Modlitby

Modlitby Archives - Zachej.cz

Home

Zachej.cz

Životopisy svatých

Životopisy svatých Archives - Zachej.cz

Články

Články Archives - Zachej.cz

Slovník pojmů

Slovník pojmů Archives - Zachej.cz

Zvěstování je biblická událost, při níž anděl Gabriel navštíví Pannu Marii a oznámí jí, že se stane matkou Spasitele, Ježíše Krista. Tento okamžik je významný nejen v rámci biblických vyprávění, ale také v křesťanské tradici, protože symbolizuje počátek Vtělení a vykoupení lidstva.



Proroctví ze Starého zákona předpovídala příchod Mesiáše a nový příchod Ducha, který se při Zvěstování naplňuje. Prorok Izaiáš hlásá, že Bůh připravuje něco nového a toto nové se stává skutečností v osobě Ježíše Krista a jeho Ducha.



Zvěstování je jedním z klíčových svátků liturgického roku, konkrétně cyklu svátků tajemství Vtělení. Spolu s Narozením Páně a Zjevením Páně označuje Zvěstování počátek naší spásy a umožňuje věřícím účastnit se prvních plodů velikonočního tajemství.



Svátek Zvěstování se slaví 25. března, devět měsíců před Vánocemi, aby se shodoval s datem narození Ježíše Krista. První zmínky o tomto svátku pocházejí z pátého století a v současné liturgii má status svátku Panny Marie.



Zdroj: catholicculture.org / stboniface-lunenburg.org / carm.org / katechismus

Zvěstování – co to je?

Přečtěte si zamyšlení Maury Roan McKeeganové o tom, proč je důležité učit děti odpouštět.



Neboť jestliže odpustíte lidem jejich poklesky, odpustí i vám váš nebeský Otec. Jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše hříchy. (Mt 6,14–15)



Když přemýšlíme o tom, jak se dostat do nebe, mnohé napadne důležitost pokání. Víme, že musíme říct: „Je mi to líto,“ a učíme to i děti. Někdy se ale při zdůrazňování pokání zapomíná na druhou stranu – odpuštění. Jak nám připomíná evangelium, nestačí litovat jen své vlastní hříchy – máme také odpouštět druhým, pokud chceme, aby Bůh odpustil nám. A protože milujeme své děti a chceme jim zajistit nebe, musíme je nejen naučit lítosti, ale také odpuštění.



Jak pomáháme dětem naučit se odpouštět? Učíme je zavázat si tkaničky, obléknout tričko nebo si vyčistit zuby – tyto praktické lekce mají jasné kroky. Jakmile se je naučí, nemusíme je učit znovu. Ale odpuštění? To je nekončící proces. I my dospělí se znovu a znovu učíme odpouštět. Je to lekce na celý život.



Existují určité konkrétní věci, které dětem mohou pomoci naučit se odpouštět. Mezi nimi je i svátost smíření. Nic nám neposkytne lepší pochopení milosrdenství než skutečný účinek milosti v našich životech. A kromě svátostné milosti existuje i několik dalších nápadů:



<h3 class="wp-block-heading">1. Učte děti říkat: „Odpouštím ti,“ když někdo řekne: „Je mi to líto.“</h3>



Na slovech záleží. Ježíš je Boží Slovo – a my máme možnost Ho napodobovat slovy, která říkáme. Naše kultura zdůrazňuje výrazy jako „prosím“ nebo „děkuji“, ale už méně se učíme správně odpovídat. Když někdo řekne „děkuji“, odpovědi bývají „v pohodě“, „jo“, „OK“, „hmmm“. Ale tyto odpovědi nenesou stejný význam jako třeba „nemáš zač“ nebo „rádo se stalo“.



Podobně je to i s omluvami. Když někdo řekne: „Je mi to líto,“ často slyšíme odpověď typu „to je v pořádku“ nebo jen pokývnutí hlavou. Ale často chybí odpověď, která znamená nejvíc: „Odpouštím ti.“ Žádná jiná odpověď nemá tak hluboký význam jako tato dvě slova. Je to jednoduchá, ale silná fráze – mocná lekce pro děti, aby říkaly: „Odpouštím ti,“ když někdo projeví lítost.



Nemůžeme je však nutit, aby říkaly něco, čemu samy nevěří (nebo abychom je nutili lhát), takže nakonec je to na nich. Ale můžeme je povzbuzovat a vysvětlovat jim, proč jsou pokání a odpuštění důležité. Můžeme s nimi sdílet Ježíšova slova o odpuštění a modlit se, aby se naučily odpouštět. Můžeme jim říct, že to nebude vždy snadné, ale že když to udělají upřímně, vyhrají boj proti nepříteli duší. A časem překonají pokušení odmítnout odpuštění a vysloví slova, která je těžké říct. Sami můžeme tato slova používat jako vzor pro děti i ostatní, kdykoli se naskytne příležitost.



