkal s otcem Piem, ale bylo tam tolik lidí, že se s ním nesetkal a musel se vrátit domů. Když však opustil klášter, ucítil nádhernou vůni vycházející ze stigmat mnicha a cítil se osvěžený a plný nové síly.



O pár měsíců později ucítil stejnou příjemnou vůni při toulkách horami. Zastavil se, upadl do extáze a zhluboka vdechoval tu vůni. Když přišel k sobě, zjistil, že stojí těsně nad propastí. Kdyby se kvůli té vůni nezastavil, šel by přímo do ní.



Rozhodl se okamžitě jet zpět do San Giovanni Rotondo, aby otci Piovi poděkoval. Když dorazil do kláštera, otec Pio, který ho nikdy předtím neviděl, mu s úsměvem řekl: „Synu můj! Podívej se, kde ses to coural!“



Pod matrací



Žena trpěla strašlivými migrénami, až se rozhodla dát si pod polštář fotografii otce Pia, doufajíc, že bolest ustoupí. Trvalo to několik týdnů a bolest neustupovala. Nakonec, v opravdovém italském temperamentu, vykřikla: „Otče Pio! Když mě nechceš zbavit bolesti, dám tě za trest pod matraci!“



Po několika měsících odjela do San Giovanni Rotondo, aby se vyzpovídala otci Piovi. Sotva si klekla před zpovědnici, mnich se na ni přísně podíval, prudce vstal a zabouchl dveře zpovědnice. Žena byla v šoku. Po chvíli se dveře opět otevřely a otec Pio s úsměvem řekl: „To se ti nelíbilo, že? Mně se taky nelíbilo, že jsi mě dala pod matraci!“



Rada otce Pia



Argentinský kněz slyšel mnoho o radách otce Pia, a tak se rozhodl odcestovat do Itálie, aby od něj dostal duchovní vedení. Když dorazil, vyzpovídal se otci Piovi, ale vrátil se domů bez jakékoli rady.



Byl zklamaný a říkal: „Nechápu, proč mi otec Pio nic neřekl. Jel jsem kvůli němu až z Argentiny! Koneckonců, on čte ve svědomí každého člověka a věděl, že chci radu!“



Stěžoval si tak dlouho, až se ho jeho farníci zeptali: „Otče, jste si jistý, že vám otec Pio nic neřekl? Možná udělal nějaké zvláštní gesto?“



Kněz si nakonec vzpomněl, že ho otec Pio požehnal velmi pomalu, až měl pocit, že to nikdy neskončí.



„To je ta rada!“ vykřikli farníci. „Když nám žehnáte vy, Otče, děláte to tak rychle, že to ani nevypadá jako kříž.“ Kněz byl potěšen. Nakonec dostal vedení, o které žádal – velmi originálním způsobem.



Strážce a zloději



V jedné římské čtvrti řádili zloději. Jeden z obyvatel se bál opustit svůj dům kvůli cestě za otcem Piem. Nakonec se rozhodl jet, ale předtím se modlil: „Otče, jedu za tebou, ale ty se mi postarej o dům…“



V San Giovanni Rotondo se vyzpovídal otci Piovi. Druhý den se k němu přiblížil a chtěl ho pozdravit, ale otec Pio mu řekl: „Ještě jsi tady? Potím se, jak držím tvé dveře!“



Muž se vrátil domů a zjistil, že se zloději pokusili vloupat dovnitř a poškodili zámek – ale nic nechybělo.



Bota



Muž trpěl hroznými bolestmi zubů. Jeho manželka mu řekla: „Proč se nepomodlíš k otci Piovi, aby ti pomohl? Máš tady jeho obrázek, modli se.“ Muž rozzlobeně řekl: „Mám takovou bolest a mám se jen modlit?“ Vzal botu a hodil ji silou po obrázku otce Pia.



O několik měsíců později se ho manželce podařilo přesvědčit, aby jel za otcem Piem. Když se vyzpovídal a přiznal všechny své hříchy, otec Pio se ho zeptal: „Na nic dalšího si nevzpomínáš?“ „Ne,“ odpověděl muž. „Opravdu? A co ta bota, kterou jsi mi hodil do obličeje?“



Velké, velké požehnání



Duchovní dcera otce Pia zůstala tři týdny v San Giovanni Rotondo. Nechtěla odjet do Švýcarska bez zpovědi, ale nemohla se k němu dostat. Byla velmi smutná. Vzpomněla si však, že otec Pio každý den žehná věřícím z okna své cely.



