Alfonz, leónský a kastilský král, si velmi přál, aby všichni jeho služebníci uctívali Pannu Marii pravidelnou modlitbou růžence. Sám ho nosil na opasku, ale nikdy se ho nemodlil. Pohled na krále s růžencem kolem pasu však povzbuzoval dvořany, aby se jej modlili velmi zbožně.
Jednoho dne král vážně onemocněl, a když se blížila jeho smrt, dostal vidění, jak stojí před soudným stolcem našeho Pána. Viděl mnoho ďáblů, kteří ho obviňovali z nejrůznějších hříchů, jichž se dopustil, a tak ho náš Pán musel odsoudit do pekla. Pak se mu však zjevila Panna Maria a přimlouvala se za něj. Požádala ho o váhy. Na jednu misku vložila jeho hříchy a na druhou růženec, který vždy nosil, spolu se všemi růženci jeho poddaných a všech, kterým byl král příkladem růžencové úcty. A tyto růžence převážily jeho hříchy.
Blahoslavená Panna na něj pohlédla s velkou láskou a řekla: „Jako odměnu za tuto malou poctu, že jsi nosil růženec, jsem pro tebe získala velkou milost od svého Syna. Budeš žít ještě několik let. Nezapomeň, že je musíš prožít moudře a činit pokání“. Když král ožil, zvolal: „Požehnán buď růženec Panny Marie, díky němuž jsem byl zachráněn před věčným zatracením!“
Poté, co se uzdravil, po zbytek života šířil úctu ke svatému růženci a každý den se ho věrně modlil.