Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Ó, svatý Marine, který jsi hledal útočiště v samotě, ale stal ses majákem víry a vůdcovství, veď nás, abychom stáli pevně ve své víře a svým příkladem vedli ostatní. Pomoz nám žít pokorně a oddaně sloužit druhým, jako jsi to dělal ty. Kéž nás tvůj odkaz míru a víry inspiruje k budování společenství zakořeněných v lásce a úctě. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Krátká modlitba ke svatému Marinovi

Svatý Marinus, kameník ze 4. století z ostrova Rab (dnešní Chorvatsko), je známý především jako zakladatel malé republiky San Marino, jedné z nejstarších republik na světě. Marinus uprchl ze své vlasti během pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána. Při hledání útočiště odcestoval na italskou pevninu a nakonec se usadil na hoře Titano, kde založil malou křesťanskou komunitu.



Marinus byl hluboce zbožný člověk, který žil prostým životem, modlitbou a službou. Jeho pověst svatosti a poctivosti k němu přitahovala ostatní a on se stal duchovním vůdcem komunity. Jeho úsilí o mír a náboženskou svobodu položilo základy pro vznik republiky San Marino, která zůstala nezávislá více než 1 700 let.



Marinův život se vyznačoval pokorou a touhou žít stranou světských rozptýlení, místo toho se soustředil na duchovní růst a službu druhým. Navzdory své touze po samotě byl přirozeným vůdcem, který své následovníky vedl s moudrostí a soucitem. Jeho odkaz žije v Republice San Marino, která ho uctívá jako svého zakladatele a patrona.



Praktické lekce:



Lekce 1: Stůjte pevně za svým přesvědčením: Marinus se rozhodl opustit svou vlast, aby chránil svou víru, a připomíná nám, jak je důležité stát pevně za svým přesvědčením, i když čelíme výzvám. Jeho příklad nás povzbuzuje, abychom při každodenním rozhodování dávali přednost svým hodnotám a víře a činili rozhodnutí, která odrážejí naše odhodlání věřit v to, co považujeme za správné.



Lekce 2: Jděte příkladem: Marinusovo pokorné vedení nám ukazuje, že nepotřebujeme formální titul, abychom něco změnili. Jeho život nás učí, jakou hodnotu má jít příkladem v našich společenstvích, ať už v práci, doma nebo mezi přáteli. Tím, že budeme žít čestně a laskavě, můžeme inspirovat ostatní, aby se vydali podobnou cestou.

Svatý Marinus – životopis

Brazilští rodiče chlapce, jehož zázračné uzdravení vedlo ke kanonizaci dvou fatimských dětí, nedávno promluvili o tom, co se stalo. „Dne 3. března 2013 krátce před osmou hodinou ranní vypadl náš syn Lucas, který si hrál se svou malou sestrou Eduardou, z okna z výšky 20 stop (více než 6 metrů). „Bylo mu tehdy pět let,“ vzpomíná chlapcův otec Joao Batista. „Jeho hlava dopadla na zem a utrpěl velmi vážné zranění, které způsobilo ztrátu mozkové tkáně.“



Těžko se dá říct, že pád přežil. Pouze ho udrželi při životě. Lucasovi bylo poskytnuto lékařské ošetření v našem městě Juranda a vzhledem k vážnosti jeho stavu byl převezen do nemocnice v Campo Mourão v Paraná (jižní Brazílie). Když jsme tam dorazili, byl Lucas v hlubokém kómatu. Dvakrát se mu zastavilo srdce a lékaři provedli doslova urgentní operaci.



Jeho rodiče řekli, že se začali modlit k Ježíši a Panně Marii Fatimské, ke které mají velkou úctu. „Druhý den jsme dokonce zavolali do karmelitánského kláštera v Campo Mourão a požádali jeptišky, aby se za našeho syna modlily.“ Vzhledem k období mlčení, které v té době v řeholní komunitě panovalo, sestry tuto prosbu nedostaly.



Lucasova situace se v následujících dnech zhoršovala. Dne 6. března nám lékaři sdělili, že šance na synovo přežití jsou velmi malé, a i kdyby přežil, jeho návrat do života bude velmi pomalý a pravděpodobně bude s těžkým poškozením mozku nebo dokonce zůstane ve vegetativním stavu.