Rozhodla se, že před odjezdem aspoň dostane požehnání. Cestou si stále opakovala: „Chci velké, velké požehnání pro sebe.“ Když dorazila, lidé už odcházeli, otec Pio už požehnal a mával kapesníkem z okna.



Skupina žen jí řekla, že už nemá cenu čekat. Ale žena si klekla na zem a dál si opakovala: „Chci jen velké, velké požehnání.“



Po několika minutách se okno znovu otevřelo a otec Pio požehnal věřícím – tentokrát mával prostěradlem místo kapesníku. Všichni se začali smát. Jedna žena řekla: „Otec Pio je blázen!“ Ale duchovní dcera se rozplakala, protože věděla, že to „velké, velké požehnání“ bylo jen pro ni.



Myslíš, že si ji vezmu já?



Otec Pio sloužil svatební mši. Když přišel rozhodující okamžik, ženich nebyl schopen říct „ano“ – byl přemožen emocemi.



Otec Pio chvíli čekal, usmíval se a snažil se ho povzbudit. Když ale nic nezabíralo, nahlas řekl: „Tak už řekni ano. Nebo si myslíš, že si ji vezmu já?“

Zázraky otce Pia, které pohladí duši

Askeze je duchovní úsilí nebo praxe zaměřená na dosažení ctnosti a křesťanské dokonalosti. Slovo pochází z řeckého „askesis“, což znamená cvičení nebo trénink a původně se používalo v souvislosti s atletickým tréninkem. První křesťané toto slovo převzali pro označení duchovních cvičení, která praktikovali, aby posílili své ctnosti.



Askeze zahrnuje různé formy sebezáporu a pokání, které mají jednotlivci pomoci ovládnout jeho tělesné touhy a vášně, aby žil v souladu s duchem. Askeze by však neměla být zaměňována s přísností nebo nadměrným tělesným pokáním. Pravá askeze se zaměřuje na vnitřní růst a duchovní sílu, nikoli pouze na vnější projevy pokání.



V kontextu křesťanské teologie je askeze nezbytná pro duchovní pokrok a dosažení křesťanské dokonalosti. Zahrnuje praktikování duchovních a morálních cvičení, která vedou k osvojení ctností a posílení vlády vůle nad vlastním jednáním. Tímto způsobem askeze pomáhá jednotlivci růst ve víře a duchovní zralosti.



Zdroj: catholicculture.org / newadvent.org / katechismus

Askeze – co to je?

Svatý Pius V., svatý papeži a neúnavný reformátore, oroduj za nás v našem úsilí žít věrně, disciplinovaně a pokorně. Přimlouvej se za nás, abychom rostli v úctě ke svátostem, vytrvali v pravdě a zůstali odvážní při obraně víry. Kéž stejně jako ty nacházíme sílu v modlitbě a radost ze služby Božímu lidu. Amen.

Krátká modlitba ke svatému Piu V.

Papež svatý Pius V. se narodil jako Antonio Ghislieri v roce 1504 v italském Bosku. Vyrůstal ve skromných poměrech, v patnácti letech vstoupil do dominikánského řádu a byl známý svou hlubokou zbožností, láskou k prostotě a oddaností pravdě. V církvi postupně stoupal a nakonec byl v roce 1566, v době velkých otřesů po protestantské reformaci, zvolen papežem. Jako papež provedl reformy tridentského koncilu, standardizoval římský misál a breviář a pracoval na očistě a obnově kléru i laiků. Prosazoval také růženec, vedl křesťanskou alianci, která porazila osmanské loďstvo v bitvě u Lepanta, a po celou dobu svého pontifikátu byl vzorem osobní svatosti. Papež svatý Pius V. zemřel v roce 1572 a byl kanonizován v roce 1712.



Praktické lekce:



Lekce 1: Udržujte svůj modlitební život strukturovaný: Pius V. standardizoval liturgii, aby vnesl do církve jasnost a jednotu. Vytvoření konzistentní modlitební rutiny v každodenním životě, jako jsou ranní oběti, růženec nebo noční modlitba, může ukotvit váš den a udržet vás soustředěné na Boha.



