Církev, jak ji popisuje katolické učení, je složitá a mnohovrstevnatá skutečnost, která zahrnuje lidské a božské prvky, viditelné a neviditelné aspekty, činnost a kontemplaci, přítomnost na zemi a touhu po nebeském městě. Církev je chápána jako společenství víry, naděje a lásky, založené a neustále udržované Kristem.
Rozměry církve
Viditelné a neviditelné: Církev je jak viditelné shromáždění věřících s hierarchickými strukturami, tak mystické tělo Kristovo. Tento paradox vyjadřuje její lidskou i božskou přirozenost, působení i kontemplaci. Viditelné prvky slouží neviditelným cílům, činnost směřuje ke kontemplaci a to, co je přítomné na zemi, ukazuje na budoucí nebeské město.
Jednota v Kristu: Církev je jedno tělo s Kristem, což znamená, že Kristus je hlavou a věřící jsou údy tohoto těla. Svatí a učitelé církve tuto jednotu zdůrazňují a popisují církev jako Kristovu nevěstu, která je s ním spojena v lásce a posvěcena jeho Duchem svatým.
Svátost jednoty: Církev je také svátostí, znamením a nástrojem důvěrného spojení s Bohem a jednoty lidského rodu. Shromažďuje věřící z různých národů a kultur, a stává se tak znamením plného uskutečnění této jednoty.
Církev jako společenství víry
Církev nejen vede a živí víru svých členů, ale také sama víru vyznává. Prostřednictvím církve přijímají věřící křest a nový život v Kristu, a stávají se tak součástí Božího lidu. Církev také uchovává a předává víru apoštolů, přičemž je věrná Písmu a Tradici, které jsou vedeny Duchem svatým.
Svatost a hříšnost církve
Církev je sice svatá, protože je posvěcena Kristem a naplněna Duchem svatým, ale zároveň jsou v jejím lůně i hříšníci. Tato dualita znamená, že církev neustále kráčí cestou pokání a obnovy a uvědomuje si potřebu očišťování svých členů.
Katolicita církve
Slovo „katolická“ znamená „všeobecná“ nebo „úplná“. Církev je katolická tím, že je v ní přítomen Kristus a poskytuje plnost prostředků spásy, včetně vyznávání pravé víry, svátostného života a apoštolské posloupnosti. Její katolicita také znamená, že je misionářská a je poslána ke všem národům, aby získávala učedníky.
Církev jako matka a vychovatelka
Církev je vnímána jako matka věřících, která rodí, udržuje a vychovává jejich víru. Učí věřící jazyku víry a vede je k plnému pochopení a prožívání křesťanské víry. Jako „pilíř a opora pravdy“ opatruje a předává Kristova slova a Apoštolské vyznání víry.
Souhrnně řečeno, církev je božsko-lidské společenství, které šíří pravdu a milost, sjednocuje věřící v Krista a vede je ke spáse, přičemž si zachovává svou svatost a neustále se obnovuje pokáním a milostí.
Zdroj: Katechismus / thesacredheart.com / stboniface-lunenburg.org / bostoncatholic.org