<h3 class="wp-block-heading">2. Dejte jim druhou šanci (třetí, čtvrtou nebo sedmdesátou sedmou)</h3>



Před několika měsíci jsem seděla s dětmi na mši za jednou maminkou, která tam byla se svými dětmi. Byla očividně unavená a podrážděná chováním svého nejmladšího syna. V jednu chvíli ho pokárala, že lezl po lavici, a řekla mu, že po mši nedostane koblihu. „Prosím, mami,“ zašeptal zoufale, „prosím, budu už hodný! Prosím!“ Očividně litoval, ale jeho matka zůstala tvrdá. Řekla, že už nemá šanci, protože se choval příliš zle.



Nechtěla jsem je poslouchat – raději bych se soustředila na oltář – ale tahle scéna se odehrávala přímo přede mnou. Nechci tu maminku soudit – vím, jaké to je být vyčerpaná a podrážděná. Ale z pohledu třetí osoby – dítě se nechovalo tak hrozně, jen dětinsky – a myslím, že by bylo šťastnější, kdyby mu odpustila a dala druhou šanci. V duchu jsem jí říkala: „Dej mu ještě šanci!“ Nejen kvůli dítěti – ale i kvůli sobě. Mohla najít větší pokoj v milosrdenství než ve zlosti. Bůh nám dává znovu a znovu příležitost napravit se po tom, co jsme Ho zranili. A stejně tak i my můžeme prokazovat toto milosrdenství svým dětem – obzvlášť během mše, kde je tak důležité učit se pozitivním emocím.



U nás doma, když dám dítěti druhou šanci, často řeknu něco jako: „No, protože je neděle, den milosrdenství, smiluji se nad tebou a dám ti druhou šanci.“ Nebo: „Bůh je k nám vždycky milosrdný, proto i já ti ukážu stejné milosrdenství.“ Jedno z mých mladších dětí se podle toho naučilo říkat: „Dáš mi další šanci, když je dnes den milosrdenství?“ A vždycky se pak na sebe usmějeme. Když necháme odpuštění a milosrdenství volně plynout, všechno jde snáz. (A děti tak budou vyrůstat s vědomím, že i ony mají být lepší.)



<h3 class="wp-block-heading">3. Nechte je odpouštět druhým</h3>



Důležité je vědět, že děti se učí nejen tím, co říkáme, ale ještě více tím, co děláme. Možná nemáme často šanci ukázat dětem, jak odpouštíme velké urážky – ale život nám dává mnoho příležitostí ukázat jim, jak odpouštíme v malých věcech.



Před několika měsíci jsem jela s dětmi v autě, když jeden řidič udělal nebezpečný manévr a mohl způsobit nehodu. Auto jsem naštěstí zvládla, ale naštvaně jsem poznamenala, že ten řidič „je idiot“. Uprostřed hněvu na člověka, který nás ohrozil, mi Duch Svatý připomněl, že je to příležitost ukázat dětem lepší reakci. Zhluboka jsem se nadechla a řekla něco jako: „Jsem opravdu naštvaná, že nás ohrozil, ale neměla jsem ho tak nazvat. Co jsem měla udělat, je modlit se za něj. Tak to teď udělám. Pane, prosím, pomoz tomu člověku být lepším řidičem. Odpouštím mu a prosím tě, ať ho i ostatní ochráníš na cestách.“



Ne vždycky to zvládnu, ale když se naskytne příležitost, můžu říct, že děti opravdu vnímají, co říkáte. Když je na vás pokladník v obchodě hrubý, když vás někdo předběhne ve frontě, nebo když vám přítel řekne něco bolestivého – všechny tyto těžké chvíle se mohou stát vzpomínkami, které si děti odnesou. A když zareagujeme správně, pomůže jim to jednou odpouštět i ve vlastním životě.



Pokud se děti naučí od nás říkat: „Odpouštím ti,“ dávat druhou šanci, odpouštět a modlit se za ty, kdo je zranili, pak mohou šířit toto světlo dál. Každé úsilí, kterým přinášíme odpuštění druhým, nese ovoce – nejen v přítomnosti, ale i pro budoucí generace. Každý z nás se musí snažit odpouštět křivdy a modlit se, aby i nám Bůh odpustil ty naše.



Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i vám odpustil Bůh v Kristu!

3 jednoduché kroky, jak naučit děti odpouštět

Ať na mě sestoupí Otec, Syn a Duch Svatý, celá Nejsvětější Trojice. Ať mi přijdou na pomoc Neposkvrněná Panna Maria, sedm archandělů, kteří stojí před Božím trůnem, všechny andělské sbory i všichni svatí v nebi. Pane, zahrň mě svou péčí, proměň mě, naplň mě, použij si mě. Zažeň ode mě všechny síly zla, znič je a zahub je, abych mohl zůstat ve zdraví a konat dobro.