Lekce 2: Stůjte pevně ve svém přesvědčení: Při prosazování reformy čelil odporu, ale neustoupil. V moderním životě, ať už prosazujete své hodnoty v práci, nebo děláte morální rozhodnutí, která nejsou populární, nám jeho příklad připomíná, že máme stát pevně a čestně.



Lekce 3: Zjednodušujte a sloužte: Pius V. žil jednoduše a zůstal skromný, přestože zastával nejvyšší církevní úřad. Zvolte si jednoduchost, kde můžete &#8211; ukliďte si domov, trávte méně času u obrazovek nebo se dobrovolně věnujte druhým, místo abyste se neustále zabývali materiálními záležitostmi.

Papež svatý Pius V. – životopis

Přečtěte si zamyšlení Maury Roan McKeeganové o tom, proč je důležité učit děti odpouštět.



Neboť jestliže odpustíte lidem jejich poklesky, odpustí i vám váš nebeský Otec. Jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše hříchy. (Mt 6,14–15)



Když přemýšlíme o tom, jak se dostat do nebe, mnohé napadne důležitost pokání. Víme, že musíme říct: „Je mi to líto,“ a učíme to i děti. Někdy se ale při zdůrazňování pokání zapomíná na druhou stranu – odpuštění. Jak nám připomíná evangelium, nestačí litovat jen své vlastní hříchy – máme také odpouštět druhým, pokud chceme, aby Bůh odpustil nám. A protože milujeme své děti a chceme jim zajistit nebe, musíme je nejen naučit lítosti, ale také odpuštění.



Jak pomáháme dětem naučit se odpouštět? Učíme je zavázat si tkaničky, obléknout tričko nebo si vyčistit zuby – tyto praktické lekce mají jasné kroky. Jakmile se je naučí, nemusíme je učit znovu. Ale odpuštění? To je nekončící proces. I my dospělí se znovu a znovu učíme odpouštět. Je to lekce na celý život.



Existují určité konkrétní věci, které dětem mohou pomoci naučit se odpouštět. Mezi nimi je i svátost smíření. Nic nám neposkytne lepší pochopení milosrdenství než skutečný účinek milosti v našich životech. A kromě svátostné milosti existuje i několik dalších nápadů:



<h3 class="wp-block-heading">1. Učte děti říkat: „Odpouštím ti,“ když někdo řekne: „Je mi to líto.“</h3>



Na slovech záleží. Ježíš je Boží Slovo – a my máme možnost Ho napodobovat slovy, která říkáme. Naše kultura zdůrazňuje výrazy jako „prosím“ nebo „děkuji“, ale už méně se učíme správně odpovídat. Když někdo řekne „děkuji“, odpovědi bývají „v pohodě“, „jo“, „OK“, „hmmm“. Ale tyto odpovědi nenesou stejný význam jako třeba „nemáš zač“ nebo „rádo se stalo“.



Podobně je to i s omluvami. Když někdo řekne: „Je mi to líto,“ často slyšíme odpověď typu „to je v pořádku“ nebo jen pokývnutí hlavou. Ale často chybí odpověď, která znamená nejvíc: „Odpouštím ti.“ Žádná jiná odpověď nemá tak hluboký význam jako tato dvě slova. Je to jednoduchá, ale silná fráze – mocná lekce pro děti, aby říkaly: „Odpouštím ti,“ když někdo projeví lítost.



Nemůžeme je však nutit, aby říkaly něco, čemu samy nevěří (nebo abychom je nutili lhát), takže nakonec je to na nich. Ale můžeme je povzbuzovat a vysvětlovat jim, proč jsou pokání a odpuštění důležité. Můžeme s nimi sdílet Ježíšova slova o odpuštění a modlit se, aby se naučily odpouštět. Můžeme jim říct, že to nebude vždy snadné, ale že když to udělají upřímně, vyhrají boj proti nepříteli duší. A časem překonají pokušení odmítnout odpuštění a vysloví slova, která je těžké říct. Sami můžeme tato slova používat jako vzor pro děti i ostatní, kdykoli se naskytne příležitost.