Dne 7. března jsme znovu zavolali do kláštera. Tentokrát žádost o modlitbu přijali karmelitáni. Jeden z nich okamžitě běžel k relikviím blahoslaveného Františka a Hyacinty, které mají řeholnice v klášteře. Sestra cítila, že by se měla pomodlit následující modlitbu: „Pastýři, zachraňte toto dítě, které je stejné jako vy!“. Požádala také ostatní sestry, aby se takto modlily k malým pastýřům a přimlouvaly se za Lukáše. „A tak se společně modlily i ostatní sestry z kláštera.“ Stejným způsobem jsme se všichni v rodině začali modlit k Malým pastýřům a o dva dny později, 9. března, se náš syn Lucas probudil a začal mluvit. Dokonce se ptal na svou malou sestru.



Lucas byl již 11. března propuštěn z jednotky intenzivní péče a o několik dní později byl z nemocnice propuštěn. Od té doby je Lucas zcela v pořádku. Nemá žádné příznaky ani následky pádu. Má stejnou inteligenci jako před nehodou, stejnou postavu, všechno je stejné. Lékaři, někteří z nich věřící, říkali, že pro jeho uzdravení neexistuje žádné vysvětlení. Lucasovi rodiče vyjádřili vděčnost lékařům, kteří se o jejich syna starali, a postulátorovi kanonizace Malých pastýřů za veškerou péči, kterou mu během tohoto procesu poskytli. Nejvíce ze všeho jsou však vděčni Bohu.



„Děkujeme Pánu za uzdravení našeho syna Lucase a s vírou, kterou máme v srdci, víme, že tohoto zázraku bylo dosaženo na přímluvu malých pastýřů Františka a Hyacinty. „Cítíme velkou radost, protože je to zázrak, který vede k jejich kanonizaci, ale především cítíme požehnání těchto dvou dětí, které pomohly našemu dítěti a nyní pomáhají celé naší rodině,“ řekl Lucasův otec.

Zázrak, který vedl ke kanonizaci fatimských pastýřů

Pane, náš Bože, děkujeme ti za dar otcovství. Prosíme Tě o pomoc, když jsme v nesnázích a když selháváme ve svém úkolu milovat a chránit své rodiny. Chceme se odvrátit od věcí, které nás od Tebe oddělují. Prosíme Tě, abys vedl naše životy a inspiroval nás ve všem, co děláme. Pane, dej nám sílu a veď nás, abychom mohli naplnit své poslání a přijali své skutečné místo otců ve společnosti po vzoru svatého Josefa, manžela Panny Marie. Prosíme Tě o ochranu všech žen a dětí, které jsi svěřil do naší péče, ochraňuj je před každým zlem a škodlivých vlivů. Požehnej Modlitby matek, Modlitby otců a Děti víry, aby je i nadále vedl Duch svatý. Amen.

Denní modlitba otců

Bože, který se o svůj lid staráš s mírností a vládneš mu v lásce, na přímluvu papeže svatého Řehoře obdař, prosíme, duchem moudrosti ty, kterým jsi svěřil moc vládnout, aby se rozkvět svatého stáda stal věčnou radostí pastýřů. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Krátká modlitba ke svatému Řehoři Velikému

Svatý Řehoř Veliký se narodil kolem roku 540 n. l. ve vznešené římské rodině se silným křesťanským dědictvím. Po rané kariéře ve státní správě se Řehoř rozhodl zasvětit svůj život Bohu, přeměnil rodinné sídlo na klášter a stal se mnichem. Jeho hluboká spiritualita a vůdčí schopnosti vedly k tomu, že byl jmenován papežským vyslancem u byzantského dvora a později, v roce 590 n. l., zvolen papežem.



Jako papež čelil Řehoř mnoha výzvám, včetně politické nestability, hladomoru a moru. Navzdory těmto obtížím neúnavně pracoval na reformě církve a posilování jejích duchovních a správních základů. Řehoř se zasloužil o rozvoj gregoriánského chorálu, formy liturgické hudby, která hluboce ovlivnila západní křesťanskou bohoslužbu.



Řehoř byl také plodným spisovatelem a vytvořil díla o pastoraci, liturgii a morálce. Jeho nejznámější dílo, „Pastorační pravidlo“, se stalo klíčovým textem pro duchovní a zdůrazňovalo význam pokory, soucitu a obětavosti v pastorační službě. Řehořovo papežství bylo poznamenáno jeho úsilím o péči o chudé, organizování charitativního úsilí a šíření evangelia.