Chraň mě před kletbou, čarami, černou magií, černými mšemi, proklínáním, svázáním, uhranutím a očarováním, ďábelským sužováním a posedlostí, upadnutím do moci ďábla, před veškerým zlem, hříchem, žádostivostí, závistí, žárlivostí, falší, tělesnými i duševními nemocemi, morálním i duchovním zkažením, způsobeným ďáblem. Spal všechna tato zla v pekelném ohni, aby už více netrápila mě ani žádné jiné stvoření.



Ve jménu Ježíše Krista, našeho Spasitele, skrze jeho slavný Kříž, na přímluvu Neposkvrněné Panny Marie a mocí všemohoucího Boha přikazuji všem nečistým duchům, aby mě ihned opustili, aby definitivně ode mne odstoupili do věčného pekla, spoutáni řetězy skrze svatého Michaela archanděla, svatého Gabriela archanděla, svatého Rafaela archanděla a naše strážné anděly, rozdrceni patou Nejsvětější a Neposkvrněné Panny Marie. Amen.

Modlitba za uzdravení z nemocí způsobených působením Zlého

Apokalypsa, nazývaná také Zjevení svatého Jana, je poslední kniha Nového zákona, která je tradičně připisována apoštolu Janovi. Tato kniha je bohatá na symboly, alegorie a obrazy a nabízí prorocký vhled do budoucnosti, včetně mnoha zkoušek, kterým budou Kristovi následovníci čelit, a jejich konečného vítězství nad Satanem a silami Antikrista.



Hlavním účelem Apokalypsy bylo povzbudit pronásledované křesťany v době, kdy byla církev pod velkým útlakem. Kniha předpovídá pád Říma a konečné vítězství Krista a jeho Církve, a poskytuje tak věřícím naději a útěchu.



Kromě prorockých předpovědí utrpení a triumfu popisuje Apokalypsa také slávu nebeského Jeruzaléma, který představuje konečný cíl a odměnu pro věřící. Tato eschatologická vize poskytuje pohled na konečné shledání lidí s Bohem v nebeském království.



Pro Apokalypsu jsou charakteristické chvalozpěvy, které odrážejí nebeskou liturgii, a jejím obsahem je i přímluva „svědků“, kteří byli zabiti pro své svědectví o Ježíši. Církev na zemi se v těchto chválách a prosbách sjednocuje a vyjadřuje víru a naději i uprostřed zkoušek.



Etymologicky pochází slovo „apokalypsa“ z řeckého „apokalypsis“, což znamená „odhalení“ nebo „zjevení“. Ačkoli je Apokalypsa křesťanským dílem, patří do širší kategorie literatury, která se zabývá eschatologickými tématy a byla oblíbená mezi Židy v prvním století před Kristem a po něm.



Zdroj: catholicculture.org / newadvent.org / katechismus

Apokalypsa – co to je?

Bože, Stvořiteli a Ochránce lidského rodu, tys stvořil člověka ke svému obrazu a svou křestní milostí jsi mu obdivuhodně navrátil jeho důstojnost. Shlédni na mě, svého služebníka, a vyslyš mé prosby. Prosím tě, dej, ať ve mně zazáří jas tvé slávy, abych tě po překonání všeho útlaku, strachu a hrůzy mohl s pokojem mysli i ducha chválit spolu se svými bratry ve tvé Církvi. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Prosebná modlitba k Bohu Otci

Každý den po devět po sobě jdoucích dní se modlíme následující modlitbu:



Drahá svatá Bernadetta, vyvolená všemohoucím Bohem jako kanál jeho milostí a požehnání! Díky své pokorné poslušnosti a prosbám naší blahoslavené Matky Marie jsi pro nás získala zázračnou vodu duchovního a tělesného uzdravení.



Prosíme tě, abys vyslyšela naše prosebné modlitby, abychom byli uzdraveni ze svých duchovních i tělesných nedokonalostí.



Vlož naše prosby do rukou naší svaté Matky Marie, aby je mohla položit k nohám svého milovaného Syna, našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, aby na nás shlédla s milosrdenstvím a soucitem: (předložte svou prosbu).



Pomoz nám, drahá svatá Bernadetto, následovat tvůj příklad, abychom bez ohledu na vlastní bolest a utrpení vždy pamatovali na potřeby druhých, zvláště těch, jejichž utrpení je větší než naše.



Když očekáváme Boží milosrdenství, připomeň nám, abychom obětovali svou bolest a utrpení za obrácení hříšníků a jako zadostiučinění za hříchy a rouhání lidstva.



Oroduj za nás, abychom stejně jako ty byli vždy poslušní vůle našeho nebeského Otce a abychom svými modlitbami a pokorou přinášeli útěchu Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, která byla tak těžce zraněna našimi hříchy.



Svatá Bernadeto z Lurd, oroduj za nás. Amen.



Zdroj: stbernadetteusa.org

14.04.2025

Zvěstování – co to je?