<h3 class="wp-block-heading">2. Dejte jim druhou šanci (třetí, čtvrtou nebo sedmdesátou sedmou)</h3>



Před několika měsíci jsem seděla s dětmi na mši za jednou maminkou, která tam byla se svými dětmi. Byla očividně unavená a podrážděná chováním svého nejmladšího syna. V jednu chvíli ho pokárala, že lezl po lavici, a řekla mu, že po mši nedostane koblihu. „Prosím, mami,“ zašeptal zoufale, „prosím, budu už hodný! Prosím!“ Očividně litoval, ale jeho matka zůstala tvrdá. Řekla, že už nemá šanci, protože se choval příliš zle.



Nechtěla jsem je poslouchat – raději bych se soustředila na oltář – ale tahle scéna se odehrávala přímo přede mnou. Nechci tu maminku soudit – vím, jaké to je být vyčerpaná a podrážděná. Ale z pohledu třetí osoby – dítě se nechovalo tak hrozně, jen dětinsky – a myslím, že by bylo šťastnější, kdyby mu odpustila a dala druhou šanci. V duchu jsem jí říkala: „Dej mu ještě šanci!“ Nejen kvůli dítěti – ale i kvůli sobě. Mohla najít větší pokoj v milosrdenství než ve zlosti. Bůh nám dává znovu a znovu příležitost napravit se po tom, co jsme Ho zranili. A stejně tak i my můžeme prokazovat toto milosrdenství svým dětem – obzvlášť během mše, kde je tak důležité učit se pozitivním emocím.



U nás doma, když dám dítěti druhou šanci, často řeknu něco jako: „No, protože je neděle, den milosrdenství, smiluji se nad tebou a dám ti druhou šanci.“ Nebo: „Bůh je k nám vždycky milosrdný, proto i já ti ukážu stejné milosrdenství.“ Jedno z mých mladších dětí se podle toho naučilo říkat: „Dáš mi další šanci, když je dnes den milosrdenství?“ A vždycky se pak na sebe usmějeme. Když necháme odpuštění a milosrdenství volně plynout, všechno jde snáz. (A děti tak budou vyrůstat s vědomím, že i ony mají být lepší.)



<h3 class="wp-block-heading">3. Nechte je odpouštět druhým</h3>



Důležité je vědět, že děti se učí nejen tím, co říkáme, ale ještě více tím, co děláme. Možná nemáme často šanci ukázat dětem, jak odpouštíme velké urážky – ale život nám dává mnoho příležitostí ukázat jim, jak odpouštíme v malých věcech.



Před několika měsíci jsem jela s dětmi v autě, když jeden řidič udělal nebezpečný manévr a mohl způsobit nehodu. Auto jsem naštěstí zvládla, ale naštvaně jsem poznamenala, že ten řidič „je idiot“. Uprostřed hněvu na člověka, který nás ohrozil, mi Duch Svatý připomněl, že je to příležitost ukázat dětem lepší reakci. Zhluboka jsem se nadechla a řekla něco jako: „Jsem opravdu naštvaná, že nás ohrozil, ale neměla jsem ho tak nazvat. Co jsem měla udělat, je modlit se za něj. Tak to teď udělám. Pane, prosím, pomoz tomu člověku být lepším řidičem. Odpouštím mu a prosím tě, ať ho i ostatní ochráníš na cestách.“



Ne vždycky to zvládnu, ale když se naskytne příležitost, můžu říct, že děti opravdu vnímají, co říkáte. Když je na vás pokladník v obchodě hrubý, když vás někdo předběhne ve frontě, nebo když vám přítel řekne něco bolestivého – všechny tyto těžké chvíle se mohou stát vzpomínkami, které si děti odnesou. A když zareagujeme správně, pomůže jim to jednou odpouštět i ve vlastním životě.



Pokud se děti naučí od nás říkat: „Odpouštím ti,“ dávat druhou šanci, odpouštět a modlit se za ty, kdo je zranili, pak mohou šířit toto světlo dál. Každé úsilí, kterým přinášíme odpuštění druhým, nese ovoce – nejen v přítomnosti, ale i pro budoucí generace. Každý z nás se musí snažit odpouštět křivdy a modlit se, aby i nám Bůh odpustil ty naše.



Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i vám odpustil Bůh v Kristu!

Kategorie