Svatý Řehoř Veliký zemřel v roce 604 n. l. a později byl prohlášen doktorem církve. Jeho odkaz reformátora, teologa a soucitného vůdce stále rezonuje v celé katolické církvi.



Praktické lekce:



Lekce 1: Vést se soucitem: Řehoř nás učí, jak důležité je vést se soucitem, ať už v rodině, na pracovišti nebo v komunitě. Jeho oddanost péči o chudé a řešení potřeb svého lidu nám připomíná, že skutečné vedení zahrnuje službu druhým s empatií a laskavostí, zejména v těžkých dobách.



Lekce 2: Přijměte neustálé zlepšování: Řehořovo odhodlání reformovat církev ukazuje hodnotu neustálého zlepšování v našich vlastních životech. Ať už se jedná o zlepšování způsobu, jakým řídíme své povinnosti, nebo jak se chováme k druhým, Řehořův příklad nás povzbuzuje k pravidelnému hodnocení a zdokonalování našich činů a postojů, aby lépe odrážely naši víru a hodnoty.

Svatý Řehoř Veliký – životopis

Almužna je dobrovolné darování peněz nebo hmotných statků člověku v nouzi a může být aktem pokání nebo křesťanské lásky. Spolu s modlitbou a postem se tradičně doporučuje podporovat stav vnitřního pokání.



V liturgickém roce jsou pro praxi almužny zvláště významná kající období a dny, jako je postní doba a každý pátek na památku smrti Páně.



Tato období jsou vhodná pro duchovní cvičení, kající liturgické pobožnosti, kající poutě a dobrovolná odříkání, která zahrnují půst a almužnu, jakož i bratrské sdílení prostřednictvím skutků charity a misie.



Zdroj: Katechismus / thesacredheart.com / stboniface-lunenburg.org

Almužna – co to je?

Pane Ježíši, pomoz nám v tomto měnícím se světě zůstat věrní hodnotám, které jsi nám dal. Chraň nás před všemi nebezpečími na duši i na těle a dej nám jistotu poznání, že díky tvé lásce k nám jsme osvobozeni od úzkosti a strachu z toho, co přijde.



Dej nám jistotu a sílu vyhnout se hříchu, abychom zůstali čistí v srdci i mysli a abychom Ti mohli navždy stát nablízku. Chraň nás i naše rodiny před vším zlým. Amen.

Modlitba za ochranu před nebezpečím

Pane, který jsi povolal svatého Agricolu z Avignonu, aby moudře a s láskou pásl tvůj lid, dej nám milost následovat jeho příklad služby a vedení. Na jeho přímluvu kéž nás v našem životě posílíš, abychom se starali o ty, kdo to potřebují, a odvážně vedli tváří v tvář nepřízni osudu. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Krátká modlitba ke svatému Agricolovi z Avignonu

Svatý Agricolus z Avignonu se narodil kolem roku 630 n. l. v oblasti dnešní Francie. Byl synem svatého Magna, který působil jako avignonský biskup. Od mládí byl Agricolus předurčen k životu ve službě církvi. Jeho otec rozpoznal synovu zbožnost a obětavost a svěřil mu významné úkoly v diecézi.



Agricolus byl vzdělaný a známý svou hlubokou spiritualitou. V 16 letech se rozhodl žít jako mnich v opatství Lérins, kde se věnoval modlitbě, studiu a asketickému životu. Po několika letech klášterního života se Agricolus vrátil do Avignonu, aby pomáhal svému stárnoucímu otci při správě diecéze.



Když jeho otec zemřel, byl Agricolus zvolen avignonským biskupem a tuto funkci vykonával s velkou pokorou a oddaností. Jako biskup byl Agricolus známý svou pastorační péčí, zejména snahou o zlepšení morálního a duchovního života svých oveček. Velmi se zajímal o chudé a nemocné a často se osobně staral o lidi v nouzi.



Agricolus se také ujal obrany Avignonu v době invaze Saracénů a vedl úsilí o ochranu svého města a svého lidu. Jeho vůdčí schopnosti v duchovních i světských záležitostech mu vynesly velkou úctu a oddanost avignonského lidu.



Svatý Agricolus zemřel kolem roku 700 n. l. a jeho svátek se slaví 2. září. Zůstává patronem Avignonu, kde je jeho památka uctívána pro jeho svatost, vůdcovství a oddanost svému lidu.



Praktické lekce:



Lekce 1: Nezištná služba: Agricolus nás učí, jak důležitá je nezištná služba a oddanost dobru druhých. Jeho příklad nás povzbuzuje, abychom na sebe brali odpovědnost, která prospívá našim společenstvím, a abychom se soucitně a pokorně starali o ty, kteří to potřebují.



Lekce 2: Odvážné vedení: Agricolovo vedení v době krize ukazuje hodnotu odvahy a rozhodnosti v obtížných situacích. Jeho činy nás inspirují k tomu, abychom stáli pevně za svým přesvědčením a vedli čestně a se zájmem o společné dobro, zejména v dobách zkoušek.

Svatý Agricolus z Avignonu – životopis

Bojí se exorcista? Jaký je ďáblův oblíbený hřích? Tyto a další otázky byly obsahem rozhovoru s dominikánským knězem, otcem Juanem José Gallegem, exorcistou z arcidiecéze Barcelona v Katalánsku (Španělsko).



O. Gallego, který působí jako exorcista již deset let, řekl deníku El Mundo, že podle jeho zkušeností je pýcha hříchem, který má ďábel nejraději.



Na otázku, zda se někdy bál, o. Gallego odpověděl, že zpočátku měl velký strach. „Stačilo se jen ohlédnout přes rameno. Probudil jsem démony … a druhý den už jsem prováděl exorcismus.“ Přikazuji vám to! Přikazuji ti to! „… a Zlý na mě zavolal velkým křikem: „Galleeeeego, přehnal jsi to.“ “Cože? To mnou otřáslo. Ďábel však není silnější než Bůh.“



Když byl exorcista jmenován do úřadu, řekl mu jeden příbuzný: „Juane José, mám vážně strach, protože ve filmu Vymítač ďábla jeden člověk zemřel a druhý vyskočil z okna.“ ‚To je pravda,‘ odpověděl příbuzný. Řekl jsem jí to: „Nezapomeň, že ďábel je (pouze) Božím výtvorem“.



„Když jsou lidé posedlí,ztrácejí vědomí, mluví cizí řečí, mají obrovskou moc, cítí se opravdu špatně. Při exorcismu můžete vidět velmi vyčerpané lidi, jak zvrací a rouhají se. Jednou byl na exorcismu chlapec, kterému démon v noci zapálil košili. Řekl mi, co mu démoni navrhovali udělat: Když s námi uzavřeš smlouvu, nebudeš muset projít tím, čím teď procházíš. “



Otec Gallego také varoval, že praktiky New Age, jako je reiki a jóga, mohou být branami pro démony. Řekl také, že závislosti jsou druhem posedlosti.



„Když lidé procházejí krizí, trpí více. Mohou se cítit beznadějně. Mají pocit, že je v nich ďábel,“ řekl.

Jaký je ďáblův oblíbený hřích? Odpovídá exorcista

Všemohoucí Bože, ty jsi dárce pokoje. Proto zde před tebou stojíme a prosíme tě:



Přijď na pomoc světu zasaženému násilím a válkou a daruj lidem mír. Posiluj v srdcích všech, kdo mají odpovědnost za tento svět, odvahu bránit skutečnou spravedlnost, svobodu, mír a důstojnost všech lidí. Posiluj odhodlání všech, kdo vkládají své síly do boje proti zlu a válce.



Uzdravte srdce mužů a žen, kteří zaslepeni nenávistí a sobectvím neváhají k dosažení svých cílů použít násilí. Probuď v nás citlivost pro ty, kdo trpí, a ochotu jim pomáhat. Nauč nás odpouštět těm, kdo se proti nám provinili, a prosit o odpuštění ty, kterým jsme sami ublížili.



Prosíme tě, Bože, vyslyš nás skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť on nám otevřel cestu do tvého království pokoje. Amen.

Modlitba za konec války

Bože, Stvořiteli a Ochránce lidského rodu, který jsi stvořil člověka ke svému obrazu a podobě, shlédni na mě, neboť jsem napaden hněvem nečistých duchů, sužován a děšen útokem věčného nepřítele a nenáviděče všeho Božího stvoření.



Pane, odděl ty, kdo mě obléhají, odhal jejich nástrahy a vyžeň pokušitele. Označ mě svým jménem, ať je chráněna má duše i tělo. Chraň mou hlavu a mysl, mou hruď (prsa), mé nitro a srdce, mé nohy a ruce. Znič všechny činy protivníka, kterými mě chce napadnout.



Pane, dej mi milost, aby vzýváním tvého nejsvětějšího jména ten, kdo mě až do této chvíle sužoval, padl přemožený a poražený. Dej, abych ti v pokoji srdce a ve svobodě ducha sloužil tím nejlepším možným způsobem. Prosím o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Zničení vlády démona nad tělem

Svatý Atanáši, neohrožený obránce pravdy a světlo církve, oroduj za nás. Pomáhej nám, abychom byli pevní ve víře, reagovali na výzvy s moudrostí a pokojem a denně rostli v poznání a lásce k Bohu. Kéž se na tvou přímluvu staneme odvážnými svědky Kristova božství ve všem, co říkáme a děláme. Amen.

Krátká modlitba ke svatému Atanášovi

Svatý Atanáš se narodil kolem roku 296 n. l. v Alexandrii v Egyptě. Vyrůstal v křesťanské rodině a již v raném věku projevoval známky intelektuální vyspělosti a hluboké víry. Jako mladý jáhen se zúčastnil prvního nicejského koncilu v roce 325 n. l., kde pomáhal bránit církev proti ariánské herezi, která popírala plné božství Ježíše Krista. Později byl Atanáš jmenován alexandrijským biskupem a většinu svého života strávil bojem za pravověrnost, přičemž kvůli politickým tlakům několikrát přežil vyhnanství. Přestože čelil tvrdé opozici, pomluvám a strádání, zůstal neohroženým zastáncem pravdy o Kristově božství. Jeho spisy, zejména O vtělení, zásadně ovlivnily křesťanskou teologii. Svatý Atanáš zemřel v roce 373 n. l., když uchoval pravou víru pro budoucí generace.



Praktické lekce:



Lekce 1: Vyzkoušejte si, co je třeba udělat, abyste byli pevní ve své víře: Atanáš snášel vyhnanství a falešná obvinění bez zaváhání. Dnes nás vyzývá, abychom stáli pevně za svým morálním a náboženským přesvědčením, i když je to v práci, ve škole nebo ve společnosti nepopulární.



Lekce 2: Na kritiku reagujte klidně: Atanáš čelil pomluvám a pronásledování, ale reagoval na ně modlitbou, vytrvalostí a jasným učením. V každodenním životě nás učí, abychom na kritiku neodpovídali hněvem, ale klidnými slovy, rozumem a pevným příkladem.



Lekce 3: Najděte si čas na hluboké studium: Atanášovy spisy formovaly křesťanské chápání po celá staletí. Jeho život nás prakticky vybízí k tomu, abychom si našli čas na pravidelné studium Písma, církevního učení nebo dobrých duchovních knih &#8211; třeba si vyhradit 10-15 minut denně &#8211; a posílili tak svou mysl a srdce v pravdě.

Svatý Atanáš – životopis

Je dobře známo, že kapucín ze San Giovanni Rotondo zažil těžké zkoušky, ale i mnoho humoru. Ne každý je známý svým úžasným smyslem pro humor tak jako on!



„Podívej se, kde ses to coural!“



Jeden muž odcestoval do San Giovanni Rotondo, aby se setkal s otcem Piem, ale bylo tam tolik lidí, že se s ním nesetkal a musel se vrátit domů. Když však opustil klášter, ucítil nádhernou vůni vycházející ze stigmat mnicha a cítil se osvěžený a plný nové síly.



O pár měsíců později ucítil stejnou příjemnou vůni při toulkách horami. Zastavil se, upadl do extáze a zhluboka vdechoval tu vůni. Když přišel k sobě, zjistil, že stojí těsně nad propastí. Kdyby se kvůli té vůni nezastavil, šel by přímo do ní.



Rozhodl se okamžitě jet zpět do San Giovanni Rotondo, aby otci Piovi poděkoval. Když dorazil do kláštera, otec Pio, který ho nikdy předtím neviděl, mu s úsměvem řekl: „Synu můj! Podívej se, kde ses to coural!“



Pod matrací



Žena trpěla strašlivými migrénami, až se rozhodla dát si pod polštář fotografii otce Pia, doufajíc, že bolest ustoupí. Trvalo to několik týdnů a bolest neustupovala. Nakonec, v opravdovém italském temperamentu, vykřikla: „Otče Pio! Když mě nechceš zbavit bolesti, dám tě za trest pod matraci!“



Po několika měsících odjela do San Giovanni Rotondo, aby se vyzpovídala otci Piovi. Sotva si klekla před zpovědnici, mnich se na ni přísně podíval, prudce vstal a zabouchl dveře zpovědnice. Žena byla v šoku. Po chvíli se dveře opět otevřely a otec Pio s úsměvem řekl: „To se ti nelíbilo, že? Mně se taky nelíbilo, že jsi mě dala pod matraci!“



Rada otce Pia



Argentinský kněz slyšel mnoho o radách otce Pia, a tak se rozhodl odcestovat do Itálie, aby od něj dostal duchovní vedení. Když dorazil, vyzpovídal se otci Piovi, ale vrátil se domů bez jakékoli rady.



Byl zklamaný a říkal: „Nechápu, proč mi otec Pio nic neřekl. Jel jsem kvůli němu až z Argentiny! Koneckonců, on čte ve svědomí každého člověka a věděl, že chci radu!“



Stěžoval si tak dlouho, až se ho jeho farníci zeptali: „Otče, jste si jistý, že vám otec Pio nic neřekl? Možná udělal nějaké zvláštní gesto?“



Kněz si nakonec vzpomněl, že ho otec Pio požehnal velmi pomalu, až měl pocit, že to nikdy neskončí.



„To je ta rada!“ vykřikli farníci. „Když nám žehnáte vy, Otče, děláte to tak rychle, že to ani nevypadá jako kříž.“ Kněz byl potěšen. Nakonec dostal vedení, o které žádal – velmi originálním způsobem.



Strážce a zloději



V jedné římské čtvrti řádili zloději. Jeden z obyvatel se bál opustit svůj dům kvůli cestě za otcem Piem. Nakonec se rozhodl jet, ale předtím se modlil: „Otče, jedu za tebou, ale ty se mi postarej o dům…“



V San Giovanni Rotondo se vyzpovídal otci Piovi. Druhý den se k němu přiblížil a chtěl ho pozdravit, ale otec Pio mu řekl: „Ještě jsi tady? Potím se, jak držím tvé dveře!“



Muž se vrátil domů a zjistil, že se zloději pokusili vloupat dovnitř a poškodili zámek – ale nic nechybělo.



Bota



Muž trpěl hroznými bolestmi zubů. Jeho manželka mu řekla: „Proč se nepomodlíš k otci Piovi, aby ti pomohl? Máš tady jeho obrázek, modli se.“ Muž rozzlobeně řekl: „Mám takovou bolest a mám se jen modlit?“ Vzal botu a hodil ji silou po obrázku otce Pia.



O několik měsíců později se ho manželce podařilo přesvědčit, aby jel za otcem Piem. Když se vyzpovídal a přiznal všechny své hříchy, otec Pio se ho zeptal: „Na nic dalšího si nevzpomínáš?“ „Ne,“ odpověděl muž. „Opravdu? A co ta bota, kterou jsi mi hodil do obličeje?“



Velké, velké požehnání



Duchovní dcera otce Pia zůstala tři týdny v San Giovanni Rotondo. Nechtěla odjet do Švýcarska bez zpovědi, ale nemohla se k němu dostat. Byla velmi smutná. Vzpomněla si však, že otec Pio každý den žehná věřícím z okna své cely.



Rozhodla se, že před odjezdem aspoň dostane požehnání. Cestou si stále opakovala: „Chci velké, velké požehnání pro sebe.“ Když dorazila, lidé už odcházeli, otec Pio už požehnal a mával kapesníkem z okna.



Skupina žen jí řekla, že už nemá cenu čekat. Ale žena si klekla na zem a dál si opakovala: „Chci jen velké, velké požehnání.“



Po několika minutách se okno znovu otevřelo a otec Pio požehnal věřícím – tentokrát mával prostěradlem místo kapesníku. Všichni se začali smát. Jedna žena řekla: „Otec Pio je blázen!“ Ale duchovní dcera se rozplakala, protože věděla, že to „velké, velké požehnání“ bylo jen pro ni.



Myslíš, že si ji vezmu já?



Otec Pio sloužil svatební mši. Když přišel rozhodující okamžik, ženich nebyl schopen říct „ano“ – byl přemožen emocemi.



Otec Pio chvíli čekal, usmíval se a snažil se ho povzbudit. Když ale nic nezabíralo, nahlas řekl: „Tak už řekni ano. Nebo si myslíš, že si ji vezmu já?“

Kategorie